Dnes bych ráda poděkovala všem, kteří chodíte na tuto stránku a prokousáváte se tady tím mým "veledílem" (a hlavně pak těm, kteří ho komentují :-). Přeji Vám krásné vánoce, ať najdete pod stromkem vše, po čem toužíte, a teď nemyslím jen hmotné dary (i když ty jsou taky fajn, tedy většinou ;-), ale i štěstí, zdraví, lásku a pořádnou chuť do života! A Evče ještě zvlášť přeji vše nejlepší k svátku.Kapitola čtvrtá: Neobvyklý úkol (3. část)
"A tím se dostáváme k vaší práci," promluvil Brumbál, usadil se za svým pracovním stolem a jí pokynul k protějšímu křeslu.
"Takže - kde mám začít?" zajímala se Nathalie a pohodlně se uvelebila naproti řediteli.
"Víte, od té doby, co jsme se potkali v Paříži, jsem o vás dost přemýšlel."
"Nechcete, doufám -" naklonila Nathalie podezřívavě hlavu.
"Nějakou další věštbu? Ne, nemějte obavy, vím, co jsem vám slíbil. Moje přemítání se týká výlučně vaší práce. Ale dřív, než vás o něco dost neobvyklého požádám, musím zjistit, jestli taková pomoc vůbec přichází do úvahy. A proto bych rád věděl trochu víc o postupu, který používáte při restaurování obrazů..." (Nechápavě zamrkala - to mě nějak zkouší?) "...konkrétně se mi jedná o to, jak se dá docílit, aby při opravě obrazu nedošlo k poškození kouzel užitých při jeho malování."
Stále mu ještě moc nerozuměla. Myslí si snad, že tady hodlám zničit celou bradavickou obrazovou galerii? Pokusila se nicméně alespoň o nějakou odpověď.
"Existuje jeden lektvar," začala, "mezi odborníky je známý jako Vyjevovací - je to velmi stará a složitá receptura a jeho namíchání je časově poměrně dost namáhavé, ale i přesto ho samozřejmě běžně používáme u všech obrazů, kde si nejsme jisti provedenými kouzly. Po rozprášení na zkoumané plátno totiž vyjeví veškerou magii použitou k jeho namalování."
"A to jest?" povzbudil ji Brumbál k dalšímu pokračování.
Na okamžik se zamyslela a snažila se zformulovat co nejpřesnější odpověď, jež by byla srozumitelná i naprostému laikovi na poli kouzelnického umění.
"Existují tři základní druhy umělecké magie," spustila poté, "vždy se jedná o kombinaci více či méně komplikovaného lektvaru a vyřčení zvláštního kouzla.
Tak za prvé je tu látka, kterou v naší hantýrce nazýváme Čiperný lektvar. Není nijak obtížné ho namíchat, pouze v závěrečné fázi je nutné vyslovit v pravou chvíli kouzlo Moverare. Tento lektvar je možné připravovat ve velkých objemech a zároveň má i poměrně dlouhou trvanlivost, a tak se používá prakticky při každé kouzelnické tvorbě - dává do pohybu postavy na fotografiích stejně jako na obrazech - vidíte je kolem sebe denně, třeba v novinách. Čím dokonaleji se podaří zachytit podobu portrétovaného člověka, tím věrnější jsou i jeho pohyby, gesta a dokonce i to, jak se na fotografii, kresbě nebo malbě tváří.
Přítomnost čiperné magie se na uměleckém díle po rozprášení Vyjevovacího lektvaru projeví jako jakýsi namodralý opar nad jeho povrchem. Dnes už nicméně těžko koupíte pastelku nebo barvu, která by touto magií neprošla, tudíž je takřka jisté, že onen namodralý opar spatříte nad každým obrázkem pocházejícím z kouzelnického světa."
Na pár sekund se odmlčela, nebyla si jistá, jestli popisuje přesně to, co si Brumbál přeje slyšet. Nebyla zvyklá vykládat někomu o svojí práci - copak jsem nějaká profesorka umění? On ji však velmi pozorně sledoval, a tak se odhodlala pokračovat:
"Ostatní dva druhy umělecké magie jsou naproti tomu mnohem složitější. Oživovací lektvar s použitím kouzla Arte vitalio - to je magie, která vám dovoluje rozprávět tady s vašimi předchůdci," rozhlédla se po portrétech, jež je obklopovaly.
"Příprava Oživovacího lektvaru, který se po vyjevení jeví jako zlatý, trvá zpravidla několik týdnů a těsně před jeho aplikací na celý povrch plátna je nutné do něj přimíchat pramen vlasů nebo jinou část těla portrétovaného člověka. Obraz se tím stává jakýmsi odrazem jeho povahy a vzpomínek.
Takřka bez výjimky se používá pouze k portrétování osob již zemřelých, tedy - namalovat se mohou nechat ještě za svého života, ale oživovací magie se aplikuje až posmrtně. Pouze tak se totiž portrét stane skutečným otiskem člověka - odráží jeho charakter, myšlenky a zkušenosti takové, jaké byly v okamžiku jeho skonu. A právě proto je tato magie velmi ceněná - můžete rozprávět se svými předky i jinými zesnulými osobami a určitým způsobem se vám bude zdát, jako kdyby nikdy nezemřely.
Je ovšem nutné si uvědomit, že portréty neprodělávají žádný další duševní posun, zůstávají zakonzervované v okamžiku své smrti, nedokážou se změnit, poučit se z dalšího vývoje, získat a zhodnotit další zkušenosti. Na to již doplatilo hodně lidí, kteří přišli o někoho drahého a uzavřeli se před okolním světem s jeho portrétem. Mnozí časem zešíleli, neboť nedokázali unést, že portrét působící tak opravdově, je ve skutečnosti tak málo lidský…"
Nathalie na pár chvil ztichla a přemýšlivě pozorovala obrazy na zdi.
"Mluvila jste o třech druzích umělecké magie," připomněl jí Brumbál.
"Jistě," probrala se ze zamyšlení. "Ten třetí je ze všech nejsložitější, a proto také nejméně obvyklý. Určitě víte, že portrétované postavy se mohou pohybovat po všech obrazech v rámci jednoho domu, je však naprosto výjimečné, aby se dostaly za jeho zdi, a to mimo jiné kvůli složitým kouzlům, jimiž bývají kouzelnické stavby chráněny. Existuje však umělecká magie, která umí tato kouzla prolomit, i když je velmi vzácná. Máte v Bradavicích tisíce obrazů, ale divila bych se, kdyby tato magie byla použita na více než deseti z nich. Já sama jsem podobných portrétů za celý svůj život viděla jen pár.
Jedná se o Přenášecí lektvar a kouzlo Portus. Vytvoříte hned několik obrazů - na jednom je portrétovaná postava - měla by být pokud možno zachycena celá - a ostatní jsou prázdné. Na každý z nich musí tentýž umělec namalovat barvami s rozmíchaným Přenášecím lektvarem předem zvolený předmět - může to být v podstatě cokoli, co pak portrétovaný jedinec bude používat jako přenašedlo do svých ostatních obrazů, a to i v případě, že by od sebe byly vzdáleny tisíce mil."
"A toto kouzlo může být také odhaleno Vyjevovacím lektvarem?" otázal se Brumbál a z jeho napjatého výrazu Nathalie usoudila, že právě to ho na celé věci nejvíc zajímá.
"Samozřejmě - po rozprášení Vyjevovacího lektvaru se přenašedlo na okamžik rozzáří stříbrným světlem," odvětila a pozorovala Brumbála s přimhouřenýma očima. O co mu jde?
"Tedy moje domněnky byly správné," přikývl spokojeně a ona nechápavě zavrtěla hlavou. "Přesně o tohle vás chci totiž požádat, Nathalie."
"Obávám se, že vám nerozumím, řediteli," pokrčila rameny.
Brumbál se pohodlně opřel a sepnul ruce na stole.
"Už v Paříži jsem vám říkal, že já i celý profesorský sbor hodláme věnovat tento rok důkladnému prověření bezpečnosti bradavického hradu. A když jsem naposled asi před dvěma týdny posílal tamhle Everarda," pootočil se k jednomu ředitelskému portrétu, "aby něco naléhavého vyřídil ministru Popletalovi, uvědomil jsem si, jaká výhoda, ale zároveň i obrovské nebezpečí se právě v takových obrazech může skrývat." Nechápala ho o nic víc, než předtím.
"Jde o to," vysvětloval, "že portréty nemusejí sloužit jen našim zájmům," napověděl jí.
"Chcete říct, že by někdo mohl špehovat v Bradavicích prostřednictvím portrétu umístěného na jiném místě?" začínalo jí to pomalu docházet.
"Vám to snad připadá nemožné?"
"Jistěže ne," připustila, "pokud by portrétovaný člověk byl ochoten provádět takové věci již za svého života," ušklíbla se, "nic mu nebrání, aby je dělal i po svojí smrti."
"Přesně," přikývl Brumbál.
"Ale nemyslíte si přece, že by…," rozhlédla se nedůvěřivě po malbách na stěnách.
"Ne, to vůbec ne," mávl profesor rukou, "ředitelům věřím - ano, dokonce i vám, Phineasi," pokynul jednomu obzvlášť nerudnému portrétu. "Na zdejší stěny se nedostane nikdo, koho by neschválili zakladatelé," pokývl hlavou k velkému obrazu naproti svému stolu.
"Ano, ano," pokračoval, když nechápavě zdvihla obočí, "tato nesporná schopnost jim naštěstí zůstala zachována - to oni jednomyslně rozhodují o tom, jestli se portrét bývalého ředitele dostane na zdejší zdi - kdo už by koneckonců měl vědět víc o jednotlivých ředitelích než oni, kteří tu s nimi trávili veškerý čas? Jiný obraz sem nepověsíte, i kdybyste dělala cokoli. A žádný z přítomných obrazů nelze sejmout. Nu, doufám, že i já jednou budu mít tu čest," usmál se a zakladatelé mu úsměv blahosklonně oplatili.
Žádné komentáře:
Okomentovat