Onoho deštivého večera není setkáním zdaleka konec...Kapitola třetí: Cesta do Bradavic (5. část)
Nathalie nakonec přece jen dorazila na úpatí několika schodů vedoucích ke vstupním dveřím. Neměla však náladu obdivovat krásnou dřevořezbu v dubových veřejích, jen do nich prostě zatlačila, a když s úlevou zjistila, že nejsou zamčené, vpadla s tichými slovy díků do vstupní haly.
Nechala svoje zavazadlo klesnout na zem a vyklepávala si vodu z vlasů a z šatů rozhlížejíc se kolem sebe. Vstupní hala byla vskutku velkolepá, stěny se zdvihaly majestátně do výše a krásně dlážděná podlaha po několika desítkách yardů přecházela v nevysoké schodiště vedoucí zřejmě k Velké síni, o níž si už také v Dějinách bradavické školy stihla leccos přečíst, když ještě v klidu popíjela medovinu v útulném lokálu U Tří košťat.
Původně měla v úmyslu počkat na Hagrida hned za dveřmi, ale když nyní stála uvnitř, neodolala a vydala se halou ke schodišti nechávajíc kufr letět za sebou. Vyšla těch několik schodů, přešla chodbu, prošla malým předsálím a zvědavě nahlédla do Velké síně. Tam však panovala naprostá tma, a tak vycouvala zpět na chodbu osvětlenou několika pochodněmi, s unaveným povzdechem se přinutila čekat několik minut na Hagrida a při tom střídavě mířila hůlkou na jednotlivé části svého ošacení a mumlala vysušovací kouzla. Jak se nyní přestala plahočit do kopce, zachvátila ji zimnice a na prchavý okamžik zalitovala, že se s Hagridem raději nešla podívat na ten požár. Tam by alespoň bylo teplo, napadlo ji a uchechtla se ironicky do ticha.
Když se Hagrid neobjevil ani po dvaceti minutách, jala se Nathalie chodit sem a tam po chodbě a drkotala při tom zuby. Seznala, že dostat se do hradu nebylo zdaleka tak rozhodující, jak se původně zdálo - byla sice nyní v relativním suchu, ale necítila o nic menší zimu než venku na dešti a vidina teplé postele se zdála stejně vzdálená jako před hodinou. Nutila se do klidu, ale cítila, jak ji pomalu přemáhá nával zlosti.
To tady u všech druidů není nikdo, kdo by mi pomohl? Pravda, byla už dávno půlnoc, ale ať jí nikdo nevykládá, že jsou všichni studenti spořádaně ve svých ložnicích! V Krásnohůlkách tedy ani omylem! Zavzpomínala, jak se plížili po nocích mezi chlapeckou a dívčí kolejí, což ji trochu rozveselilo, ale pak se znovu rozklepala zimou a začala pomalu nadávat nahlas.
Mezitím bezděčně došla až na konec chodby a v tu chvíli zapomněla na všechny strasti svojí cesty. Stála na tom nejúžasnějším místě, jaké si dokázala představit, a nevěřícně lapala po dechu. Nad ní se do výšky snad sedmi pater zdvihala komplikovaná soustava mramorových schodišť a odpočívadel a Nathalie s úžasem sledovala, jak několik schodišť naráz mění svoji polohu. To by ji až tak nepřekvapilo, ale... ty obrazy! Desítky, ne, stovky obrazů visely jeden vedle druhého na stěnách pokrytých hedvábnými, zlatem protkávanými tapetami a v nich podřimovaly portréty bezpochyby těch nejvěhlasnějších kouzelníků v historii. Ale byly zde i krajinky, různá zátiší, Nathalie zahlédla dokonce i několik poměrně abstraktních výjevů, visely zde portréty v nadživotní velikosti, stejně jako nepatrné miniatury, viděla kresby, olejomalby, pastely i akvarely.
Nathalie byla úplně uchvácená. Nechala stát kufr uprostřed chodby, vydala se po schodech vzhůru a prohlížela si jednotlivá plátna. Poznávala díla slavných mistrů mezi kouzelnickými malíři, zaznamenávala však i skvělé obrazy od malířů zcela neznámých, ale přesto zjevně talentovaných. V té chvíli jí bylo úplně jedno, jestli Hagrid uhasí svůj dům a zda pro ni potom přijde, byla ve svém živlu. Mohla by tu strávit celý týden a na teplou postel by ani...
PRÁSK!
Ozvala se ohlušující rána a Nathalie udiveně vzhlédla od jedné z miniatur. V první chvíli ji napadlo, že Hagridův dům asi definitivně vybuchl, vtom se však za jejími zády ozval vysoký nervydrásající smích. Otočila se a šokem málem spadla ze schodů. V poslední chvíli se křečovitě zachytila zábradlí a zírala dolů. Tam - asi deset stop nad zemí - se vznášelo přízračné, šíleně se chechtající stvoření s oranžovým motýlkem na krku. A pod ním -
Pod ním na zemi ležel její kufr. Ten, který celou cestu tolik opatrovala, tahala ho po Londýně, dovlekla ho vlastní hůlkou z Prasinek až do Bradavic a spořádaně ho složila tady pod ty schody. Provokativní smích poskakujícího strašidla se jí zařezával do morku kostí a ona nevěřícně zírala na kufr převrácený dnem vzhůru; víko leželo vytržené z pantů daleko u protější stěny a po celé podlaze se válely hromady jejího šatstva, knížek, štětců a přísad do lektvarů - do toho všeho se nyní pomalu vpíjely malířské barvy a lektvary vytékající z rozbitých lahviček a nad vší tou spouští se vznášel příšerný zápach síry, čpavku, terpentýnu a kdoví čeho dalšího.
Sacredieu! Tohle nemůže být pravda, vydechla a s vytřeštěnýma očima scházela po schodech dolů. Tomu prostě nevěřím -
"CHACHACHA! To je švanda! Protiva umí udělat legraci, jó, to on dobře zná," vřískalo strašidlo a udělalo ve vzduchu několik kotrmelců. Mlčky na něj zírala, neschopna jediného slova -
"PROTIVO!" ozvalo se v tu chvíli z jedné z chodeb a Nathalie zamlženě vnímala, jak se odtud vynořil rozezlený vyhublý chlapík s vypoulenýma očima v hnědém odraném saku. O nohy se mu otírala stará vypelichaná kočka s očima jako lampy - něco mi to připomíná - zablikalo Nathalii v hlavě, jenže pořád ještě stála nad svým rozbitým kufrem naprosto ztuhlá šokem.
"Co to - CO TO JE?" zaječel, když spatřil spoušť u jejích nohou. "Jak se opovažujete!" zavyl s šíleným výrazem v očích.
"To ne já," bránila se chabě, "to on!" ukázala na strašidlo.
"CHACHA, Filchi, přece jsem ji musel zastavit!" povykoval Protiva, "plíží se tu v noci po chodbě s kufrem, určitě chce utýct ze školy! Ze školy se neutíká, holenku, to ne!" a opět se šíleně rozchechtal.
Nestačila ani zalapat po dechu.
"A podívejme se! Tak studentka nám tu utíká ze školy," šeptal vyschlý chlápek, kterého strašidlo právě nazvalo Filchem, a v očích měl takřka fanatický výraz.
"Já nejsem..." oponovala -
"TICHO!" zaječel Filch. "A co ten binec, co ta barva! Barvicí řachavé kapsle jsou školním řádem přísně zakázány! To bude trest, to bude trestíček," liboval si s takřka úchylným úsměškem a Nathalie se zachvěla odporem. Chvíli na sebe zírali, když vtom -
"Co je to tady za kravál?" ozval se z odpočívadla studený hlas. Byl tichý, ale svojí zlověstností snadno přehlušil všechny ostatní včetně Protivy.
"Á, pane profesore, to se zrovna hodí," zaculil se podlézavě Filch a mnul si ruce.
Nathalie se s nepříjemnou předtuchou otočila a upřela zvědavý pohled na nově příchozího. Jistě, byl to Snape - její kresby, ta podoba... Stiskla nesouhlasně rty - Brumbál mu sice věřil i poté, co spatřil svoji budoucnost, jež byla s tou Snapeovou tak osudově spjata, ale ona měla v úmyslu se poslednímu objektu svého obrazovidectví co nejvíce vyhýbat. Jenže - jak jinak - musí ho potkat hned první večer...
"Jedna studentka nám tu chce pláchnout ze školy," lebedil si Filch, "chytil jsem ji právě včas - vidíte, pane profesore, i kufr měla zabalený..."
"Kecáš, KECÁŠ, to já ji chytil!" povykoval Protiva a nalétával Filchovi na hlavu. Ten se začal ohánět a zuřivě nadávat, docílil ale jen dalšího výbuchu Protivova smíchu.
Nathalie vyjeveně sledovala scénu, která se před ní odvíjela - pokusy uvést vše na pravou míru vzdala už před několika minutami - teď jen s jakousi zvrácenou zvědavostí pozorovala Filchův předem prohraný zápas se strašidlem a měla co dělat, aby se nezačala hystericky chechtat. Zvídavě přeletěla pohledem z Filche na Snapea stojícího stále na odpočívadle nad spodními schody a překvapeně zamrkala, když si všimla, že ji upřeně pozoruje a o bitku nad roztřískaným kufrem se nijak zvlášť nestará.
"Přestaňte s tím, Filchi," zavrčel znechuceně, když ani po několika minutách Filchův a Protivův boj nepolevoval.
"Pošlu na tebe Krvavého barona, uvidíš, co s tebou udělá!" ječel právě Filch na Protivu a ten se znovu řezavě rozchechtal a prolétl Filchovi hlavou.
"CHACHA, prý Krvavého barona, copak jsi ho viděl od tý doby, co Šedá dáma odmítla jeho pozvání na ples zemřelých?"
Filch zrudnul a Protiva vítězně několikrát prosvištěl kolem jeho uší.
"Co jí zabil, zve jí každej rok a každej rok se diví, že s ním nechce jít! PROČ ASI?" zachraptěl skřípavým smíchem a praštil Filche do hlavy jedním z Nathaliiných malířských stojanů. Filch příšerně zaječel doplňován táhlým vřískotem svojí kočky.
Nathalie vytřeštila oči ještě o něco víc - Krvavý baron? Šedá dáma? Ples zemřelých? Co je to tady ksakru za blázinec?
Žádné komentáře:
Okomentovat