Odmítnutí (27. kapitola 2/4)

Rozhovor Hermiony s jednou z nejoblíbenějších postav této povídky a pak taky hádej, kdo přijde na večeři...

ssSss

Hermiona se přes kuchyňský stůl zakřenila na Lance.

"Proč ten starostlivý pohled, Lancelote Mille?"

"Vypadáš šťastně," řekl Lance a zamračil se.

"A to je špatně?" zakuckala se Hermiona, pusu plnou pečeného kuřete.

Poposedl si na židli a dál ji upřeně pozoroval přes obroučky brýlí.

"Čím to, že jsi tak šťastná?"

---

"Protože se cítím svobodně, Lanci. Necítila jsem se nijak zvlášť provinile vůči Teovi, ale měla jsem pocit neskutečné neloajality vůči Kordélii."

Lance zamručel.

"Ano, já vím," reagovala Hermiona s povzdechem. "Vím, že si nezaslouží takové ohledy a že se vídá dlouhá léta s Everardem, jenže to je jen mezi ní a Severusem a se mnou to nemá co dělat. Cizoložství, to není nic pro mě; Severus může být klidně ženatý, ale já už teď nejsem vdaná a Kordélie nadále není moje tchýně. Mám pocit, jako kdyby mi někdo sňal z ramen obrovské břímě; cítím se být volná."

"Jenže už jsou to tři týdny, holka. Zbývá ti sotva něco přes pět měsíců, než se budeš muset podrobit zákonu. Hovořila jsi o tomhle dilematu se Severusem?"

Do tváří jí vstoupila barva a sklonila pohled k napůl snědenému jídlu.

"Ty jsi s ním nemluvila, viď?" zamlaskal Lance nespokojeně.

"Vůbec netoužím to s ním teď probírat, Lanci. Pět měsíců je dlouhá doba... Ještě zbývá čas to nějak vyřešit," trvala na svém.

"Pět měsíců, to nic není! Pět měsíců uteče, než bys řekla švec. Zbabělci jste, oba dva, když se bojíte sednout si spolu a upřímně si navzájem říct, co cítíte," prohlásil, zjevně podrážděný.

"Ale Lanci, ty přece víš, jaký je," zatvářila se Hermiona raněně. "Už od dětství si škatulkuje celý svůj život. Nemám tušení, co ke mně doopravdy cítí. Pokud vím, jsem pro něj výhodný způsob, jak se potěšit, a nic moc jiného."

"Dobře víš, že to není pravda," odfrkl si Lance.

"Ne, já nevím, co je pravda. Ty sám jsi přece říkal, že je to složitý muž. Když spolu pracujeme a mluvíme, mívám často pocit, že mu na mně záleží, že je rád v mojí společnosti, ale když jsme spolu intimně, tak je, co se pocitů týče, mnohem zdrženlivější, a to v mnoha ohledech."

"Měl jsem dojem, že je to mezi vámi dvěma v pořádku?"

"To také je; doopravdy!" řekla rychle Hermiona ve snaze, aby ji dobře pochopil. "Prozradil mi věci, o nichž vím, že je nikdy neřekl nikomu jinému; dovolil mi, abych s ním zůstala celou noc; nechal mě nadobro překonat ty zátarasy, které kolem sebe staví. Ale nikdy jsme neprobírali, co jeden ke druhému cítíme nebo kam tohle celé směřuje... Těmto tématům se vždy vyhýbáme."

"No, dál se jim už vyhýbat nemůžete," zkonstatoval Lance a naklonil se dopředu, aby svoje stanovisko zdůraznil. "Musíš ho přimět k diskuzi, Hermiono. Pokud si vezmeš jiného muže, tak to bude Severusova smrt; to vím jistě."

"Myslíš, Lanci?" zatvářila se Hermiona smutně. "Já nemám ponětí, co on vlastně chce; nemám ani tu nejmenší představu, jestli se mnou touží nebo netouží být. On nemá rád komplikace a po všem, čím si prošel, si snad zaslouží jednoduchý a klidný život."

"On si zaslouží především štěstí," prohlásil Lance neoblomně. "A ty ho můžeš učinit šťastným. Ovšem pokud si on nedá pozor, zničí všechno kvůli tomu svému potlačování citů. Nesmíš ho nechat, aby to udělal, Hermiono. Kvůli vám oběma."

"A co čekáš, že udělám?" naléhala. "Že budu požadovat, aby se rozvedl s Kordélií a místo toho se oženil se mnou?"

