Návrat ztraceného manžela, synovce a (nevlastního) syna aneb Teo opět na scéně. V úvodu báseň anglického malíře a básníka Williama Blakea (1757-1827) Eternity. Překládám dál původní text, kapitola v novém originálním znění včetně básně je k přečtení zde.26. Věčnost
Kdo pevně ke štěstí se poutá,
křídla pálí svého života.
Kdo však štěstí líbá za letu,
věčnost prožije úsvitů.
William Blake, Věčnost
ssSss
Hermiona přes obývací pokoj nevěřícně zírala na svého manžela. Jeho návrat očekávala už několik týdnů, ale pořád to byl tak trochu šok najít ho v domě, který si zvykla považovat za svůj. V hlavě se jí svářilo hned několik emocí: pocítila vůči němu obrovský nával zuřivosti; znechucení nad tím, s jakou zbabělostí se vypařil, a nad tím, s jakou vychytralostí se teď neohlášeně vrátil; a neurčitou lítost kvůli tomu, že to všechno pro ně dva v takovém krátkém čase dopadlo tak špatně. S vypětím sil se pokoušela uklidnit, přešla ke krbové římse a raději na ni odložila hrnek s čajem a knížku dřív, než jí vypadnou z ruky.
"Chyběl jsem ti?" zeptal se Teo, na tváři samolibý úsměšek.
Prudce se k němu otočila čelem a přemohl ji vztek.
"Ty jsi ten největší srab a nejpodlejší bezpáteřný čurák, jakýho jsem kdy v životě potkala," vyrazila ze sebe. "Takže proč přesně bys mi měl chybět?"
"Beru to tak, že ,ne'," zachechtal se křečovitě.
Nemohla si pomoci: vytasila z kapsy džínsů hůlku, z jejíž špičky ve zlomku vteřiny vylétla lana a na místě Tea spoutala. Sklopil zrak k provazům kolem svého hrudníku a v jeho hubeném obličeji se zračil údiv.
"Copak se nemůžeme chovat jako dospělí?"
Hermiona se posadila do křesla naproti němu a ruce se jí začaly třást směsicí rozčilení a šoku. Náhle ji napadlo, že tady Teo může být už několik hodin; mohl slyšet, jak se Severusem stoupají ze suterénu a loučí se u vchodových dveří. K jejím už tak rozjitřeným emocím se přidala ještě panika a pocit viny.
"Ty ses nechoval zrovna dospěle v ten den, kdy jsi zdrhnul pryč!"
"Pokud budu spoutaný, tak toho moc nevyřešíme," prohlásil Teo a kroutil se při tom v provazech.
Namířila mu hůlku do obličeje.
"Řekla bych, že těch pár šňůrek je nejmenší z tvých problémů, Teodore Notte."
Mohl se sotva pohnout, ale trochu nadzdvihl ruce, co to šlo, aby ji uchlácholil.
"Fajn, tak se uklidni. Zachoval jsem se špatně: to nemohu popřít. Chceš omluvu?"
"Jak dlouho už jsi tady?" ignorovala jeho otázku a spustila hůlku dolů.
"Skoro hodinu," pokrčil Teo rameny, "nebyla jsi tady, když jsem dorazil." Jeho úšklebek se vrátil. "Proč? Bojíš se, že jsem na tebe mohl natrefit s tvým milencem?"
Nedokázala se ubránit úleku, jenž se zračil v jejích očích. Věděl to? Mávla hůlkou a provazy zmizely.
Teo vydechl úlevou a třel si bolavé paže. Pak zdvihl prsteníček.
"Už mě dost nudí potýkat se neustále s tímhle prstenem a s ohledem na to, že včera pozdě v noci pálil skoro hodinu a dnes ráno ještě o něco déle, rozhodl jsem se, že je načase odvolat naše manželské přísahy."
Hermiona ho probodla pohledem a ulevilo se jí, že se očividně nezajímá o totožnost jejího milence.
"Takže jiným to servírovat dokážeš, ale sám si to vyžrat neumíš, Teo? Nestaral ses ani za mák, když jsi ty sám mohl za to, že můj prsten pálil, ale jakmile se role obrátí, najednou se rozhodneš, že s tím chceš skoncovat. Ty jsi tak sobecký parchant!" K jejímu překvapení teď vypadal trochu provinile.
"Věděl jsem, že to nějak pocítíme, jestliže bude jeden z nás nevěrný, ale neměl jsem ponětí, že to bude tak neskutečně bolestivé. Kdybych to byl tušil, byl bych býval mnohem ohleduplnější," zabručel. "Neměl jsem v úmyslu způsobit ti takovou bolest."
Hermiona se v křesle opřela a zhluboka si povzdychla.
"Hlavně to načasování se ti moc nepovedlo," prohlásila a její počáteční vztek se začal vytrácet. "Když se můj prsten poprvé rozpálil, nacházela jsem se zrovna uprostřed oslavy, kterou pořádala tvoje matka na Lanceovy narozeniny. Dělat tu představení pro padesát diváků nebylo zrovna něco, po čem bych toužila."
Teo se na okamžik viditelně zhrozil při představě, že se jeho příbuzní stali svědky jeho první nevěry.
"Matka o tom věděla?"
Hermiona přikývla.
"Díky Lanceovu rychlému uvažování jsme to uchovali vcelku v tajnosti, ale ano, věděla o tom."
"No," škubl rameny, "bylo by od ní vcelku pokrytecké kritizovat moje chování."
"Ty víš o Everardovi?" divila se Hermiona a Teo přikývl, na tváři překvapený výraz.
"Ty taky víš o Everardovi?"
"Viděla jsem je spolu ve Skotsku, když jsem tam byla na večeři se zákaznicí," vysvětlovala.
"Zákaznicí? Odkdy má odbor záhad zákazníky?" ptal se nechápavě.
Hermiona úplně zapomněla, jak málo toho Teo ví o její současné situaci.
"Já už nepracuji na Ministerstvu kouzel: vyhodili mě," usmála se.
"Vyhodili?" opakoval ohromeně.
"Ano, vyhodili," prohlásila a její zlost se najednou vrátila. "Pamatuješ, jak jsi mě opustil, Teo? No, byla jsem z toho docela dost rozhozená. Tobě asi nevadilo zůstat v nejistotě, co se našeho manželství týče, ale mně to tedy vadilo určitě. Byla jsem naštvaná, smutná, styděla jsem se; stal se ze mě uzlíček nervů a nechtěla jsem nikoho vidět. V práci jsem se neukázala několik týdnů, takže mi nakonec dali výpověď."
"Ale bylo to mezi námi tak špatné - nenapadlo mě, že bys to tak prožívala," řekl.
"Já to tak neprožívala kvůli tobě, ale kvůli tomu, že ze mě byla opuštěná manželka. Moji rodiče jsou mudlové: zatímco kouzelnický svět stál na mojí straně a věřil, že ty jsi ten špatný, moji rodiče byli hrozně zničení a byli by raději, kdybych se rovnou rozvedla."
"Proč?" zeptal se zmateně.
"Abych k tobě nebyla nadále připoutaná; abych mohla navázat jiný vztah, pokud bych chtěla," objasňovala.
"No," zasmál se Teo jízlivě, "ne snad, že by ti to zabránilo nějaký mít. Nebo jich snad bylo víc?"
"Jak se opovažuješ?" vyhrkla. "Ty jsi nejspíš skočil do postele s každou courou, která ti přišla pod ruku, ale já měla celou dobu jen jediného muže!"
"A to je kdo?" zdvihl tázavě obočí.
"A to naprosto není tvoje věc."
"Že není? Jsi pořád moje manželka, Hermiono."
S nevírou na něj pohlédla.
"Svých manželských práv ses vzdal v okamžiku, kdy jsi vyšel z tamtěch dveří. Nedlužím ti naprosto nic a do mého soukromého života ti dozajista nic není."
Chvíli jeden druhého provrtávali očima a pak Hermiona řekla:
"Proč jsi odešel takhle, Teo? Proč jsi vyklouzl ven uprostřed noci?"
"Měl jsem dost; chtěl jsem pryč," škubl rameny.
"Proč jsi mě nepožádal o rozvod?"
Povzdychl si, předklonil se a třel si bradu.
"To vypadalo až moc komplikovaně. Já odtud prostě jenom chtěl vypadnout; upřímně jsem si nemyslel, že bys stála o rozvod. Říkal jsem si, že mě budeš přesvědčovat, abych zůstal, a začneš zase otravovat s tím, že chceš dítě."
Hermiona cítila, jak jí do tváře stoupá červeň. Bylo jí jasné, že ani ona není bez viny, pokud jde o rozpad jejich manželství.
"Takže jsi prostě utekl? Jako zbabělec?"
Opět k ní zdvihl zrak.
"Ano, prostě jsem utekl. Přesně to jsem udělal a uniká mi, co je na tom tak špatného."
Nevěřícně potřásla hlavou.
"Neříkám, že za to naše mizerné manželství neseš vinu jenom ty, a možná jsi měl pravdu - možná bylo načase, abychom šli od sebe. Ale jde o to, jak jsi to udělal, Teo. Myslím, že by bývalo bylo mnohem důstojnější otevřeně se rozvést, než upláchnout uprostřed noci, aby ses mohl oddat nějakému svému bohémskému dobrodružství."
"Ty a já pocházíme z velmi odlišných světů, Hermiono," spustil. "Po tak dlouhé době jsi jistě pochopila, že všude kolem nás je plno manželství z rozumu a že ti, kdo v nich žijí, hledají potěšení jinde."
"Ano, to jsem pochopila," přitakala, "ale udělal jsi chybu, když jsi mě jen tak opustil. Dokonce i čistokrevní to tak berou. Měl jsi buďto zůstat a mít románek ve vší diskrétnosti anebo se se mnou rozvést, než jsi odešel. Tvoje matka se zhrozila nad tím, co jsi udělal."
"Ano, dostal jsem od ní pár Huláků," protočil Teo oči. "Podívej, možná jsem udělal chybu a je mi líto, že tě vyhodili, Hermiono. Ale poskytlo nám to prostor... přinejmenším nás to na sedm měsíců osvobodilo z omezení daných tím pitomým Manželským zákonem."
Hermiona si vybavila obdobná Severusova slova, když jí před všemi těmi měsíci přišel vytrhnout z jejího záchvatu sebelítosti. Několik vteřin Tea mlčky pozorovala.
"Proč ses se mnou oženil, Teo?"
"Abych měl možnost cestovat a přijet domů, kdykoli se mi zachce," připustil.
"Takže jsem pro tebe nebyla nic víc než cestovní pas?" zeptala se sklesle.
"Podívej," zabručel, "když jsem dostudoval, věděl jsem, že musím čelit volbě buďto opustit zemi anebo se podřídit zákonu a oženit se. Nedokázal jsem se rozhodnout, která z těch dvou možností je lepší, a při četných příležitostech jsem to probíral se Severusem. Máma chtěla, abych se oženil a měl na výběr přijet domů, kdykoli budu chtít, Severusovi však bylo jasné, že moje budoucí žena, ať už to bude kdokoli, pravděpodobně nebude chtít cestovat tak dlouhou dobu. Skoro mě přemluvil a já se už chystal odstěhovat do Berlína. Ale potom..." Odmlčel se.
"Ano? Ale potom?" tázala se a on se nepatrně začervenal.
"Potom jsem si tě všiml," řekl prostě. "Neuvažoval jsem o sňatku s žádnou z těch dalších dívek, ale tys mě zkrátka zaujala. Myslel jsem si o tobě, že jsi hezká, chytrá... existovala možnost, že se k sobě budeme hodit, aspoň jsem si to říkal."
"Já si to říkala taky," zamumlala Hermiona sklíčeně. "Ale asi jsme si nebyli souzení." Kousla se do rtu a na několik minut se zamyslela. "Je zvláštní, jak to fungovalo u různých lidí. Draco a Susan, Pansy a Michael... Vypadají tak šťastně a přitom bych si je vedle sebe nikdy neuměla představit. Demelza a Dennis jsou rozvedení; Neville a Hannah jsou odloučení; Blaise podvádí Katie. A pak jsme tu my dva."
Chvíli se jeden na druhého dívali.
"Jak se to mohlo tak rychle pokazit?" tázal se Teo zachmuřeně.
"Neřešme znovu staré problémy," pokrčila Hermiona rameny. "Stačí to shrnout tak, že jsme jednoduše každý od života chtěli něco jiného; myslím, že na tom nenese vinu ani jeden z nás. Největší chybou, jakou jsme učinili, bylo vybrat si tyhle směšné prsteny," prohlásila a zatočila snubním prstenem na prstě. "Co tě to pro všechno na světě napadlo navrhovat něco takového, Teo?"
"To vážně nemám tušení," zavrtěl hlavou. "Jakýsi unáhlený popud přesvědčit nás oba, že se ti chci skutečně oddat, předpokládám."
Nyní se již vzpamatovala z ohromení nad tím, že se vrátil, a tak věnovala minutku tomu, aby si ho prohlédla. Vypadal, že je tak nějak šťastnější, než když ho viděla naposledy. Byl méně ztrhaný, méně roztěkaný.
"Cos dělal poté, co jsi odešel?" zeptala se. "Tedy až na to očividné," dodala a pokývla k prstenu.
"Jako obvykle," pravil Teo neurčitě. "Cestoval, potloukal se s Hansem po Amsterodamu a po Berlíně. V Berlíně jsem si koupil byt, takže jsem tam v posledních několika týdnech strávil docela dost času."
Hermiona se při zmínce o Hansovi ušklíbla, což vyvolalo u Tea pobavený úsměv.
"Ostatně Hans mě nijak nelitoval, když se můj prsten rozpálil," sdělil jí. "Tvářil se, že si zasloužíš svoji odplatu. To on navrhl, abych se vrátil a vyřešil to. A vůbec, co ty? Nebyl jsem si jistý, jestli tady ještě bydlíš. Co jsi dělala, když jsi přišla o práci?"
Donutila se zachovat neutrální výraz.
"Začala jsem pracovat pro Severuse - pro jeho obchod s lektvary. Byl dostatečně vstřícný na to, aby mi po tvém odchodu nabídl práci, když viděl, že mám kvalifikaci na úrovni mistra lektvarů."
Teo vypadal překvapeně.
"Tak to musí být sranda," pravil sarkasticky. "Nemíval jsem dojem, že byste se vy dva měli nějak zvlášť v oblibě."
Hermiona si prohlížela nehty.
"Není tak špatný, jakmile ho jednou poznáš, a ta práce je fascinující... opravdu se mi to líbí. A mzda je taky v pohodě."
"No, raději ty než já," netvářil se přesvědčeně. "Štěkal vždycky hůř, než kousal, ale nemyslím, že bych s ním chtěl trávit celé dny v laboratoři."
"Takže - co uděláme teď, Teo?" změnila téma. "Budeš souhlasit s rozvodem?"
Chvíli na ni upřeně hleděl a pak přikývl.
"Budu. A ty?"
Střetla se s jeho pohledem a kdesi vzadu v hlavě jí hlodala myšlenka, že bude mít jenom šest měsíců, než bude nucena se znovu provdat. Jestliže bude opět svobodná, způsobí to v jejím vztahu se Severusem nesčetné potíže, ale představa volnosti ji tak uchvátila, že pomalu přikývla.
"Ano, budu souhlasit s rozvodem a s odvoláním manželských přísah, pokud se dokážeme dohodnout na podrobnostech."
Teo vydechl úlevou.
"To rád slyším."
Žádné komentáře:
Okomentovat