Vzhledem k tomu, že jsem se několik hodin po přidání předchozí části Odmítnutí ocitla na cestě do porodnice a od té doby jsem měla poněkud jiné radosti a starosti, trvalo dopřeložení devatenácté kapitoly o něco déle, ale konečně je to tady, a tak můžete posoudit, jak mé překladatelské schopnosti zasáhlo či nezasáhlo duševní pohnutí v šestinedělí. Netuším, kdy budu mít čas pustit se do dvacítky, protože mateřská dovolená překvapivě vůbec není taková dovolená, jak by se mohlo zdát, takže mějte prosím strpení:-) A kdo by si nepamatoval, kde jsme skončili, tak Hermionu začal pálit prsten a teď sedí se Severusem v laborce, ruku ponořenou do hojivého odvaru a pusu zase plnou otázek na našeho oblíbeného hrdinu;-)Propletl si prsty.
"O čem chcete mluvit?"
Na okamžik se odmlčela.
"Kdo byla ta žena, kterou jste znal, co složila přísahu věrnosti?"
Podrážděně se zamračil:
"To vůbec není vaše..."
"Byla to vaše matka, že ano, Severusi?" přerušila ho.
Chvíli na ni zíral a ona se náhle polekala, že zašla příliš daleko a že Severus zuřivě vyletí z místnosti. On si ale jen zhluboka povzdychl a vztek z jeho tváře vyprchal.
"Ano, byla to má matka," přiznal. "Neskutečně pošetilá žena."
"Má to snad znamenat, že i já jsem neskutečně pošetilá žena?" zdvihla Hermiona obočí.
"Ano," odtušil, "bylo od vás neskutečně pošetilé, když jste souhlasila s takovou přísahou, Hermiono. A přitom moje matka - stejně jako vy - dozajista nepostrádala inteligenci. Jediný rozdíl mezi vámi dvěma je ten, že ona mého otce opravdu milovala. Proč, to nikdy nepochopím, ale pálení jejího prstenu jí nepůsobilo pouze bolest fyzickou, ale i citová muka toho nejhoršího druhu."
Překvapilo ji, že jí poskytl tolik informací.
"To zrovna nezní jako nejšťastnější manželství."
"Těžko mohlo být horší," zasmál se suše. "Naprosto netuším, jak se ti dva dali dohromady, ale jsem přesvědčený, že na něj použila nějaký nápoj lásky. Krásou neoplývala a můj otec v mládí býval vcelku pohledný. Naneštěstí jsem dostal do vínku podobu svojí matky," pravil s pokřiveným úsměvem.
Hermiona si nemohla pomoci, aby nespatřila paralelu mezi Eileen Princeovou a tím, co věděla o Meropě Gauntové. Vypadalo to, že v původu Toma Raddlea a Severuse Snapea je jistá do očí bijící podobnost.
"Kdysi jsem viděla obrázek vaší matky - Eileen Princeové," sdělila mu.
Severus vypadal být zaskočený.
"Jak jste se k tomu dostala?"
Pokrčila rameny.
"Začala jsem tak trochu pátrat po identitě Prince dvojí krve, když Harry narazil na vaši učebnici lektvarů," začala. "A pak, když jste... odešel na konci našeho šestého ročníku, prošla jsem několik starých výtisků Denního věštce a nalezla oznámení o vašem narození. A z toho, co jsem vyčetla ze svatebního oznámení, jsem vyvodila, že váš otec byl mudla."
"Ano, byl. Mudla toho nejhoršího ražení," procedil skrz zaťaté zuby. "Tím nechci znevažovat mudly, Hermiono, ale můj otec byl neobyčejně chabý mudlovský vzorek. Nenáviděl magii; pil přes míru; pro tu trochu peněz, co měl, by si nechal vrtat koleno, ale pro ránu nešel nikdy daleko."
Hermioně se sevřelo srdce; jak nesnesitelné dětství asi musel mít.
"Byl jste jediné dítě, Severusi?"
"Ano. Narodil jsem se krátce poté, co se vzali, a má matka v následujících letech po mém narození několikrát potratila. Čemuž bezpochyby napomohlo, že byla otcem pravidelně využívána jako boxovací pytel."
Hermiona se opět odmlčela zaražená, že je vůči ní tak otevřený. Její zrak padl na stále ještě pálící ruku pod hladinou tekutiny.
"A její prsten pálil často?"
"Docela ano," řekl a jeho oči se podvědomě stočily k Hermioninu prstenu ukovanému skřety. "Kdyby byl otec trochu menší opilec, nejspíš by pálil ještě častěji. Pravidelně mizel na celý víkend s týdenní výplatou a obyčejně to bylo právě tehdy, kdy se prsten aktivoval."
"Bylo vám matky líto?"
Poklepal nehty o desku lavice a ona si na chvíli pomyslela, že na tohle jí neodpoví.
