Na scénu vstupuje poslední postava, s níž ještě Severus neprobíral zmizení Hermiony - Moe. Dozví se Severus konečně, kde má svoji vyvolenou hledat?
ssSss
Skřítka se v okamžení s ohlušujícím prásknutím zjevila v místnosti.
"Ano, pane Lancelote?" zeptala se, a když si povšimla Severuse, rozšířily se jí rozčilením vypouklé oči. Chvíli na něj zírala a pak našpulila ústa. Lance vrhl na Severuse významný pohled.
"Chtěl jsem se zeptat, jestli bychom tě nemohli požádat o čaj, Moe," pravil jemně.
Skřítka krátce pokývla a zmizela s lusknutím prstů.
"Inu, vypadala být trochu rozčarovaná, když si všimla, že jsi tady," šeptl Lance. "Můžeme to považovat za znamení, že máš pravdu, řekl bych. Určitě něco ví."
"Zeptej se jí, Lanci," pravil Severus a poposedl na židli. "Nebudu klidný, dokud Hermionu nenajdu."
Lance se na chvíli odmlčel a pak řekl:
"To nemusí být tak snadné, Severusi. Přestože je Moe svobodná skřítka, má v sobě zakořeněný pocit loajality. A i když jí na tobě velmi záleží, vím, že Hermioně je nesmírně oddaná. Jestliže jí Hermiona zakázala, aby nám řekla, kde se nachází, tak s ní ani za nic na světě nedokážeme pohnout. Nezapomeň, že se nadále cítí být vázána společenskými zvyklostmi a magickými pravidly svého druhu."
"To já vím, Lanci, ale ty ji znáš skoro celý její život a jsi jediný, kdo je schopný ji přesvědčit, aby nám řekla, co ví. Je to doopravdy moje poslední naděje. Jestli se o Hermioně nedozvím dnes do deseti do večera, nebudu mít jinou možnost než vloupat se na Ministerstvo kouzel a zjistit, kde Padma žije."
Lance ho chvilku pozoroval.
"Udělám, co bude v mých silách, Severusi."
Moe se objevila s čajovým podnosem o několik vteřin později, a zatímco levitovala tác vzduchem na stůl, cíleně se vyhýbala Severusovu pohledu. Lance si odkašlal.
"Kde je Hermiona, Moe?"
Moe na něj pohlédla vykulenýma očima a potřásla hlavou.
"Znamená to snad, že nevíš? Nebo tě požádala, abys nám to neříkala?" tázal se jí Lance mírným tónem, Moe však jen znovu pohodila hlavou a zastrčila si ruce do růžové zástěrky.
"Beru to tedy tak, že tě požádala, abys nám to neříkala, Moe, a my to budeme respektovat. Snad bys nám ale mohla odpovědět na některé jiné otázky, jestli můžeš. Kdy tu Hermiona byla naposledy?"
"Slečna odešla včera ráno, protože byla moc rozrušená," sklopila Moe oči k zemi, pak náhle vzhlédla a zúženýma očima pohlédla na Severuse. "Proč byly všechny věci pana Severuse pryč?"
Severus zachmuřeně stáhl obočí.
"Jak ses dozvěděla, že jsou moje věci pryč, Moe?" Náhle pocítil, jak se mu zhoupl žaludek, když pochopil. "Požádala tě Hermiona, abys zašla naproti přes náměstí a podívala se po mně?"
Moe pomalu přikývla, stále ještě se zlobně přivřenýma očima.
"Pan Severus zavinil, že se moc trápila."
Severusovi zacukovalo v tváři a složil hlavu do dlaní.
"A ty jsi jí řekla, že moje věci zmizely, Moe?"
"Ano," prohlásila Moe vzdorovitě. "Všechny pánovy nechutné přísady do lektvarů, všechny šaty a všechny knihy."
Severus se nevěřícně zasmál, znělo to ale spíš jako zakrákání.
"No, nazdar," zamumlal Lance. "Umím si představit, co se tomu děvčeti asi honilo hlavou."
"Kde je, Moe?" zeptal se Severus a v jeho hlase zaznívalo zoufalství.
Moe znovu sklopila zrak a zavrtěla hlavou.
Severus vstal ze židle a rozrušeně začal přecházet sem a tam.
"Moe," spustil Lance potichu a usmál se na ni. "Já vím, že nám nemůžeš prozradit, kde je, ale i tak nám možná můžeš pomoci. Byla od té doby, co včera odešla, pouze na jednom místě?"
Moe na něj chvíli pohlížela a pak znovu zavrtěla hlavou. Lance se triumfálně usmál.
"Můžeš nám v tom případě říct, kde byla? Slečna Hermiona ti zakázala prozradit nám, kde právě je, ale ne, kde byla."
Moe nejistě pohlédla z Lance na Severuse, který se zastavil uprostřed kroku a v očekávání na ni upíral zrak. Pak si k ní klekl na zem a zadíval se jí do očí.
"Prosím, Moe. Potřebuji zjistit, kde byla. Všechno, co chci, je učinit ji šťastnou."
Skřítka na něj několik vteřin pohlížela a pak se jí po vrásčitém obličeji skutálela slza.
"Byla v domě slečny Padmy," řekla a utřela si oči do zástěry.
Severus si vyměnil pohled s Lancem; jak uviděl Moeiny slzy, jeho zlé tušení se ještě zhoršilo.
"A víš, kde je Padmin dům, Moe?" zeptal se Lance a Moe přikývla.
"Zavolali mě na pomoc," vysvětlila a znovu si utřela tvář do zástěry.
Severus vyslal k Lanceovi další znepokojený pohled.
"Můžeš mě tam zavést, Moe?" zeptal se skřítky naléhavě.
Moe stočila zrak k Lanceovi, který na ni povzbudivě kýval. Otočila se zpět k Severusovi.
"Ano, pane Severusi," zašeptala.
"Hodně štěstí, Severusi," zabručel Lance. "Už svoje city před Hermionou neskrývej, a ani před zbytkem světa, když na to přijde. Už to dávno nemáš zapotřebí."
Severus se postavil, pokývl Lanceovi a pak se Moe natáhla a uchopila ho kostnatou rukou za předloktí, načež je oba lusknutím prstů přemístila.
ssSss
Severus otevřel oči hned, jak dozněly nepříjemné pocity provázející asistované přemístění, a rychle se rozhlédl kolem po svém novém okolí. Moe ho zavedla do malého úpravného obytného komplexu; stáli na konci zahradní cesty, která vedla k červeným vchodovým dveřím jednoho z řadových domků. Shlédl dolů na Moe.
"Tak tady Padma bydlí?" zeptal se potichu.
Moe přikývla a její oči byly stále plné slz.
"A Hermiona tady doopravdy byla?"
Moe opět pokývla hlavou a utřela si obličej hřbetem tenké ručky. Severus se před ní opět spustil na koleno tak, aby měl obličej na téměř stejné úrovni s jejím.
"Děkuji ti, Moe. Vím, že to pro tebe bylo těžké, ale patří ti můj neskonalý vděk. Jsem si vědom toho, že se přihodilo něco, co tě trápí, a udělám všechno pro to, abych zajistil, že Hermiona bude už navždy v bezpečí a šťastná."
Moe se na něj upřeně podívala očima, z nichž nadále tekly slzy, pak se vzlyknutím pokývla, odstoupila od něj a s hlasitým prásknutím se přemístila.
Severus vstal a uplynulo sotva pár vteřin od chvíle, kdy se domácí skřítka přemístila, když se tichem sychravé noci rozlehlo nové prásknutí jen kousek od místa, kde stál. Před dveřmi svého domku se objevila Padma Thomasová, její drobná postava byla zahalená do tmavě modrého cestovního pláště a černé vlasy měla schované pod čepicí.
"Slečno Patilová?" zvolal Severus naléhavě a vykročil k ní po zahradní cestičce.
Polekaně se obrátila při zvuku jeho hlasu a ruka jí instinktivně zajela pod plášť k místu, kde měla schovanou hůlku.
"Chtěl jsem říct... paní Thomasová... omlouvám se," zamumlal Severus potichu a chvíli počkal, než se Padma vzpamatuje.
"Profesore Snape!" řekla s úlevou v hlase a zastrčila hůlku zpět do kapsy pláště. "Promiňte... Polekal jste mě."
"To mě mrzí," zašeptal a došel až k ní. Ona si mezitím stáhla z hlavy čepici a Severus z kruhů pod jejíma očima poznal, že je vyčerpaná; výraz jejího obličeje byl velmi ustaraný. "Je tady?"
"Ne," zavrtěla Padma hlavou. "Právě jsem vám chtěla napsat." Přejela pohledem z jedné strany uličky na druhou a pak otevřela dveře. "Prosím, pojďte dál," pokynula mu, aby ji následoval.
Jakmile za sebou zavřela vstupní dveře, vynořil se z obývacího pokoje Dean. Když spatřil Severuse, zarazil se uprostřed kroku.
"Profesore Snape!" zvolal viditelně překvapený a po krátkém zaváhání mu podal ruku.
"Pane Thomasi," odvětil Severus a rozpačitě mu rukou potřásl.
Deanův zrak se poté stočil k jeho ženě.
"Jsi v pořádku?" položil jí dlaň na předloktí.
"Jsem," pokývla Padma smutně. "Jsem jen vyčerpaná. Holky jsou v posteli?"
Dean přitakal a pohlédl z Padmy na Severuse.
"Půjdu nahoru a zkontroluji je," zamumlal a zjevně při tom nebyl ve své kůži.
"Můžeme si promluvit v kuchyni," zašeptala Padma a vydala se ke dveřím na konci krátké chodby.
Severus ji následoval do kuchyně, sedl si ke stolu a srdce mu bušilo v hrudi očekáváním, co mu Padma asi řekne.
"Mohu vám nabídnout kávu nebo čaj?" otázala se ho s plachým úsměvem.
"Ne, děkuji vám," odvětil a přešel rovnou k věci. "Potřebuji jen vědět, kde je Hermiona."
"Požádala mě, abych vám neříkala, kde je, až do zítřejšího rána," okusovala si Padma nervózně nehet. "Chce mít alespoň nějaký čas na to, aby si srovnala v hlavě, co se stalo; já si ale nejsem jistá, že je to dobrý nápad. Je vystresovaná, zrovna teď jí to nemyslí příliš jasně."
"Co se stalo?" zeptal se zoufale. "Jde jenom o to, že je naštvaná, protože jsem se jí tak dlouho neozval, nebo se jí přihodilo něco zlého?"
Padma si povzdychla a propletla si prsty.
"Doufám, že mi prominete tu otázku, profesore Snape, ale proč jste se jí neozval? Nemám v úmyslu vyzvídat, ale než se rozhodnu, jestli vám to mám říct, musím zjistit, jak to vlastně bylo."
Severus si promnul čelo, poněvadž se z takto osobního rozhovoru se ženou, kterou sotva znal, cítil znatelně nepříjemně. Jenomže za daných okolností byly důležité jiné věci než jeho pýcha.
"Řekla vám o tom, že jsem se v neděli rozhodl požádat manželku o rozvod?"
Padma přikývla.
"Naše jednání bylo dost složité a zabralo nám větší část dne, ale Kordélie Millová nakonec s rozvodem souhlasila. Předpokládal jsem, že se dohodneme na únorovém datu, ale ona svolila k tomu, abychom se rozvedli hned následujícího dne."
"Já jsem přesně o téhle možnosti žertovala!" zalapala Padma po dechu a ruce jí vylétly k obličeji. "Ani ve snu by nás nenapadlo, že to může být pravda!"
"Podívejte," vydechl Severus zhluboka, "já vím, že Hermionina domácí skřítka Moe zjistila, že z domu zmizely všechny mé osobní věci, a předala tuto informaci Hermioně, a zpětně si rovněž uvědomuji, jakou chybou bylo nechat Hermionu tak nesmírně dlouho čekat, jenže já v té chvíli vyřešil to, co jsme si oba mysleli, že bude takřka nemožné: během jediného dne jsem se stal opět svobodným mužem... A zároveň jsem si musel prakticky okamžitě zajistit nové bydlení..."
"Proč jste se prostě nemohl přestěhovat k Hermioně?" přerušila ho Padma.
"To byla jedna z podmínek rozvodu: Kordélie požadovala, že nikdy nesmím bydlet v domě přes náměstí. Bylo nezbytné, abych našel nové místo, kde budu žít. Následujícího dne jsem pak chtěl jít za Hermionou jako svobodný muž s rozvodovými papíry v ruce."
"Ach, to je takový hrozný zmatek," schovala si Padma tvář do dlaní a povzdychla si. Pak ruce opět spustila dolů a upřela na Severuse pohled přes stůl. "Hermiona opravdu nebyla příliš při smyslech, byla unavená, přetažená. Vyložila si tu situaci úplně jinak, a tak měla hodně o čem přemýšlet." Vstala od stolu a přešla k dřevěnému příborníku. "Tady," pravila a podala mu dva přeložené a zapečetěné pergameny. "Nakonec ani neměla čas si ty dopisy přečíst."
Severus si vzal dopisy z její natažené ruky a zatvářil se naprosto zmateně.
"Co se děje? Kde je?"
"Přiměla mě slíbit, že vám to neřeknu dřív než zítra ráno," řekla Padma s rozpolceným výrazem v obličeji. "Ale nebylo by lepší ten slib porušit, pokud si myslím, že je to pro její dobro?"
Severusovi vyschlo v ústech a představami se mu honilo na tisíc výjevů příšerných věcí, které se Hermioně mohly stát.
"Prosím, paní Thomasová. Potřebuji vědět, kde je."
"Milujete ji?" zeptala se Padma šeptem a její oči se naplnily slzami. Severus se zamračil.
"Opravdu si nemyslím, že to..."
"Já vím, že to není moje věc," přerušila ho rozhodně, "ale nemohu vám prozradit, kde je, pokud si touto věcí nebudu jistá."
Několik okamžiků na ni hleděl a pak si vzpomněl na Lanceova slova, že už víc nemá zapotřebí, aby své city před celým světem skrýval.
"Ano, miluji ji," pravil a ramena mu poklesla. "A jakmile ji najdu, nemám už v úmyslu pustit ji ještě někdy z dohledu."
Padma na něj hleděla s pohnutím ve tváři a z oka jí skanula veliká slza.
"Je u svatého Munga."
Severus vystřelil ze židle a stěží dokázal uvěřit tomu, že mu jeho instinkty napovídaly správně a že tam skutečně z nějakého důvodu skončila.
"Je nemocná? Je v nebezpečí?"
"To vám musí povědět ona sama," zavrtěla Padma hlavou, "to není moje věc, abych o ní mohla hovořit. Vím, že už je po návštěvních hodinách, ale vy se k ní jistě nějak dostanete, když o to budete skutečně stát. Když jsem odcházela, tak byla na pohotovosti v pátém patře, ale zrovna zařizovali, že ji přemístí na jednolůžkový pokoj. Jsem si téměř jistá, že to bude rovněž v pátém patře, ale kde přesně, to nevím."
"Já ji najdu," pokývl Severus krátce s vyděšeně bušícím srdcem. "Půjdu tam hned teď. Děkuji vám za pomoc." A s tím se otočil, rozrazil dveře kuchyně dokořán, než však stihl vyběhnout z domu, dohonila ho u domovních dveří Padma a zvolala:
"Severusi?"
Zarazil se, překvapený, že ho oslovila křestním jménem. Položila mu jemně ruku na předloktí a on si s trhnutím uvědomil, že nyní jí už slzy tečou proudem.
"Je mi to tak hrozně líto," vydechla.
Jeho strach se při těch slovech ještě zdvojnásobil, nemotorně ji poplácal po ruce a odstoupil od ní.
"Buďte na sebe hodní," dodala ztrápeně, když procházel dveřmi ven. S posledním pohledem na její nešťastnou tvář se zatočil na místě a přemístil se zpět do Londýna.
ssSss
Žádné komentáře:
Okomentovat