Se začátkem další kapitoly chci dodatečně moc poděkovat Polgaře za zařazení mého profilu na stránky HP povídkářů (a samozřejmě i za její komenty:-).
Jinak Nathalie začíná svůj pracovní život v Bradavicích, v brzké době se snad dostanu aspoň k lehkému naťuknutí hlavní zápletky. Tak a teď už to hlavní...
Kapitola čtvrtá: Neobvyklý úkol (1. část)
Následujícího rána Nathalii probudil náhlý poryv větru, který se opřel do jejího okna a zabubnoval hlasitě na okenní tabulky proudem dešťové vody.
Neochotně otevřela jedno oko a pozorovala kapky stékající po skle. Bylo sice rozhodně lepší ležet v takovém nečase ve vyhřáté posteli a poslouchat dřevo tiše praskající v krbu, než se plahočit někde venku, jak si toho dosyta užila předešlou noc, přesto jí ale toto kalné zamračené ráno na náladě nepřidalo a pouze s největším sebezapřením se vysoukala z peřin a rozhlédla se po pokoji.
Převážnou část její ložnice zabírala starobylá rozložitá postel s nebesy, pod oknem stál psací stůl s židlí, kolem stěn pak několik skříní, toaletní stolek a knihovnička a před krbem sedací souprava tvořená stolkem a poněkud nesourodou směsicí křesílek. K ložnici patřila i nevelká koupelna, kterou Nathalie docenila již včera večer, když strávila nejméně půl hodiny ve vaně plné vařící vody. Na lehce ošoupaném koberci uprostřed pokoje trůnil Nathaliin otevřený kufr působící dost neuspořádaným dojmem, jak v něm narychlo hledala pyžamo a vyházela z něj na podlahu i pár dalších věcí nasáklých nepříliš vonnými lektvary a několika velice intenzivními barvami.
S povzdechnutím obešla ten nepořádek na zemi a vydala se do druhého pokoje, skrz nějž se do ložnice vstupovalo z hradní chodby. Tato místnost byla mnohem světlejší, i zde bylo kolem stěn připravených několik polic na knihy, postávalo tu i pár pevně vypadajících pracovních stolů a u obou oken pak byl dostatek prostoru na umístění malířských stojanů. Vědomí, že tento pokoj zřejmě nechal zařídit Brumbál podle toho, co viděl v jejím ateliéru, jí přece jen trochu spravilo náladu a vrátila se do ložnice udělat něco s těmi zničenými věcmi.
Za půl hodiny už stála oblečená u okna ateliéru a vyhlížela ven do mlhy zahalující hrad neprodyšnou clonou. Zrovna uvažovala nad tím, kde by tady mohla sehnat něco k jídlu (a vůbec, co má vlastně dělat), když se za ní ozvalo tiché pufnutí. Otočila se a spatřila drobnou domácí skřítku, jak postává mezi dveřmi do ložnice a vystrašeně poulí kulaté oči. Nathalie raději neřešila, jestli ji skřítka celou dobu sledovala, aby si načasovala svůj příchod až na okamžik, kdy už bude oblečená, a nedočkavě na ni pohlédla. Skřítka však jen tak stála a bez hlesu žmoulala kytičkovaný ubrus, který měla na sobě.
"Jak se jmenuješ?" otázala se jí Nathalie přívětivě, doufajíc, že tím zažene skřítčin stud.
"Daisy, paní," zamumlala rozpačitě skřítka a dál kulila oči. Nastalo trapné ticho.
No výborně, proletělo Nathalii hlavou, když už mlčení trvalo nejméně půl minuty - takže, když si to shrneme - už jsem tady narazila na vysoce hořlavého poloobra, nejapně zlomyslné strašidlo, sadistického profesora, úchylného údržbáře a nyní i na zaseklou domácí skřítku. No nemám já kliku?
Uklidni se, nabádal ji vnitřní hlas, prostě se uklidni…
"Ahoj Daisy," oslovila skřítku povzbudivým tónem, "já jsem Nathalie. Ale to ty asi víš, protože mi máš nejspíš něco vyřídit. Tak už mě nenapínej," usmála se.
Skřítka sebou škubla, ještě chvíli zírala s pootevřenou pusou a pak konečně nevýrazným hlasem spustila:
"Posílá mě profesor Brumbál - "
"Cože, Brumbál je tady?" přerušila ji Nathalie překvapeným zvoláním.
"Ano, paní, vrátil se dnes velmi brzo ráno."
"Díkybohu!"
"Mám vás teď odvést do Velké síně na snídani, paní," pokračovala Daisy, "a pak vás profesor Brumbál bude očekávat ve své pracovně."
Nathalie dlouho neotálela. Vyšly z pokoje a vydaly se na křivolakou cestu hradem. Sestoupily o několik pater níž, prošly mnoha chodbami, a když už Nathalie definitivně ztratila přehled o prostoru i čase, objevily se na jednom z odpočívadel zhruba uprostřed hlavního mramorového schodiště. Daisy přejela pohledem pohybující se schody a neomylně zamířila k těm pravým - dovedly je do další, tentokrát užší chodby a pak přes malou útulnou místnost přímo do Velké síně.
Nathalie se zarazila a ohromeně se rozhlížela kolem sebe - vynořily se z nenápadných dveří na jakémsi vyvýšeném pódiu, na němž stál podlouhlý stůl s několika pohodlnými křesly a s jedinečným výhledem do celého prostoru sálu. Rovnoběžně se stěnami Velké síně byly umístěny jeden vedle druhého čtyři stoly jednotlivých bradavických kolejí, na dlouhých lavicích posedávalo několik studentů a dopřávalo si pozdní snídani. Pár z nich zvedlo hlavu a překvapeně se zadívali na nově příchozí, Nathalii se však nechtělo čelit zvědavým pohledům, a tak raději upřela zrak na slavný strop Velké síně, jenž byl začarován, aby vypadal jako nebe. Zjevně musel odrážet i aktuální počasí, neboť nyní se po něm povalovaly chuchvalce našedlé mlhy, jež působily tak věrně, že si mimoděk přitáhla plášť blíž k tělu.
Nerozhodně se ohlédla po skřítce. Daisy postávala u jednoho z bočních stolů, které byly z každé strany připojeny do tvaru písmena U k tomu učitelskému. Tiše Nathalii vysvětlila, že právě zde po stranách sedávají zaměstnanci školy, kteří nejsou členy profesorského sboru - jedno křídlo je prý vyhrazeno pro knihovnici, ošetřovatelku a školníka - to bude ten úchylák s vypelichanou kočkou, napadlo okamžitě Nathalii, která měla ještě v živé paměti svoje včerejší půlnoční vystoupení - druhou stranu obvykle okupoval Hagrid, nyní na rohu vedle jeho obrovské židle z těžkého dubového dřeva přibylo sametem potažené křeslo pro Nathalii.
U učitelského stolu nikdo neseděl - bylo skoro deset hodin, takže už všichni byli nejspíš dávno po snídani. Nathalie se nejistě usadila a málem nadskočila, když se před ní náhle objevila bohatě prostřená tabule - v Krásnohůlkách přece jen dávali přednost osobní obsluze. Dlouho nad tím však nedumala - po včerejším nočním dobrodružství byla řádně vyhladovělá a vůně mnoha chutně vypadajících pokrmů ji udeřily do nosu s takovou přesvědčivostí, že se rychle pustila do jídla.
"Brý ránko!" ozvalo se za ní po chvíli mocné zahalekání - to málem nadskočila podruhé - a židle po její levici hrozivě zapraštěla. Hagrid se důrazným pohybem přisunul blíž ke stolu, což vyvolalo v okruhu několika metrů menší zemětřesení, a vesele zamával několika studentům v sálu, kteří jeho pozdrav nadšeně opětovali.
"Tak jak jste se vyspala, slečno Belartová?" otočil se k Nathalii, která právě s požitkem chroupala dozlatova vypečenou slaninu a se zájmem Hagrida pozorovala.
"Prosím, jen Nathalie," usmála se a podala mu ruku, načež musela potlačit bolestivé zaječení, když jí Hagrid samým nadšením málem div nerozdrtil prsty.
"Rubeus," představil se a přihnul si ze džbánku s mlékem. Jak tak pobaveně sledovala kapičky bělostné tekutiny stékající mu do vousů, všimla si, že je má na několika místech ohořelé.
"Poslyšte, Rubeusi, ten požár včera…," promluvila, ale on ji hned s prstem na rtech přerušil a začal se rozhlížet po síni s takovou nenápadností, že hlasité skřípění jeho židle a několik talířů, jež přitom shodil na zem, spolehlivě přitáhlo pozornost všech studentů, kteří v místnosti ještě zbývali.
"To je tajemství!" zašeptal jí do ucha, až málem ohluchla. "Ale že jste mě neprozradila, Nathalie, tak vám ho ukážu! Přijďte za mnou odpoledne na čaj a něco uvidíte!" Tvářil se záhadně a oči mu svítily vzrušením. "Čekal jsem dva měsíce, než…," znovu se rozhlédl po síni, "...úplně jsem ztratil pojem o čase!"
To jsem si všimla, pomyslela si, přemáhajíc smích.
"Uvidíte sama!" vykulil na ni oči, jako by to, co jí chtěl ukázat, měl být nějaký osmý div světa. Pak se otočil na Daisy, která pořád ještě postávala u východu za učitelským stolem a čekala, až Nathalie dojí. Sdělil jí, že slečnu Belartovou za Brumbálem osobně zavede, a skřítka s výrazem úlevy zmizela za dveřmi.
Žádné komentáře:
Okomentovat