"Zprvu jsem s ní soucítil. Ve druhém ročníku jsem v Bradavicích přišel na využití výtažku z hrbouna a to jí poskytlo jistou úlevu, ale jak jsem dospíval, pomalu jsem s ní ztrácel trpělivost. Mohla ho tak snadno opustit. Byla čarodějka; bylo její povinností chránit své jediné dítě, ale v následujících letech ve škole jsem si uvědomil, že si vybrala jeho a ne mě, a dost jsem vůči ní zahořkl. Přestal jsem ji zásobovat výtažkem z hrbouna a potom..."
"A potom co?" zeptala se Hermiona zaujatě.
Pomalu zdvihl oči k jejím, v hloubce skrývaje stín nejistoty.
"Po ukončení školy jsem se vrátil domů a zjistil jsem, že ta hlupačka v kuchyni sebrala porcovací nůž a v zoufalství si uřízla prsteníček."
"Ach, ne!" zalapala Hermiona po dechu.
"Téměř vykrvácela," pravil nevzrušeně. "Zemřela o několik měsíců později."
"To je příšerné," zašeptala. "A co váš otec?"
"Přivedl se tím svým pitím do hrobu těsně předtím, než jsem se vrátil do Bradavic jako učitel. Nijak jsem pro něj netruchlil."
Seděla a hleděla na něj v šokovaném tichu, zhrozená podrobnostmi toho, jak skončili jeho rodiče. Trvalo jí dobrou minutu nebo dvě, než si opět vzpomněla na vlastní bolest. Znovu pohlédla na svoji ruku.
"To všechno jste mi vyprávěl, protože jste chtěl nebo abyste mě přivedl na jiné myšlenky?" zeptala se s mdlým úsměvem na tváři.
"Nejspíš trochu od obojího," pravil. "Zjistil jsem, že ze mne dokážete vytáhnout osobní informace s pozoruhodnou lehkostí, Hermiono Grangerová." Posadil se na stoličce o něco více zpříma. "Zapůsobilo na mne, jak jste si dnes večer vedla - jak ve věci prstenu, tak i v Kordéliině přítomnosti."
Jeho uhlazený tón jí opět vehnal do očí slzy.
"Vím, že to pro mě není stejné jako pro vaši matku, Severusi, ale i tak je to bolestné - do jisté míry. Vím, že jsem Tea nemilovala, ale stejně se mi nezamlouvá představa jeho s jinou ženou."
Oba na chvíli ztichli s pohledy opět upřenými na prsten, který způsobil tolik potíží. Ve snaze se stále nezabývat Teem zaměřila Hermiona myšlenky na Kordélii.
"Během večeře jsem pozorovala Kordélii," sdělila mu. "Chová se k vám velmi majetnicky; nechápu, jak můžete vystát, když na vás pořád takhle sahá." Vzhlédla k němu a okamžitě poznala, že řekla špatnou věc. Z výrazu jeho obličeje pochopila, že to vzal jako kritiku vlastního chování.
"Tedy, jeden by řekl," zavrčel, "že pokud jste se dnes večer něco naučila, tak to, že člověk vždycky nedokáže ovládat činy svého manžela."
Sklonila hlavu a city ji přemohly tak, že nedokázala potlačit slzu, která jí skanula po tváři.
"To jsem neměla říkat," zašeptala chvějícím se hlasem. "Nechtěla jsem se vás dotknout."
Když spatřil, jak jí po bledé tváři pozvolna stéká jediná slza, okamžitě svých slov zalitoval.
"A já jsem vás nechtěl rozrušit," prohlásil jemně. "Pojďte, osušte si slzy. Chovala jste se obdivuhodně dobře." A k jejímu nesmírnému překvapení a potěšení se naklonil dopředu a prstem jí něžně setřel slzu z tváře. Jeho ruka na její tváři okamžik spočinula a Hermiona zavřela oči naklánějíc se vstříc jeho dotyku.
Chvatně ruku odtáhl, když se dveře laboratoře rozlétly dokořán a do místnosti vpochodovala rozzuřená Kordélie.
"Co se děje?" vyptávala se. "Co si myslíš, Severusi, takhle zmizet? Lidi budou mít plno řečí!"
Při pohledu na svou soptící ženu se mu zúžily oči.
"Náš odchod byl nezbytný, Kordélie, díky tvému synovi!" vyštěkl a ukázal na Hermioninu ruku stále ponořenou do výtažku z hrbouna.
"O čem to pro všechno na světě...," zarazila se náhle, když pochopila. "Chápu," podotkla nejistě.
"Lanceova rychlá reakce nám umožnila odejít z místnosti pod záminkou přípravy lektvaru jako dárku pro něj," vysvětloval a v jeho hlasu zaznívalo podráždění. "A vcelku upřímně, Kordélie, je mi zatraceně jedno, jestli budou mít lidi řeči."
Kordélie si dala ruku v bok.
"A ono to doopravdy vyžaduje trvalou přítomnost vás obou?"
"Ano," odsekl. "Hermiona má značné bolesti a s ohledem na okolnosti nechce zůstat sama."
Kordélie se obrátila a vydala se zpět ke dveřím.
"Oba vás očekávám nahoře, jakmile to bude možné, a ocenila bych, kdybyste se alespoň pokusili tvářit, že jste si večírek užili."
"No, minimálně Teo si podle všeho užil až až," neodpustila si Hermiona poznámku.
Kordélie se na cestě ke dveřím zarazila, ale neotočila se a pokračovala dál ke schodům.
Severus se hrdelně zasmál a Hermiona k němu vzhlédla potěšená tím zvukem.
"To bylo docela slušné," poznamenal.
"Nemohla jsem si pomoci," zakřenila se.
Její oči zalétly k ruce a pomalu ji vytáhla z lektvaru.
"Přestalo to!" vyhrkla. "Bolest úplně zmizela."
Severus vytáhl hůlku a přivolal malý ručník, který jí podal.
"Jsem velice rád, že to slyším."
Uchopila měkký ručník a osušila si levou ruku, přičemž kroutila prsty, jako kdyby se chtěla ujistit, že pálení skutečně ustalo. Zrak jí padl na hodinky a ušklíbla se.
"Jenom deset minut," podotkla potměšile. "Výdrž nikdy nebyla Teova silná stránka."
Severus nechal zmizet skleněnou mísu i s jejím obsahem a obdařil Hermionu pobaveným úsměvem.
"Mám pocit, že vás Moudrý klobouk zařadil dobře, Hermiono." Pak přešel k jedné z polic, na nichž stálo nesčetně jasně zabarvených lahviček, a vzal odtud malou modrou nádobku.
"Něco pro Lance?" zajímala se.
"Směšně jednoduchý lektvar, který dočasně obarví vlasy tak, aby ladily s oblečením," přikývl.
"Růžové vlasy! Kordélie bude nadšená," uchechtla se Hermiona a vydala se ke dveřím. Připojil se k ní a ona k němu vzhlédla s vděčným úsměvem.
"Děkuji vám, Severusi. V těch uplynulých několika měsících jste mě zachránil víckrát, než dokážu spočítat." Zdvihla levou ruku a pohlédla na svůj prsten. "Moje rozhodnutí přijmout tento prsten bylo asi nejabsurdnější v celém mém životě." Spustila ruku dolů, ale než se tak stalo, sevřel ji vlastní dlaní.
"Co je tohle?" zeptal se a upřeně zíral na spodní část jejího palce.
Neúspěšně se pokusila z jeho sevření vymanit.
"To nic není," řekla rychle.
Zdvihl druhou ruku a ukazovákem přejel po dlouhé bledé jizvě na její kůži.
"Kde jste přišla k téhle jizvě?"
Kroutila zápěstím ve snaze uvolnit ho z jeho ruky náhle připomínající svěrák.
"Nikde," bránila se.
"Přestaňte se mi snažit vytrhnout," pravil s očima stále upřenýma na její dlaň a s výrazem mírného zděšení v obličeji. "To jsem udělal já, že ano?"
Její mlčení mu bylo dostatečnou odpovědí.
"Tu noc u svatého Munga," pokračoval, "když jste se mi pokusila vrátit vzpomínky. Způsobil jsem, že vybuchla ta sklenice."
Upřeně na něj hleděla a nevěděla, co mu na to má říct.
"Neměl jsem tušení, že jsem vás zranil. Je mi to nesmírně líto," zašeptal.
"To je v pořádku," usmála se na něj nervózně. "Opravdu. Snadno se to vyléčilo."
"Mohl bych vám tu jizvu odstranit..."
"Ne!" přerušila ho. "Už jsem si na ni zvykla. Připomíná mi... Připomíná mi, že vždycky nemusím vědět, co je pro druhé lidi to nejlepší."
Chvíli na ni upíral oči a pak opět obrátil zrak k její ruce. Vypadal, že se ztratil ve svých myšlenkách, a ve výrazu jeho očí se Hermiona nevyznala. Opakovaně přejížděl tenkou jizvu palcem a ona ten pocit shledávala více než příjemným. Byla ráda, že Severus vypadá být příliš polapen svými myšlenkami, než aby si všiml jejího slastného zachvění.
"Severusi," zašeptala nakonec s poněkud rozpačitým pocitem. "Mohl byste mi vrátit moji ruku?"
Náhle si uvědomil, co dělá, a pustil její ruku, jako kdyby ho kousla. O krůček od ní odstoupil a při tom si všiml, jak se červená.
"Neměl jsem v úmyslu uvést vás do rozpaků."
Znenadání povzbuzená chováním obou jejich partnerů se naklonila k němu a zašeptala:
"Neuvedl jste mě do rozpaků, Severusi. Právě naopak. Jen jsem se bála, že kdybyste v tom pokračoval ještě o něco déle, nechtěla bych abyste přestal."
Na okamžik mu vracela pohled, načež se otočila a vydala se ke schodům šokovaná vlastní troufalostí.
Hleděl za ní, jak odchází, a očima hltal její tmavou siluetu a vlnící se vlasy, když stoupala po schodech. Nebylo to poprvé od Teodorova odchodu, kdy s ním flirtovala, ale i tak byl příjemně šokován tak nečekaně koketním chováním. Tělem mu projel pocit uspokojení a on se sám pro sebe ušklíbl. Bezprostřední budoucnost začínala vyhlížet vcelku zajímavě.
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat