Závěr dvacáté kapitoly, načež bude následovat kapitola plesová, jež nesmí chybět v žádné pořádné HG/SS fanfiction:-). V této části je jedno jméno, které jsem jen tak na zkoušku zadala do Googlu, zda se náhodou někde v HP nevyskytuje. K mému překvapení mi na prvním místě vyjel maďarský překlad této povídky (k nahlédnutí zde). A k mému potěšení - první komentář k maďarskému překladu je z ledna 2009 a překlad je nyní ve 23. kapitole. Já překládám od února 2010 a jsem v kapitole 20. Takže kupodivu nejsem zas tak pomalá!;-) Ale nyní již zpět k českému překladu - Padma chystá Hermioně vlasy na ples a jejich rozhovor nebývá na pikantním obsahu i okolnostech..."Jak to, že tě to nechává v takovém klidu?" zeptala se Padma vrtíc nevěřícně hlavou. "Kdyby mi tohle udělal Dean, tak bych ho chytila a ustřelila mu varlata nějakou dobře mířenou kletbou."
"Je to vlastně docela legrační," zakuckala se Hermiona smíchy, "čekala jsem, že mě to bude trápit víc, ale i když se tak zprvu párkrát stalo, teď už je mi to jedno. Fyzická bolest se dá s výtažkem z hrbouna snadno zvládnout a upřímně řečeno se příliš nestarám o to, co Teo provádí. To není jako s tebou a Deanem; já ho nikdy nemilovala."
"Ale jak dlouho to bude takhle pokračovat, Hermiono? Je pryč už skoro půl roku a ty dobře víš, že ničí všechny tvoje dopisy. Co když se nikdy nevrátí? Přece tu nemůžeš pořád jen tak sedět a navěky čekat na rozvod. Je ti jenom pětadvacet; jsi moc mladá na to, abys skončila jako stará panna."
Hermiona na ni zamyšleně pohlédla do zrcadla.
"Ale jsem pořád vdaná."
"A budeš vdaná po zbytek života, jestli se nesebereš a nechytíš Teodora pod krkem. A i pak ti nemusí rozvod odsouhlasit. Co potom hodláš dělat? Žít do smrti v celibátu? Nechápej mě špatně, Hermiono, já za normálních okolností nevěru neschvaluji, jenže tohle normální okolnosti nejsou. Uzavřela jsi sňatek z rozumu s někým, kdo tě opustil a kdo má evidentně v úmyslu přeříznout každou čarodějku v okolí. Neříkám, abys to udělala jenom proto, že on je takový - znám tě dost dobře na to, abych věděla, že tě románky na jednu noc příliš neberou - jenom si myslím, že bys neměla zavrhovat myšlenku na vztah, pokud by se objevil ten pravý muž."
Hermiona cítila, jak se jí při Padminých slovech derou do očí slzy.
"Vážně by sis o mně nemyslela nic špatného, kdybych měla poměr?"
"Poměr je takový divný výraz," zavrtěla Padma hlavou. "Ale ne, kdybys chtěla s někým navázat vztah, budeš ode mě mít plnou podporu. Chci, abys byla šťastná."
"Děkuji," zamumlala Hermiona. "V několika uplynulých týdnech jsem o tom hodně přemýšlela. Představa, že se s někým scházím, mi ještě pořád tak úplně nesedí. Vím, že co se rozvodu týče, nemohu toho příliš udělat; v mudlovském světě můžeš požádat o soudní odluku, ale v kouzelnickém právu nic podobného není. To jen, že to pořád budu brát, jako kdybych nějak podváděla. Možná, že se přes to časem přenesu."
"Nebudeš mít na výběr, než se přes to časem přenést," navázala Padma nekompromisně. "Nemůžeš přece donekonečna žít bez lásky. To ty prostě nedokážeš - máš v sobě příliš citu, který potřebuješ někomu dát."
Hermiona se zachmuřila. Vidina života bez lásky a dětí ji dost děsila. A žít den za dnem bez toho, že by měla koho milovat, podle ní postrádalo smysl.
