Závěrečná část páté kapitoly povídky a několik dalších setkání...Kapitola pátá: Nová setkání (5. část)
Tentokrát dorazila Nathalie do Velké síně mezi prvními. Hagrid už seděl na svojí rozměrné židli a rozmlouval s Brumbálem, jenž se opíral o stůl naproti němu a popíjel víno ze zlatého poháru. Pozdravil se s Nathalií a prohodili pár zdvořilých vět, načež jí představil svoji zástupkyni a ředitelku nebelvírské koleje profesorku McGonagallovou - přísnou čarodějku v zeleném hábitu, která si Nathalii pozorně změřila chytrýma očima skrývajícíma se za drobnými brýlemi.
Vzápětí se však obrátila k Hagridovi a důrazně ho požádala, aby držel studenty od svého vyhořelého srubu dál alespoň do té doby, než ho dá opět do pořádku. Nathalie si tvář této čarodějky vybavovala z některých svých obrazovideckých kreseb, a tak ji zvědavě pozorovala, jak se odchází posadit vedle Brumbála. Hagrid se po profesorčině poznámce tvářil zkroušeně a jen neochotně odpovídal na Nathaliiny otázky týkající se dalších učitelů vcházejících do síně.
"To je profesor Kratiknot - vede havraspárskou kolej a učí kouzelný formule," poznamenal o maličkém rozježeném čarodějovi, jenž právě usedl na vysokou židli a urovnával si pod sebou několik polštářů, aby ho za stolem bylo vůbec vidět.
Nathaliina pozornost se přesunula na štíhlou čarodějku s očima žlutýma jako jestřáb.
"Madame Hoochová - lekce lítání na koštěti," informoval ji Hagrid, "a profesorka Babblingová - starodávný runy. A tohle je madame Sinistra. Ta učí hvězdářství."
"Vy musíte být slečna Belartová," ozvalo se za Nathaliinými zády a na roh vedle ní se usadila malá kulatá čarodějka s rozcuchanými vlasy a záplatovaným kloboukem. "Já jsem Pomona Prýtová," podávala jí upracovanou dlaň nepatrně zašedlou od hlíny.
"Profesorka Prýtová učí bylinkářství a vede mrzimorskou kolej," vykládal z druhé strany Hagrid.
Nathalie se usmála a potřásla si s čarodějkou rukou.
"A toto je Septima Vektorová," představila Prýtová svoji společnici, jež se usazovala hned vedle ní.
"Věštění z čísel," doplnila ji nově příchozí a taktéž si stiskly ruce.
Nathalii už z těch jmen začínala jít hlava kolem. Profesorky Prýtová a Vektorová se totiž okamžitě zapojily do Hagridova výkladu, a tak Nathalie brzy věděla naprosto všechno o profesoru Binnsovi - duchovi, jenž si ani nevšiml, že zemřel, a dodnes učí v Bradavicích dějiny čar a kouzel - o profesoru Kettleburnovi, který při vyučování péče o kouzelné tvory přišel už o několik končetin, o knihovnici madame Pinceové i o ošetřovatelce madame Pomfreyové. Nevynechaly ani Celebruse Riche, jenž právě vyšel ze dveří a okázale se ukláněl a zdravil na všechny strany.
"Pořád ještě nepochopil, že ho sem Popletal poslal jen proto, aby se ho zbavil," špitla Prýtová a utvrdila tak Nathalii v dojmu, že Riche mezi ostatními zaměstnanci Bradavic není zrovna populární.
"Profesora Snapea znáte už ze včerejška," přerušil po chvíli Hagrid vzrušenou debatu obou profesorek na téma možného vztahu knihovnice Pinceové a školníka Filche a Nathalie zahlédla černé prameny vlasů zpola zakrývající profesorův nažloutlý obličej. Asi si ty přísady do lektvarů raději objednám z Londýna, pomyslela si, když viděla jeho kyselý výraz, jímž letmo přejel celé osazenstvo Velké síně. Ještěže byla na rohu vedle mohutného Hagrida tak dobře schovaná.
"A tohle je profesor Quirrell," pokračoval hajný a Nathalii při vyslovení posledního jména zablikalo před očima varovné světélko. Hned si vybavila nachový turban ze své kresby famfrpálového zápasu; hubený nervózní mladík, který vstupoval do síně hned za Snapem, však žádný turban na hlavě neměl, místo toho si nejistě uhlazoval krátké světle hnědé vlasy.
"A ten učí co?" zajímala se okamžitě.
"Dělí se o studia mudlů s profesorkou Burbageovou," ukázal Hagrid na další čarodějku.
"Strávil teď nějaký čas na cestách a, upřímně řečeno, Brumbál ani nečekal, že se vrátí do začátku nového školního roku," navázala profesorka Prýtová, "již předloni proto oslovil Charity Burbageovou, aby tu učila nauku o mudlech namísto něj. Když se pak v Bradavicích na začátku září víc jak po roce Quirrell nečekaně objevil, nemohl už jí to odříct."
"Jenže je nějakej divnej, myslím Quirrell," poznamenal Hagrid, "vždycky to byl fajn kluk, trochu zakřiknutej, ale jinak prima. Ale co se vrátil, mám z něj takovej zvláštní pocit. Prý narazil v Černym lese na pár upírů, a tak si říkám, jestli z toho nemá ňáký trvalý následky…"
"No tak, Hagride, Quirinus je přece takový milý mladý muž!" vrtěla hlavou Prýtová, ale to už se na stolech jako zázrakem objevily mísy plné vonícího jídla, z nichž se kouřilo tak mocně, jako by je domácí skřítkové právě vytáhli z trouby. Nikdo se k hodování nenechal dvakrát pobízet.
Nathalie se při večeři nijak nenudila - profesorka Prýtová jí nejdřív nadšeně vykládala o několika starodávných nákresech přesazování kouzelných rostlin, které visí v jejím skleníku, a trvala na tom, že si je Nathalie musí co nejdřív přijít prohlédnout, neboť v té vlhké atmosféře jistě velmi trpí a budou potřebovat okamžitou opravu. Načež zapředla se svojí druhou sousedkou rozhovor o významu jetelových čtyřlístků, jež ona sama prý považuje za pouhou hříčku přírody a důrazně odmítá jakékoli výklady madame Vektorové o důležitosti rozdílů mezi číslem tři a čtyři. Nathalii nezbývalo, než jim po celou dobu zdvořile naslouchat, neboť Hagrid hladově zdolával obrovské vepřové koleno a nebyla s ním žádná řeč.
Učitelé i studenti postupně dojídali a odcházeli ze síně s přáním dobré noci. Nathalie se poprvé od chvíle, kdy předešlého dne opustila vyhřátý Rosmertin lokál, cítila celkem blaženě, vychutnávala si doušky opojného vína, kochala se představou první klidné noci v Bradavicích a -
"KDO TO BYL?"
Tohle zaječení následované dalšími táhlými a nesrozumitelnými skřeky, jež se ozývaly z místnosti za profesorským vchodem do síně, bylo Nathalii ze včerejška až příliš dobře známé…
Pár studentů, kteří ještě nedojedli, zvědavě natáhlo krky směrem k učitelskému stolu, kde se profesoři vzájemně častovali nechápavými pohledy, a když řev za jejich zády neustával, nerozhodně začali vstávat ze svých židlí a mířili ke dveřím. Nathalie se prosmýkla mezi profesorem Kratiknotem a madame Pomfreyovou a zvědavě se rozhlížela po zdroji toho děsného křiku.
"Já už toho mám DOST, Brumbále!" zaznělo z rohu přerývavě. "Za tohle budu požadovat ten nejpřísnější trest! Pověsím je za palce ve sklepení, zbičuju je, zabiju je…"
"Argusi, prosím vás, uklidněte se!" dolétl k ní zvuk Brumbálova konejšivého hlasu. "Paní Norrisové přece vůbec nic není. Tohle dokážeme napravit jedna dvě…"
Přistoupila blíž k hloučku profesorů, aby zjistila, co se to vlastně stalo, a když se dav trochu rozestoupil, naskytl se jí fantaskní pohled na shrbeného školníka úpěnlivě svírajícího třesoucí se tělíčko vypelichané kočky obarvené na tu nejsvítivější růžovou barvu, jakou kdy viděla. Zprvu jen nevěřícně vytřeštila zrak na ten neskutečný výjev, ale pak se neudržela a vyprskla smíchy, okamžitě si zakrývajíc ústa dlaní, aby si toho nikdo nevšiml. Do očí jí vyhrkly slzy a během chvilky začala mít neodbytný pocit, že se co nevidět smíchy zalkne.
Musím pryč, uvědomila si, a to hned!
Otočila se na místě a takřka poslepu vyrazila co nejrychleji ke dveřím, hned v příštím okamžiku však prudce vletěla do kohosi v černém hábitu.
"Promiňte," vyjekla, chvějíc se potlačovaným veselím, a zkoušela vyprostit svůj obličej ze záhybů tmavého pláště. Několikrát zamrkala, jak se snažila zaostřit přes slzy - kdo to… ale ne! otřásl jí nový záchvat smíchu, když se střetla s lesknoucím se pohledem Severuse Snapea.
"Omlouvám se," škytla z posledních sil a vyřítila se z místnosti.
Poodešla pár kroků, opřela se o zeď a nezvladatelně se rozchechtala, až ji rozbolela bránice. Nepatrně se předklonila a pomalu se sunula podél zdi do bezpečné vzdálenosti. Za rohem ke svému překvapení narazila na Freda a George Weasleyovy, krčili se za sochou čaroděje se zlatou holí a Nathalii všechno podivuhodně rychle secvaklo - ta růžová tráva venku u Hagrida…
"To jste udělali vy!" vyhrkla nahlas a stále se ještě trochu třásla. "To vy -" zarazila se, když si všimla, že na ni bratři dělají zoufalé posunky a očima jí naznačují - za vámi!
Do háje, mysli přece!
Do háje, mysli přece!
"...jste mi dali do pokoje ty krásné květiny na přivítanou!" dořekla bez dechu a oba Weasleyovi si trochu nechápavě, ale přesto viditelně oddechli.
Ani se nemusím ohlížet -
"Weasley a Weasley, jak jinak," projelo ledově vzduchem - přesně jak čekala. Krucinál, musel vyjít hned za mnou! "Ukažte, co máte v kapsách!"
"Profesore Snape, mohl byste mě, prosím, nechat nejdřív domluvit, než začnete ty nevinné hochy prohledávat?" V tónu jejího hlasu nebylo najednou ani stopy po veselosti a vyzníval nečekaně ostře.
Dvojčata zalapala po dechu, Snape ztuhl a pomalu se otočil jejím směrem.
"No prosím," zašeptal zlověstně, "já rád počkám…"
Znovu si povzdychla - u všech druidů, proč ve mně ten chlap vyvolává ty nejhorší stránky mojí povahy? Ale co už… Vytáhla z kapsy pergamen se svým seznamem a podávala mu ho.
"Mezitím byste mi možná mohl zaskočit pro pár přísad do lektvarů, buďte tak laskav," pravila a co možná nejvěrněji napodobila arogantní výraz onoho kouzelníka, který ji tak neomaleně předběhl v bance U Gringottových.
"Co je to?" zavrčel Snape s nehybným pohledem upřeným na hustě popsaný pergamen.
"Seznam přísad, které budu potřebovat pro svoji práci. Ředitel mi přislíbil vás v této záležitosti informovat, předpokládám, že tak již učinil," odvětila klidně a s uspokojením sledovala, jak se Snapeův obličej zkřivil potlačovanou zlostí.
Vytrhl jí pergamen z ruky a přelétl ho pohledem. Pak se na ni upřeně zadíval.
"Zítra v deset v mém kabinetu," zasyčel vztekle. "A buďte tam přesně - nebudu na vás čekat ani minutu navíc!" Rozezleně se otočil a vyrazil směrem ke sklepením; černý plášť za ním vlál přesně tak, jako na její kresbě, a na Weasleyovy se už ani nepodíval.
"Tohle teda bylo dost drsný," zhodnotil scénu George.
"To jo, dejte si pozor, aby vám nepodstrčil nějaký jed," varoval ji Fred vážně, zatímco její dech se jen s obtížemi vracel do normálu.
No, páni! Já mu ten seznam fakt vnutila, divila se - vždyť ještě před pěti minutami byla pevně rozhodnutá objednat všechno v Londýně.
"Žádný strach, nehodlám to pít. A teď mi proboha řekněte, jak jste to udělali?" vyhrkla tiše a napjatě, "pár kouzel znám, ale takový odstín růžové jsem jaktěživ neviděla!"
Dvojčata se na ni vesele zašklebila a všichni tři se s hlavami u sebe vydali k hlavnímu schodišti.
Poznámka ke složení profesorského sboru:
V této a v následujících kapitolách používám některá křestní jména a příjmení profesorů, která se neobjevují v knihách o Harrym Potterovi, tak, jak vyplývají z poznámek J. K. Rowlingové (např. profesorka starodávných run se prý měla jmenovat Babblingová - mimochodem česky by se zřejmě jmenovala Bublavá nebo Blábolivá:-))
Co se týče profesora Quirrella, tak předpokládám, že pobýval v Bradavicích i před nástupem Harryho Pottera do školy - opět vycházím z údajů JKR, že původně učil mudlovská studia. V 1. dílu HP je zmínka o tom, že strávil nějaký čas na cestách (v Albánii narazil na Voldemorta) a od té doby se bojí studentů i svého předmětu (vypráví Hagrid Harrymu) - počítám, že tím předmětem se myslí obrana proti černé magii (viz i Percyho zmínka, že Snape usiluje o Quirrellovo místo), kterýžto předmět ovšem nikdo neučil déle než rok - takže ho Quirrellovi svěřím zřejmě někdy ke konci příběhu. Turban ještě nenosí - Voldemort se zmocnil jeho hlavy až po neúspěšné krádeži Kamene mudrců od Gringottových.
A ještě na závěr - co se týče místnosti, kde Filch lkal nad svojí obarvenou kočkou, vycházím ze 4. dílu HP, podle kterého se právě v této místnosti, do níž vedly dveře z prostoru za učitelským stolem, shromažďovali vybraní šampióni. A předpokládám, že z této komnaty vedly další dveře na hradní chodbu, kde se Nathalie následně setkala s dvojčaty Weasleyovými.
Žádné komentáře:
Okomentovat