První kousek poslední kapitoly před epilogem, aneb Severus se ještě pořád nechytá. Tentokrát nám autorka do úvodu naservírovala jednu z nejznámějších básní W. B. Yeatse He Wishes for the Cloths of Heaven ze sbírky The Wind Among the Reeds (1899), kterou je možné si v originálním znění společně se současným zněním této kapitoly přečíst zde. Opět platí, že kapitolu přidávám postupně po přeložených kouscích, aby to šlo rychleji (aktualizace - dopřeloženo 31.5.).32. Našlapuj zlehka
Mít tak z nebes vyšívaný háv
zlata, stříbra lemovaný svitem,
blankytný, sivý, temný háv,
dnem tkaný, nocí, před úsvitem,
ten háv bych složil k nohám tvým:
však nuzák jsem, živ jen o svých snech;
své sny jsem složil k nohám tvým;
našlapuj zlehka, vždyť kráčíš po mých snech.
W. B. Yeats, Zatoužil po nebeském hávu
ssSss
Severus uložil do kouzlem zesílené skříně ve svojí nové laboratoři poslední ze svých nejméně stabilních přísad a s rukama v bok se rozhlédl po rozlehlém prostoru. Od jeho návštěvy u Potterových uplynulo šest hodin a venku se už začínalo smrákat. Strávil odpoledne vybalováním krabic a kufrů a snahou uspořádat laboratoř ke svojí spokojenosti s nadějí, že ho taková činnost dokáže trochu rozptýlit nebo mu snad alespoň usnadní vyrovnat se s narůstající depresí, která ho pomalu začala přemáhat. Nic ho ale nemohlo smířit se skutečností, že Hermiona Grangerová podle všeho vyklouzla z jeho moci právě ve chvíli, kdy se nacházel jen malý kousek od toho, aby ji k sobě připoutal po zbytek svého života.
Odkládal okamžik, kdy ji hodlal informovat o svém rozvodu, s těmi nejlepšími úmysly: chtěl se před ni postavit jako svobodný člověk zbavený všech pout, jako muž, který ji může právoplatně požádat, aby se stala jeho ženou. Jeho cílem bylo objevit se před ní s tím, že má již všechno připravené - domov, který jí nabídne, a prsten, který jí navlékne na prst. Nyní však jeho otálení vyhlíželo naprosto nesmyslně a on sklíčeně uvažoval, zda za tuto svou chybu nebude platit do konce života.
Vyšel ze stodoly, jež se nyní proměnila v jeho laboratoř, pevně uzavřel a zabezpečil dveře a zvolna se vracel do domu přemítaje nad tím, že Hermiona má koneckonců plné právo být na něj naštvaná. Byl tak posedlý myšlenkou co nejrychleji se rozvést, že se mu nepodařilo včas rozptýlit její obavy; byl natolik zaměstnaný detaily nového života, na jehož prahu stál, že opomenul osobu, která se měla středobodem tohoto nového života stát, což byl nicméně jediný detail, na němž doopravdy záleželo.
Když se toho rána vrátil ze své neúspěšné návštěvy u Harryho a Ginny doma, přemístil se přímo na Kensingtonské náměstí, Hermiona se však stále ještě neukázala a bylo zřejmé, že ani nespala ve svojí posteli. Ani Lance nebyl doma a Moe nadále odmítala reagovat na jeho volání. Než aby se znovu přemisťoval, pokusil se svoji narůstající úzkost zklidnit tím, že se prošel přes Londýn k Děravému kotli, a cestou ho poprvé vyděšeně napadlo, že se skutečně stalo něco zlého, že její zmizení znamená víc než jen pouhý truc. Vrátil se do svého nového domova a napsal jí další vzkaz, tentokrát se hluboce omlouval za to, že jí o sobě nedal vědět dřív, všechno jí dopodrobna vysvětlil a snažně ji prosil, aby se mu ozvala. Napsal rovněž stručný vzkaz Padmě, oba jeho dopisy nicméně zůstaly bez odpovědi.
Do domku vstupoval s nepříjemným pocitem prázdnoty v žaludku, který neměl nic do činění s hladem. Jal se vybalovat další zařízení související s jeho lektvarovým podnikáním, často při tom ale otevíral dveře stodoly v naději, že na dlážděném dvorku spatří čekající sovu. Hodiny ubíhaly a po Hermioně stále nebylo ani vidu ani slechu. Uvažoval, že by zapojil do akce svoje schopnosti špiona: věděl, že jak Padma, tak Dean pracují na Ministerstvu kouzel, a jistě by nebylo nikterak obtížné přimět některého z jejich kolegů, aby mu prozradil, kde Thomasovi bydlí, nebo najít jejich adresu v kartotéce mzdové účtárny. Jakmile mu přišel na mysl tento nápad, už už se chystal, že se odletaxuje přímo do átria na ministerstvu, ale rychle si to rozmyslel. Uvědomil si, že by možná měl Hermionu nejdříve nechat, aby si přečetla jeho dopisy a trochu z ní vyprchal vztek. A co víc - pokud se doopravdy přihodilo něco zlého, možná by ji měl nechat, ať mu o tom poví, až to sama uzná za vhodné.
Tohle nesnášel. Nemohl vystát ten pocit bezvýchodné nerozhodnosti, v níž se utápěl už téměř čtyřiadvacet hodin. Kde byl k čertu Lance? Přemýšlel, jestli ten staroch náhodou není nějak zapletený do Hermionina zmizení. Z nějakého neznámého důvodu tomu příliš nevěřil, ale v případě Moe si byl téměř jistý, že ví, kam Hermiona odešla. Dokázal si vybavit pouze jedinou situaci, kdy Moe úplně stejným způsobem nereagovala na jeho opakované volání, a to bylo, když odešel Teo a Hermiona jí nařídila, aby do domu nikoho nepouštěla a nikomu neříkala, co se stalo. Domácí skřítka se mohla cítit v právu, když ignorovala jeho požadavek promluvit si s ní, ale nebylo pravděpodobné, že by neuposlechla výzvy od Lance. Cítil se trochu provinile, že chce vyslat svou sovu na další cestu bez známého cíle, přesto však vytáhl kousek pergamenu a brk, v rychlosti napsal krátký vzkaz Lanceovi a požádal ho, aby se s ním v osm hodin večer sešel.
Přesvědčil se, že rozladěná sova vylétla z okna, a pak zamířil do ložnice, aby si vybalil zbytek věcí v naději, že ho tato činnost na chvilku zabaví; měl však pocit, jako kdyby uplynul snad celý rok od chvíle, kdy naposledy viděl Hermionu Grangerovou.
ssSss
Severus prudce vzhlédl od kufru naplněného knihami, jimiž se právě probíral, když zaslechl ťukání ozývající se od kuchyňského okna. Jeho vlastní sova se vrátila již před dvěma hodinami se zprávou od Lance, v níž mu potvrzoval, že bude v určený čas doma. Severuse zděšeně napadlo, zda stařec náhodou nezměnil názor, a tak přešel obývací pokoj, vešel do kuchyňky a oči se mu rozšířily překvapením, když na okně spatřil sněžnou sovu, kterou dobře znal. Byl více než jedenkrát svědkem toho, když Hermiona přebírala dopis od své nejlepší kamarádky, a neměl nejmenší pochybnost, že ta nádherná sova patří Padmě a Deanovi Thomasovým.
Srdce se mu rozbušilo podivnou směsicí úlevy a obav, otevřel okno a třesoucíma se rukama s úzkostí odvázal zprávu z ptákova pařátu. Zklamalo ho, že je pergamen tak malý, a při čtení stručného vzkazu se frustrovaně zachmuřil:
Vážený profesore Snape,
omluvte mne, že jsem se Vám neozvala dřív, ale nastalé události mi neumožňovaly tak učinit. Zasílám Vám jen tuto krátkou zprávu, abych potvrdila, že jsem dostala Váš dopis, a abych Vám sdělila, že jsem momentálně s Hermionou, třebaže nemohu prozradit kde.
Jsem si vědoma, že tím pravděpodobně nemohu uklidnit Vaše obavy, ujišťuji Vás však, že se s Vámi spojím hned, jakmile mi to dovolí dostatek času i Hermiona.
S přátelským pozdravem
Padma Thomasová
Severus si přečetl dopis ještě jednou a jeho obavy vzrostly, když si plně uvědomil význam slov ,ale nastalé události mi neumožňovaly tak učinit'. Co to má pro všechno na světě znamenat? O jakých událostech se to zmiňuje? Panika ho svírala jako v kleštích: náhle si byl jistý, že se Hermioně stala nějaká hrozná tragédie a že místo, kde s ní teď Padma je a nemůže o něm mluvit, je u svatého Munga. Co jestli náhle onemocněla? Nebo se jí snad přihodila nějaká nehoda? Přivolal si z věšáku v chodbě cestovní plášť, vyběhl z kuchyně a na chvíli se nerozhodně zastavil na zadním dvorku pokrytém namrzajícím mrholením. Z Příčné ulice k němu doléhal sváteční zpěv vánočních koledníků a jejich veselé hlasy a hudba vyznívaly ve srovnání s jeho současným vyděšeným stavem ještě hrůzostrašněji.
