Jelikož jsem se počátkem roku stala psychickou i fyzickou oporou dítka, které si usmyslelo vytahovat se na nožky na těch nejkrkolomnějších místech, překlad téhle části poněkud uvázl na mrtvém bodě. Teď je však hotová a mně nezbývá než si trochu zaspoilerovat připomenutím, že tato povídka je určena pro čtenáře od 18 let;-)ssSss
Hermiona byla docela ráda, že měla v pondělí laboratoř jen sama pro sebe: poskytlo jí to čas zauvažovat nad rozhovorem s Padmou a možnost ujistit se ve svém předsevzetí držet se od Severuse dál. Když v úterý ráno dorazila do práce, Severus už tam jako obvykle byl.
"Dobré ráno," zamumlala nervózně a statečně se pokoušela odolat tomu na něj pohlédnout.
"Dobré," odvětil stručně.
"Omlouvám se, že jsem v sobotu večer usnula, Severusi. Doufám, že jsem vám nezpůsobila nějaké potíže." A bez toho, že by čekala na odpověď, jala se věnovat přípravě přísad na první lektvar, který ji toho dne čekal.
"Omluva se přijímá," řekl chraplavě, aniž by při tom vzhlédl od svojí práce.
Mívala ve zvyku přimět ho během takových dopolední ke konverzaci a on k tomu byl poslední dobou i svolný. Ale toho dne se plně soustředila na to, co dělá, a pociťovala zadostiučinění z faktu, že se jí hned od začátku daří plnit svoje plány. Vytáhla z kapsy hábitu sponu do vlasů, stáhla si bohaté kadeře do ohonu v týle a sepnula je stříbřitou sponou. Z polic si nabrala několik přísad a přešla zpět ke svému pracovnímu stolu, přičemž s úlevou shledala, že její pohyb po místnosti není následován Severusovým pohledem.
Zapálila plamen pod největším z tepaných kotlíků, začala sekat a krájet přinesené kořínky a mezi ní a Severusem se rozhostilo tíživé ticho. Severus vypadal být zcela pohlcený svojí prací a rychlý pohled jeho směrem jí napověděl, že dělá na uspávacím lektvaru. Toužila vědět, pro kterého zákazníka ho vaří, držela však jazyk za zuby s pevným odhodláním, že ona nebude tou, jež přeruší ticho jako první.
Její vlastní lektvar byl na přípravu docela ošemetný: byla to směs užívaná k léčbě dračích spalniček a měl jasně žlutou barvu. Spokojeně se usmála, když přidala sušená křídla běhnic a tekutina se okamžitě zbarvila do přesně onoho žlutého odstínu, ve který Hermiona doufala. Od třetího ročníku na vysoké to bylo poprvé, co tento lektvar připravovala, a naplněna samolibým zadostiučiněním, že se jí tak vydařil, stáhla pod ním plamen a chopila se měchačky. Lektvar vyžadoval hodinu velmi pomalého míchání proti směru hodinových ručiček, a tak mávnutím hůlky nastavila časovač a začala pilně pracovat. Věnovala se tomu sotva pár minut, když její stříbřitá spona povolila a spadla na podlahu s kovovým cinknutím.
Neslyšně zaklela, když jí husté kudrny přepadly dopředu přes ramena a zcela jí zakryly výhled na kotlík, sehnula se a pokoušela se sponu nahmatat levačkou. Pokud by přestala míchat lektvar byť jen na jedinou vteřinu, byl by naprosto nepoužitelný. Neměla v úmyslu zahodit více než hodinovou práci, o značném množství vzácných a drahých přísad ani nemluvě. Zanechala pokusů najít tu hloupou sponu a vrhla pohled na Severuse.
"Mohla bych vás požádat o laskavost, Severusi?" otázala se nejistě a lehce zrudla.
"O co?" vyštěkl.
"Rozepnula se mi spona a říkala jsem si, jestli byste ji nemohl sebrat a znovu mi sepnout vlasy?" pronesla opatrně.
Nevěřícně na ni zazíral.
"A proč to, prosím pěkně, nemůžete udělat sama?"
"Protože jsem právě ve velmi choulostivé etapě přípravy tohohle lektvaru a zničím ho, jestliže přestanu míchat," vysvětlovala.
"Použijte stázové kouzlo," odsekl.
"Víte, že nemohu, Severusi: je to lektvar na dračí spalničky pro svatého Munga. Stázové kouzlo nebude fungovat."
"Pro všechno na světě, děvče," procedil skrz zaťaté zuby, začaroval stázovým kouzlem vlastní odvar a vztekle mrštil měchačku na pracovní stůl. "Máte mě snad za nějakého kadeřníka?" Třemi dlouhými kroky naštvaně přešel k jejímu stolu a zuřivě při tom propaloval pohledem podlahu pátraje po sponě. Spatřil ji a s podrážděným zavrčením ji zdvihl. "Buďto si od nynějška ty svoje směšné vlasy pořádně spínejte nebo si je ostříhejte," zaprskal a naklonil se k ní, aby jí shrnul vlasy z obličeje.
"Promiňte," špitla přemožená pocitem zahanbení a trochu raněná faktem, že popsal její vlasy jako směšné.
Se sponou v pravé ruce jí Severus shrnul vlasy z obou stran obličeje dozadu a všiml si při tom bolestného výrazu v jejích rysech. Zahlodaly v něm výčitky svědomí; přestože byl rozzlobený, neměl v úmyslu ranit její city. Na rty se mu drala slova omluvy, ale spolkl je: byl odhodlaný začít se chovat pouze jako její pracovní kolega a ona si zasloužila vyčinit za svoji nedbalost.
S popuzeným povzdechem jí odhrnul vlasy z tváře, odhalil tak její šíji a v té chvíli ho zalila květinová vůně jejího parfému. Zavřel oči, zhluboka se nadechl a okamžitě se mu vybavila čerstvá vzpomínka na to, jaké to bylo držet ji v náručí na střešní zahradě. Cítil, jak v jeho blízkosti ztuhla, otevřel oči a pohlédl na hladkou, bělostnou kůži jejího obnaženého krku. Jak často přemýšlel nad tím, jaké by to bylo přejet rukou po jemné pokožce jejího hrdla? Jak často si představoval, jaká by byla její reakce na takové jednání?
Ve dnech, týdnech a měsících, které budou následovat, se často ohlédne zpátky do tohoto okamžiku a bude si říkat, co přesně ho přimělo, aby tohle udělal. Jaký náhlý záblesk šílenství způsobil, že pustil k vodě veškerou opatrnost, rozum a všechna svá předsevzetí? Bez zájmu o to, co si pomyslí zbytek světa, a bez přemýšlení, jak moc si tím zkomplikuje život, nechal stříbřitou sponu spadnout na zem a natáhl prsty s touhou zjistit, zda je pokožka na Hermionině krku tak hřejivá a hebká jako kůže na jejích zádech.
Přitiskl špičku ukazováku na její krk a jemně jím přejel po kůži až k okraji hábitu na jejím rameni. Koutek jeho úst se zdvihl v potěšeném úsměvu, když její náhle zapomenutá měchačka břinkla o vycíděný povrch dřevěného stolu a při pádu rozstříkla kolem sebe jasně žluté kapky. Blaženě sledoval, jak se její řasy zachvěly, když zavřela oči, a z jejích rtů uniklo tiché zasténání. Ušklíbl se, neboť se tak naplnila další z jeho představ: dlouho dumal nad tím, jaká bude Hermionina odezva na jeho dotyk, a skutečnost ho nezklamala. Náhle ho přemohla touha ji ochutnat, nechal pravou ruku spočinout na jejím rameni a levou rukou jí sevřel prameny vlasů v týle. S dychtivým očekáváním její reakce se k ní naklonil a dotkl se rty pulzující tepny na boční straně jejího hrdla.
Činnost jejího srdce se divoce zvýšila a Hermiona vytěsnila všechny myšlenky na až dosud tolik důležitý lektvar, neboť pocit Severusových rtů na jejím krku ji zcela pohltil. Nechala hlavu klesnout dozadu, aby ještě víc vystavila hrdlo jeho dotykům, a stěží poznávala svůj hlas, jenž vycházel jako hrdelní sténání z hlubin její hrudi. Doslova cítila, jak se usmál proti její kůži, když zaslechl ten zvuk, a horečně se rukama zachytila okraje pracovního stolu, klouby prstů jí zbělely úsilím udržet se vzpřímeně a kolena se pod ní beznadějně podlamovala. Přitiskla se k jeho tělu tak, jak to již dlouho toužila udělat, nechala plavat všechny dobré úmysly a otočila k němu hlavu odhodlaná nakonec přece jen zjistit, jaké to bude cítit jeho rty na svých.
Severus se odtáhl pár centimetrů od její šíje, zatímco k němu pomalu obracela hlavu. V té jediné kratičké vteřině, která zůstane navždy nesmazatelně vrytá do jeho paměti, se jejich pohledy setkaly a on byl pro jednou vděčný za to, že její nebelvírská povaha obnažuje každou emoci zračící se v jejích hřejivých hnědých očích. Svolení a opětovaná touha, kterou si přál spatřit, když usnula v zahradě na střeše, se nyní zřetelně odrážela v jejím výrazu a její oči žhnuly větší žádostivostí, než v jakou se kdy odvažoval doufat. Ten okamžik, kdy se pro Severuse zastavil čas, náhle pominul, jejich ústa se setkala a oni přestali vnímat svět kolem sebe ve chvíli, kdy to vypadalo, jako kdyby mezi nimi vášnivá touha doslova explodovala.
Nestávalo se často, že by Hermiona dokázala bez obtíží číst Severusovy emoce v jeho bezedných černých očích, ale když se k němu otáčela od stolu, jasně v nich viděla syrovou živočišnou touhu, která je oba zjevně přemohla. Jakmile se jejich ústa setkala v horečné změti rukou a rtů, zachvěla se vědomím, že Severus ji chce stejně silně, jako ona chce jeho. Jeho ústa drtila ta její a Hermiona se po chvíli zmohla na první souvislou myšlenku, jak neuvěřitelně teplé jsou jeho rty ve srovnání s Teovými. U tak strohého muže by neočekávala takovou vřelost a takovou vášeň.
Horečně a hluboce se líbali s prsty zapletenými do vlasů toho druhého a jejich dýchání brzy přešlo v mělké a přerývavé. Severus se k ní přitiskl a ona na boku ucítila jeho tvrdnoucí erekci. Při sexu se nikdy dřív neprojevovala nahlas, ale ve chvíli, kdy putoval dychtivými ústy podél její čelisti, si vychutnávala jeho schopnost přimět ji k hlasitému sténání.
Jednou rukou nadále podpíral její hlavu, druhou sjel po jejím těle a přitiskl palec na její již ztvrdlou bradavku, která se třela o jeho hrudník. Pak obtočil paži kolem jejího pasu a přitiskl si s větší sebejistotou její boky ke svým vědom si toho, co ho však v dané chvíli sotva trápilo, že tak Hermiona na svém břiše ucítí jeho tvrdost. Chtěl, aby věděla, že ho jen pár okamžiků dělí od chvíle, kdy ji získá, kdy ji bude mít.
Hermiona se sotva lapajíc po dechu natáhla dozadu pro hůlku. Sevřela ji prsty, znovu zasténala, když začal hltavě líbat její hrdlo, a vsunula ji mezi jejich těla. Stáhla mu z ramen plášť a špičkou hůlky přejela po dlouhé řadě knoflíků, které se rozepínaly ve chvíli, kdy se jich hůlkou dotkla. Severus se znovu zmocnil jejích rtů a horkost jeho hledajícího jazyka ji přiměla zatoužit vydechnout jeho jméno do jeho otevřených úst. Svlékla mu dlouhý kabátec a on ho nechal sklouznout z paží vedle svého pláště v černé změti látky na kamenné podlaze.
Odhodila hůlku, přitiskla dlaně rukou na jeho širokou hruď a skrz lněnou košili ucítila jeho teplou kůži. Nechtěně se zachvěla, když se jeho ruce opět vydaly na pouť po jejím těle k jejímu hrdlu, přičemž oběma palci pohladil boční strany jejích ňader. Rozepnul sponu jejího hábitu a hodil ho na zem.
Znovu zapletl ruce do jejích bohatých kadeří a ohromeně ho napadlo, že se je před pouhými několika minutami odvážil popsat jako směšné. Jak si mohl myslet něco takového, když si je mohl představit rozprostřené na polštáři nebo spuštěné přes okraj postele ve chvíli, kdy by Hermiona v extázi zvrátila hlavu dozadu? Hrdelně zasténal, když sklonila své líbezné ruce k opasku jeho černých kalhot a začala zápolit s páskem. Rozepnula přezku, něžně ho kousla do rtu a přesunula se ústy k jeho uchu.
Políbila ho těsně pod ucho, přejela zuby po jeho kůži a usmála se, když znovu zasténal, vychutnávajíc si jeho rychlé výdechy na svojí tváři.
"Severusi," zašeptala stěží souvisle, "nenuť mě prosit."
A s tím mu položila dlaň jedné ruky zezadu na krk a přitáhla si ho zpět k sobě a druhou ruku přitiskla na jeho erekci dosud zakrytou oblečením, žasnouc nad vlastní opovážlivostí.
Znovu ji políbil a zamumlal:
"Brzy zjistíš, o tom jsem přesvědčený, že prosit vůbec nebude nutné."
Objal ji rukama kolem pasu, nadzdvihl ji a posadil ji na pracovní stůl tak, že seděla na samém okraji žlutě potřísněného dřeva a její boky se ocitly v dokonale shodné výšce s jeho. Jeden z jejích sandálů pleskl o zem a Severus s čelem přitisknutým k jejímu položil dlaně na její kolena a zlehka jí po stehnech nahoru vyhrnul lehkou letní sukni, vychutnávaje si pocit, že se nyní může dotýkat těch hedvábně hladkých nohou tak, jak po tom toužil v sobotu v noci.
Hermiona v duchu děkovala Merlinovi, že toho rána zavrhla obyčejné bavlněné kalhotky a vzala si svůj oblíbený kus z bílého saténu. Přerývavě se nadechla, když Severus obkroužil dlaněmi její boky, zahákl prsty za okraj jejích kalhotek a jediným plynulým pohybem jí je stáhl dolů.
Severus prsty nahmatal vlhký satén a upustil její spodní prádlo na podlahu, kde se připojilo k jeho odhozenému kabátu. Ucítil vůni jejího vzrušení a jeho prsty znenadání zatoužily dotknout se jí tam, kde věděl, že si to nejvíc přeje. Znovu ji políbil, a jakmile ho objala pažemi kolem krku, položil jednu ruku na její stehno a druhou vsunul pod její díkybohu volnou halenku. Potěšeně vydechla, když se ruka na jejím stehně pohnula vzhůru a našla si cestu až k jejímu boku, a on se pousmál, když před ním nemravně roztáhla nohy a zcela v tom narůstajícím zápalu vášně zapomněla na veškerou zdrženlivost.
Cítil vlhké horko, které z ní vyzařovalo, a Hermiona tlumeně vykřikla poté, co jí bříškem palce dvakrát obkroužil klitoris. Přitáhla si ho blíž k sobě, jeho boky mezi svoje nohy, až je od sebe oddělovalo jenom několik centimetrů místa a látka jeho kalhot. S jednou paží dál obtočenou kolem jeho krku mu pravou rukou sjela do rozkroku a začala mu rozepínat zip s náhlou zoufalou potřebou mít ho v sobě.
"Severusi," zasténala bez dechu do jeho úst, "říkal jsi, že nebudu muset prosit."
To bylo všechno, co potřeboval slyšet. Nepatrně se od ní odtáhl, spustil ruce ke svým kalhotám a během několika vteřin se zbavil omezujícího oblečení. Než mohla udělat víc než se ho dotknout prsty, hrubě ji přitáhl na okraj stolu a jediným přírazem do ní celou délkou pronikl.
