Pár slov o nejnovějším literárním počinu britské autorky J. K. Rowlingové The Cuckoo´s Calling, který vydala pod pseudonymem Robert Galbraith a který by měl být ode dneška v prodeji i v češtině.Lula Landryová byla mladá, krásná, novináři pronásledovaná, muži milovaná a všeobecně obdivovaná modelka. Až do jedné zimní noci, kdy její tělo dopadlo na zem pod balkonem jejího přepychového bytu. Policie provedla důkladné šetření události a nakonec věc uzavřela s tím, že šlo o sebevraždu. Zdánlivě zde není nic, co by svědčilo o opaku, přesto však jednoho dne přichází do omšelé kanceláře soukromého detektiva Cormorana Strikea muž jménem John Bristow - adoptivní bratr rovněž adoptované Luly Landryové přezdívané Kukačka - a žádá Strikea o nové prověření případu. Neboť prostě nevěří, že by se jeho sestra mohla sama zabít, a naopak věří Strikeovi, který byl kamarádem jeho dalšího adoptivního (a rovněž již mrtvého) sourozence Charlieho.
Zápletka na první pohled nepůsobí nikterak originálně a nikdo snad nebude považovat za spoiler, když rovnou řeknu to, co průměrně zdatný čtenář detektivek lehce vytuší již od prvních řádků - že totiž Lula Landryová sebevraždu opravdu nespáchala a že jejího vraha bude nutno hledat v mnohem bližším okruhu lidí, kteří ji obklopovali, než by se policii a zpočátku i samotnému Strikeovi zdálo být možné. Čemuž nasvědčuje i vývoj příběhu sledující zprvu skeptického soukromého detektiva, jak se postupně prokousává policejním spisem a znovu provádí zdlouhavé výslechy všech osob jak již vyslechnutých, tak i některých dalších, na něž při svém pátrání narazí, ať už se jedná o sousedy slavné modelky, o jejího řidiče, módního návrháře, dvě nejbližší kamarádky, o jejího problémového přítele nebo o členy rodiny. Skutečnost, že Lula Landryová před smrtí pátrala po své biologické rodině, pak celý případ ještě o něco víc zamotává.
Jsou to spíš hlavní "vyšetřující" postavy a jejich vlastní osud, které činí z příběhu příjemné čtení na nedělní odpoledne - Cormoran Strike je válečný veterán, jenž v Afghánistánu přišel o nohu a nošení protézy je při jeho mohutné postavě jeho soukromým bolestným údělem, s nímž vcelku sympaticky nehodlá nikoho otravovat. Je to muž, který na počátku knihy ukončuje vztah s přítelkyní a ocitá se se svými mnoha dluhy takříkajíc na dlažbě, respektive ve svojí kanceláři na přenosném lehátku, které každé ráno pečlivě skládá a schovává, aby to nevypadalo trapně před takřka neexistující klientelou a rovněž před jeho novou dočasnou výpomocí.
Tou je mladá, půvabná dívka Robin, jež před nedávnem přišla do Londýna za svým snoubencem a dočasnou práci jako Strikeova asistentka přijímá do té doby, než si najde trvalé zaměstnání. Její bystrý úsudek, schopnost improvizace a iniciativa daná jejím zájmem o tajemství a nevyřešené záhady, kterýžto musí před svým pragmaticky uvažujícím snoubencem skrývat, se ukáže být pro pátrání značným přínosem stejně jako se její milá a empatická povaha ukáže být přínosem pro samorosta Strikea.
J. K. Rowlingová, která léta toužila po tom napsat detektivní příběh, vydala tuto knihu pod pseudonymem Robert Galbraith v dubnu roku 2013 poté, co ji údajně několik vydavatelství odmítlo (a po odhalení její totožnosti si za to určitě rvou vlasy z hlavy). Chtěla prý opět zažít pocit, kdy spisovatel může svobodně napsat a vydat knihu bez všeho toho očekávání fanoušků i kritiků a vůbec celého toho humbuku, jenž se odehrává vždy, když vydává knihu jako "ta, co napsala Harryho Pottera".
Dílko se však zpočátku zas tak dobře neprodávalo, a tak někteří zlí jazykové tvrdí, že odhalení totožnosti autora byl ve skutečnosti od Rowlingové úmysl, a od těchto konspiračních teorií je neodrazuje ani fakt, že kvůli tomuto odhalení Rowlingová podávala žalobu, a dokonce ani logický předpoklad, že někdo jako ona další peníze za bestseller nepotřebuje.
O zmiňované odhalení se dne 13. července 2013 postaraly noviny The Sunday Times - podle svého tvrzení se jejich reportérům zdálo být divné, že by Robert Galbraith, který měl podle obálky knihy pracovat v oblasti armády a civilní bezpečnosti, mohl jako prvotinu napsat něco tak kvalitního. Proto prý nechali jistého experta přes lingvistiku, aby knihu ve speciálním softwaru porovnal s dalšími knihami od Rowlingové, a ten pak údajně potvrdil, že se jedná o stejného autora. Nakonec se ale zjistilo, že to reportérovi prozradil někdo z přátel manželky právníka pracujícího pro Rowlingovou.
Ať už to bylo jakkoli, projevila se v této knize Rowlingová opět jako talentovaná vypravěčka - jistě, úspěch Harryho Pottera se asi hned tak nedá zopakovat (a pochybuji, že se o to autorka vůbec snaží), každopádně to pro mě bylo o dost příjemnější čtení než její předchozí román pro dospělé Prázdné místo. Volání kukačky je sice jen taková lehká nenáročná detektivka s do jisté míry předpovídatelným koncem, ale na rozdíl od Prázdného místa, které prakticky neobsahovalo jedinou sympatickou či alespoň zajímavou postavu, s níž by měl čtenář potřebu prožívat děj, ve Volání kukačky si čtenář k hlavním "detektivním" postavám vypěstuje kamarádský vztah poměrně snadno. Rowlingová ostatně plánuje v tomto duchu a pod stejným pseudonymem letos vydat další knihu, a tak bych se nedivila, kdyby se Cormoran a Robin jednou objevili i na televizní obrazovce.
---
A závěrem krátký úryvek v mém překladu:
O pět minut později se ozvalo zaklepání na dveře a Strike, který téměř usnul, se s trhnutím narovnal na židli.
"Promiňte?"
Do podvědomí se mu opět vkradla Charlotta; bylo překvapivé vidět, jak do místnosti vchází tahle cizí dívka. Svlékla si plášť a odhalila tak přiléhavý, takřka svůdně obepínající krémový svetřík. Strike promluvil kamsi k linii jejích vlasů.
"Jo?"
"Máte tady klienta. Mohu ho pustit dál?"
"Mám tady co?"
"Klienta, pane Strikeu."
Několik vteřin na ni hleděl a pokoušel se tu informaci zpracovat.
"Aha, dobře - ne, Sandro, dejte mi prosím pár minut a pak ho pusťte dál."
Odešla bez komentáře.
Strike strávil sotva vteřinu přemýšlením, proč ji oslovil ,Sandro', než vyskočil na nohy a začal se snažit o to, aby vypadal a byl cítit méně jako muž, který spal oblečený. Ponořil se pod desku stolu do svého batohu, popadl zubní pastu a vytlačil si jí několik centimetrů do otevřených úst; pak si povšiml, že jeho kravata je nasáklá vodou z umyvadla a že jeho košile je potřísněná kapkami krve, a tak si obojí strhl, až knoflíky zacinkaly o zeď a kartotéku, vytáhl místo toho z batohu čistou, avšak příšerně zmačkanou košili a oblékl si ji neobratnými tlustými prsty. Batoh vrazil za prázdnou kartotéku tak, aby nebyl vidět, rychle se znovu usadil, kontroloval, jestli nemá v očních koutcích ospalky, a celou tu dobu přemýšlel nad tím, zda je tenhle takzvaný klient skutečný a zda bude ochotný platit za detektivní práci opravdové peníze. Strike už totiž za těch osmnáct měsíců, kdy po spirále klesal na mizinu, stačil zjistit, že ani jedna z těchto věcí není samozřejmostí. Ještě pořád naháněl dva klienty kvůli nezaplaceným účtům; třetí odmítl vydat jedinou penny, neboť mu výsledky Strikeova pátrání nebyly po chuti, a vzhledem k tomu, že sklouzával do stále větších dluhů a že pronájem kanceláře ve středu Londýna, kterou se mu k jeho spokojenosti podařilo sehnat, byl ohrožen revizí nájemného v oblasti, nebyl Strike v postavení najmout si právníka. Tou dobou se nechával unášet představami drsnějších, hrubších metod vymáhání dluhů; udělalo by mu takovou radost vidět nejsamolibějšího ze svých dlužníků, jak se krčí ve stínu baseballové pálky.
Dveře se opět otevřely; Strike rychle vyndal ukazováček z nosní dírky, posadil se zpříma na židli a pokoušel se působit bystrým a ostražitým dojmem.
"Pane Strikeu, tohle jen pan Bristow."
---
Žádné komentáře:
Okomentovat