Nedalo mi to, abych v této části povídky trochu nerozvedla jednu historku, jíž ohledně dvojčat letmo zmiňuje Molly Weasleyová v 1. dílu Harryho Pottera. Fred a George se sice brání, že nikdy nic takového do povětří nevyhodili, ale bůhví, co jiného s tím dělali, že...:-)Kapitola pátá: Nová setkání (4. část)
Zrzavá dvojčata se zarazila uprostřed Hagridovy chaty a ohromeně se rozhlížela po zuhelnatělých stěnách a nábytku.
"To jste vy!" všiml si Nathalie jeden z nich, zatímco druhý se okamžitě vydal k bedně s ohněštěry a bez sebemenšího zaváhání se snažil vyndat jednoho ven.
Hagrid se vrhl poděšeně za ním, ale to už chlapec s bolestivým výkřikem ohněštěra pustil a začal poskakovat po místnosti foukaje si spálenou dlaň.
"Jako bych vám neříkal, že nemáte chodit ke zvířatům, který neznáte," bručel Hagrid a přistrčil k němu džber s vodou. Chlapec do něj s vděčným zaúpěním ponořil ruku až k lokti, pohledem se však stále nadšeně vracel k rachtající truhlici.
"Viděli jsme vás ráno ve Velké síni," podotklo druhé dvojče, když odpoutalo nevzrušený pohled od svého spáleného bratra. "Seděla jste vedle Hagrida."
"A také jste byla před chvílí na hřišti. Baví vás famfrpál?" ptal se hned druhý hoch, vytáhl ruku ze džberu a s takřka vědeckým zájmem si prohlížel zarudlou spáleninu.
"Tady máš, napatlej si to tímhle," podával mu Hagrid misku.
Nathalie do ní nahlédla, zdvihla obočí nad jejím podivným obsahem a raději to nijak nekomentovala. Chlapec si k misce přičichl, zkroutil tvář odporem, pak ale pokrčil rameny a začal si poněkud nevzhlednou, hrubě uplácanou a zapáchající mast natírat na ruku.
"Nechutný," zhodnotil jeho bratr, ač nepřestával celý výjev fascinovaně pozorovat, "z čeho to je? Nepůjčil bys nám to, Hagride?"
"To teda nepučil," vyvedl ho Hagrid z omylu, "si nemysli, že si neumim představit, jak byste s tím přes noc natírali kliky vod ložnic."
"Páni, to mě nenapadlo!" rozzářil se popálený chlapec.
"Skvělý nápad, Hagride, fakt že jo!" přisvědčil okamžitě druhý a Nathalie měla co dělat, aby se nerozesmála, když viděla Hagridův nešťastný výraz, jasně říkající - a já je k tomu ještě navedl!
"Seznamte se se slečnou Nathalií Belartovou," odvedl raději řeč jinam, "bude nám tady v Bradavicích vopravovat vobrazy."
"Říkejte mi prostě Nathalie," smála se a znovu přátelsky podrbala Tesáka, jenž jí složil hlavu do klína a pozoroval ji svýma velikýma očima. Nehodlala si tu hrát na důležitou a dvojčata jí navíc byla sympatická už na hřišti, když se zastala té dívenky.
"Já jsem Fred Weasley," představil se nespálený hoch. "A tohle je můj bratr George. Ale slyšíme na obě jména - jsme dvojčata a málokdo nás rozezná. Takže vůbec nevadí, pokud si nás třeba spletete."
"To těžko," zašklebila se vesele a ukázala na Georgeovu ruku. "A pak, nejste úplně stejní," dodala a pozorně si je prohlížela, využívajíc k tomu veškeré svoje zkušenosti vyplývající z dlouhých let práce s portréty kouzelníků.
Udiveně na ni zazírali.
"Že ne? A v čem jsme tedy jiní?"
"Jsou to drobnosti," odpovídala, zamyšleně přivírajíc oči, "no, však uvidíme, jestli vás rozeznám, až se ti uzdraví ta ruka.... Poslyšte, nestuduje v Bradavicích také váš starší bratr?" zeptala se, poněvadž si vybavila důležitě se tvářícího chlapce ze zástupu Richeových obdivovatelů. Neoslovovali ho náhodou ti studenti na chodbě také Weasleyi? A pak, ty zrzavé vlasy...
"Vy znáte Percyho?" zeptal se překvapeně George.
"Nevím, jak se jmenuje, ale byl vám dost podobný," pousmála se. "Bavil se s profesorem Richem."
"Teď bychom se asi nejspíš měli urazit, co říkáš Frede?" zkonstatoval George a Nathalie pobaveně sledovala jejich dotčené výrazy. "Percy že se nám podobá? Ten nemožný, naprosto příšerný, donebevolající šprt? Kdo to jakživ slyšel! A že se bavil s tím pitomcem Richem - bodejť by ne, dolejzá za ním už od začátku roku - si asi myslí, že mu Riche jednou zařídí nějaké teplé místečko na americkém ministerstvu!"
"Neměli byste tak mluvit vo svym bráchovi," snažil se je krotit Hagrid a omluvně se na Nathalii usmál. Profesora Riche se však zjevně zastávat nehodlal.
"Chceš snad říct, Hagride, že to není pravda?" otázal se ho Fred.
"Nó, to zas né," kroutil se hajný, "teda je fakt, že by Percy moh' vobčas trochu zvolnit..."
"To by teda ksakru mohl!" potvrdil Fred rázně. "Věřil bys, Hagride, že nás minule udal McGonagallové skrz ta záchodová prkénka? Vlastní bratr! Naše vlastní krev!" deklamoval dramaticky a Nathalie se bavila čím dál tím víc.
"Jaká záchodová prkénka?" vyzvídala, zatímco Hagrid dělal na dvojčata nervózní posunky, jež je zřejmě měly odradit od pokračování. To ale nemělo význam, neboť chlapce její zájem nadchl natolik, že byli do vyprávění celí žhaví.
"Ale jestli nás prozradíte, všechno zapřeme!" varovali ji předem a ona se smíchem zvedla dva prsty na znamení přísahy.
George teatrálně ztlumil hlas a začal:
"Minulý týden jsme očarovali prkénka na prefektských záchodech. Mohou tam sice oficiálně chodit jenom prefekti, ale heslo znají po těch letech samozřejmě skoro všichni. No a ta prkénka prostě vyhazovala za dveře každého, kdo si na ně sedl bez prefektského odznaku."
"Jak jste to udělali?" vydechla nevěřícně.
"Ale no tak," přerušil rozmluvu Hagrid obraceje se na Nathalii, "ještě vy je v tom podporujte..." Tancující jiskřičky v jeho pohledu nicméně nedodávaly jeho slovům patřičnou váhu.
"Ne, já jen - mon dieu, připadá mi to jako dost obtížné kouzlo!"
"Obchodní tajemství," sdělil Fred důležitě, "speciálně upravené řachavé kapsle od Taškáře."
"A váš bratr na to přišel?"
"No," začala se dvojčata potutelně usmívat, "on si na to prkénko sám sedl."
Teď už se Nathalie s Hagridem neudrželi a začali se smát nahlas.
"Percy se totiž nemůže dočkat, až se příští rok stane prefektem," vysvětloval Fred.
"A on se jím naneštěstí opravdu stane, většího šprta v Nebelvíru vážně nenajdete," dodal George tragicky. "Taková ostuda pro nás - vyvrhele Weasleyovic rodu!"
"Ale že se chytne zrovna on, to jsme přece nemohli tušit! Percy vždycky úzkostlivě dodržuje všechny předpisy a řády! Jak nás mělo napadnout, že půjde tajně na prefektský záchod?" Fred i George byli nevinnost sama, ale Nathalie byla skálopevně přesvědčená, že o této zálibě svého staršího bratra moc dobře věděli.
"Jo, měli jste štěstí, že profesorku McGonagallovou nenapadl jinej školní trest, než vás poslat za mnou," mračil se Hagrid.
"No jo, s Hagridem je to vždycky legrace," chytil se Fred okamžitě, "pamatuješ, jak jsme byli loni s Leem Jordanem v Zapovězeném lese?"
George se rozzářil a Hagrid se chytil za hlavu.
"Tak dost, to už stačilo! Hybaj do hradu, musíte se převlíct k večeři," vystrnadil dvojčata ze dveří a Nathalie jim vesele zamávala. Opětovali její pozdrav a vydali se vzhůru k hlavní budově; s údivem si všimla, že Fred cestou vesele švihá hůlkou a stébla trávy pod jeho nohama se střídavě barví a odbarvují na růžovo.
Žádné komentáře:
Okomentovat