"I tak je tu ale problém. Prakticky každý muž v zemi je kvůli Manželskému zákonu ženatý. Kde tak asi pro všechno na světě někoho najdu?"
"Ano, o tom jsem už taky přemýšlela," přitakala Padma. "Buďto budeš muset najít někoho v podobné situaci, v jaké jsi ty sama, anebo se budeš muset dát dohromady s nějakým milým mudlou." Zakřenila se na Hermionu do zrcadla. "Dean má mimořádně přitažlivého bratrance."
Hermiona obrátila oči v sloup. Deanův bratranec ji nezajímal ani v nejmenším; jediný muž, kterého chtěla, byl v podobné lásku postrádající situaci.
O několik minut později přestal její prsten pálit, a tak s Padmou obrátily pozornost k Hermioniným vlasům, při kteréžto činnosti zdolaly nemálo hrnků čaje. Už byly skoro hotové, když se ozvalo hlasité klepání na vchodové dveře. Moe byla očividně pořád ještě v Kordéliině domě.
"Čekáš někoho?" otázala se Padma.
"Ne. Možná bychom to mohly nechat být."
Ozvalo se další, ještě silnější zaklepání na dveře.
"Jdu tam," prohlásila Padma odkládajíc lahvičku s Rychlopomádou. "Zůstaň, kde jsi, a nehýbej se. Tvoje vlasy jsou skoro dokonalé."
Hermiona poslouchala, jak Padma vydusala po schodech, načež následoval zvuk zavrzání vchodových dveří. S jistotou rozpoznala mužský hlas, a když se dveře opět zavřely a hlasy se přiblížily, zjistila, že je to Severus, a její tvář se rozzářila úsměvem. O chvilku později vešel do místnosti, zatímco si vyměňoval s Padmou žertovné poznámky.
"Hermiono," pronesl a pokynul jí hlavou. "Omlouvám se za ten vpád, ale podle mojí ženy je životně důležité, abych vás navštívil a požádal o svolení vzít si na dnešní slavnost tři bedny vína z vašeho vinného sklepa. Podle všeho už si vyžádala i souhlas od Lance."
"Ano, jistě," řekla Hermiona pobaveně. Dokázala si živě představit, jaký asi toho podvečera vládne v Kordéliině a Severusově domě chaos. "Padma a já už jsme skoro hotové. Potřebujete asistenci?"
"Ne, děkuji. Kordélie naverbovala na pomoc značný počet domácích skřítků z rodiny, kteří by měli během hodiny dorazit, a poté se snad díkybohu opět stanu svým vlastním pánem." Zamířil k vinnému sklípku v rohu kuchyně.
Hermiona se opřela a Padma se jala kouzlem upravovat poslední prameny jejích vlasů.
"Jak jste v pátek dopadl s tím Felix felicis?" zavolala Hermiona na Severuse.
"Výtečně," odpověděl ze sklípku. "Už jsem ho dokonce stihl dodat zákazníkovi." Poté se z místnosti za kuchyní opět vynořil se třemi dřevěnými bednami vína, které levitoval před sebou. "Mohu použít váš krb a odletaxovat je přes ulici?" přeptal se. "Přes náměstí je levitovat nemohu - s ohledem na všechny ty mudly usazené v parku."
Hermiona přitakala a on začal odesílat bedny prostřednictvím krbu. Když skončil, oprášil si hábit.
"Dáte si šálek čaje?" zeptala se Hermiona.
"Ne, děkuji. Moje přítomnost je vyžadována na druhé straně náměstí." Pak ale cestou kolem stolu zaváhal. "Jak proběhla vaše včerejší výprava ke svatému Mungovi?"
"Překvapivě dobře," protáhla a nasadila samolibý výraz. "Souhlasili se smlouvou na dodávky dokrvovacího lektvaru."
"S cenou, na níž jsme se dohodli?"
"Snížila jsem ji o deset procent," pravila sebejistě.
Zkřížil ruce na prsou a zakabonil se.
"Snížila jste cenu o celých deset procent bez předchozího projednání se mnou?"
