Začíná devatenáctá kapitola, v níž mimo jiné konečně dojde na prsteny - takže, který asi začne pálit jako první? Předtím nás ale ještě čeká něco úvah hlavních hrdinů a jeden veselý večírek, který jistě udělá radost všem příznivcům jistého potrhlého staříka:-). Veršíky k této kapitole tentokrát sepsal T. S. Eliot a jsou z jeho básně Preludes, jejíž celé originální znění si můžete přečíst zde.19. Neskonale trpící
V pohnutí z představ kroužících
kolem těchto obrazů se zhostím
zmínky o neskonale něžné,
neskonale trpící bytosti.
T. S. Eliot, Předehry IV
ssSss
Hermiona strávila zbytek týdne tím, že se záměrně vyhýbala setkání s Kordélií Millovou. Přestože Severus trval na tom, že manželství uzavíral s plným vědomím Kordéliina milostného románku, nemohla si pomoci, aby se za něj necítila pobouřená. V sobotu odpoledne se nakonec její šok a rozhořčení o něco zmírnily a její zjištění z předešlého víkendu vyvolala další dva náměty k úvahám.
Uvědomila si, že začíná na Severuse nahlížet trochu jinak. Již v něm nespatřovala v první řadě Kordéliina manžela; když nyní věděla, že jejich manželství není ničím víc než dohodnutým svazkem, její postoj k němu se změnil. Už si povšimla, že ho považuje za atraktivního muže, ale teď se těchto svých pocitů nadále tolik neděsila. Lance se mýlil: pořád neexistovala možnost, že by mohla v souladu se svými city i jednat, ale tak nějak se jí nyní zdály být víc přijatelné. Byl koneckonců jejím zaměstnavatelem, jejím bývalým profesorem a Teovým nevlastním otcem, a ačkoli si něco v ní připouštělo, že jsou její city možná opětované, nebyl zde žádný prostor pro to, aby se zapletla se Severusem Snapem. V současné době se nacházela ve stavu křehké duševní vyrovnanosti, a kdyby si s ním začala něco milostného, všechno by se divoce vychýlilo z rovnováhy.
Ale i tak jí teď připadalo přípustné trochu slevit ze své sebekontroly. Stále častěji se přistihla, jak se před usnutím nechává unášet vzpomínkou na jeho štíhlé prsty na jejích vlastních a na chvějivý zvuk jeho hlasu, když stál tehdy za ní. Ve snech jí začaly pronásledovat jeho obsidiánové oči a ona si nakonec musela přiznat, že se Severus ocitl v popředí jejích myšlenek již od chvíle, kdy pro něj začala pracovat. Copak někomu ublíží, když dovolí, aby se stal předmětem jejích představ?
Zdvihla levou ruku a pohlédla na svůj svatební prsten. S jistotou očekávala, že ji ten skřety ukovaný kroužek způsobí bolest již dávno předtím. Teův dopis na rozloučenou vyzníval více než definitivně a jednoznačně a ona neměla pochyb o tom, že jejich svazek považuje za oficiálně ukončený. Poněkud zbytečně zauvažovala nad tím, kde teď asi tak může být, a při tom otáčela prstenem na prstě a pokusila se ho přetáhnout přes kloub. Nepohnul se ani o kousek; ať už se její odloučený manžel nacházel na celém širém světě kdekoli, byl naživu a v pořádku. Selhání jejího manželství pro ni stále bylo novým a dosud syrovým zážitkem - vlastně ji až doteď nenapadlo, co bude dělat, pokud se už Teo nevrátí. Možná, že měl Lance pravdu a ona mohla čelit desítkám let života osamělé ženy - copak skutečně měla zůstat věrná tomu, kdo ji odvrhl?
Vnitřně se však užírala ještě další myšlenkou. Vzpomínala si, jak Severus řekl cosi, co jí dalo důvod věřit, že měl od svojí svatby vztah s jinou ženou. Pravil něco v tom smyslu, že on přísahu celibátu nesložil. Ta poznámka, která úzce souvisela s narážkou na její vlastní slib věrnosti, ji zprvu znervóznila. Čím víc však o ní přemýšlela, tím víc cítila, jak moc ji dráždí. Prvních několik dní po jejich rozhovoru to přisuzovala vlastní nechuti k jakémukoli druhu nevěry za jakýchkoli okolností. Později si nicméně uvědomila, že pocit pramenící z jejích úvah o Severusovi s nějakou jinou ženou nebyl zlostí, prudérností ani nesouhlasem. Bylo to něco mnohem horšího než to. Byla to žárlivost.
ssSss
Severus zprvu přemýšlel nad tím, zda neudělal chybu, když Hermioně sdělil tolik informací. Ta fakta mu koneckonců nepatřila a neměl by je tedy šířit dál, zvlášť vzhledem k tomu, jak skrytě k nim přišel. Jenže co jiného mohl dělat? Jeho manželka se svým milencem vypadali, že jsou schopni trajdat po celém Skotsku bez sebemenšího pokusu o diskrétnost. Co čekali? Bylo sice pravdou, že se Kordélie s Everardem nikdy nesetkali v Londýně; příliš jí záleželo na jejím společenském postavení v hlavním městě, aby riskovala pošpinění svého jména nějakými drby o nevěře, ale nedostatek zdrženlivosti ve Skotsku její románek stejně dříve nebo později odhalí.
Hermiona byla očividně nanejvýš znepokojená tím, co v Edinburghu spatřila, což stačilo k tomu, aby se střetla s Kordélií a způsobila nějakou scénu; cítil povinnost zpravit ji o situaci. Mluvil pravdu, když říkal, že okolnosti se svojí ženou nikdy neprobíral. Bylo to, jako kdyby mlčky uzavřeli jakousi nepsanou dohodu, a on si ze všeho nejvíc přál, aby věci zůstaly tak, jak byly. Sňatek mu poskytl možnost nadále žít v Británii. V prvních několika letech svého manželství měl vztah se dvěma ženami a sám sebe považoval za naprosto svobodného, aby si začal další nenápadný románek, pokud k tomu bude mít chuť.
V těchto dnech se však jeho myšlenky soustředily pouze na jedinou ženu, a bylo tomu tak již mnohem delší dobu, než si byl ochoten připustit. Uplynuly už téměř dva roky od chvíle, kdy si Hermiona vzala jeho nevlastního syna, a vypadalo to, že obraz jejích šatů s výstřihem na zádech se nesmazatelně otiskl do Severusova podvědomí. Jak často na ni hleděl, když připravovala lektvary, a představoval si, jaké by to bylo, kdyby jí přejel prsty po celé délce odhalených zad? Jak uspokojující by bylo slyšet, jak v odpověď zalapá po dechu, když jí zaboří nos do voňavých vlasů a přitiskne rty na jemnou pleť její šíje?
Přešel pracovnu a nalil si štědrou dávku brandy. Situace byla příliš složitá. Hermiona byla jeho asistentkou, manželkou jeho nevlastního syna, jeho bývalou žačkou. Pocítil, jak mu žilami projel silný záškub touhy, a skrz zaťaté zuby procedil pár kleteb. Byl už bez ženy příliš dlouho. Copak v Londýně nebylo dost žádoucích žen? Byly tu ženy mnohem krásnější než Hermiona Grangerová. Jenže to byl právě kámen úrazu - ony nebyly Hermiona Grangerová. Krásou ji sice mohly předčít, jenže postrádaly tu opojnou směs inteligence, paličatosti, naivity a vřelosti, která zářila z jejích oříškových očí. V náhlém návalu znechucení sebou samým vyprázdnil sklenici brandy a mrštil s ní do vyhaslého krbu s prchavým pocitem uspokojení, když se sklo hlasitě roztříštilo. Proč něco cítil k Hermioně Grangerové? A co vlastně cítil k Hermioně Grangerové? Chtíč se mu najednou zdál být mnohem přijatelnější než něco hlubšího.
Krátké zaklepání na dveře ho přimělo obrátit se od okna a okamžitě zalitovat, jak neuváženě skoncoval se svojí sklenicí, čímž na sebe přitáhl pozornost. Do pracovny vešla Kordélie a její oči rychle zalétly ke střepům skla v krbu.
"Zaslechla jsem, jak se tu rozbilo nějaké sklo," zabručela podmračeně.
"Upustil jsem sklenici," vyštěkl. "Není důvod k obavám."
Její zrak se opět stočil ke krbové mřížce.
"Upustil jsi sklenici do krbu?" otázala se nevěřícně.
Zkřížil ruce před sebou v obranném postoji.
"Přesně tak," zasyčel.
"Není na alkohol trochu brzy?" Přešla místnost a usadila se na židli před jeho stolem.
Sjel pohledem na hodinky. Bylo jedenáct dopoledne.
"Nejspíš," přitakal. "Něco jsi potřebovala, Kordélie?"
"Rozhodla jsem se, že uspořádám pro Lance večírek jako překvapení," oznámila. "Zítra mu bude sto pět."
"Ty zůstáváš na víkend v Londýně?" pozdvihl obočí.
"Ano," odvětila. "Doufám, že ti tím nenaruším nějaké plány?"
Usadil se za stolem.
"Kdy má ten večírek být?"
"Dnes večer. Je to trochu narychlo, ale zjistila jsem, že Lance nemá na večer žádné plány, a tak trochu jsem doufala, že by se Hermiona nechala přesvědčit, aby ho tam odvedla poté, co se sejdou všichni hosté."
"To ovšem za předpokladu," zamumlal s úšklebkem, "že nemá nějaké plány na večer ona sama."
"No ano," zatvářila se Kordélie překvapeně. "Samozřejmě. Ona ale nevypadá, že by vedla nějak zvlášť rušný společenský život, chudinka."
Na okamžik pocítil za Hermionu na Kordélii vztek a nemohl si pomoci, aby jí to nevrátil:
"Jsem si jistý, že bude souhlasit. Minulý pátek strávila obchodně v Edinburghu, ale pokud vím, na tento víkend žádné plány nemá."
Kordélie dokázala svoje znepokojení velmi dobře skrýt.
"Skvělé," řekla bez dechu a zkřížila ruce na prsou, čímž napodobila jeho vlastní obranný postoj. "Pozvala jsem většinu rodiny a chystám se poslat sovu Malfoyovým. Napadlo mě pozvat i Mloka Scamandera a jeho ženu; vím, že se s nimi Lance teď docela dost kamarádí. Pozvala bych i Minervu, ale jsem si jistá, že má dost práce se školou."
Severusovi se ulevilo - představa, jak tráví celý večer pod ostřížím zrakem Minervy McGonagallové, ho zrovna nenadchla.
"Jsem přesvědčený, že máš pravdu."
Krátce se na něj usmála.
"Za předpokladu, že všichni budou moci takhle narychlo přijít, nás bude docela značný počet. Požádám Moe, aby připravila stůl v tanečním sálu - tam je mnohem víc místa. Napsal bys Hermioně vzkaz, že má Lance přivést krátce po osmé hodině?"
"Proč nezaběhneš přes náměstí a nezeptáš se jí sama?" otázal se jí se stínem posměchu v hlase. Věděl, že po té jeho poznámce o Hermionině pobytu v Edinburghu nebude Kordélie dvakrát ochotná se s ní setkat.
Zdvihla se ze židle a zalétla očima k hodinám na krbové římse.
"Nemám čas, Severusi. Musím toho hrozně moc zařídit."
"Nemáš čas nebo nemáš chuť?" ptal se dál s úmyslem ji vyprovokovat.
Obrátila se s pěstěnou rukou na klice dveří.
"Nemám čas," zopakovala a po čele jí přelétl mrak. "Mimoto," dodala, "jsem si jistá, že ti to nebude vadit s ohledem na to, jací jste vy dva přátelé." A zavřela za sebou dveře s větší silou, než bylo nutné, což ho přimělo pobaveně se uchechtnout.
Zdvihl se z místa a přivolal si plášť, neboť se rozhodl, že Hermioně předá vzkaz osobně. Potřeboval se ujistit, že Hermiona sehraje svoji úlohu a bude se v přítomnosti jeho manželky chovat přirozeně. Při Merlinovi, Nebelvíři nebyli právě proslulí svým smyslem pro takt.
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat