Po delší náročné době opět pokračování. Severus je kdoví kde, Hermiona sedí u Padmy a hormony pracují... Kousky kapitolky budou přibývat postupně (aktualizace - dopřeloženo 13.5.).Padma se na chvilku zatvářila zamyšleně.
"Třeba ho vyhodila," napadlo ji. "Možná byla tak naštvaná, že mu prostě řekla, ať odejde."
"Ale jak to vysvětluje, že se vůbec neozval? Proč mi neřekl, co se děje? A Moe mi prozradila, že zmizel i Kordéliin kufr a spousta jejího oblečení."
"A co přesně si myslíš, že to znamená?" zachmuřila se znovu Padma.
Hermioniny oči se naplnily slzami.
"Myslím, že ho přesvědčila, aby s ní zůstal. Padmo, ona dokáže s lidmi tak manipulovat, že si to ani nedokážeš představit. Umí být tak milá, tak přesvědčivá. A je bohatá a krásná. Severus nenávidí dramata a scény... Jsem si téměř jistá, že ho přemluvila, ať s ní zůstane."
"Proč si to ale myslíš?" kousala si Padma zamyšleně spodní ret. "Pokud ho vážně přesvědčila, aby s ní zůstal, tak proč potom zmizely všechny jeho věci?"
"Protože nejspíš oba odešli někam jinam, nikam pryč ode mě... Kordélie vlastní spoustu nemovitostí, takže ho nejspíš přinutila všechno sbalit a odvést někam jinam!"
"Hermiono," pravila Padma jemně, "za posledních dvacet čtyři hodin se ti toho hrozně moc přihodilo a upřímně - já si myslím, že začínáš být paranoidní. Jistě, já Severuse Snapea zas tolik neznám, ale byl to můj učitel a z toho, co jsi mi o něm povídala od té doby, co ses provdala za Tea, si prostě nemyslím, že by bylo zas tak snadné přemluvit ho, aby naprosto změnil názor. A navíc, on není zvyklý někomu něco slibovat, takže jestli ti řekl, že vy dva budete spolu, tak to myslel vážně."
"Ale co se tedy pro všechno na světě stalo?" ptala se Hermiona zničeně. "Pokud se mnou opravdu chce být, tak proč se ani nesnaží uklidnit moje obavy tím, že mi řekne, co se to tady k čertu děje? A co když ho Kordélie nějak očarovala nebo ho otrávila nebo mu podstrčila Nápoj lásky nebo tak něco?"
"Mluvíme přece o Severusovi Snapeovi," obrátila Padma oči v sloup. "Celé roky klamal Voldemorta a celou partu Smrtijedů; jsem si jistá, že Kordélii Millovou hravě zvládne. Jsi jen vyčerpaná a přecitlivělá, máš obavy a myslíš si to nejhorší."
"Něco se děje... Já to prostě vím," složila Hermiona tvář do dlaní.
"Poslyš," řekla Padma a poplácala ji po ruce. "Proč mu nepošleš zprávu? Řekni mu, že jsi znepokojená a že s ním potřebuješ mluvit."
"Ne, to nedokážu," trvala Hermiona na svém. "Možná, kdybych nezjistila, že jsem těhotná, ale teď se příliš bojím, že se něco mezi ním a Kordélií pokazilo. Potřebuji si nejdřív nechat projít hlavou to, že spolu budeme mít dítě, a promluvit si s ním až potom." Znovu složila tvář do dlaní. "Nemám ponětí, jak na to bude reagovat. Je možné, že s námi nebude chtít mít nic společného."
"Nemůžu pochopit, že jsi tak negativní, Hermiono. Vím, že ta slova nevyslovil nahlas, ale dal dost zřetelně najevo, že tě miluje. Proč si pro všechno na světě myslíš, že by tě nechtěl teď, když čekáš jeho dítě?"
"Když on měl tak smutné dětství, Padmo," povzdychla si Hermiona. "Nemyslím, že bych byla neloajální, když ti to prozradím, koneckonců ti stačí, aby ses zamyslela nad jeho osobností, a pochopíš, že to byla právě výchova, která z něj udělala takového člověka, jakým je. Byl jedináček a pocházel z tak rozvráceného vztahu, že naprosto neměl představu o tom, jak šťastné dítě může být. Podle toho, co mi řekl, se vždycky bál, že bude stejný jako jeho rodiče, a nikdy v životě nechtěl mít děti." Pohlédla na dvojčata, která se právě bavila tím, že vyhazovala hračky z ohrádky. Padma nedbalým pohybem hůlky poslala všechny vesele zbarvené věci zpátky.
"Co když si bude myslet, že jsem to udělala naschvál, Padmo? Co když si řekne, že jsem to udělala, abych ho přinutila se nějak rozhodnout?"
"Samozřejmě, že si to nebude myslet, Hermiono. Copak není zázračně nadaný v nitrozpytu? On přece pozná, že mu říkáš pravdu. A navíc je dost mužů, kteří si myslí, že nechtějí děti. Znáš ten typ - takoví ti, co se cítí rozpačitě s dětmi svých známých, ale s vlastními dětmi to pak umí báječně. Parvati říkala, že přesně takový byl Seamus: za žádnou cenu děti nechtěl, ale když se jim narodil Aidan, byl z toho u vytržení."
"Takový Severus nikdy nebude," trvala Hermiona na svém a na tvář jí z koutku oka stekla slza. "On doopravdy děti nikdy nechtěl a teď ani nevím, jestli vůbec ještě chce mě."
"Ach, Hermiono," hlesla Padma a obešla stůl, aby mohla kamarádku obejmout. Postavila si židli vedle ní a vzala ji za obě ruce. "Poslyš, v posledních dvou dnech toho na tebe bylo hrozně moc, a tak prostě neuvažuješ jasně. Tohle je přece dobrá zpráva... něco, co by se mělo oslavit! Budeš mít dítě!"
Hermiona na ni pohlédla s nejistým uslzeným úsměvem.
"Doopravdy si myslíš, že je to dobrá zpráva?"
"No samozřejmě, že ano! Možná bude zprvu šokovaný, ale však on se s tím Severus vyrovná. A ohledně toho, co se stalo mezi ním a Kordélií, třeba už souhlasila s rozvodem a mají teď nechutné množství práce s advokáty, účetními a podobnými pitomostmi. Dívej se na to z té lepší stránky, alespoň dokud neuslyšíme, že je to jinak."
"Budu se snažit," přitakala Hermiona a utřela si oči rukávem.
"Nikdy nevíš... třeba Kordélie souhlasila, že se rozvedou hned teď, a tak tráví den na Ministerstvu kouzel, aby to všechno zařídili!"
"To není příliš pravděpodobné," zabručela Hermiona.
"Možná, že ne," usmála se Padma, "ale já si stejně myslím, že potřebuješ trochu prostoru, aby sis stihla všechno srovnat v hlavě dřív, než si s ním promluvíš. Mohla bys tu dneska přespat, co říkáš?"
"Ty jsi tak bezvadná kamarádka," poklesla Hermioně ramena úlevou. "Nevadilo by ti to? Nechci být osinou v zadku zrovna takhle před Vánoci, ale vážně bych se raději prospala dřív, než budu mluvit se Severusem, s rodiči a vůbec. Slíbila jsem mámě a tátovi, že na Štědrý večer zůstanu pár dní u nich, ale jsem si jistá, že mě rádi uvidí o nějaký ten den dřív. Mohla bych tu zůstat na noc, rozmyslet si, co bych měla nejlépe udělat, a zítra večer vyrazit k nim domů. Jsi si jistá, že to Deanovi nebude proti mysli?"
"Mají teď na odboru spoustu práce," potřásla Padma hlavou, "takže ho stejně očekávám nejdřív k ránu. Upřímně řečeno by se mi společnost docela hodila, a to ani nemluvím o páru rukou navíc."
Hermiona se vděčně usmála, šťastná, že nebude muset strávit hodiny o samotě čekáním na zprávu od Severuse.
ssSss
Severus stál v hale Lanceova a Hermionina domu a na tvář se mu pomalu vkrádaly chmury. Volal Hermionino jméno už třikrát, nedostalo se mu však žádné odpovědi. A neodpovídal dokonce ani Lance. Dům byl ponořen v temnotě a nezdálo se, že by se v místnostech nahoře či dole cokoli pohnulo.
"Moe?" zvolal s nadějí, ale drobná skřítka se neobjevila.
Možná se na něj Hermiona naštvala, že se jí neozval dřív. Možná, že tu někde je, ale je prostě rozhodnutá ho ignorovat. Vytáhl z hábitu hůlku a vyslal kouzlo, aby zjistil, zda se v domě někdo nachází. Ne, vypadalo to, že je dům skutečně prázdný. Bezradně se rozhlédl kolem sebe a zauvažoval, kam tak asi mohla jít. Mnoho obchodů prodloužilo otvírací dobu, aby uspokojily davy předvánočních zákazníků; bylo dost dobře možné, že se rozhodla vyrazit na nákupy. Anebo šla navštívit někoho ze svých přátel.
Sestoupil po schodech do suterénu s úmyslem počkat na ni v kuchyni. V tuto dobu už měla většina lidí po večeři, tak se snad brzy musí vrátit domů? A koneckonců domů určitě přijde i Lance a ten by snad mohl něco vědět o tom, kam odešla. V kuchyni byla zima, a tak zapálil oheň v krbu. Chvíli zvažoval, že by jí připravil jídlo, než se vrátí, rozhodl se však, že ji raději místo toho vezme na večeři ven, aby pořádně oslavili, jak to nečekaně všechno šťastně dopadlo.
Uplynula hodina a on dál nečinně seděl u stolu, až mu začalo připadat, že na něj celý dům padá. Pohled na hodiny nad sporákem mu prozradil, že už je po osmé, a on poprvé od odchodu z Příčné ulice pocítil obavy. Kde u všech všudy může být?
Vstal ze židle, vyšel z kuchyně a zamířil do její ložnice. Otevřel dveře a žaludek se mu zkroutil: skříně byly otevřené, a přestože na ramínkách stále viselo pár kusů jejího oblečení, hodně ho zároveň chybělo a rovněž kufr zmizel z místa v nohách postele, kde vždycky stál. Popošel do pokoje jako náměsíčný a zahleděl se do prázdnoty v její skříni. Znovu se mu sevřel žaludek, když rozpoznal černé šaty, které měla na sobě na Kordéliině plese: pozměněné svatební šaty, které kdysi poprvé upoutaly jeho pozornost, když si uvědomil, že vyrostla v nádhernou mladou ženu. Pomalu se natáhl, špičkami prstů se dotknul látky a, jako by ho to náhle probudilo k životu, otočil se rychle na podpatku a vyšel z pokoje směrem do kuchyně.
Z hliněné misky na krbu si nabral plnou hrst letaxového prášku, vstoupil do plamenů a vydal se do svého nového útočiště v Příčné ulici. Aniž by se obtěžoval s oklepáváním prachu a popela ze svého hábitu, došel rychle do haly, kde vytáhl z jedné z dosud nevybalených krabic ležících na zemi pergamen a brk. Naškrábal krátkou zprávu, jemně vyjmul z klece svého puštíka a připevnil mu dopis k nožce. Odnesl ptáka ke kuchyňskému okénku a zašeptal:
"Najdi Hermionu Grangerovou. Nemám adresu, kterou bych ti mohl dát, jelikož nevím, kde se právě nachází. Počkej čtvrt hodiny na odpověď, a pokud se v té době žádné nedočkáš, vrať se sem ke mně."
Sova krátce zahoukala na souhlas a odletěla do chladné noci hned, jak otevřel okno. Severus seděl u kuchyňského stolu očekávaje ptákův návrat a mezitím z bohatých záhybů svého zimního kabátce vytáhl sametovou krabičku. Otevřel ji a zahleděl se na diamantový a rubínový prsten; radostné nadšení a naděje do budoucna, kterou cítil ještě před pár hodinami, z něj rychle vyprchávala a postupně ji nahrazovalo narůstající zděšení.
ssSss
Hermiona právě dvojčatům dozpívala ukolébavku, když se ve dveřích růžové ložničky objevila Padma.
"Nemohu uvěřit, že jsi je dokázala uspat tak rychle," zašeptala.
"Možná už se ve mně probudily mateřské hormony," uchechtla se Hermiona tiše.
Padma se usmála a vytáhla z kapsy proužek pergamenu.
"Tenhle vzkaz ti právě doručila sova."
"Puštík?" tázala se Hermiona zamračeně, když od Padmy přebírala dopis, a ta přikývla.
"Severus," zašeptala Hermiona a rozložila pergamen. "Je tam jenom: Kde jsi?" zavrčela.
"Ta sova stále sedí na kuchyňském okně. Chceš odpovědět?"
Hermiona znovu krátce pohlédla na slova napsaná na pergamenu a zavrtěla hlavou.
"Ne. Spojím se s ním zítra. Už je po deváté a mně se teď opravdu nechce pouštět se do nějakého rozhovoru. Trochu se vyspím a zítra si to slíznu se vším všudy."
"Dobrá," přikývla Padma. "Souhlasím, že by sis měla odpočinout, jsi příšerně bledá," dodala starostlivě. "Připravila jsem ti postel v pokoji pro hosty a dala ti tam tvůj kufr. Chceš, abych ti tam donesla šálek čaje?"
"Ne, díky," zamumlala Hermiona a tak tak, že potlačila zazívání. "Myslím, že se pokusím jít rovnou na kutě." Postavila se a pevně kamarádku obejmula. "Díky za všechno, Padmo. Nevím, co bych si bez tebe počala."
Popřály si dobrou noc a Hermiona se vyčerpaně zavrtala pod pokrývku hned, jak na sebe natáhla pyžamo. Chvíli uvažovala nad tím, co jí Severus asi chce říct, a jestli ty zprávy budou dobré nebo špatné, její myšlenky se však rychle přenesly k objevu, který učinila předešlou noc, a místo toho, aby se bála Severusovy reakce, usnula s úsměvem na tváři a vidinou bělostného černookého děťátka před očima.
ssSss
Takto nějak si představuji "eternity ring", který Severus vybral Hermioně.
Žádné komentáře:
Okomentovat