Srdce se mu rozbušilo podivnou směsicí úlevy a obav, otevřel okno a třesoucíma se rukama s úzkostí odvázal zprávu z ptákova pařátu. Zklamalo ho, že je pergamen tak malý, a při čtení stručného vzkazu se frustrovaně zachmuřil:
Vážený profesore Snape,
omluvte mne, že jsem se Vám neozvala dřív, ale nastalé události mi neumožňovaly tak učinit. Zasílám Vám jen tuto krátkou zprávu, abych potvrdila, že jsem dostala Váš dopis, a abych Vám sdělila, že jsem momentálně s Hermionou, třebaže nemohu prozradit kde.
Jsem si vědoma, že tím pravděpodobně nemohu uklidnit Vaše obavy, ujišťuji Vás však, že se s Vámi spojím hned, jakmile mi to dovolí dostatek času i Hermiona.
S přátelským pozdravem
Padma Thomasová
Severus si přečetl dopis ještě jednou a jeho obavy vzrostly, když si plně uvědomil význam slov ,ale nastalé události mi neumožňovaly tak učinit'. Co to má pro všechno na světě znamenat? O jakých událostech se to zmiňuje? Panika ho svírala jako v kleštích: náhle si byl jistý, že se Hermioně stala nějaká hrozná tragédie a že místo, kde s ní teď Padma je a nemůže o něm mluvit, je u svatého Munga. Co jestli náhle onemocněla? Nebo se jí snad přihodila nějaká nehoda? Přivolal si z věšáku v chodbě cestovní plášť, vyběhl z kuchyně a na chvíli se nerozhodně zastavil na zadním dvorku pokrytém namrzajícím mrholením. Z Příčné ulice k němu doléhal sváteční zpěv vánočních koledníků a jejich veselé hlasy a hudba vyznívaly ve srovnání s jeho současným vyděšeným stavem ještě hrůzostrašněji.
Věděl, že je nebezpečné přemisťovat se ve stavu takového vnitřního zmatku, a tak obrátil tvář k bezhvězdné obloze, zavřel oči a nechal na svoji pokožku dopadat chladivý déšť. Jeho tep se zpomalil a dech se zklidnil. Dozajista přehání: kdyby na tom byla Hermiona špatně, jistě by ho Padma zavolala přímo do svatého Munga. Upustil od nápadu udělat krok dopředu a přemístit se přímo do kouzelnické nemocnice a namísto toho se přemístil na Kensingtonské náměstí. Bylo už půl sedmé; snad už se Lance vrátil domů.
Zatočil se ve tmě a přemístil se na schody Lanceova domu. Spatřil, že ve starcově pracovně v prvním patře svítí světla, a ulehčením vydechl. Tady byl konečně někdo, komu se mohl svěřit s tím, co se stalo, a kdo mu může pomoci s jeho pátráním. Přitiskl špičku hůlky na vchodové dveře, vešel dovnitř, zavřel za sebou a zavolal při tom na Lance. Lance se ozval ze shora a Severus rychle vyběhl schody k jeho pracovně.
"Jsi tu o trochu dřív," poznamenal Lance a pohlédl na Severuse přes obroučky svých brýlí. "Stalo se něco?"
"Kde jsi byl?" zeptal se ho Severus místo odpovědi a posadil se ke stolu naproti Lanceovi.
"Byl jsem na pár dní s přáteli v Cardiffu," vysvětloval Lance a čelo se mu zvrásnilo zamračením. "Teď jen pevně doufám v tvé oznámení, že Kordélie souhlasila s vaším únorovým rozvodem."
Severus se na něj unaveně pousmál. Jak nevýznamný se náhle zdál být jeho rozvod ve srovnání se skutečností, že nemůže najít Hermionu.
"S radostí ti sděluji, že se tvoje neteř překonala. Rozvedli jsme se včera."
"Cože?" zalapal Lance po dechu. "Vy už jste rozvedení?"
Severus přikývl a Lanceova vrásčitá tvář se rozzářila úsměvem.
"Tak mám dojem, že tohle si žádá pořádnou oslavu!"
Severus ho sledoval, jak vykouzlil dvě sklenky a z pod stolu vytáhl karafu s medovinou.
"Proč máš u všech všudy barovou skříňku pod stolem?"
"Já jsem v mládí nebyl žádný velký pijan," zasmál se Lance, "a rozhodl jsem se, že je na čase to změnit. A navíc zjišťuji, že jak medovina, tak skřítčí víno mají dobrý vliv na moji artritidu."
Severus potřásl hlavou a přijal od Lance sklenici jantarové tekutiny.
"Myslím, že ses s tím slavením trochu unáhlil, Lancelote."
"Ano," zarazil ho Lance se zdviženou rukou, "opravdu mám dojem, že všechno není tak dobré, jak se zdá, ale teď alespoň pro tuto chvíli zapijme tvůj úspěšný únik z Millovy rodiny. Ach, kdybych tak mohl udělat totéž!"
Pozdvihli sklenky a Severus ze své trochu upil, celý nedočkavý, aby už se v rozhovoru pohnuli dál k naléhavějším záležitostem.
"A teď," řekl Lance s povzdechem, "mi tedy řekni, co se stalo. A nesnaž se mi namluvit, že si tě to děvče odmítlo vzít."
"Kdy jsi naposledy viděl Hermionu nebo s ní mluvil?" otázal se ho Severus.
"Pokud si dobře vzpomínám, tak v neděli večer," zdvihl Lance obočí. "Krátce předtím, než jsem mluvil s tebou a s Kordélií."
"Později toho večera už jsi ji neviděl?" zachmuřil se Severus.
"Klepal jsem na dveře její ložnice, když jsem se vrátil z vašeho domu," potřásl Lance hlavou, "ale ne, neviděl jsem ji, ani s ní nemluvil. Předpokládal jsem, že spí, a asi o hodinu později jsem se vypravil do Walesu." Lance si posunul brýle na nose a zazíral na Severuse přes stůl. "Co jsi udělal?"
"Ono nejde ani tak o to, co jsem udělal," zabručel Severus, "jako spíš, co jsem udělat nestačil."
"A to jest?" zaťukal Lance netrpělivě zkroucenými prsty o stůl.
"V neděli v noci Kordélie souhlasila s rozvodem a strávili jsme několik hodin, než jsme prošli účty a dosáhli dohody o finančním vyrovnání. Měl jsem původně v úmyslu přijít rovnou sem a povědět Hermioně, co se všechno událo, namísto toho jsem se ale rozhodl setkat se s ní až následujícího odpoledne, jakmile proběhne rozvod a budu opět svobodný a nezadaný muž. Poslal jsem jí krátkou zprávu s prosbou, ať se nestrachuje, ale když na to pohlédnu zpětně, vidím, že to bylo nedostačující."
"Nedostačující?" zeptal se Lance nevěřícně. "To děvče bylo bez sebe strachy ohledně toho, co se děje na druhé straně náměstí, a ty jsi jí ani nenapsal, že jste se s Kordélií dohodli na rozvodu?"
"Napsal jsem jí, ať se ničeho neobává," potřásl Severus hlavou, "a slíbil jsem, že jí všechno vysvětlím následující den."
"A jak dlouho ti trvalo, než jsi sem přišel?"
Severus provinile sklopil hlavu, neboť se styděl přiznat pravdu.
"Vyřídit rozvod zabralo převážnou část dopoledne a jedna z věcí, k nimž jsem se zavázal, byla, že okamžitě opustím Kensingtonské náměstí a že nebudu žít s Hermionou ani v tomto domě a nezřídím si tady laboratoř. Lucius Malfoy mi poskytl kontakt na tři pronajímatele, kteří nabízeli bydlení v Příčné ulici, takže jsem se tam hned vydal a dojednal pronájem jednoho z těch domů."
"Takže kolik přesně bylo, když ses sem nakonec dostal?" složil Lance hlavu do dlaní.
Severus přitiskl dlaň na sametovou krabičku schovanou v hábitu a rozhodl se, že už raději nebude zmiňovat, že ještě kupoval prsten.
"Pozdě večer, kolem sedmé. To už jsem ji tady nenašel."
"To snad není možné!" zvolal Lance a spustil ruce dolů. "To jsi ji celou tu dobu nechal bez jediného slůvka vysvětlení?"
"Jak jsem měl vědět, že takhle zmizí?" vyhrkl Severus. "Její kufr je pryč a chybí i půlka věcí z její šatní skříně!"
"Vždyť ty jsi ji ani nepožádal, aby si tě vzala, ty blázne! Řekl jsi jí vůbec, že ji miluješ? Prosím tě, řekni mi, že aspoň ví, že jsi do ní zamilovaný!"
"Ví, že ji miluji..."
"Řekl jsi jí to výslovně, Severusi?"
"No, já...," zamračil se Severus.
"Vyslovil jsi ta slova?"
"Zeptala se mě, jestli ji miluji, a já připustil, že ano."
Lance se úplně zhrozil.
"Takže jsi nikdy za celou tu dobu ve skutečnosti neřekl ,já tě miluji?'"
"Ne, tolika slovy nikdy," povzdychl si Severus a přitiskl prsty na spánky.
Lance sklonil obličej ke stolu a uhodil do vyleštěné desky pěstí.
"Severusi Snape, ty jsi ale idiot! Jak může někdo tak neuvěřitelně inteligentní být zároveň tak příšerně nedovtipný?"
"Není přece moje chyba, že ženy přikládají těmto věcem tak přehnanou váhu," prohlásil Severus trochu dotčeně a Lance k němu vzhlédl s vyčerpaným povzdechem.
"Kde všude jsi ji hledal?"
"Včera večer jsem byl u jejích rodičů: tam ale nebyla na návštěvě už několik dní. Dnes ráno jsem zašel za Harrym Potterem. Tam také nebyla a jeho manželka to navíc ověřila i u svého bratra Ronalda Weasleyho a také u Draca Malfoye; ani jeden z nich ji od neděle neviděl ani o ní neslyšel. Domyslel jsem si, že je zřejmě u své kamarádky Padmy, ale ani její rodiče a ani přátelé nevědí, kde Padma přesně bydlí."
"Hmmm...," zabručel Lance a pročesával si prsty bradku. "Souhlasím s tebou, u Padmy by mohla být."
"Máš představu, kde Padma bydlí?" zeptal se Severus s nadějí.
"Vím, že žijí někde v Hertfordshire, ale adresu určitě neznám," zavrtěl Lance hlavou. "Zkoušel jsi Hermioně poslat sovu?"
"Každý dopis, který jsem poslal, zůstal bez odpovědi," přitakal Severus. "Až ne ten, který jsem poslal Padmě. Asi před dvaceti minutami jsem dostal stručnou odpověď, v níž připustila, že je opravdu s Hermionou, a ujistila mě, že se se mnou spojí hned, jak jí to nastalé události umožní."
"Jaké události?" zeptal se Lance podmračeně.
"To nemám tušení; já vůbec nevím, co se děje, Lanci. Nejdřív jsem si prostě myslel, že je na mě Hermiona spravedlivě rozhněvaná, ale teď mám podezření, že je za tím něco horšího."
Lance si zamyšleně hladil bradku s pohledem upřeným na sklenku medoviny.
"Potřebuji ji najít, Lanci. Od včerejška pořád volám Moe, ale ona nereaguje. Nebylo by to poprvé, co se jí Hermiona svěřila, a já mám podezření, že Moe možná ví, co se stalo."
Stařec na něj chvíli hleděl a pak zavolal:
"Moe?"
"V neděli v noci Kordélie souhlasila s rozvodem a strávili jsme několik hodin, než jsme prošli účty a dosáhli dohody o finančním vyrovnání. Měl jsem původně v úmyslu přijít rovnou sem a povědět Hermioně, co se všechno událo, namísto toho jsem se ale rozhodl setkat se s ní až následujícího odpoledne, jakmile proběhne rozvod a budu opět svobodný a nezadaný muž. Poslal jsem jí krátkou zprávu s prosbou, ať se nestrachuje, ale když na to pohlédnu zpětně, vidím, že to bylo nedostačující."
"Nedostačující?" zeptal se Lance nevěřícně. "To děvče bylo bez sebe strachy ohledně toho, co se děje na druhé straně náměstí, a ty jsi jí ani nenapsal, že jste se s Kordélií dohodli na rozvodu?"
"Napsal jsem jí, ať se ničeho neobává," potřásl Severus hlavou, "a slíbil jsem, že jí všechno vysvětlím následující den."
"A jak dlouho ti trvalo, než jsi sem přišel?"
Severus provinile sklopil hlavu, neboť se styděl přiznat pravdu.
"Vyřídit rozvod zabralo převážnou část dopoledne a jedna z věcí, k nimž jsem se zavázal, byla, že okamžitě opustím Kensingtonské náměstí a že nebudu žít s Hermionou ani v tomto domě a nezřídím si tady laboratoř. Lucius Malfoy mi poskytl kontakt na tři pronajímatele, kteří nabízeli bydlení v Příčné ulici, takže jsem se tam hned vydal a dojednal pronájem jednoho z těch domů."
"Takže kolik přesně bylo, když ses sem nakonec dostal?" složil Lance hlavu do dlaní.
Severus přitiskl dlaň na sametovou krabičku schovanou v hábitu a rozhodl se, že už raději nebude zmiňovat, že ještě kupoval prsten.
"Pozdě večer, kolem sedmé. To už jsem ji tady nenašel."
"To snad není možné!" zvolal Lance a spustil ruce dolů. "To jsi ji celou tu dobu nechal bez jediného slůvka vysvětlení?"
"Jak jsem měl vědět, že takhle zmizí?" vyhrkl Severus. "Její kufr je pryč a chybí i půlka věcí z její šatní skříně!"
"Vždyť ty jsi ji ani nepožádal, aby si tě vzala, ty blázne! Řekl jsi jí vůbec, že ji miluješ? Prosím tě, řekni mi, že aspoň ví, že jsi do ní zamilovaný!"
"Ví, že ji miluji..."
"Řekl jsi jí to výslovně, Severusi?"
"No, já...," zamračil se Severus.
"Vyslovil jsi ta slova?"
"Zeptala se mě, jestli ji miluji, a já připustil, že ano."
Lance se úplně zhrozil.
"Takže jsi nikdy za celou tu dobu ve skutečnosti neřekl ,já tě miluji?'"
"Ne, tolika slovy nikdy," povzdychl si Severus a přitiskl prsty na spánky.
Lance sklonil obličej ke stolu a uhodil do vyleštěné desky pěstí.
"Severusi Snape, ty jsi ale idiot! Jak může někdo tak neuvěřitelně inteligentní být zároveň tak příšerně nedovtipný?"
"Není přece moje chyba, že ženy přikládají těmto věcem tak přehnanou váhu," prohlásil Severus trochu dotčeně a Lance k němu vzhlédl s vyčerpaným povzdechem.
"Kde všude jsi ji hledal?"
"Včera večer jsem byl u jejích rodičů: tam ale nebyla na návštěvě už několik dní. Dnes ráno jsem zašel za Harrym Potterem. Tam také nebyla a jeho manželka to navíc ověřila i u svého bratra Ronalda Weasleyho a také u Draca Malfoye; ani jeden z nich ji od neděle neviděl ani o ní neslyšel. Domyslel jsem si, že je zřejmě u své kamarádky Padmy, ale ani její rodiče a ani přátelé nevědí, kde Padma přesně bydlí."
"Hmmm...," zabručel Lance a pročesával si prsty bradku. "Souhlasím s tebou, u Padmy by mohla být."
"Máš představu, kde Padma bydlí?" zeptal se Severus s nadějí.
"Vím, že žijí někde v Hertfordshire, ale adresu určitě neznám," zavrtěl Lance hlavou. "Zkoušel jsi Hermioně poslat sovu?"
"Každý dopis, který jsem poslal, zůstal bez odpovědi," přitakal Severus. "Až ne ten, který jsem poslal Padmě. Asi před dvaceti minutami jsem dostal stručnou odpověď, v níž připustila, že je opravdu s Hermionou, a ujistila mě, že se se mnou spojí hned, jak jí to nastalé události umožní."
"Jaké události?" zeptal se Lance podmračeně.
"To nemám tušení; já vůbec nevím, co se děje, Lanci. Nejdřív jsem si prostě myslel, že je na mě Hermiona spravedlivě rozhněvaná, ale teď mám podezření, že je za tím něco horšího."
Lance si zamyšleně hladil bradku s pohledem upřeným na sklenku medoviny.
"Potřebuji ji najít, Lanci. Od včerejška pořád volám Moe, ale ona nereaguje. Nebylo by to poprvé, co se jí Hermiona svěřila, a já mám podezření, že Moe možná ví, co se stalo."
Stařec na něj chvíli hleděl a pak zavolal:
"Moe?"
Žádné komentáře:
Okomentovat