"Ano," řekl Lance. "Proč ne?"

"Víš, jaký je, Lanci," protočila Hermiona oči. "Do krve bychom se pohádali a to by byl konec všeho. Severus Snape se nepodvoluje požadavkům a naprosto nesnáší melodrama."

"Tak co chceš tedy dělat?"

"Budu čekat. Nyní je míč na jeho straně hřiště. Já jsem svobodná a nezadaná; on není. Není na mně, abych zasahovala do jeho manželství nebo mu navrhovala, jak se má zachovat. A mimoto," dodala s povzdechem, "já prostě pořád nevím, co ke mně cítí, takže debata o naší společné budoucnosti je zbytečná. Mám tušení, že Severus si toho musí promyslet proklatě o dost víc než já."

Lance podrážděně vydechl.

"Snad máš pravdu." Zamyšleně si ji prohlížel. "Nejspíš je skutečně zbytečné probírat komplikovanou povahu Severuse Snapea, ale co ty, má drahá? Co ty chceš?"

"Já opravdu nevím," povzdychla si znovu, opřela se lokty o stůl a zakryla si rukama oči. "Rozhodla jsem se, že si ten první měsíc svojí znovunabyté svobody prostě jen tak užiji a poté teprve začnu přemýšlet o nějakém řešení."

Na okamžik ztichl a pak se začal smát.

"Nejideálnější by pro tebe byl takový manžel, kterému by nevadilo, že máš neustále pletky se svým šéfem. Ještě pořád si můžeš vzít mě."

"Tak to by dozajista byla společenská bomba roku," zachechtala se Hermiona.

"Ačkoli musím uznat," navázal Lance, "že ve srovnání se Severusem bych byl jako sto pětiletý aktivní homosexuál v posteli beznadějně nemožný."

Hermiona vyprskla do talíře. Lanceův výraz ovšem opět zvážněl.

"Dokážeš si samu sebe představit bez Severuse?" zeptal se jí.

Hermiona o tom chvíli přemýšlela a pak potřásla hlavou.

"Nevím, co bych si bez něj počala." Náhle se jí vybavila noc před několika týdny, kdy si balila kufry a Severus ji prosil, aby neodcházela, přičemž i on vyřkl větu: ,Nemám ponětí, co bych si bez tebe počal'. Skrývala se snad v tomhle alespoň jiskřička naděje?

"Ty ho miluješ, že ano?" otázal se Lance jemně.

"Ano," přikývla, "takový blázen jsem."

"Nejsi blázen. On tě taky miluje, Hermiono. I když si to sám ještě neuvědomil, já jsem si tím jistý."

"Doufám, že máš pravdu, Lanci. A doufejme, že si to on uvědomí spíš dřív než později, protože nám běží čas."

ssSss

Asi o deset dní později si Hermiona nalila sklenku vína a usadila se do svého oblíbeného křesla v obývacím pokoji. Byl pozdní říjen, středa večer, přesně jeden měsíc od chvíle, kdy se z ní formálně opět stala svobodná žena, a po náročném dni v laboratoři si na sebe vzala pyžamo a župan a rozhodla se, že tento drobný milník svého života oslaví o samotě. To, co řekla Lanceovi týden předtím, myslela vážně: užívala si ten pocit, že už dál není Teodorovou manželkou, že už nepatří do rodiny Millových, ale povolila si právě ten jeden měsíc potěšení a nyní nastal čas, aby se začala věnovat vážným úvahám.

Před ní se vinula cesta, a kam až dokázala dohlédnout, větvila se do dvou základních směrů: jedním byl život, v němž figuroval Severus Snape, a druhým byl život bez jeho přítomnosti. Ta druhá možnost ji v představách tížila víc, než dokázala snést. Nechtěla ani pomyslet na budoucnost bez Severuse, jenže pokud se on rozhodne, že už se s ní nechce vídat, bude mít ona dvě další možnosti volby: podřídit se zákonu a znovu se provdat, nebo odejít ze země a usadit se někde jinde. Ta první cesta, život, v němž Severus figuroval, byla dokonce ještě komplikovanější. Pokud by se nějakým zázrakem ukázalo, že jsou její city opětované, nabízela se zde totiž celá řada dalších možností: mohla by uzavřít další sňatek z rozumu a žít dál ve vztahu se Severusem; mohla by se odstěhovat do ciziny a pak by pokračovali ve svém vztahu na dálku; nebo - což bylo ze všeho nejméně pravděpodobné - by se Severus mohl nechat rozvést a mohli by odejít do ciziny společně anebo - ještě nepravděpodobnější - by se mohli nakonec vzít.

Severus byl dvojí krve - mohl se oženit s kýmkoli se mu zamane, on však nikdy ani nenaznačil, že by si přál něco víc než onen podivný vztah, v jakém byli v současné době zapletení. Mimoto hlavní překážkou zde byla samozřejmě Kordélie. Hermioně bylo známo, že její bývalé tchýni zbývá do padesátých narozenin jen deset měsíců, a až tento okamžik nastane, nebude už dál podléhat Manželskému zákonu, což jí konečně umožní, aby se mohla provdat za Everarda Munroea. Rozvedené osobě ponechával zákon šestiměsíční lhůtu, než bude nucena znovu uzavřít sňatek, takže teoreticky by se Kordélie mohla za čtyři měsíce rozvést se Severusem, a než by jí šestiměsíční lhůta vypršela, už by se jí zákon netýkal. Jenže bez ohledu na načasování - k rozvodu byl nutný souhlas obou stran a neexistovala ani ta nejmenší záruka, že by Kordélie byla ochotná umožnit Severusovi takhle snadné řešení.

Jak se tak Hermiona mračila do svojí sklenky vína, přerušilo její tichý večer náhlé prudké zaklepání na domovní dveře. Pohlédla na hodinky: bylo teprve devět hodin, ale ona už byla v pyžamu, takže se jen přiblížila k oknu a čekala, až Moe dojde otevřít. Pokoušela se pohledem proniknout venkovní tmou a rozpoznat, kdo může být ten pozdní návštěvník, když v tom zaslechla vrznutí vchodových dveří a zvuk dobře známého mužského hlasu. Ani nečekala, až Moe ohlásí jeho příchod, vrhla se ke dveřím obývacího pokoje, otevřela je dokořán a zavolala:

"Neville!"

Před ní stál opravdu Neville v teplém tmavě zeleném cestovním plášti, na hlavě měl cosi, co mohlo být jedině mudlovským safari kloboukem, a na zemi po jeho pravici stál obrovský dřevěný kufr. Vypadal vylekaně, když se před ním objevila Hermiona v županu.

"Hrozně se omlouvám, Hermiono," řekl a trochu zčervenal. "Zjevně jsem přišel v nevhodnou dobu... Měl jsem poslat sovu..."

Hermiona zavrtěla hlavou a zářivě se na něj usmála.

"To je v pohodě - nedělej si s tím hlavu. Celý den jsem dělala na jedněch vážně nechutných lektvarech, a tak jsem se hned po příchodu domů osprchovala a pyžamo vypadalo jako nejpohodlnější volba. Pojď dál," ustoupila ke straně a pokynula mu, aby vstoupil do obývacího pokoje, přičemž zvědavě koukala, jak levituje svůj kufr skrz dveře.

Předchozí (27.1.) *** Následující (27.3.)

Odmítnutí (27. kapitola 1/4)

Hermiona se šťastně rozvedla s Teem a započalo šestiměsíční období, v němž musí vymyslet, co dál. Ještě předtím však nemůžeme pominout reakci Teovy matinky Kordélie... Do úvodu kapitoly autorka zařadila báseň z roku 1814 She Walks in Beauty anglického básníka Lorda Byrona (1788-1824) ze sbírky Hebrejské melodie. Překládám stále původní (delší) text povídky, tato kapitola v autorkou upraveném znění je k přečtení zde.

27. Pokojná mysl

Kráčí políbená krásou,

jak bezmračná noc hvězdami;

v očích, zjevu stránku jasnou,

též temnou v ladném sehrání:

v měkkém svitu dají žasnout,

jejž ve dne slunce odhání.

O stín víc, o záblesk méně,

hned půvabu moc oslabí,

vlá havraních vlasů témě,

neb něžně líce prosvětlí;

kde myšlenky káží jemně,

v jak čistém, sladkém místě dlí.

Na čele hebkém, na tváři,

tak tichý a přec plný vět,

ruměnec úsměv prozáří;

vždyť o šlechetné duši pět,

v pokojné mysli není hřích,

nevinnost lásky srdce květ!

Lord Byron, Kráčí políbená krásou

---

ssSss

Severus Snape otevřel dveře domu, který momentálně nazýval domovem, a ještě než vstoupil vchodovými dveřmi dovnitř, zaregistroval svými doposud ostrými smysly skutečnost, že je v obývacím pokoji podle všeho v plném proudu rozčilená debata. Na okamžik zůstal stát bez hnutí a ujistil se, že jeden z hlasů je ženský a druhý mužský. Ten první zcela zjevně patřil jeho manželce, ten druhý jejímu synovi. Severus měl za sebou vyčerpávající den plný návštěv u zákazníků po celém městě a neměl nejmenší touhu být zatažen do diskuze týkající se konce Hermionina a Teova manželství.

Ode dne, kdy se Hermiona a Teo rozvedli, uplynuly dva týdny a Severus poněkud znepokojený zjištěním, že se teď jeho nevlastní syn neočekávaně vrátil sotva po čtrnácti dnech, za sebou potichu zavřel dveře ve snaze zaslechnout hovor, který se linul z vedlejšího pokoje. Hermiona mu řekla o tom, jak Teo vydedukoval, že mezi nimi dvěma něco je, a rovněž o tom, že to ona sama nakonec nepopřela. Ulevilo se mu, když slyšel o Teově slibu, že o jejich vztahu neřekne svojí matce, tento jeho neohlášený příjezd byl ovšem dozajista důvodem k obavám. Přiblížil se ještě víc k pevně zavřeným dveřím, mlčky k nim vyslal zesilovací kouzlo a unikl mu úlevný povzdech: jejich hádka se týkala faktu, že Teo převedl na Hermionu svůj podíl na vlastnictví domu naproti přes náměstí. Kordélie nezněla potěšeně.

Tak tiše, jak jen dokázal, přešel halu a vystoupal po schodech do pracovny, přičemž vyslal toužebný pohled směrem ke kuchyni. Přestože se během oběda dobře najedl, byl nyní vyhladovělý, bude si však muset vystačit s pořádným panákem. Nejspíš dvojité Ohnivé whisky. Nepochyboval o tom, že ho Kordélie ještě dnes večer vyhledá, aby si s ním promluvila, a jemu by pořádná dávka nějaké pěkně silné pálenky mohla pomoci zklidnit podráždění plynoucí z narůstající složitosti situace, v níž se nacházel.

Vešel do pracovny a odhodil cestovní plášť na kožené křeslo. Později v noci bude svůj silný černý hábit ještě potřebovat: jeho program pro tento den dosud neskončil a on se měl dostavit na důležitou schůzku na skotské vysočině. Předešlého dne strávil dlouhé hodiny přemisťováním po četných lokalitách v celé zemi, než nakonec našel to, co hledal, přesto se však na rozhovor U prasečí hlavy zrovna moc netěšil při představě, kolik při něm uvidí vědoucích úšklebků a významných pohledů.

Severus si rozepnul dva horní knoflíky kabátce a jemně si masíroval bolestivě pulzující krk. Sychravý říjen vždycky způsobil, že ho jeho rány krutě trápily, a vypadalo to, že tento rok nebude výjimkou. Nalil si plnou sklenku Ohnivé whisky, vyprázdnil ji jediným douškem a v očích ho zaštípalo, když mu pálící tekutina sežehla hrdlo. Znovu si naplnil sklenku, usadil se za stůl a zavrčel při pohledu na dokumenty, jež si žádaly jeho pozornost. Mohl jen stěží doufat, že se tím vším dnes v noci prokouše.

Zadíval se do hlubin jantarové tekutiny, kterou držel v ruce, a nechal svou mysl, jako v posledních dnech častokrát, aby mu do popředí promítla obraz Hermionina obličeje. Třebaže Teodorův návrat očekával již mnoho týdnů, pohled na nevlastního syna ho upamatoval na Hermionu tak, jak ji spatřil před několika měsíci - rozrušenou a vystrašenou - a zareagoval v návalu vzteku, jehož existenci si předtím vůbec neuvědomoval. Byl nanejvýš šťastný, že ji mohl jednou provždy zbavit toho pálícího prstenu, litoval však nesmírně, že nevynaložil víc úsilí a nepřesvědčil ji, aby zůstala vdaná. Nehledě na Kordéliinu žárlivost byl se stavem věcí tak, jak fungovaly v posledních měsících, víceméně spokojený, jenže teď se situace začala vyvíjet a on cítil narůstající nejistotu, jak by měl jednat do budoucna.

Zadíval se k oknu a napadlo ho, kde je asi Hermiona právě teď. Bylo už po šesté hodině, takže dost pochyboval, že by ještě byla v laboratoři. Valnou část předešlého víkendu strávili společně a on si troufal říct, že je teď, po rozvodu s Teem, s jejich situací mnohem lépe smířená. Kordélie byla hlavním zdrojem Hermioniných výčitek svědomí, a když se nyní vůči svojí bývalé tchýni necítila jako zrádkyně, bylo takřka hmatatelné, jaké břímě jí spadlo z ramen. Jenže dokud byli oba dva sezdaní s někým jiným, vnášelo to do jejich vztahu zdání rovnováhy; teď byl ale tento pořádek věcí narušen a nic už nebylo vyvážené jako dřív.

Přes všechno, čím si Hermiona prošla - válka, univerzita, manželství, odloučení, rozvod - a třebaže objevil, jak vášnivá povaha se skrývá za jejím intelektuálním zevnějškem, považoval Hermionu v zásadě za nevinnou. Za čistou. Jistěže to nebyla žádná neposkvrněná panna, v jeho představách z ní však vyzařovala dobrota a on začal uvažovat, zda jí tím, že nechává jejich vztah pokračovat, nedělá medvědí službu. Bylo mu známo, že si přeje stabilní vztah, domov a rodinu, a věděl, že on není mužem, který by jí mohl nabídnout takovou budoucnost, i kdyby měl možnost to udělat. Možná by od něj bylo nejslušnější ji prostě nechat být a poskytnout jí čas, který jí ještě zbývá, aby si našla manžela, jenž jí zajistí vše, po čem touží a co si zaslouží.

Jeho zamyšlení přerušily dveře pracovny, které se náhle bez okolků rozlétly dokořán, a dovnitř nakráčela zjevně rozzlobená Kordélie.

"Mohu vědět, proč jsi nepovažoval za nutné informovat mě, že Teo v jakémsi záchvatu šílenství převedl svůj dům na Hermionu?" vyštěkla rozzuřeně.

Severus zdvihl obočí a pokynul ke křeslu před stolem.

"Předpokládal jsem, že ti o tom sám řekl," vysvětlil a lokl si whisky na posilněnou. "Šla jsi s ním na večeři pár hodin po jejich rozvodu; prostě jsem měl za to, že tě seznámil s podmínkami, na nichž se dohodli."

Kordélie se usadila v nabídnutém křesle a se zlostně blýskajícíma tmavě modrýma očima zkřížila ruce na prsou.

"Ona na toho chudáka kluka určitě seslala matoucí kouzlo. Proč by jinak, pro všechno na světě, s něčím takovým souhlasil?"

Severus potlačil vlnu podráždění.

"Byl to její jediný požadavek, Kordélie. Mohla toho po něm chtít mnohem víc."

"Ale tahle nemovitost patří rodině už celé generace!" vyhrkla. "Já zásadně nesouhlasím s tím, aby se dostala do rukou nějaké mudlovské přivandrovalkyně."

Severus zkřivil obličej.

"Začínáš znít docela jako Smrtijed, drahá," pronesl tichým, ledovým hlasem.

"Už není členem naší rodiny," ignorovala Kordélie jeho poznámku, "nemá právo tady dál žít, natožpak tu něco vlastnit."

"Kordélie," řekl s takovou dávkou trpělivosti, na jakou se zmohl, "ty dobře víš, že má plné právo tady dál žít. Má nárok na polovinu Teova podílu na vlastnictví té budovy, a jelikož nepožadovala nic dalšího, Teo souhlasil, že na ni ten podíl převede celý."

"Proč by to dělal, Severusi? Proč by se toho domu zbavoval? Nikdy by nic takového neudělal, kdyby ho nějak neoklamala."

Nevěřícně potřásl hlavou, přestože věděl, že Kordélie svá obvinění střílí jen tak od boku, ve vzteku.

"Kordélie, on opustil ji. Teo je možná v mnoha ohledech sebestředný, ale má svědomí a v zásadě je to dobrý chlap. Nejspíš to udělal, aby jí vynahradil trápení, které jí způsobil, nebo s tím souhlasil jednoduše proto, aby si z osobních důvodů zajistil co nejrychlejší rozvod."

"Anebo jsi to možná navrhl ty, Severusi," přivřela Kordélie oči. "Jak jen to pro tebe bude pohodlné, když bude tvoje pomocnice dál žít naproti přes ulici."

"A proč přesně by to pro mě mělo být pohodlnější?" zazíral na ni. "Jsem si jistý, že se ta holka dokáže snadno přemístit do práce z jakéhokoli místa v zemi, Kordélie."

Kordélie ho chvíli pozorovala skrz řasy.

"Člověk si nemůže pomoci, aby nepřemýšlel nad tím, proč si mladá žena jejího věku přeje sdílet dům se skřítkou a výstředním starým bláznem. Možná, že jí blízkost jejího zaměstnavatele připadá uklidňující."

Vyrazil nevěřícné uchechtnutí.

"Přeješ si připojit ještě nějakou další narážku?"

Předklonila se v křesle směrem k němu.

"Vytratil ses na celou noc z Hermioniny a Narcisiny narozeninové oslavy, Severusi, a to pouhých pár minut poté, co odešla Hermiona. Kampak jsi šel?"

I on se s očima planoucíma hněvem předklonil a napodobil tak její agresivní postoj.

"Ty ses vytratila na celý minulý víkend, Kordélie, ačkoli dobře vím, že jsi nebyla na své edinburgské chatě. Kdepak jsi byla ty?"

Na okamžik ztichla, jen poklepávala nehty o desku stolu.

"Inu, alespoň se už odteď nebudu muset obávat podobných útěků z rodinných sešlostí: Hermiona už do rodiny nepatří, takže nemám nejmenší povinnost ji dál zvát."

"Jsem si jistý, že bude naprosto zdrcená," ušklíbl se Severus a jeho lenivý hlas přetékal sarkasmem. "Jak jen se při večeři obejde bez fascinujících rozhovorů s tvojí tetičkou Jemimou?"

"A co bude, pro všechno na světě, dělat?" pokračovala Kordélie ignorujíc ho. "Má jen necelých šest měsíců a pak bude nucena se znovu vdát; to má jako v úmyslu přivést svého nového manžela, aby žil v domě s Lancem v horním patře a s příbuznými jejího bývalého manžela přes ulici?"

"Jsem si jistý, že najde řešení, až to bude nutné," povzdychl si zhluboka. "Je to inteligentní dívka: nepochybně si dokáže poradit."

"Ty prostě nedokážeš odolat jediné příležitosti, abys ji mohl obhajovat, co?" S do očí bijící zuřivostí se zdvihla ze židle. "Když si pomyslím, že jsem tě kdysi považovala za muže, který má vkus, Severusi..."

"Zjišťuji, Kordélie, že jsem si v uplynulém roce vypěstoval veskrze kladný vztah ke všemu, co má skutečnou hodnotu. A naopak jsem ztratil zalíbení ve všem, co je jen plytké pozlátko nepřinášející sebemenší potěšení."

Došla ke dveřím a tam se k němu otočila s rukama v bok.

"Do padesátých narozenin mi sice zbývá jen o něco méně než rok, ale do tanga potřebuješ dva, miláčku. Měl bys mít dobře na paměti, že rozvod vyžaduje víc než jen jeden podpis."

"To má být výhrůžka?" svraštil obočí.

"Ano," pronesla jízlivě, "to bych řekla." A práskla za sebou dveřmi.

Ještě nějakou chvíli po jejím odchodu zíral na dveře a přemýšlel, jak vysokou cenu zaplatí za to, že nedokázal držet jazyk za zuby. Kopl do sebe zbytek Ohnivé whisky, přivolal si přes místnost cestovní plášť a vydal se ke dveřím. Večeři doma si raději odpustí, třeba mu Aberforth Brumbál dá něco k jídlu. Pohlédl na hodinky a zjistil, že na setkání dorazí s více než hodinovým předstihem; bylo však lepší být ve Skotsku o něco dřív, než podlehnout pokušení proklít svoji choť do bezvědomí.

Opřel se o zárubeň dveří a zhluboka se nadechl, aby se uklidnil, než opustí dům. Jak si ale protahoval prsty ve snaze potlačit zlost, uvědomil si, že zdrojem jeho podráždění není pouze Kordélie. Byl o poznání více rozčilený představou Hermiony Grangerové provdané za jiného muže než tím, že jeho vlastní žena nejspíš nikdy nebude souhlasit s rozvodem.

ssSss

Předchozí (26.4.) *** Následující (27.2.)