Společně zasténali a oba znehybněli vychutnávajíce si první dojmy ze svého spojení, jež dalece překonávaly jejich nejdivočejší představy. Obtočila nohy kolem jeho pasu a sklonila těžce oddychující ústa k jeho rtům. Začal se uvnitř ní pohybovat a potlačoval zasténání pokaždé, když se do ní hluboko ponořil.
Celá dychtivá cítit svoje prsty na jeho kůži, zajela Hermiona dlaněmi pod jeho košili a hladila ho rukama po zádech lehce mu přejíždějíc nehty po kůži. V minulosti si uměla sex náležitě užít, ale nikdy v ní nikdo nevyvolal takové vlny čiré rozkoše, jež nyní vyvěraly z jejího nitra s každým dalším přírazem. Odtáhla rty od jeho úst lapajíc po dechu a byla si vědoma onoho varovného chvění, jež narůstalo v jejím podbřišku. Měla tušení, poněvadž tohle chtěla tak dlouho a představovala si to tak často, že už o moc déle nevydrží. Nechala hlavu klesnout dozadu a za to se jí dostalo potěšení z opětovného dotyku Severusových úst na jejím krku.
Severus ji pozoroval přivřenýma očima uchvácený tím, jak její vlasy kloužou po stole, když jí hlava klesla dozadu, a jak její kadeře s každým jeho přírazem divoce poletují. Jednou rukou si ji přitáhl, rozepnul několik horních knoflíků její halenky a putoval polibky dolů po její hrudi, což přerušil jen k tomu, aby slízal korálky potu, jež stékaly mezi jejími prsy. Stáhl jí jeden košíček saténové podprsenky, potěšil se pohledem na tmavý dvorec, vykreslil jazykem cestičku přes její dmoucí se ňadro a zmocnil se ústy její ztvrdlé bradavky.
Hermiona vykřikla, když jí ústy začal jemně sát bradavku a přejížděl po ní jazykem. Prohnula se v zádech a přitiskla se k němu s přáním, aby nepřestával, a s vědomím, že ji od orgasmu dělí jen několik okamžiků. Pustil její prs a s dechem téměř tak přerývavým a nepravidelným, jako byl ten její, obrátil pozornost zpět k jejím ústům. Znovu ho jemně kousla do rtu a odtahujíc se od jeho úst s dalším zasténáním zašeptala:
"Ještě, prosím... Ještě."
Severus byl více než ochotný splnit její přání a položil ruce na její boky. Přitáhl si ji k sobě tak těsně, jak jen to bylo možné, a začal s narůstající silou přirážet vzrušený při pohledu na to, jak klesla dozadu na lokty, na její obnažená ňadra, jež se vlnila mezi okraji rozepnuté halenky, a na její dlouhé vlasy, které se mísily se žlutým obsahem kotlíku a rozstřikovaly další kapky k těm, jimiž byl potřísněný její pracovní stůl. Věděl, že se ocitl nebezpečně blízko vyvrcholení, a tak vnořil ruku zpět pod její vyhrnutou sukni a s každým přírazem prstem rytmickým krouživým pohybem lehce masíroval její naběhlý poštěváček.
Pozorně sledoval její obličej nádherný v záchvěvech ryzí vášně, její zavřené oči, zardělé tváře a vyzývavě pootevřené rty. Zatnul zuby a v duchu ji prosil, aby si pospíšila, neboť cítil, že sám už dlouho nevydrží. Ještě jednou vykřikla a on věděl, že uspěl. Její tělo znehybnělo a hlava jí klesla ještě víc dozadu, když se kolem něj začaly stahovat její svaly.
Hermiona se kousla do spodního rtu ve snaze nevykřičet nahlas díky všem bohům světa a nechala se pohltit nejsilnějším orgasmem svého života, vědoma si toho, co ji však v dané chvíli sotva trápilo, že na ní, když vyvrcholila, spočívaly Severusovy oči. Stále ještě bez dechu se posadila, objala ho rukama kolem krku a nohama pevněji sevřela jeho pas.
Severus vyrazil neartikulované zasténání, když se dotkla svými hebkými rty těch jeho, a stále ještě vnímaje poslední stahy jejího orgasmu do ní vystříkl, neschopný potlačit výkřik rozkoše, který mu unikl skrz zatnuté zuby.
Spokojeně vydechl, když si položila hlavu na jeho rameno, jejich dýchání se pomalu vracelo k normálu a do jeho mysli zamlžené žádostivostí pomalu pronikla skutečnost toho, co právě provedl.
"Tohle jsem už nějaký čas toužila udělat," zamručela Hermiona, zdvihajíc hlavu z jeho ramene.
Odtáhl se od ní a rychle se upravil, zatáhl zip u kalhot a zapnul si pásek. Upřeně sledoval její výraz s obavou, jak bude reagovat, a s nejistotou, jak by se teď měli zachovat. Právě chtěl podotknout, že i on tohle toužil udělat déle, než si vůbec dokáže vzpomenout, rychle však zavřel pusu ve chvíli, kdy Hermiona zdvihla ruce k obličeji a tiše zaúpěla.
"Jenže ach, Severusi," zanaříkala, spustila ruce dolů a odhalila tak svou znachovělou tvář a oči naplněné slzami. "To jsme neměli. Byla to chyba; bylo to od nás špatné."
Pocítil záchvěv zklamání a přemohl ho nepříjemný pocit odmítnutí. Zareagoval okamžitým vztyčením svých obranných bariér a poddal se narůstající vlně zuřivosti.
"Tedy," zavrčel skrz zaťaté zuby, "nevypadala jsi, že bys to považovala za kdovíjak špatné, když jsi křičela ,ještě, ještě', že ne?"
Znovu zdvihla ruce k obličeji a pocit viny a studu vystřídal vášeň a touhu, které pociťovala jen několik vteřin předtím. Najednou si uvědomila, jak je neupravená, urovnala si podprsenku a třesoucíma se rukama si zapnula halenku, neschopná zabránit sebeobviňující slze, jež jí skanula po tváři.
"Tvůj manžel nevypadá, že by měl podobné problémy se svým svědomím," odsekl.
"Já vím," řekla a otřela si tváře. "Jenže pořád je to špatné. Nezáleží na tom, co dělá nebo nedělá, Severusi, ale Kordélie mi nikdy nic zlého neprovedla a já jsem ji zradila."
"Jak příhodný čas k nemístným projevům nebelvírského smyslu pro dramatično," zavrčel nevěřícně, zdvihl z podlahy svůj plášť a zahalil se do něj.
Přemožena výčitkami svědomí Hermiona stěží slyšela, co jí Severus řekl. Sklouzla ze stolu a pohlédla na podlahu, kde se povalovaly její kalhotky, hůlka, sandál a spona do vlasů - další důkaz jejího nemorálního chování. Vklouzla do kalhotek tím nejdůstojnějším způsobem, na jaký se zmohla, vsunula nohu do sandálu a zdvihla hůlku.
Severus stál před ní s rukama v bok.
"Hermiono...," řekl o něco jemnějším tónem.
"Je mi líto, Severusi," odvětila, nyní již s neskrývaným pláčem. "Musím jít." A bez toho, že by sebrala svůj plášť, vylétla z laboratoře a za ní vlály její vlasy nasáklé žlutým odvarem.
Jakmile uslyšel zabouchnutí vchodových dveří, sjel očima na podlahu, kde se poblíž jeho kabátu povalovala stříbřitá spona. Zdvihl ji a přemožený náhlou vlnou sebeznechucení mrštil křehkou sponou o zeď. Další máchnutí rukou poslalo obloukem na zem lahvičky a skleněné nádobky; kotlík naplněný žlutou tekutinou je s nepříjemným zařinčením následoval a jeho obsah se rychle rozlil do spár mezi dlaždicemi.
Zachoval se jako naprostý a dokonalý idiot. Neměl v úmyslu něco takového dopustit. Ano, toužil po Hermioně ode dne, kdy ji poprvé uviděl v těch proklatých šatech s výstřihem na zádech, ale tohle neměl v úmyslu. Ne takhle. Ona vyžaduje, zaslouží si mnohem víc než nějakou upocenou rychlovku na pracovním stole v lektvarové laboratoři. Zavřel oči a přejel si dlaní po zachmuřeném čele. Byl úplný hlupák.
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat