Učím se vařit příkrmy pro dítko, trhají mi osmičky, nestíhám nic, tak přidávám alespoň začátek dvacet jedničky, kde Hermiona strašně řeší, co si má vzít na ples na sebe. A já si díky tomu připomněla, že podle knihy měla na Vánočním plese ve čtvrtém dílu knihy šaty modré a nikoli růžové jako ve filmu... Úvodní báseň od jednoho z nejvýznamnějších irských básníků Austina Clarka (1896-1974) naleznete v originále zde.21. Hudba v ústech
Když po dni noc se zrodí v moři
a místní k ohni zasednou,
o její kráse vždy se rozhovoří,
jak by hudbou v ústech byla,
byť pár z nich stranou v záři svíce
ji viní z pýchy; neb věcí známou je,
že k sídlu milostpána otce
vedou stromů aleje.
Muži, jež zrakem spočinuli na ní
mlčky jen hledí si své číše,
však ženy mluví dál a dál
o každém dalším setkání -
jak zvon, jenž davy svolává
či zázrak, o němž hovoří se tiše;
ach, vždyť ona nedělí je
v jejich všedních dnech.
Austin Clarke, Milostpánova dcera
ssSss
Přestože Hermiona doufala, že by Padma mohla mít dostatek času udělat jí stejně dobrý makeup jako účes, hleděla nyní na svůj odraz v zrcadle v ložnici s pocitem, že to i sama zvládla docela dobře. Oči si nalíčila o něco výrazněji než obvykle a její pleť jim dodávala zář, které se jim pohříchu nedostávalo, když byl Teodor ještě doma. Díky vydatné stravě, kterou jí pravidelně servírovala Moe, přibrala zpět na váze vše, co zhubla, když ji Teo opustil, a nemohla se neusmát, jak si tak přejížděla prsty po zázračně hedvábných kadeřích.
Plesu se měla zúčastnit řada významných osobností: dokonce se povídalo, že se dostaví i samotný Kingsley Pastorek. Měli přijít i její noví zákazníci - služebně starší zaměstnanci od svatého Munga, jakož i většina učitelů z Bradavic a početná delegace z Ministerstva kouzel. Pozvánku dostalo rovněž mnoho vlivných čarodějů z pevniny a v prvních několika hodinách oslav se předpokládala taktéž účast fotografů a zástupců tisku. Ale jak tak Hermiona s uspokojením hleděla na svůj dokonale upravený odraz, musela sama sobě přiznat, že jí na tom, kdo všechno tam bude, vůbec nezáleží. Chtěla vypadat co nejlépe kvůli Severusovi Snapeovi, a pokud ji bude obdivovat on, bude jí úplně jedno, co si o ní pomyslí kdokoli jiný.
Nechala pár pramenů, aby jí zarámovaly tvář, stočila si vlasy v týle a sepnula je jehlicemi z Japonska, jež si koupila během líbánek. Nanesla si trochu růžové barvy na tváře, vstala od toaletního stolku a otevřela skříň. Přejela prsty po jemné světle modré látce svých šatů, a když do nich vklouzla, postavila se před zrcadlo s rukama v bok. Otočila se a zamračeně na sebe pohlédla přes rameno. Ty šaty byly beze vší pochybnosti lichotivé: dosahovaly jí ke kotníkům a zdůrazňovaly křivky jejího těla, aniž by byly nadmíru přiléhavé. Výsledný dojem působil natolik střízlivě a přitom dostatečně rafinovaně, aby, jak předpokládala, v nich mohla být považována za právoplatného člena rodiny. Vypadala v nich dospěle a docela hezky, ale tak nějak se jí zdálo, že její poněkud odvážnější makeup nejde dohromady s těmito vytříbenými šaty a elegantním účesem.
Vyhlížela v nich přesně tak, jak by měla vypadat aristokratická panička, a to bylo přesně to, co ji tak rozčilovalo. Už měla dost toho, jak pořád hrála svědomitou opuštěnou manželku: svobodná čarodějka mezi dvacítkou a třicítkou by si jistě přála obléct si model, který by byl trochu víc... inu... sexy. S nespokojeným povzdechem si stáhla ramínka z paží a nechala modré šaty spadnout na podlahu. Vklouzla do županu a znovu přešla k šatní skříni s úmyslem najít něco provokativnějšího, co by si mohla vzít na sebe. Možná by některé ze svých šatů mohla pozměnit - pohled na hodiny na toaletním stolku ji ujistil, že do začátku plesu jí stále zbývá celá hodina času. Krejčovská kouzla nikdy nepatřila k jejím silným stránkám, ale byla už pevně rozhodnutá nepřijít na ten ples jako mladší kopie svojí tchýně.
Otevřela šatní skříň dokořán a začala se probírat oblečením. Na chvíli se zarazila a usmála se na barvínkově modré šaty, které měla na sobě na vánočním plese ve čtvrtém ročníku. Ty šaty vypadaly celkově dost dětsky na to, aby je teď mohla nosit, jenže ona nikdy neměla to srdce je vyhodit. Oné noci se poprvé v životě cítila být skutečně atraktivní a nyní si uvědomovala, že přesně o to stojí i dnes večer. Chtěla se cítit žádoucí. Další róba, na kterou narazila, byly šeříkové šaty, které si vzala na Billovu a Fleuřinu svatbu, a hned vedle spatřila žlutý komplet, jejž si koupila na promoci. Bylo tam i pár dalších ucházejících modelů: zelené šaty, které měla na večírku při příležitosti odchodu Pomony Prýtové do důchodu; červené šaty, jež jí koupila matka ke dvacátým prvním narozeninám; růžový kousek, na který si pracně ušetřila ve druhém ročníku na univerzitě. Přejela prsty po červených šatech: dozajista byly o něco smyslnější než všechno ostatní, co vlastnila, ale pro kouzelnický ples to nebylo to pravé.
Už se chystala zavřít dveře a smířit se s tím, že si vezme modrou róbu, když jí zrak padl na její svatební šaty. Promnula mezi prsty saténovou látku a pokusila se představit si je v jiné barvě. I s oním přidaným saténovým pláštíkem, který měl zakrýt vyzývavý výstřih na zádech, byl jejich střih dozajista přitažlivější než tomu bylo u nebesky modrých šatů. Možná by mohla kouzlem změnit jejich barvu na nějakou odvážnější: tmavou červeň nebo půlnoční modř. Sejmula slonovinovou róbu z ramínka a položila ji na postel. Ustoupila a snažila se vymyslet, co by tak mohla udělat, aby ji pozměnila. Ta malá vlečka vzadu bude muset pryč a určitě by mohla přidat na každé straně rozparek tak akorát nad kolena. Pokusila se vzpomenout si na všechno, co věděla o zastřihávacích kouzlech, vytáhla ze zásuvky nočního stolku hůlku a vší silou mysli se soustředila na okraj róby. Během pár minut šaty úspěšně o něco málo zkrátila a odstranila vlečku a po krátkém nahlédnutí do nejvíc nenáviděné knihy ve svojí sbírce - Domácí bohyně - se jí nakonec podařilo vytvořit na každé straně sukně rozparek nad kolena.
Ustoupila dozadu a kriticky pohlédla na výsledek provedených úprav. Šaty nyní vypadaly lépe, ale pořád bylo poznat, že se jedná o její svatební šaty, a ona nikdy nebyla obzvlášť dobrá v obarvovacích kouzlech. Tato kouzla obecně vyžadovala značnou zručnost, a jestliže nebyla provedena s dostatečnou jemností, mohl být materiál nenávratně zničen. Nervózně si skousla nehet. Ještě pořád se mohla odletaxovat k Padmě domů: Padma běžně měnila barvy svého oblečení bez jakýchkoli nechtěných následků. Jenže toho dne už svoji kamarádku zneužívala dost dlouho a příliš se jí nechtělo podstupovat další výslech na téma Severus Snape. Padmě se ty modré šaty moc zamlouvaly a Hermionina náhlá touha vzít si na sebe něco víc sexy by jistě vyvolala nějaký ten komentář z její strany.
Poté, co na šaty hleděla další minutu, k ní odpověď přišla sama od sebe: Moe. Domácí skřítci měli odjakživa talent na krejčovská kouzla, a pokud měl Severus pravdu, měli by teď už být na místě další rodinní skřítci, aby pomohli s přípravou plesu. Možná, že by se Moe mohla na pár minut uvolnit.
"Moe?" zavolala váhavě, uvažujíc nad tím, jestli toho přece jen nebude na drobnou skřítku příliš.
Moe se před ní s prásknutím objevila.
"Slečna Hermiona volala?" zeptala se.
"Moc se omlouvám, Moe, vím, že musíš mít v Kordéliině domě spoustu práce, ale doufala jsem, že by sis třeba mohla najít minutku a pomoci mi s šaty."
Moe se vší vážností přikývla.
"Paní Kordélie má nyní dostatek pomocníků a je důležité, aby slečna Hermiona vypadala krásně."
"Ach, moc ti děkuji, Moe," rozzářila se Hermiona. "Rozhodla jsem se, že si dnes večer vezmu na sebe svoje svatební šaty, jenže je jasné, že nechci, aby vypadaly jako moje svatební šaty. Podařilo se mi odstranit vlečku a pozměnit střih sukně, ale nejsem dostatečně zběhlá v obarvovacích kouzlech."
Moe zhodnotila róbu pohledem.
"Bude mít slečna na sobě i pláštík?" otázala se.
"Ano," zamumlala Hermiona a popošla ke skříni. "Tady je." A položila pláštík vedle šatů. "Co myslíš, jakou barvu, Moe? Říkala jsem si, že možná sytě červenou nebo hodně tmavě modrou."
Moe obrátila k Hermioně zmatený pohled.
"Ale pan Severus má rád černou!"
Hermiona na ni zůstala zírat.
"Co tím myslíš, že pan Severus má rád černou?"
Skřítka obrátila oči v sloup.
"Vždycky nosí černou, takže musí mít rád černou."
"Ale proč mi tohle vůbec říkáš, Moe?" ptala se Hermiona s pocitem lehkého zděšení a s úvahami nad tím, jestli skřítka náhodou nedokáže praktikovat nitrozpyt. "Proč by mi mělo záležet na tom, co má Severus rád?"
"Protože na koho se slečna Hermiona snaží udělat dojem? Jestli chce potěšit pana Severuse, měla by si na sebe vzít černou."
Zatřepala kostnatýma rukama, aby zahnala další Hermioniny otázky, a obrátila pozornost k róbě. Na okamžik zavřela oči a zamnula si ruce. Po chvilce přitiskla dlaně na ramena šatů a pomalu jimi přejela po celé jejich délce až k dolnímu lemu.
Hermiona obdivně vydechla: jak Moe pohybovala rukama po látce, její barva se měnila ze slonovinově bílé na nejtemnější černou. Když dokončila šaty, přesunula se k pláštíku a během několika vteřin byl celý komplet dokonale černý, lesk saténu tím však vůbec neutrpěl.
"To je naprosto nádherné, Moe," rozplývala se Hermiona.
"Moe ještě neskončila," zabručela Moe. Luskla prsty a v její levé ruce se objevila plechová krabička. Odklopila víko a Hermiona uvnitř spatřila stovky drobných černých korálků, které si Moe nabrala do pravé ruky a rozhodila je po povrchu šatů. Znovu luskla prsty a korálky se samy naaranžovaly po celé látce.
Hermiona nedokázala zadržet nadšený výkřik. Šaty se sotva daly poznat.
"Moe, ty jsi prostě jedinečná! Jsou úchvatné."
Svlékla si župan a přetáhla si přes hlavu svoji nově upravenou róbu. Přešla k velkému zrcadlu a uculila se na svůj odraz. Bylo to absolutně dokonalé. Zamračila se. Dokonalé až na její vlasy, které nyní vyhlížely až příliš formálně. Vytáhla z nich japonské jehlice a nechala hladké prstýnky vlasů, aby se jí rozlily po zádech. Pootočila se a pohlédla na zadní část šatů. Vlasy jí dosahovaly těsně pod lopatky a neubíraly na kouzlu výstřihu na zádech. Ne tedy, že by ho měl někdo vidět. Vzala pláštík a připnula si ho k ramenům. Moe se postavila vedle ní hodnotíc její odraz v zrcadle. Hermiona na skřítku vrhla zářivý úsměv.
"Pan Severus bude spokojený?" zeptala se.
Moe se zakřenila.
"Pan Severus bude spokojený," souhlasila.
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat