První setkání Hermiony s Kordélií po začátku vztahu se Severusem - jak to poctivá Nebelvírka Hermiona ustojí? A jeden docela pěkný rozhovor s nebudu-spoilerovat-kým o nebudu-spoilerovat-o-kom:-)ssSss
Těsně před osmou hodinou se Hermiona vydala přes Kensingtonské náměstí. Dnes bude Severuse hrozně postrádat: bylo pondělí, jeho den, kdy trávil čas mimo laboratoř jednáním se zákazníky. I ona strávila většinu pátku cestováním po státě, ale díky Kordéliině nepřítomnosti se ten večer vrátila k Severusovi. Dnes večer se ale na nic takového těšit nemohla.
Sklesle se dotkla hůlkou vchodových dveří a otevřela je právě ve chvíli, kdy se její tchýně vynořila z jídelny na protější straně chodby. Kordélie měla přes sebe přehozený nádherně vyšívaný župan z modrého saténu a jejímu makeupu ani účesu již nic nechybělo.
"Hermiono!" zvolala a věnovala svojí snaše jeden ze svých nepříliš věrohodných zářivých úsměvů paní domu.
"Zdravím," odvětila Hermiona klidně a vší silou se pokoušela vrátit jí úsměv.
Kordélie přešla chodbu, sevřela ji v objetí a lehce ji políbila na obě tváře.
"Právě ses minula se Severusem! Pokud vím, mířil do Amsterdamu."
"Ano," zamumlala Hermiona nejistě. "Zrovna se chystám jít dolů do laboratoře."
"Tak tedy," pravila Kordélie spiklenecky, "proč nevyužít jeho nepřítomnosti a nedat si se mnou a mými přáteli kávu? Přijď nahoru kolem jedenácté."
"To je od vás moc milé," ztuhly Hermioně rysy, "ale já mám hodně práce, kterou musím stihnout..."
"To je takový otrokář!" protočila Kordélie oči. "No dobrá, kdybys změnila názor, budeš více než vítána."
Hermiona ze sebe vypravila slova díků a s chvějícíma se rukama se vrhla ke schodišti. Když sestoupila do spodního patra, vytáhla z hábitu hůlku a přitiskla ji na zámek kovaných železných dveří. Rychle vešla dovnitř, dveře za sebou zabouchla, přitiskla se zády k jejich chladnému povrchu a pomalu se sesunula na podlahu. Její lektvarový zápisník pleskl o zem a Hermiona si složila tvář do dlaní, po tvářích jí stékaly slzy viny a trýzně a celé její tělo se třáslo.
Strávila téměř celý jeden báječný týden schovaná se Severusem v jejich malém soukromém vesmíru. Ale teď se s mocným zaduněním vrátila na zem. Tohle byla skutečnost, do které samu sebe vědomě a natrvalo uvrhla: hrát divadýlko před ženou, jejíž manžel se stal jejím milencem. Na celém světě neexistovala jediná polehčující okolnost, která by učinila snesitelnější to, když teď byla postavena tváří v tvář nutnosti chovat se tak brutálně nečestně. Hermiona byla neuvěřitelně šťastná, že tam Severus nebyl, aby viděl její chování, a oči si mohla vyplakat, neboť věděla, že ho nedokáže opustit, jenže zároveň si vůbec poprvé naplno uvědomila břemeno, které bude muset nést.
ssSss
Hermioně se po většinu následujícího měsíce podařilo Kordélii vyhýbat a se Severusem se postupně dostali do zaběhnutých kolejí. Přes týden se k sobě chovali tak, jak to dělali vždycky: jako zaměstnavatel a zaměstnankyně. Občas nesmírně toužila se ho dotknout, když přecházel kolem ní, třeba mu jen položit ruku na předloktí nebo ho krátce políbit na tvář. Ale oba souhlasili, že své pracovní a soukromé životy zcela oddělí, a Hermiona toužila dodržet slovo. O víkendech si ten nedostatek fyzického kontaktu naplno vynahrazovali a ona zjistila, že soboty, kterých se dřív děsila, byly nyní tím jediným, pro co žije.
Zatím nebylo ani nikterak obtížné tajit to před přáteli. Několik týdnů se vyhýbala důvěrným rozhovorům s Padmou - ujistila se, že má její kamarádka při všech setkáních vždy dostatek práce s dětmi. Všimla si, jak si ji Padma několikrát pozorně prohlíží, ale vypadalo to, že se žádný výslech zatím konat nebude. S Harrym a Ginny to bylo o dost snazší - i když byli ohledně jejího přátelství se Severusem zvědaví, o jejích citech nikdy nic nevěděli.
Na konci srpna ji Neville požádal, jestli by s ním nezašla na oběd do Příčné ulice, a ona souhlasila. Pár dní před jejich schůzkou si neustále dělala starosti ohledně toho, co mu řekne, pokud se jí zeptá na Severuse, a sestavovala si seznam témat hovoru, který by mohla udržovat s cílem odvrátit pozornost od svého vlastního života. Nakonec však zjistila, že se neměla čeho obávat: Neville byl zkroušený víc, než jak ho kdy viděla, a prostě jen potřeboval spřízněnou duši, které by se mohl svěřit. To bylo ve čtvrtek odpoledne a ona se pak vrátila do laboratoře s dost zasmušilým výrazem.
Severus si všiml její ustarané tváře ve chvíli, kdy se postavila ke svému stolu.
"Stalo se něco?" zeptal se zamračeně.
"Byla jsem na obědě s Nevillem," povzdychla si zhluboka.
"Ach ano. Tím se to dozajista vysvětluje. Pan Longbottom na lidi obvykle takhle působí," zabručel s úšklebkem.
"Ty jsi ohledně Nevilla tak nesnesitelný, Severusi!" vybuchla a třískla zápisníkem o stůl. "Ty se do něj prostě pořád musíš navážet, že jo?"
Úšklebek z jeho tváře okamžitě zmizel a zdvihl obočí, neboť na tak přecitlivělé reakce u ní nebyl zvyklý.
"Ach, Severusi, omlouvám se," zamumlala a třela si čelo. "Vím, že sis jenom dělal legraci. To jen, že on je vážně v depresi a mě to rozrušilo."
Beze slova se vrátil k práci a stále se mračil. Hermioniny oči se naplnily slzami.
"Přijímáš moji omluvu?"
Zdvihl oči od kotlíku, pohlédl na ni a uvažoval, co přesně se mezi nimi u oběda stalo, že to u ní vyvolalo takový smutek.
"Jistěže přijímám tvoji omluvu," pravil tiše. "Mohla bys mi prosím vysvětlit, co tě takovým způsobem rozlítostnilo?"
Posadila se na stoličku a znovu si hluboce povzdychla.
"Takže, on a Hannah jsou oficiálně odloučení. Ona přijala práci u Děravého kotle a on samozřejmě zůstal v Bradavicích."
"Na tom není nic překvapivého," zabručel. "Každému bylo úplně jasné, jak nešťastní jsou už krátce po svojí svatbě."
"Ano, jenže já si myslela, že až se rozejdou, bude Neville šťastnější. On je však ještě víc sklíčený. S ní to ve škole bylo deprimující, ale nyní je to tam pro něj ještě osamělejší a navíc má dost času dumat o tom, kam směřuje jeho život."
"Však také není jedinou obětí Manželského zákona," trhl Severus rameny. "Musí se sám postarat, aby byl šťastný."
"Jenže on nemůže," vyhrkla Hermiona. "Je tady jako v pasti a žena, kterou miluje, je v cizině. To je tak nespravedlivé - vždyť měl hrozný život!"
Upřeně ji pozoroval, jak si kouše spodní ret plná obav o svého kamaráda.
"Chci říct, jen si to představ! Vychovala ho babička, která až do jeho patnácti let nedělala nic jiného, než že ho podceňovala. Nebyl nic víc než sirotek, a přitom ani nemohl opravdu truchlit pro své rodiče, protože jsou pořád naživu. Jsou na tom hůř, než kdyby byli mrtví! Neville je nikdy nepozná, a přesto se celý život musí dívat, jak jejich těla přežívají jako prázdné schránky, a bude za péči o ně zodpovědný až do dne jejich smrti."
Severus nemohl odpoutat pohled od Hermioniny utrápené tváře.
"Ale on s tím vším přece, jak sama říkáš, žil celý svůj život. V hodinách lektvarů snad mohl být terčem mého posměchu, ale připadalo mi, že se v posledních letech studia v Bradavicích docela změnil. Z nanicovatého nemotorného trouby se stal odvážný sebejistý mladík. Tak v čem teď nastal ten obrat?"
"Zčásti za to může Manželský zákon," vydechla Hermiona. "Většina z nás měla možnost opustit stát, pokud jsme se mu nechtěli podřídit, ovšem Neville nemohl. Jeho babička odjakživa zodpovídala za péči o jeho rodiče, ale teď už je příliš stará a sama má chatrné zdraví, a tak odpovědnost přešla na něj. V několika posledních letech je jeho matce střídavě lépe a hůře a on má podezření, že se jim u svatého Munga nedostává náležité péče. Každý víkend je navštěvuje a přes týden se čas od času objeví bez ohlášení, aby personál udržel ve střehu," smutně potřásla hlavou.
"Proč je neumístí do soukromého ústavu?" zeptal se Severus a svraštil čelo. "Pokud vím, existuje v Británii několik soukromých ústavů provozovaných kouzelníky."
"Na to se poptával, ale všechny jsou mimo jeho možnosti. Dům jejich rodiny nemůže prodat, dokud žije jeho babička, a ze svého platu si to nemůže dovolit hradit. A kdyby navíc na čas odjel ze země, nedostával by plat vůbec."
"Chápu," zamručel Severus, promíchávaje obsah kotlíku. "Tvá starost o něj je dojímavá."
Prudce zdvihla hlavu a podívala se na něj, ale v tónu jeho hlasu ani v rysech jeho tváře nezaznamenala jedinou známku sarkasmu.
"Nevilla jsem vždycky měla ráda," vysvětlovala. "Když mi v Belgraveském domě nabídl manželství, mluvili jsme o tomhle všem a tehdy jsem si myslela, že je to do značné míry jenom jeho momentální špatná nálada. Ale od té doby jsme jeho možnosti probírali nesčetněkrát a já prostě netuším, jak mu pomoci. Hrozně ráda bych ho viděla, jak se vydává do světa najít Lenku Láskorádovou, ale on svojí maminku a svého tatínka moc miluje a nikdy je neopustí, když ví, že se tady o ně nikdo pořádně nepostará."
Několik minut mlčeli a pak Hermiona sklouzla za stoličky a chystala se vrátit k práci.
"Severusi?" řekla najednou s úsměvem. "Víš, žes byl Nevillův bubák, když jsme byli ve třetím ročníku?"
Odfrkl si a probodl ji pohledem.
"Celá škola věděla, že jsem byl jeho bubák," odsekl nakvašeně.
"No," uchechtla se Hermiona, "však jsi taky na něj byl obzvlášť drsný."
"Byl jsem obzvlášť drsný na vás na oba; předpokládám, že tvůj bubák jsem nebyl?" Na vteřinu či dvě se odmlčel a zíral do svého kotlíku. "To byla jedna z věcí, která mě na tobě nejvíc rozčilovala: vždycky jsi považovala na nezbytné štěkat pokyny do ucha Nevilla Longbottoma místo toho, abys tomu klukovi dala šanci přijít na to sám."
"Ten na to těžko mohl přijít sám, jelikož se pokaždé složil už ve chvíli, kdy jsi vstoupil do místnosti!" odsekla mu se zúženýma očima, on však jen přezíravě mávl rukou.
"Nechápu, jak jsem to s tebou mohl tak dlouho vydržet. Byla jsi určitě ta nejhorší ze všech studentů, které jsem kdy měl to neštěstí učit."
"Nejhorší ze všech studentů?" spadla jí brada. "Připravila jsem snad někdy lektvar, který by byl jiný než dokonalý? Odevzdala jsem snad někdy esej, která by byla horší než uspokojivá?"
"Tvá práce byla skutečně přiměřená," ušklíbl se. "To v těch tvých neustálých otázkách tkvěl problém, a to ani nemluvím o tom, jak jsi celou třídu přiváděla k šílenství tou svojí všechno-vím vytrvale mávající rukou." A k jejímu nesmírnému pobavení zamával rukou ve vzduchu v působivém napodobení jejího bývalého já.
Snažila se nerozesmát, vzala do ruky svazek kořínků a mrštila ho po něm. Obratně ho zachytil levačkou, hodil kořínky zpátky na stůl a v koutku úst mu pohrával úsměv.
"Ty jsi tak krutý," zabrblala, pořád se smějíc.
Obrátil pozornost zpět ke svojí práci, ale po několika minutách se znovu ozval:
"Kruté je spíš to, že jsem skončil jako veliký dlužník mých dvou nejméně oblíbených studentů."
"Přece víš, Severusi, že můj dlužník už nejsi," zamračila se Hermiona, "všechno, co jsem udělala, jsi mi svojí laskavostí v posledním roce víc než oplatil. A proč bys měl pro všechno na světě být Nevillovým dlužníkem?"
Upřeně na ni pohlédl překvapený tím, že jí to dosud nedošlo.
"Copak tě nenapadá, proč bych se mu měl cítit zavázaný?"
Vracela mu pohled pátrajíc v duchu po odpovědi, a když ji nalezla, nemohla uvěřit tomu, že na to dosud nepomyslela.
"To on zabil hada!"
Prudce přikývl a odvrátil od ní zrak.
Hermiona ho dál pozorovala a najednou pochopila, proč byl k Nevillovi od prvního dne v Belgraveském domě tak nezvykle shovívavý.
"Jeho bubák už nejsi," ujistila ho, i když netušila, proč jí to náhle připadá tak důležité.
"To rád slyším," vrátil se mu na tvář úšklebek.
"Řekl mi, že jeho bubákem by dnes byl on sám: starý, osamělý a nikým nemilovaný." Povzdychla si. "To je smutné, že?"
"Ano," odvětil potichu a cítil se při tom trochu nesvůj. "To opravdu je."
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat