Hermiona se šťastně rozvedla s Teem a započalo šestiměsíční období, v němž musí vymyslet, co dál. Ještě předtím však nemůžeme pominout reakci Teovy matinky Kordélie... Do úvodu kapitoly autorka zařadila báseň z roku 1814 She Walks in Beauty anglického básníka Lorda Byrona (1788-1824) ze sbírky Hebrejské melodie. Překládám stále původní (delší) text povídky, tato kapitola v autorkou upraveném znění je k přečtení zde.27. Pokojná mysl
Kráčí políbená krásou,
jak bezmračná noc hvězdami;
v očích, zjevu stránku jasnou,
též temnou v ladném sehrání:
v měkkém svitu dají žasnout,
jejž ve dne slunce odhání.
O stín víc, o záblesk méně,
hned půvabu moc oslabí,
vlá havraních vlasů témě,
neb něžně líce prosvětlí;
kde myšlenky káží jemně,
v jak čistém, sladkém místě dlí.
Na čele hebkém, na tváři,
tak tichý a přec plný vět,
ruměnec úsměv prozáří;
vždyť o šlechetné duši pět,
v pokojné mysli není hřích,
nevinnost lásky srdce květ!
Lord Byron, Kráčí políbená krásou
ssSss
Severus Snape otevřel dveře domu, který momentálně nazýval domovem, a ještě než vstoupil vchodovými dveřmi dovnitř, zaregistroval svými doposud ostrými smysly skutečnost, že je v obývacím pokoji podle všeho v plném proudu rozčilená debata. Na okamžik zůstal stát bez hnutí a ujistil se, že jeden z hlasů je ženský a druhý mužský. Ten první zcela zjevně patřil jeho manželce, ten druhý jejímu synovi. Severus měl za sebou vyčerpávající den plný návštěv u zákazníků po celém městě a neměl nejmenší touhu být zatažen do diskuze týkající se konce Hermionina a Teova manželství.
Ode dne, kdy se Hermiona a Teo rozvedli, uplynuly dva týdny a Severus poněkud znepokojený zjištěním, že se teď jeho nevlastní syn neočekávaně vrátil sotva po čtrnácti dnech, za sebou potichu zavřel dveře ve snaze zaslechnout hovor, který se linul z vedlejšího pokoje. Hermiona mu řekla o tom, jak Teo vydedukoval, že mezi nimi dvěma něco je, a rovněž o tom, že to ona sama nakonec nepopřela. Ulevilo se mu, když slyšel o Teově slibu, že o jejich vztahu neřekne svojí matce, tento jeho neohlášený příjezd byl ovšem dozajista důvodem k obavám. Přiblížil se ještě víc k pevně zavřeným dveřím, mlčky k nim vyslal zesilovací kouzlo a unikl mu úlevný povzdech: jejich hádka se týkala faktu, že Teo převedl na Hermionu svůj podíl na vlastnictví domu naproti přes náměstí. Kordélie nezněla potěšeně.
Tak tiše, jak jen dokázal, přešel halu a vystoupal po schodech do pracovny, přičemž vyslal toužebný pohled směrem ke kuchyni. Přestože se během oběda dobře najedl, byl nyní vyhladovělý, bude si však muset vystačit s pořádným panákem. Nejspíš dvojité Ohnivé whisky. Nepochyboval o tom, že ho Kordélie ještě dnes večer vyhledá, aby si s ním promluvila, a jemu by pořádná dávka nějaké pěkně silné pálenky mohla pomoci zklidnit podráždění plynoucí z narůstající složitosti situace, v níž se nacházel.
Vešel do pracovny a odhodil cestovní plášť na kožené křeslo. Později v noci bude svůj silný černý hábit ještě potřebovat: jeho program pro tento den dosud neskončil a on se měl dostavit na důležitou schůzku na skotské vysočině. Předešlého dne strávil dlouhé hodiny přemisťováním po četných lokalitách v celé zemi, než nakonec našel to, co hledal, přesto se však na rozhovor U prasečí hlavy zrovna moc netěšil při představě, kolik při něm uvidí vědoucích úšklebků a významných pohledů.
Severus si rozepnul dva horní knoflíky kabátce a jemně si masíroval bolestivě pulzující krk. Sychravý říjen vždycky způsobil, že ho jeho rány krutě trápily, a vypadalo to, že tento rok nebude výjimkou. Nalil si plnou sklenku Ohnivé whisky, vyprázdnil ji jediným douškem a v očích ho zaštípalo, když mu pálící tekutina sežehla hrdlo. Znovu si naplnil sklenku, usadil se za stůl a zavrčel při pohledu na dokumenty, jež si žádaly jeho pozornost. Mohl jen stěží doufat, že se tím vším dnes v noci prokouše.
Zadíval se do hlubin jantarové tekutiny, kterou držel v ruce, a nechal svou mysl, jako v posledních dnech častokrát, aby mu do popředí promítla obraz Hermionina obličeje. Třebaže Teodorův návrat očekával již mnoho týdnů, pohled na nevlastního syna ho upamatoval na Hermionu tak, jak ji spatřil před několika měsíci - rozrušenou a vystrašenou - a zareagoval v návalu vzteku, jehož existenci si předtím vůbec neuvědomoval. Byl nanejvýš šťastný, že ji mohl jednou provždy zbavit toho pálícího prstenu, litoval však nesmírně, že nevynaložil víc úsilí a nepřesvědčil ji, aby zůstala vdaná. Nehledě na Kordéliinu žárlivost byl se stavem věcí tak, jak fungovaly v posledních měsících, víceméně spokojený, jenže teď se situace začala vyvíjet a on cítil narůstající nejistotu, jak by měl jednat do budoucna.
Zadíval se k oknu a napadlo ho, kde je asi Hermiona právě teď. Bylo už po šesté hodině, takže dost pochyboval, že by ještě byla v laboratoři. Valnou část předešlého víkendu strávili společně a on si troufal říct, že je teď, po rozvodu s Teem, s jejich situací mnohem lépe smířená. Kordélie byla hlavním zdrojem Hermioniných výčitek svědomí, a když se nyní vůči svojí bývalé tchýni necítila jako zrádkyně, bylo takřka hmatatelné, jaké břímě jí spadlo z ramen. Jenže dokud byli oba dva sezdaní s někým jiným, vnášelo to do jejich vztahu zdání rovnováhy; teď byl ale tento pořádek věcí narušen a nic už nebylo vyvážené jako dřív.
Přes všechno, čím si Hermiona prošla - válka, univerzita, manželství, odloučení, rozvod - a třebaže objevil, jak vášnivá povaha se skrývá za jejím intelektuálním zevnějškem, považoval Hermionu v zásadě za nevinnou. Za čistou. Jistěže to nebyla žádná neposkvrněná panna, v jeho představách z ní však vyzařovala dobrota a on začal uvažovat, zda jí tím, že nechává jejich vztah pokračovat, nedělá medvědí službu. Bylo mu známo, že si přeje stabilní vztah, domov a rodinu, a věděl, že on není mužem, který by jí mohl nabídnout takovou budoucnost, i kdyby měl možnost to udělat. Možná by od něj bylo nejslušnější ji prostě nechat být a poskytnout jí čas, který jí ještě zbývá, aby si našla manžela, jenž jí zajistí vše, po čem touží a co si zaslouží.
Jeho zamyšlení přerušily dveře pracovny, které se náhle bez okolků rozlétly dokořán, a dovnitř nakráčela zjevně rozzlobená Kordélie.
"Mohu vědět, proč jsi nepovažoval za nutné informovat mě, že Teo v jakémsi záchvatu šílenství převedl svůj dům na Hermionu?" vyštěkla rozzuřeně.
Severus zdvihl obočí a pokynul ke křeslu před stolem.
"Předpokládal jsem, že ti o tom sám řekl," vysvětlil a lokl si whisky na posilněnou. "Šla jsi s ním na večeři pár hodin po jejich rozvodu; prostě jsem měl za to, že tě seznámil s podmínkami, na nichž se dohodli."
Kordélie se usadila v nabídnutém křesle a se zlostně blýskajícíma tmavě modrýma očima zkřížila ruce na prsou.
"Ona na toho chudáka kluka určitě seslala matoucí kouzlo. Proč by jinak, pro všechno na světě, s něčím takovým souhlasil?"
Severus potlačil vlnu podráždění.
"Byl to její jediný požadavek, Kordélie. Mohla toho po něm chtít mnohem víc."
"Ale tahle nemovitost patří rodině už celé generace!" vyhrkla. "Já zásadně nesouhlasím s tím, aby se dostala do rukou nějaké mudlovské přivandrovalkyně."
Severus zkřivil obličej.
"Začínáš znít docela jako Smrtijed, drahá," pronesl tichým, ledovým hlasem.
"Už není členem naší rodiny," ignorovala Kordélie jeho poznámku, "nemá právo tady dál žít, natožpak tu něco vlastnit."
"Kordélie," řekl s takovou dávkou trpělivosti, na jakou se zmohl, "ty dobře víš, že má plné právo tady dál žít. Má nárok na polovinu Teova podílu na vlastnictví té budovy, a jelikož nepožadovala nic dalšího, Teo souhlasil, že na ni ten podíl převede celý."
"Proč by to dělal, Severusi? Proč by se toho domu zbavoval? Nikdy by nic takového neudělal, kdyby ho nějak neoklamala."
Nevěřícně potřásl hlavou, přestože věděl, že Kordélie svá obvinění střílí jen tak od boku, ve vzteku.
"Kordélie, on opustil ji. Teo je možná v mnoha ohledech sebestředný, ale má svědomí a v zásadě je to dobrý chlap. Nejspíš to udělal, aby jí vynahradil trápení, které jí způsobil, nebo s tím souhlasil jednoduše proto, aby si z osobních důvodů zajistil co nejrychlejší rozvod."
"Anebo jsi to možná navrhl ty, Severusi," přivřela Kordélie oči. "Jak jen to pro tebe bude pohodlné, když bude tvoje pomocnice dál žít naproti přes ulici."
"A proč přesně by to pro mě mělo být pohodlnější?" zazíral na ni. "Jsem si jistý, že se ta holka dokáže snadno přemístit do práce z jakéhokoli místa v zemi, Kordélie."
Kordélie ho chvíli pozorovala skrz řasy.
"Člověk si nemůže pomoci, aby nepřemýšlel nad tím, proč si mladá žena jejího věku přeje sdílet dům se skřítkou a výstředním starým bláznem. Možná, že jí blízkost jejího zaměstnavatele připadá uklidňující."
Vyrazil nevěřícné uchechtnutí.
"Přeješ si připojit ještě nějakou další narážku?"
Předklonila se v křesle směrem k němu.
"Vytratil ses na celou noc z Hermioniny a Narcisiny narozeninové oslavy, Severusi, a to pouhých pár minut poté, co odešla Hermiona. Kampak jsi šel?"
I on se s očima planoucíma hněvem předklonil a napodobil tak její agresivní postoj.
"Ty ses vytratila na celý minulý víkend, Kordélie, ačkoli dobře vím, že jsi nebyla na své edinburgské chatě. Kdepak jsi byla ty?"
Na okamžik ztichla, jen poklepávala nehty o desku stolu.
"Inu, alespoň se už odteď nebudu muset obávat podobných útěků z rodinných sešlostí: Hermiona už do rodiny nepatří, takže nemám nejmenší povinnost ji dál zvát."
"Jsem si jistý, že bude naprosto zdrcená," ušklíbl se Severus a jeho lenivý hlas přetékal sarkasmem. "Jak jen se při večeři obejde bez fascinujících rozhovorů s tvojí tetičkou Jemimou?"
"A co bude, pro všechno na světě, dělat?" pokračovala Kordélie ignorujíc ho. "Má jen necelých šest měsíců a pak bude nucena se znovu vdát; to má jako v úmyslu přivést svého nového manžela, aby žil v domě s Lancem v horním patře a s příbuznými jejího bývalého manžela přes ulici?"
"Jsem si jistý, že najde řešení, až to bude nutné," povzdychl si zhluboka. "Je to inteligentní dívka: nepochybně si dokáže poradit."
"Ty prostě nedokážeš odolat jediné příležitosti, abys ji mohl obhajovat, co?" S do očí bijící zuřivostí se zdvihla ze židle. "Když si pomyslím, že jsem tě kdysi považovala za muže, který má vkus, Severusi..."
"Zjišťuji, Kordélie, že jsem si v uplynulém roce vypěstoval veskrze kladný vztah ke všemu, co má skutečnou hodnotu. A naopak jsem ztratil zalíbení ve všem, co je jen plytké pozlátko nepřinášející sebemenší potěšení."
Došla ke dveřím a tam se k němu otočila s rukama v bok.
"Do padesátých narozenin mi sice zbývá jen o něco méně než rok, ale do tanga potřebuješ dva, miláčku. Měl bys mít dobře na paměti, že rozvod vyžaduje víc než jen jeden podpis."
"To má být výhrůžka?" svraštil obočí.
"Ano," pronesla jízlivě, "to bych řekla." A práskla za sebou dveřmi.
Ještě nějakou chvíli po jejím odchodu zíral na dveře a přemýšlel, jak vysokou cenu zaplatí za to, že nedokázal držet jazyk za zuby. Kopl do sebe zbytek Ohnivé whisky, přivolal si přes místnost cestovní plášť a vydal se ke dveřím. Večeři doma si raději odpustí, třeba mu Aberforth Brumbál dá něco k jídlu. Pohlédl na hodinky a zjistil, že na setkání dorazí s více než hodinovým předstihem; bylo však lepší být ve Skotsku o něco dřív, než podlehnout pokušení proklít svoji choť do bezvědomí.
Opřel se o zárubeň dveří a zhluboka se nadechl, aby se uklidnil, než opustí dům. Jak si ale protahoval prsty ve snaze potlačit zlost, uvědomil si, že zdrojem jeho podráždění není pouze Kordélie. Byl o poznání více rozčilený představou Hermiony Grangerové provdané za jiného muže než tím, že jeho vlastní žena nejspíš nikdy nebude souhlasit s rozvodem.
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat