Nebyla jsem si do poslední chvíle jistá, zda to stihnu, ale podařilo se, a tak vám kromě přání krásného prožití vánočních svátků přináším jako dárek pod pomyslný virtuální stromeček i další pokračování překladu Odmítnutí (aneb hlavní hrdinové ještě naposledy váhají, ale příště vážně už...;-)). V úvodu báseň W. B. Yeatse (1865-1939) Father and child z pásma A woman young and old vydaného roku 1933. Pěkně si to užijte - Vánoce i četbu:-)22. Pověst z nejhorších
Do stolu mlátím, z úst zní slova hanlivá,
neb vím, že slušní se proti ní hlásí,
muži i ženy ji
s člověkem spojují,
jenž pověsti z nejhorších požívá;
však slyším ji pro něj plát,
jak překrásné má vlasy
a jarního větru v očích chlad.
W. B. Yeats, Otec a dítě
ssSss
Severus zdvihl ke rtům šálek kávy a ušklíbl se: léta špionáže ho naučila porozumět řeči těla osob v okamžiku, kdy vstoupily do místnosti, a pokud mohl usuzovat z Kordéliina ledového pohledu a vyzývavě vystrčené brady, chystala se k hádce.
"Dobré ráno, Severusi," pravila chladně, usedajíc na protější židli a natahujíc se pro čajovou konvici.
"Dobré ráno," odvětil, zdvihl svůj výtisk Denního věštce a prohlédl si fotografie z plesu na čtvrté straně. "V dnešním vydání je vcelku půvabný záběr tebe a Narcisy Malfoyové."
Na okamžik zdvihla k novinám oči, ale pak obrátila pozornost zpět ke svojí snídani.
"A jak sis užil ples ty, Severusi?"
Pohlédl na ni nad okrajem Věštce.
"Obecně nejsem příznivcem takových událostí, ale myslím, že se to docela vydařilo. Ty jsi byla spokojená?"
Neodpověděla mu a namísto toho elegantně odložila šálek čaje na podšálek a propletla si prsty.
"Považoval jsi za vhodné zmizet s Hermionou téměř na hodinu pryč. Nech mě hádat: ta chudák holka měla příhodně opět problémy se svým svatebním prstenem?"
Odložil noviny a naklonil se dopředu s čelem zvrásněným rozhněvaným zamračením.
"Pokud je mi známo, Kordélie, tak včera večer s prstenem problémy neměla, neboť tvůj syn se podle všeho choval slušně."
"Tak proč jste se vy dva na tak dlouho vypařili? Chceš mi namluvit, že ona odešla domů a pouhou shodou okolností jsi ty nebyl na plese v tu samou dobu?"
"Ne, nepopírám, že jsme strávili téměř hodinu pohromadě. Nemám dojem, že by ti do toho něco bylo, a naprosto mi uniká, proč bych se ti měl zodpovídat ze svých činů. Nicméně bylo tam víc důvodů, proč jsme odešli ze sálu: byla unavená a uvnitř jí bylo příliš horko; o něco dřív toho dne uzavřela výhodnou smlouvu se svatým Mungem a já jí slíbil, že to oslavíme; oba jsme samotáři a je nám docela dobře ve společnosti toho druhého. Chceš, abych pokračoval?" vyštěkl.
"Abych byla zcela upřímná, Severusi, nechápu, proč jsi musel opouštět naše hosty. Copak by nepomohlo ochlazovací kouzlo? A vzhledem k hojnosti šampaňského na plese nerozumím, proč jste museli chodit slavit někam jinam," zkřivila podrážděně obočí.
"Když všechno uvážím, tak naprosto neshledávám důvod, proč bych měl být nucen vysvětlovat naši nepřítomnost. Část delegace z ministerstva se odebrala do haly zakouřit si; několik hostů si odneslo šampaňské ven, aby unikli tomu vedru v sále; Hermiona a já jsme si vyšli na čerstvý vzduch. Je v tom snad nějaký problém?"
Kordélie netrpělivě poklepávala upravenými nehty na naleštěnou desku stolu.
"Nehraj si přede mnou na nevinného, Severusi. Ty víš moc dobře, proč to bylo nepřijatelné: je to mladá dívka, a i když se může zdát společensky únosné, abyste vy dva trávili dlouhé hodiny zavření dole v laboratoři, určitě není přijatelné, abyste uprostřed plesu zamířili pryč před zraky stovek hostů."
"Jak jsi právě správně zdůraznila, Kordélie, byly tam stovky hostů a já jsem si jistý, že si naší nepřítomnosti nevšiml nikdo kromě tebe." Z jejího náhlého mlčení poznal, že měl pravdu: nikdo jeho a Hermioninu nepřítomnost nekomentoval.
"Když všechno uvážím," zazírala na něj, "a i když odhlédnu od toho, jaká je momentální situace mezi Hermionou a Teem, pořád je to moje snacha a já trvám na tom, že tyhle vaše stále častější úniky před lidmi jsou nevhodné."
Sevřel ruce v pěst a jeho zlost se znásobila.
"Dobrá, když už jsme u tématu nevhodného chování, na seznamu hostů bylo jedno jméno, jehož přítomnost mě obzvlášť zarazila. V Edinburghu si můžeš dělat, co se ti zlíbí, Kordélie, ale nikdy jsem si nemyslel, že mi takovým způsobem hodíš svůj soukromý život do tváře." Docela si vychutnal výraz šoku, který ovládl její rysy.
"A tohle má znamenat co přesně?" zkřížila paže v obranném postoji.
Střelil po ní vražedným pohledem.
"Nepředstírej, že netušíš, o čem mluvím; dobře víš, jakou roli jsem za války hrál. Vážně si myslíš, že jsem nevyužil svých schopností, abych si prověřil svoji snoubenku dřív, než se jí takříkajíc upíšu?"
Kordélie chvíli jen otevírala pusu jako ryba na suchu.
"Ty jsi měl tu drzost hrabat se v mém soukromém životě dřív, než jsme se vzali?"
"Já jsem se v tvém soukromém životě nikdy nehrabal, drahá," pronesl kousavě. "Dal jsem si jen za úkol zjistit, do čeho přesně se to pouštím, a než jsme se vzali, tak jsem na tvůj soukromý život přistoupil. Za celou dobu jsem nikdy nezasahoval do tvých víkendových záležitostí, ale včera mě docela překvapilo, že jsi poprvé od doby, kdy se z nás dvou stali manželé, překročila hranici a pozvala k nám domů onoho konkrétního hosta."
Ohromeně na něj hleděla, očividně zaražená ze zjištění, že o jejím milenci celé ty roky věděl. Pak sklopila zrak.
"O to se ale vůbec nejedná; mám za to, že jsme mluvili o Hermioně."
"Já si naopak myslím, že o to se jedná především: až do dnešního dne jsem do tvých soukromých záležitostí nezasahoval, Kordélie, ale pokud mi k tomu zavdáš příčinu, mohu ti život podstatně zkomplikovat."
"Co si to vůbec dovoluješ vyhrožovat mi, Severusi Snape," přivřela zlostně oči.
Pokrčil rameny a ušklíbl se na ni.
"Pokud mi to budeš ztěžovat, oplatím ti stejnou měrou. Nechal jsem tě žít tvůj vlastní život, Kordélie, a naléhavě tě žádám, abys projevila stejnou ohleduplnost i ty vůči mně."
Vstala od stolu a rozzuřeně mrštila ubrousek na talíř od snídaně s netknutým toastem.
"Tento týden budu ve Francii," oznámila mu a vylétla z místnosti, aniž by čekala na odpověď.
Hleděl za ní, jak odchází, a vyzývavý úšklebek mu rychle odumřel na rtech. Strávil téměř dvacet let života hraním dvojrole profesora lektvarů a oddaného Smrtijeda. Byl už unavený vším tím podváděním, předstíráním a špehováním. Líbil se mu relativní poklid, v němž žil od pádu lorda Voldemorta, postrádající jakékoli komplikace. Jenže to vypadalo, že jeho žena nebude jen tak nečinně přihlížet a nedovolí mu, aby se oddával své narůstající touze po Hermioně Grangerové. Možná, že nastal čas, aby dívku zařadil zpět do role pouhé zaměstnankyně. Situace byla příliš složitá; nebylo možné, aby to takhle pokračovalo dál.
ssSss
Hermiona se v neděli ráno vzbudila krátce po desáté s pocitem naprostého zmatku. Její černé šaty byly úhledně přehozené přes židli stojící před toaletním stolkem a ona měla na sobě pyžamo. Na okamžik ji zachvátil šok - copak ji Severus odnesl domů a převléknul ji? Ale jak se tak dívala na složené šaty z předchozího večera, uvědomila si, že to musela být Moe. Lehla si zpět na polštář a přetáhla si peřinu přes hlavu nechápajíc, jak mohla být tak neskutečně hloupá, že dokázala usnout na židli v Severusově střešní zahradě.
Povzdychla si. Co si pro všechno na světě o ní musí myslet? Byl na ni naštvaný nebo snad byl podobně zklamaný jako ona sama? Vzpomněla si na věci, které jí řekl: na poklony ohledně jejího vzhledu a na bezchybné závěry, k nimž dospěl. Řekl jí, že vypadá nádherně, že má pro její svatební šaty obzvláštní slabost a že jeho opojení nemá nic společného s alkoholem. Zavřela oči a připomněla si smělost, s jakou jí svlékl pláštík, a ze rtů jí uniklo zasténání při vzpomínce na jeho dotyk na její nahé kůži, na teplo, jež z něj vyzařovalo, když spolu tančili, a na to, jak ji jeho dech hladil na tváři.
Její pozměněné šaty nakonec splnily svoji úlohu. Po předešlé noci se nedalo popřít, že jeden po druhém touží. Od chvíle, kdy zjistila, jaké city k němu chová, ji čas od času jímaly pochybnosti, jestli je její náklonnost opětovaná. S jistotou očekávala, až se v úterý ráno opět setkají v laboratoři, že se Severus bude chovat stroze, formálně a neosobně. Jenže jí bude jasné, že i přes tuto pečlivě postavenou obrannou fasádu ji chce stejně tak, jako ona chce jeho.
Zamířila ke dveřím a z věšáku sundala župan. Po všem tom šampaňském nutně potřebovala čaj a v kuchyni slyšela Moe, jak při práci pobíhá sem a tam a pobrukuje si.
"Dobré ráno, Moe," zabručela, s rukama nad hlavou se protáhla a posadila se ke stolu.
"Dobré, slečno Hermiono," odvětila Moe zvesela. Odlevitovala ke stolu talíř lívanců. "Slečna dostala sovu," dodala a pokynula ke složenému kousku pergamenu ležícímu na stole.
Hermiona se natáhla po vzkazu, okamžitě rozeznávajíc Padmin rukopis. Rozložila pergamen a rychle si přečetla obsah: Dean vezl děti na oběd ke svojí matce a Padma chtěla vědět, jestli by si k ní Hermiona nepřišla popovídat. Třebaže měla kolem žaludku nepříjemný pocit z toho, co jí chce kamarádka asi říct, byla Hermiona za tuto příležitost k rozhovoru vděčná. Naprosto nezbytně potřebovala společnost jiné ženy, které by se mohla svěřit, a předchozího dne se jí nelíbilo, za jak rozpačitých okolností se spolu rozloučily. Vzhlédla, když Moe přinesla ke stolu konvici s čajem.
"Panu Severusovi se líbily slečniny šaty?" zeptala se skřítka.
"Ano, Moe," uchechtla se Hermiona. "Můžeme, myslím, bezpečně konstatovat, že Severusovi se moje šaty docela dost líbily."
ssSss
Když Padma otevírala vchodové dveře, radostně se usmívala.
"Jen pojď dál," zamumlala. "Mám tady protentokrát uklizeno."
Hermiona překročila práh. Padmin dům nebyl takhle tichý a klidný od doby, kdy se narodila dvojčata.
"Neměla jsem moc náladu vařit nedělní oběd," vysvětlovala Padma vedouc ji do kuchyně, "takže tu mám, obávám se, jenom sendviče a sušenky."
"Ty mi budou stačit," řekla Hermiona s povzdechem. "Padám hlady." Sedla si ke kuchyňskému stolu, zatímco Padma postavila na čaj.
"Tak jak bylo na plese? Povídej, přeháněj."
Než se Hermiona vypravila z Kensingtonského náměstí, slíbila si, že bude ke kamarádce upřímná; neměla příležitost si o tom, co se dělo mezi ní a Severusem, s nikým pořádně popovídat a měla dojem, že je načase, aby vyhledala radu spřízněné ženské duše.
"Tak především jsem se rozhodla nevzít si ty modré šaty."
"Cože?" vyhrkla Padma udiveně. "Vždyť tě stály celé jmění! Myslela jsem, že se ti líbí."
"Jsou docela pěkné, to připouštím. Ale když jsem si je vyzkoušela, usoudila jsem, že vyhlížím... nevím... příliš usedle a vyumělkovaně, myslím. Vypadala jsem jako napodobenina Kordélie. Chtěla jsem být trochu víc sexy."
"Kvůli Snapeovi?" zamračila se Padma a Hermiona zrudla.
"Ano, řekla bych."
"Jsem z toho tak trochu v šoku," potřásla Padma hlavou. "Ale pokračuj - co sis vzala na sebe namísto těch modrých šatů?"
"S trochou pomoci od Moe jsem pozměnila svoje svatební šaty a obarvila je na černo. Vypadaly překvapivě dobře - Moe na ně přidělala spoustu maličkých černých korálků."
"Předpokládám, že sis vzala i pláštík?" otázala se Padma se zdviženým obočím.
"Jistěže ano!" zasmála se Hermiona. "Nejsem zase tak zkažená, však víš."
"Tak pokračuj," usmála se Padma. "Šla jsi na ples, vypadala jsi svůdně..."
"No, prvních pár hodin bylo neskutečně nudných. Znáš mě, nejsem právě blázen do tance, ale hezky jsem si popovídala s Nevillem a byla tam taky Susan s bříškem a tak. Vypadá to, že čekají chlapečka."
"Jak ti připadali Neville a Hannah?"
"Smutní, oba dva," pokrčila Hermiona rameny. "Jí nabídli práci u Děravého kotle a do konce příštího týdne se má rozhodnout, zda ji přijme anebo ne."
Padma si sedla na židli a postavila před ně konvici s čajem.
"Tak pojďme přejít k té zajímavější části. Pokud tedy byla nějaká zajímavější část?"
Hermiona stáhla rty do úzké linky.
"Řekla bych, že byla, ale jestli budeš reagovat šokem a zděšením na všechno, co řeknu o Severusovi, tak nemá smysl, abych ti o tom vykládala."
"Mezi vámi dvěma k něčemu došlo?" vykulila Padma oči.
"Myslím, že ano," povzdychla si Hermiona a třela si obočí. "Ale nemusíš hned začít šílet, zas tolik se toho nestalo. Nevrhla jsem se na něj nebo tak, takže nepanikař."
"Hele, já budu hodná, slibuji," ujišťovala ji Padma. "Vím, že jsem včera nebyla zrovna ukázkou přátelské podpory, jenže pro mě to byl prostě hrozný šok. Tak už mi řekni, co se stalo."
"Takže - byla jsem vážně hrozně naštvaná, protože se ke mně za celý večer ani nepřiblížil. Dokonce mě ani nepřišel pozdravit. A to tančil prakticky s každou čarodějkou v sále, ovšem kromě mě. Abych to zkrátila, bylo už po jedné ráno, když jsem se konečně dostala k tomu promluvit si s ním. On se na slavnostních večeřích a podobných akcích chová opravdu docela jinak: nevím, jestli je to tím vínem nebo se jen tolik nehlídá, ale chová se prostě jinak. V práci spolu vycházíme většinu času skvěle a vedeme i docela zajímavé rozhovory, ale při těchto událostech je mnohem víc přátelský. Dokonce i flirtuje.
Tak či tak, trochu jsme si popovídali. Řekl mi, že vypadám hezky, což mě překvapilo, a omluvil se mi za to, že se se mnou do té doby nebavil. Tvrdil, že nás sleduje spousta zvědavých očí. Po několika minutách jsem se začala cítit vyčerpaná a řekla jsem mu, že půjdu domů, ale on mě prosil, abych nechodila, a vzal mě nahoru do své nádherné střešní zahrady, o které jsem neměla tušení, že tam vůbec je. Byla vážně skvostná; pěstuje tam mnoho bylinek a přísad do lektvarů a byla celá osvětlená svíčkami."
"Chápu," pronesla Padma a opět se zamračila. "Měl někdo nějaké poznámky k vaší nepřítomnosti?"
"To netuším," odpověděla Hermiona. "Já už se pak dolů nevracela, víš. Otevřel láhev šampaňského a připili jsme si na můj úspěch u svatého Munga, načež jsme trochu probrali lidi, kteří se očividně zajímají o skutečnost, že se z nás dvou stali takoví přátelé. A potom," zdvihla zrak k Padmě, nervózní z toho, že jí má říct o jejich tanci, "mě požádal o tanec."
"Požádal tě o tanec?" zatvářila se Padma překvapeně. "Na střešní zahradě?"
Hermiona pomalu přikývla a obrátila pozornost zpět k čajovému šálku.
"Hráli Čajkovského valčík; víš přece, jak zbožňuji Čajkovského balety. Takže ano, požádal mě o tanec." Rozhodla se raději nezmiňovat fakt, že jí sundal pláštík a hladil ji hřejivou dlaní po zádech.
"To je vcelku šokujícím způsobem romantické," konstatovala Padma s pokřiveným úsměvem na rtech.
"To bych řekla," zamumlala Hermiona a schovala si tvář do dlaní. "Merline, Padmo, já si tolik přála, aby mě políbil. Vím, že je to ode mě špatné, jenže já už skoro nedokážu myslet na nic jiného než na něj. Je to už hrozně dlouho, co jsem něco podobného k někomu cítila, popravdě, nejsem si vlastně jistá, zda jsem vůbec někdy cítila k někomu něco takového." Spustila ruce a po tváři jí skanula slza. "Co jen budu dělat?"
"Ach, Hermiono," vyhrkla Padma a v jejích očích se rovněž objevily slzy. Vstala ze židle, obešla stůl a pevně Hermionu objala. "Podívej, tys tohle neudělala schválně. Jak jsi říkala včera, ohledně toho, co cítíš, si nemůžeš pomoci. Nebudu předstírat, že to chápu - je to přece Snape, proboha - ale vidím, že tě opravdu přitahuje." Vykouzlila kapesník, podala ho Hermioně a ta se hlasitě vysmrkala.
"To není jen tím, že by se mi zdál atraktivní," vysvětlovala Hermiona přiškrceně. "Obdivuji jeho intelekt, jeho odvahu. Dokonce se mi líbí i jeho smysl pro humor a ty jeho zatraceně směšné černé hábity. Má neuvěřitelný hlas a fascinují mě jeho ruce, když jimi hladí výpary nad svým kotlíkem."
"Holka, ty jsi v tom až po uši," uchechtla se Padma.
"Já vím," zaúpěla Hermiona a znovu si skryla obličej do dlaní. "Jsem do něj úplně blázen a přitom je to tak pitomá, bezvýchodná a beznadějná situace."
"Podívej," prohlásila Padma, pustila Hermionu z objetí a nalila jí další šálek čaje. "Vím - včerejší odpoledne jsem strávila tím, že jsem se snažila tě přesvědčit, aby sis našla chlapa. Ale moje zdráhání ohledně Snapea nemá co dělat s tím, že je to... prostě... Snape. Jde o tu situaci, v níž se nacházíš. Žiješ v rodině Millových; on je s jednou z nich ženatý; je to Teův nevlastní otec, a co je nejdůležitější, musíš s ním pracovat. A k tomu všemu je to nesmírně komplikovaný člověk, Hermiono. Pokud se s ním zapleteš, jak těžký potom bude tvůj každodenní život? Všechno, co chci, je, abys byla šťastná, a kdybych si byť i jen na moment myslela, že milostný poměr se Severusem Snapem tě učiní šťastnou, tak bych tě v tom jedině podpořila. Ale za okolností, kdy jsi v uplynulém roce byla už jednou hrozně zraněná, já nesnesu vidět tě, jak ti někdo znovu ubližuje. Jakou budoucnost byste vy dva měli? Říkala jsi, to vím, že jeho manželství je jenom přetvářka, ale přesto přese všechno je pořád ženatý. A narozdíl od Tea je jeho žena tady. Může tohle mít dobrý konec?"
"Všechno, co mi tu říkáš, dává smysl, to nemohu popřít," utřela si Hermiona slzy. "I kdybych Tea někde vypátrala, nemám záruku, že bude souhlasit s rozvodem. A i kdyby souhlasil, jsem si jistá, že Kordélie by Severusovi podobným způsobem vstříc nevyšla - to by se jen dostala do situace, kdy by byla nucena se do šesti měsíců znovu provdat. A mimoto, tohle jsou všechno jenom hypotetické úvahy; vím, že ho přitahuji, ale občas ho i dovádím k šílenství a naprosto netuším, zda se mnou vůbec chce něco mít."
"Nechci, aby to vyznělo necitelně, ale kroky z tvojí strany, které by teď měly následovat, se mi zdají být více než zřejmé," pronesla Padma jemně. "Musíš se z těch citů k němu nějak dostat. Vím, že ti na té práci záleží a že v ní chceš pokračovat, takže to pro tebe bude těžké, když se s ním budeš muset tak často vídat. Ale ty to musíš udělat, Hermiono."
"Já vím," povzdychla si Hermiona zhluboka. "Je to tak; bude to hrozně těžké, ale musím to udělat."
Věděla, že má Padma pravdu. Možná, že nastal čas, aby Severuse zařadila zpět do role pouhého zaměstnavatele. Situace byla příliš složitá; nebylo možné, aby to takhle pokračovalo dál.
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat