Kapitola druhá: Věštba (4. část)Další kresba podle Nathalie opět dokazovala, že Snape asi těžko bude stát na správné straně. Ze vzdálenosti ne větší, než byla šířka stolu mezi nimi, mířil hůlkou na rozčepýřeného hocha s brýlemi, který se tvářil zároveň znechuceně, nenávistně, ale i trochu nejistě - v několika vteřinách pak padl k zemi a ošklivě si při tom narazil koleno. Ruka mu na okamžik vyletěla k čelu, ale opět ji spustil, jako by nechtěl před Snapem dávat najevo slabost. Nathalie však dál zírala na jizvu nad jeho obočím a náhle se jí v hlavě rozbřesklo.
"To je Harry Potter!" vyjekla překvapeně, jako by sama nevěřila tomu, že se na jejích náčrtech tolikrát objevuje podoba chlapce, jehož nikdy neviděla - chlapce, který zůstal naživu. Brumbál na ni pátravě pohlédl a beze slova přikývl.
"Pak myslím, že znáte odpověď na svou otázku, ne?" vyhrkla, rychle se probírajíc kresbami, které už odložili. "Chci říct, nevypadá to, že by Snape byl pro Harryho Pottera dvakrát bezpečný," dodala a hodila před Brumbála obrázek famfrpálového zápasu.
"Myslíte?" řekl přemýšlivě a poté, co se znovu napil čaje, s rozmyslem pokračoval: "Víte, nepřipadá mi, že by Harry Potter byl v Severusově kabinetu nedobrovolně," zadíval se znovu na kresbu. I Nathalie si ji nyní prohlížela o něco pozorněji a snažila se vyčíst slova ze Snapeových pohybujících se rtů.
"Legilimens," zašeptala překvapeně a prudce zdvihla hlavu.
"Velmi dobrý postřeh, Nathalie," zašeptal Brumbál. "Vidíte? Opakují to znova a znova. Ne, nemyslím si, že mu Severus ubližuje, naopak, připadá mi to spíš jako soukromá lekce nitrobrany. A povím vám upřímně, pokud bych chtěl, aby se někdo naučil odolávat nitrozpytu, pak je Severus Snape rozhodně ten nejlepší učitel, za kterým bych ho mohl poslat."
"Vážně?" řekla pochybovačně. Zdálo se jí, že Brumbál opravdu svému profesorovi věří víc, než je zdrávo. Uvidíme, pomyslela si a s přivřenýma očima pozorovala, jak ředitel bere postupně do ruky další listy papíru. Na jednom z nich opět spatřil sám sebe, seděl však zády a do tváře tak bylo vidět jen Snapeovi, jenž stál před ním a ošetřoval mu ruku jakýmsi lektvarem. Co se ale bradavickému řediteli stalo, to naneštěstí zůstávalo skryto.
Další výjev - světlovlasá žena s hrdým výrazem v tváři propuká v pláč a padá na kolena před Snapem stojícím v tmavém neudržovaném pokoji. Po chvíli i on pokleká a bere ji za ruku. Přistupuje k nim tmavovlasá divoce vyhlížející čarodějka (Nathalie si všimla, jak se Brumbál zachvěl, když se tato tmavá žena objevila ve světle lustru) a poklepává hůlkou na jejich spojené ruce. Ty se začínají ovíjet tenkým paprskem zářícím jako rozžhavený drát. A další kresba - Snape stojí v učebně naproti hubenému blonďatému zhruba šestnáctiletému chlapci se špičatou bradou a o něčem se dohadují. Nathalie sledovala, jak se Brumbál opět vrátil k obrázku světlovlasé klečící ženy a několikrát přejel pohledem z jednoho výjevu na druhý. Jeho obličej byl stále víc a víc zachmuřený, když zamyšleně probíral další kresby.
Už se ho na nic neptala. Na stole zůstávalo ležet několik zbývajících listů, některé zdánlivě bezvýznamné, ale ji náhle rozbolela hlava tak silně, že jen bezmocně sevřela prsty opěradla křesla. Poslední možnost, proletělo jí myslí, když si všimla, že už zbývají jenom tři kresby, ještě pořád ho můžeš zadržet… pozdě -
Brumbál vzal do ruky další papír a zbledl. Viděla, jak mu ztuhly rysy v obličeji a dlouhé sekundy bez dechu zíral na scénu před sebou.
"Nevím, jakou jinou odpověď byste ještě chtěl," zamumlala tiše.
Trhl sebou a nepřítomně se na ni podíval, jako by v té chvíli zapomněl, že není v místnosti sám. Pak znovu upřel pohled na kresbu - na věrné zobrazení svojí vlastní smrti, na své vlastní tělo padající k zemi po zásahu zeleným paprskem vražedného světla, jež vyletělo ze Snapeovy hůlky. Pomalu zavřel oči a úplně znehybněl.
Neměla jsem mu to ukazovat, pomyslela si vyděšeně, měla jsem to spálit, zapomenout, že jsem kdy něco takového spatřila… Tohle přece není normální, nikdo by neměl vidět, jak jednou zemře…
Brumbál znovu otevřel oči a k jejímu překvapení se beze slova natáhl po následujícím obrázku. Polkla a nevěřícně ho pozorovala - hleděl na další kresbu a vůbec se netvářil jako někdo, kdo právě viděl vlastní vraždu.
Náčrt zobrazoval Severuse Snapea v honosně vypadající místnosti - stál u otvoru ve zdi a vytahoval z něj lesknoucí se meč. Obraz se proměnil a on nyní stál uprostřed temného lesa. Pak mávl hůlkou a cosi zamumlal, z hůlky vyskočil stříbrný obláček a začal se formovat do tvaru - jenže v té chvíli výjev skončil a Nathalie si všimla, jak Brumbál zklamaně vydechl.
"To bylo Patronovo zaklínadlo, nemýlím se?" zeptala se potichu.
"Ano," odvětil, "a neúplnost tohoto výjevu mě mrzí víc než cokoli, co jsem tu dosud viděl. Ano, opravdu," pokračoval, když zaznamenal její překvapené zamrkání, "vidět Snapeova patrona by mi v této chvíli skutečně hodně pomohlo…"
Stále nic nechápala, ale ředitel už se dostal k poslední kresbě. Opět mu zaškubalo ve tváři - to když spatřil Snapea hovořit s někým tak strašlivým, že Nathalie doteď nechápala, jak něco tak příšerného mohla namalovat vlastní rukou.
"To je on, že? Vy-víte-kdo," zamumlala vystrašeně a ještě víc sevřela opěradla svého křesla.
"Řekl bych, že jste ho nemohla vystihnout přesněji," přisvědčil Brumbál s vážným výrazem a ona se otřásla hrůzou. Tohle se těžko dalo chápat jako poklona jejímu malířskému talentu. S očima rozšířenýma děsem pozorovala, jak čaroděj s nelidským výrazem máchl hůlkou a Snape se ocitl uzavřený v bublině s hrozivým hadem, jenž se prakticky ihned poté zakousl hluboko do jeho masa. Profesor klesl malátně k zemi a Ten-jehož-jméno-se-nesmí-vyslovit se svým hadem se po chvíli ztratili z dohledu.
Tím však výjev zdaleka nekončil - uplynulo několik okamžiků, kdy se Snape jen bezmocně svíjel na zaprášené podlaze, když se náhle objevily po jeho boku tři postavy - zrzavý chlapec a hnědovlasá dívka stáli v pozadí a Harry Potter poklekl vedle umírajícího muže. Pak se sklonil blíž k jeho obličeji, aby slyšel, co mu chce profesor říct. Najednou se zmateně vztyčil, ale dívka stojící za ním už mu podávala lahvičku, kterou právě vyčarovala ze vzduchu. Nathalie bez dechu pozorovala, jak do ní Harry Potter nabírá neznámou stříbrnou látku, jež vytékala ze Snapeovy hlavy.
Vtom se začalo podivně stmívat a Snape chytil chlapce za ruku. Byli tam teď jen oni dva a profesor beze slova hleděl Harrymu Potterovi do jasně zelených očí. Obraz se podivně zamlžoval a rozplýval, zůstával na něm už jen umírající muž vpíjející se svýma černýma očima do zelených, ty však již nepatřily černovlasému chlapci, ale krásné mladé ženě s temně rudými vlasy, která se na Snapea usmívala s podivně smutným výrazem ve tváři. Nathalie na jediný prchavý okamžik zaznamenala záblesk radosti v Brumbálových očích.
Pak se výjev rozplynul.
Žádné komentáře:
Okomentovat