Ušklíbla se na něj do zrcadla.
"Snížila jsem ji pod podmínkou, že ukončí obchodní vztah s Prunellou Wellsworthovou a pověří nás výrobou všech lektvarů mimo těch, které připravují ve vlastních laboratořích."
Severuse to zcela omráčilo. Prunella Wellsworthová byla jeho největší konkurentkou už od doby, kdy začal podnikat.
"Oni s tím souhlasili?"
Hermiona přitakala a vypadala při tom, že je sama se sebou nesmírně spokojená.
"Souhlasili. Jsme nyní jediní lektvaristé, od nichž nakupují."
Jeho užaslý výraz se pozvolna měnil ve spokojený úšklebek.
"Nechte mě hádat. Jednala jste s lékouzelníkem Thwaitem?"
"Ano," připustila. "Už jste se s ním setkal?"
"Mnohokrát," zabručel. "Ale vypadá to, že nejspíš bude mít slabost pro mladé absolventky z Nebelvíru."
Hermiona s předstíraným šokem zalapala po dechu.
"Naznačujete snad, že můj úspěch má co do činění spíš s ženským pohlavím než s mými schopnostmi?"
"Jsem si jistý, že v tom byla neodolatelná kombinace obojího," přikývl a dál se pobaveně usmíval. "Večer dám stranou láhev šampaňského, abychom si mohli připít na váš úspěch. Teď musím jít. Přeji vám oběma příjemný den."
Hermiona se usmála, když se otočil a vyšel z místnosti s černým zavířením hábitu, a očima v zrcadle sledovala jeho odcházející postavu. Zdvihla zrak k Padmině tváři a její úsměv odumřel, jakmile zaznamenala, že si Padma dala ruku v bok a se zjevným nesouhlasem se na ni mračí.
"Co se děje?" zeptala se vyděšeně.
Padma zavrtěla hlavou a položila si prst na rty. Jakmile zaslechly zabouchnutí vchodových dveří, odložila hůlku a posadila se vedle Hermiony. Hermiona se k ní otočila čelem a zatvářila se ustaraně. Padmino zachmuření přešlo ve výraz neskrývané úzkosti.
"Jeho ne, Hermiono. Ne Snapea," řekla sotva slyšitelným šepotem.
Hermiona cítila, jak se jí do tváří vkrádá ruměnec.
"Co tím myslíš?" zeptala se a hlas se jí roztřásl.
"Vím, že jsem předchozí hodinu strávila přemlouváním, aby sis našla chlapa, Hermiono. Ale ne Severuse Snapea."
Hermiona s odpovědí chvíli zápolila.
"Proč máš u všech všudy pocit, že bys mi měla říkat něco takového?" pravila a pokoušela se vyhlížet nevinně.
"Ale prosím tě, Hermiono," zahučela Padma netrpělivě. "Znám tě dost dobře na to, abych byla schopná říct, že se ti někdo líbí. V předchozích měsících jsem přemýšlela, jestli za tím něco není, když jsi nemluvila skoro o nikom jiném než o Snapeovi. Ale poté, co jsem teď viděla, jak se spolu bavíte, už o tom nepochybuji."
"Jistěže o něm mluvím - vidím ho častěji než kohokoli jiného!" pokoušela se Hermiona chabě protestovat.
"Hermiono...," řekla Padma a přísně na ni zazírala. "Svítila jsi jako sluníčko od chvíle, kdy vešel do místnosti, až dokud z ní opět nevyšel."
Hermiona to vzdala. Padma ji znala příliš dobře. Schovala tvář do dlaní.
"Já za to nemůžu, Padmo. Nechtěla jsem, aby se to stalo."
Padma nevěřícně potřásla hlavou.
"Nemůžu tomu uvěřit, Hermiono. Jak dlouho už to trvá?"
"Řekla bych, že asi tak dva nebo tři měsíce," pokrčila Hermiona rameny. "Vím - myslíš si, že jsem se asi musela zbláznit, ale on mě prostě hrozně přitahuje. Sotva ti to dokážu vysvětlit."
Padma na svoji kamarádku chvíli mlčky udiveně hleděla a kousala si při tom nehet.
"Jak tě může pro všechno na světě přitahovat Severus Snape?"
"A jak by mě mohl nepřitahovat? Mám ráda ty jeho tmavé oči, jeho černý smysl pro humor, jeho ruce... A on je tak chytrý, Padmo! Je to jediný muž, u kterého jsem kdy měla pocit, že je beznadějně mimo moje možnosti. A Merline! Jeho hlas! Mohla bych ho poslouchat hodiny." Naklonila se k Padmě, jako kdyby ji tím mohla přimět, aby ji lépe pochopila. "Nevím, jak se to stalo, Padmo, ale stalo se."
"Hermiono," ozvala se Padma zmateně, "ale on je ženatý!"
"To vím," pravila Hermiona a znovu sklonila tvář do dlaní. "Podívej, nemohu ti vyprávět všechny podrobnosti bez toho, abych neuvěřitelným způsobem nezradila svoji tchýni, ale on je ve skutečnosti asi tak ženatý, jako já jsem vdaná. Nechápej mě špatně, Padmo; já si uvědomuji, jak hrozně směšné to celé je, ale já vážně nemám, nemám v úmyslu jednat v souladu se svými city. Je to tak, jak to je. Nemohu změnit to, co k němu cítím, ale určitě mohu ovlivnit to, jak jednám."
Padma si ji okamžik prohlížela.
"Nemůžeš připustit, aby se to stalo. To by ti zkomplikovalo život víc, než si dokážeš představit; byla by to úplná katastrofa."
"Já vím," trvala Hermiona na svém. "Věř mi, prosím, nějaká soudnost mi ještě zbyla. Jak už jsem ti říkala: nic z toho nebude. Možná je to jenom pošetilé přechodné pobláznění a já se přes to musím nějak přenést. A navíc - on mě možná pořád vnímá jen jako otravnou malou holku."
"Právě že ne," podotkla Padma zachmuřeně a znovu ztišila hlas do šepotu. "To je to, co mě na tom děsí ze všeho nejvíc. Mám-li soudit z té scénky, jíž jsem právě byla svědkem, tak vážně nevím, kdo z vás dvou je na tom hůř: jestli ty nebo on." Vstala od stolu a opět se chopila hůlky. "Dodělám ti ty vlasy a pak musím jít."
Hermioně se rozbušilo srdce v hrudi. Někde hluboko uvnitř tušila, že k ní Severus taky něco cítí. A Lance si to podle všeho myslel rovněž. Jenže bylo-li tak silné její předsevzetí, že z toho nic nebude a ani nemůže být, proč ji potom z Padminých slov projíždělo slastné brnění podél všech obratlů? Co měl znamenat ten radostný pocit, který rozechvíval její duši?
Padma prohlásila, že je hotová, Hermiona jí poděkovala a odvedla ji ke krbu, podávajíc jí nádobku s letaxovým práškem. Zavládly mezi nimi hmatatelné rozpaky. Padma ji na rozloučenou objala.
"Nedělej to, Hermiono," prosila ji s pohledem plným obav. "To si stoupneš z deště rovnou pod okap. Nechci tě opět vidět zraněnou a na dně."
"Neudělám," odvětila. "Musím s ním pracovat a on je koneckonců pořád Teův nevlastní otec. Neboj se o mě. To přejde. Necháš si to pro sebe?"
"Jistěže," pravila Padma, stále ještě ustaraná. "Chovej se dneska večer na tom plese slušně."
"Budu."
Ustoupila o krok dozadu a její kamarádka zmizela ve víru zelených plamenů. Ještě chvíli hleděla do prázdného krbu a pak se otočila a zamířila do ložnice. To, co řekla Padmě, myslela vážně: naprosto neměla v úmyslu jednat v souladu se svými city. Ale také naprosto neměla v úmyslu vypadat dnes večer před Severusem Snapem jinak než co možná nejdokonaleji.
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat