Následující kousek povídky autorka little beloved zveřejnila původně jako samostatnou jednorázovku, neboť na rozdíl od Odmítnutí, které je vyprávěné pouze z pohledu Severuse a Hermiony, tady se dostáváme k Teodorovi Nottovi. V revidované povídce Denial ji má nyní zařazenou jako 24. kapitolu, já ji sama pro sebe nazývám takovým malým zábavným intermezzem. V úvodu jsou do kontextu povídky upravená slova z písničky Johnnyho Cashe The ring of fire, kteroužto si lze s originálním textem poslechnout zde.Ohnivý prsten
Láska umí sežehnout,
v tom ohni můžeš prsten kout.
Svázán touhou divokou
řítím se planoucí tmou.
Volným pádem do ohnivého kruhu
klesám dál, dál, dál
a plameny jdou vzhůru,
ohně žár, žár, žár
můj prsten jímá,
můj prsten jímá.
Johnny Cash - Ohnivý prsten
ssSss
Hans Michelob Schneiderlidl překvapeně vzhlédl, když Teodor Nott náhle vyletěl ze svého místa a mezi sevřenými zuby mu z úst unikal proud sprostých nadávek.
"Děje se něco?" optal se Hans nevzrušeným tónem.
Teodor smetl na zem doutnající joint a típnul ho podpatkem.
"Říkal jsem ti, že je s tím podělaným hašišem něco špatně," zaprskal.
Hans pohlédl na koberec a dost podrážděně se zamračil, což byl oproti jeho obvyklému netečně znuděnému výrazu vcelku rozdíl.
"To je nejlepší koberec mojí matky, Teo, a ten matroš byl v naprostém pořádku."
Teo si pravačkou zuřivě třel svojí levou ruku a v jeho vyhublém obličeji se mísil výraz nevíry a hrůzy.
"To není tím hašišem. To dělá můj prsten," zalapal po dechu. Zdvihl oči ke svému bratranci a zařval: "To dělá můj zasranej svatební prsten! Hoří mi celá zkurvená ruka!"
Hans se náhle zatvářil zaujatě.
"Tvůj prsten? Tím chceš říct... že Hermiona to..."
"Jo, přesně to tím chci říct," odsekl Teo a zoufale se rozhlížel po místnosti, čím by tu bolest zmírnil. K jeho nesmírnému úžasu se Hans začal pochechtávat. "Tobě to snad připadá vtipný?"
"Nevěřil bych, že to ta holka má v sobě," potřásal Hans pobaveně hlavou. "Poznáš z toho, jestli to dělá se skutečným člověkem nebo třeba jen s dobrou knížkou?"
"U posraný Merlinovy brady! To se nedá vydržet! Dělej něco... dej mi misku vody!"
Hans třemi lenivými pohyby hůlkou vyčaroval stolek a skleněnou mísu plnou vody.
"Posaď se," nařídil mu. "Kazíš dobrou náladu."
"Kazím dobrou náladu?" vyhrkl Teo nevěřícně a ponořil ruku do vody.
"Lepší?" ptal se Hans.
"Žádný rozdíl. Spíš horší," dodal Teo a stáhl obličej do bolestivé grimasy. "Nemůžu tomu uvěřit."
"Copak jsi nečekal, že by se ti chtěla aspoň trochu pomstít?" zdvihl Hans obočí. "Kolikrát jsi za posledních několik měsíců způsobil ty, že její prsten pálil?"
"Prostě jsem nevěřil, že by ona byla ten typ," pravil Teo zjevně naštvaný. "Zastáváš se jí snad?"
"Bylo jasné, že se to dřív nebo později stane, řekl bych," pokrčil Hans rameny.
"Do hajzlu, to ale bolí," nadával Teo a z očí mu vyhrkly slzy.
"No tak, chovej se přece jako chlap," zabručel Hans a znovu se začetl do novin.
"Chovej se jako chlap? Chtěl bych vidět tebe, jak by ses popasoval s tak proklatým utrpením!"
Teo vstal ze židle, začal rázovat po pokoji a levou ruku si za chůze bez přestání rozrušeně dřel o džínsy. Poprvé od té doby, kdy opustil svoji ženu, pocítil slabý záchvěv viny. Věděl, že se její prsten probudí k životu, když jí bude nevěrný, ale netušil, že to bude až takhle bolestivé. Přemýšlel, s kým asi tak může být, a jestli to dělá proto, že se jí chce, anebo proto, že mu to touží oplatit.
Rozzuřeně dál a dál přecházel z jednoho konce extravagantně zařízeného pokoje na druhý, tiše klel a střílel nenápadnými pohledy po Hansovi nanejvýš rozčarovaný nedostatkem zájmu svého bratrance. Po několika dalších minutách mučivého utrpení ten pálivý pocit ustal stejně tak náhle, jako započal.
"Přestalo to," zamumlal překvapeně, zdvihl ruku k obličeji a pečlivě ji studoval.
"Díky kurva za to," zašeptal Hans.
ssSss
"Pětkrát," zavrčel Teo zuřivě a praštil pěstí do stolu, aby zdůraznil svůj vztek. "Pětkrát za míň než jeden zasranej tejden!"
"Nikdy jsem tě neslyšel tak sprostě a často nadávat, Teo," chechtal se Hans. "Docela to k tobě sedí."
"Včera večer jsem si vyšel do baru s tou blondýnou a pálilo to tak příšerně, že jsem musel odejít. A trvalo to víc než hodinu!"
"Takže," ušklíbl se Hans, "nyní sexuální život tvojí ženy koliduje s tvým vlastním?"
Teo potřásl hlavou a zahleděl se do prázdna.
"S kým se to do prdele schází?" šeptal s přimhouřenýma očima.
ssSss
Hermiona zasténala, když jí Severus ovinul ruku kolem pasu a přitiskl rty k jejímu krku.
"Komu píšeš?" zašeptal jí do ucha.
"To nechceš vědět," odpověděla, podepsala se na spodní část pergamenu a přivolala si ze skladu malou lahvičku. Chytila ji a začala ji balit do hrubého papíru. Severus se zamračil.
"To je výtažek z hrbouna?"
"Ano," odvětila tiše. "Nebo bys tomu možná mohl říkat pokání."
Uvolnil stisk kolem jejího pasu, postavil se vedle ní a trhl sebou, když zjistil, že píše Teovi.
"Ty myslíš, že si to zaslouží?"
"Ne, nemyslím si, že by si cokoli zasloužil. Ale budu se pak cítit lépe," vysvětlovala.
"Měl jsem za to, že otázka viny je už uzavřená."
"To také je. Jen odpovídám na tvé dotazy," opáčila s úsměvem.
"V tom případě, jelikož ses nyní oprostila od pocitu viny, navrhuji, abychom se příště vynasnažili o něco déle," protáhl lenivě.
Přešla ke dveřím laboratoře, aby přivolala svoji sovu.
"Tedy, Severusi," zakřenila se, "ty máš samé dobré nápady."
ssSss
"To je Hermionina sova," pravil Teo a Hans od velké sovy pálené převzal pečlivě zabalený balíček a hodil ho po svém bratranci.
"Možná by sis tenhle mohl tentokrát přečíst," navrhl.
Teo zásilku podezřívavě prohmatal prsty a zaslechl zevnitř nezaměnitelný zvuk tekutiny. Oddělil od obalu vzkaz a hodil balíček zpět Hansovi.
"Otevři to ty."
Teo na vnější straně složeného pergamenu spatřil svoje jméno a rozpoznal rukopis svojí manželky. Vypadalo to, že to nejspíš není Hulák: ten už by dávno začal ječet. Byl už napůl cesty k tomu vzkaz zničit, když ho přemohla zvědavost. Ignoroval špatné tušení a otevřel dopis.
Milý Teodore,
posílám Ti lahvičku čistého výtažku z nakládaných chapadélek hrbouna. Sám zjistíš, jak hodně to pomáhá proti bolesti. V následujících týdnech toho budeš mít dozajista zapotřebí, kdybys však toužil vyřešit náš problém natrvalo, víš, kde mě máš hledat.
S pozdravem
Hermiona
Skoro jako by si Hermiona byla vědoma faktu, že její vzkaz právě dočetl. Ve vteřině, kdy spočinul očima na jejím podpisu, rozpálil se jeho prsten intenzívním žárem. Upustil pergamen na zem a hlasitě zaklel.
"Rychle. Nějakou mísu," nařizoval s čelistmi sevřenými bolestí.
Hans vyčaroval misku a z lahvičky do ní nalil žlutou tekutinu. Teo ponořil ruku do roztoku a z úst mu unikl úlevný výdech.
"Funguje to?" zajímal se Hans a Teo pokrčil rameny.
"Pálit to úplně nepřestalo, ale aspoň se to dá líp vydržet."
Hans se sehnul pro Hermionin dopis povalující se na koberci a rychle prolétl očima jeho obsah.
"Určitě je to lepší, než to bylo předtím," vrčel Teo nanejvýš podrážděně. "Ale co mám kčertu dělat? To mám jako chodit s rukou v míse pokaždý, když si moje odloučená ženuška užívá šoustání?"
Hans se zamračil a pohlédl na dopis, který stále svíral v ruce.
"Hermiona naznačuje, že váš problém má jisté trvalé řešení."
"A to jako jaký?" vyštěkl Teo. "Mám si snad ten prst useknout?"
"Na někoho údajně tak chytrého dokážeš být občas neuvěřitelně natvrdlý," protočil Hans oči.
"A jaký je teda to řešení?"
Hans se ušklíbl.
"Milý bratránku, pohni zadkem zpátky do Londýna a dej se rozvést."
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat