A další kapitola povídky je tady...Kapitola šestá: Vyjevovací lektvar (1. část)
Ráno příštího dne postávala Nathalie před učebnou lektvarů již od tři čtvrti na deset. Dvojčata jí předchozího večera podrobně popsala, jak se do hradního sklepení dostane, přesto ale raději vyrazila z Velké síně o něco dřív, aby se pokud možno vyhnula dalším možným nepříjemnostem s bradavickým profesorem lektvarů, jehož zlostnou povahu znala díky svým obrazovideckým kresbám lépe, než kdokoli jiný, a jejich dvě předchozí setkání ji v jejím názoru na něj jenom utvrdila.
Na chodbu se z učebny linul tichý zvuk Snapeova hlasu, přerušovaný pouze občasným zaharašením kotlíků a lahviček s ingrediencemi. Jinak vládl ve třídě naprostý klid, jenž Nathalii, zvyklé na krásnohůlské živé debaty, připadal až nepřirozený.
Za několik minut se zevnitř konečně počalo ozývat šumění hovoru, vrzání lavic a intenzivnější rachtání nádobíčka na přípravu lektvarů, které se studenti zřejmě snažili vyčistit poté, co odevzdali profesorovi výsledky svojí dvouhodinové práce. Otevřely se dveře a z místnosti začaly vycházet hloučky žáků, někteří s dobře patrným výrazem úlevy, jiní naprosto znechucení. Nathalie mezi nimi poznala i nebelvírského famfrpálového kapitána s rudými skvrnami v jinak bledém obličeji, který si to rázoval ven se zaťatými zuby a rukama sevřenýma v pěst.
"No tak, uklidni se, Olivere," šeptala mu jedna spolužačka snažící se s ním udržet krok.
"Jak se mám asi uklidnit?" zuřil tiše chlapec. "Ten parchant sebral kvůli mému lektvaru Nebelvíru dvacet bodů! A přitom ten Flintův odvar vypadal ještě mnohem hůř!"
"Jako bys neznal Snapea," přidal se k rozhovoru další nebelvírský student. "Přece od něj nečekáš nějaké uznání," ušklíbl se ironicky.
"Hej, Woode!" neslo se rozjařeně ode dveří a nebelvírský kapitán ještě o něco víc zatnul pěsti, až mu zbělely klouby. Nathalie spatřila vysokého hromotluka ve zmijozelském stejnokroji s poněkud trollím výrazem v obličeji, kterak nenuceně vychází z učebny, pohupuje kotlíkem ve svých masitých prstech a potměšile se pochechtává.
"Chceš mi snad něco, Flinte?" zatvářil se Oliver výhrůžně a udělal krok směrem k němu.
"Já jen, že jestli budeš pokračovat tímhle tempem, tak bys měl asi honem rychle vymyslet, jak porazit Mrzimor v příštím famfrpálovém zápase, jinak za chvíli zůstanete bez jediného bodu…," šklebil se Flint a pár dalších zmijozelských studentů kolem něj se zlomyslně zachechtalo.
Oliver se prudce nadechl a vyrazil k Flintovi, v mžiku ho však zadrželo několik párů rukou.
"Neblbni, Woode, nestojí to za to," sykl na něj jeden ze spolužáků a na Oliverovi bylo vidět, jak moc se musí ovládat, aby se uklidnil. Několikrát se nadechl a vydechl, načež se trochu uvolnil, kamarádi povolili sevření a táhli ho pryč.
"Dej si pozor, Flinte," zavrčel ještě přes rameno, "to, že ti Snape nadržuje, tě nezachrání. Abys zase nemusel opakovat ročník!"
Flintův obličej zfialověl vzteky a ve chvilce stály obě koleje proti sobě se vztyčenými hůlkami.
"Schovejte ty hůlky, vy blázni! To chcete připravit Nebelvír o další body?" vyhrkl napůl důležitě a napůl vyděšeně další nebelvírský student, v němž Nathalie poznala bratra dvojčat Weasleyových Percyho.
"Oni si začali!" utrousil Oliver a v očích se mu zlověstně blýskalo.
"A to si jako myslíš, že to Snape uzná?" zpražil ho Percy.
Nebelvírští se po sobě nerozhodně podívali, zřejmě však uznali, že na poslední Percyho poznámce něco bude, neboť jeden po druhém postupně sklonili hůlky poté, co jimi ještě jednou výhrůžně zamávali svým protivníkům před očima, a rychle se vydali směrem ke schodům ze sklepení v marné snaze nevšímat si zmijozelských posměšných poznámek.
Nathalie počkala, dokud všichni studenti nezmizeli za rohem, a pak se bez velkého nadšení vydala k pootevřeným dveřím. Nejistě nahlédla dovnitř a v temné učebně, lemované policemi se stovkami nádob pochybného obsahu a osvětlené pouze několika pochodněmi, spatřila Severuse Snapea skloněného nad stolem a zkoumajícího jednotlivé odevzdané vzorky. Některé bral do ruky, protřepával je a prohlížel proti světlu plamene, načež si cosi poznamenával na rozložený pergamen, na jiné se před udělením známky sotva podíval.
Chvíli se rozmýšlela, jestli jí vůbec stojí za to zahajovat s ním nějakou konverzaci, pak si ale povzdychla a odhodlaně zaklepala na otevřené dveře.
"Dobrý den, profesore," řekla pro jistotu, kdyby se náhodou rozhodl její klepání ignorovat.
Zvedl hlavu a věnoval jí bezvýrazný pohled. Pokud by se jeho rty kysele nestáhly do úzké linky, skoro by si myslela, že ji ani nevnímá.
"Počkejte venku, za chvíli budu hotov," utrousil stroze a nevšímavě se vrátil k hodnocení odevzdaných lahviček.
Pokrčila rameny a s úlevou se vytratila zpět na chodbu. Zamyšleně se opřela o zeď a začala si v hlavě rovnat rozvrh své další činnosti - co stihne ještě teď dopoledne, až získá od Snapea potřebné přísady, co udělá odpoledne, v čem bude pokračovat večer a v čem v následujících dnech; některé nápady si už při snídani poznamenala na kus papíru, jejž nyní vytáhla z kapsy a pozorně ho studovala, načež vylovila z druhé kapsy kouzelnickou pastelku - těch s sebou vždycky nosila plno - sedla si do výklenku ve zdi a začala doplňovat další údaje.
Nebýt zaskřípění zavíraných dveří, ani by si nevšimla, že Snape vyšel z učebny. Beze slova se na ni na okamžik zadíval a poté zamířil přes chodbu k dalším dveřím, které, jak se ukázalo, vedly do jeho kabinetu. Nathalie zastrčila papír s poznámkami do kapsy a následovala ho do místnosti, jež se jí, pokud to vůbec bylo možné, zdála ještě o něco podivnější než učebna lektvarů.
Letmo se rozhlédla po policích přeplněných knihami a skleněnými nádobami s roztodivnými, ne zrovna vábně vyhlížejícími tvory (případně jejich částmi) naloženými do různobarevných roztoků a potlačila jeden či dva zhnusené úšklebky. Uvědomila si, že na jedné její kresbě právě v této místnosti Snape za úplňku připravoval jakýsi lektvar, ale hned tu vzpomínku opět zahnala - podle Brumbála byl Snape mistrem v nitrozpytu a ředitel by jistě neocenil, kdyby si profesor lektvarů v její hlavě prohlédl střípky svojí ne právě záviděníhodné budoucnosti.
Na tohle si musím dávat pozor, pomyslela si zachmuřeně a okamžitě vytěsnila z mysli vše, co se týkalo jejích obrazovideckých schopností. Což ostatně nebylo nikterak složité, od smrti profesorky Meunierové a následně i svojí matky v tom měla docela slušnou praxi.
Raději se přinutila sledovat Snapea, jenž postupně otevíral dveře od různých skříní a s pohledem upřeným do jejího seznamu z nich vytahoval skleněné lahvičky, keramické dózy a plátěné sáčky s přísadami a vršil je na stůl uprostřed místnosti. Přistoupila blíž, přejížděla očima názvy jednotlivých ingrediencí, načež vykouzlila krabici odpovídající velikosti a začala nádobky a sáčky postupně rovnat dovnitř.
Netvářil se dvakrát nadšeně a za těch několik minut se na ni ani jednou nepodíval, natož aby promluvil. To ji sice trochu překvapilo - čekala minimálně nějaké otázky na téma, co s tím vším hodlá dělat - ale na druhou stranu jí to vůbec nevadilo. Po ránu nebývala právě ve formě, a pokud se odsud dostane, aniž by Snapea něčím vytočila a dala mu tak příležitost k odvetě za včerejšek (a předvčerejšek), bude to považovat za úspěch.
Pozavíral skříně a konečně vzal její přítomnost ve své laboratoři na vědomí.
"Nečekejte, že vám budu chystat nové přísady, až se vám cestou protrhne dno," zkřivil horní ret a uštěpačně kývl k její krabici.
Na okamžik nad tím popřemýšlela a pak raději proměnila papírový karton na pevné dřevo; ušklíbl se a naposled přejel zrakem její seznam.
"To je prozatím všechno," prohlásil a vracel jí ho, "zbývají jen sušené žabí oči. Mám je objednané už od začátku září a počítám, že dorazí nejpozději do konce tohoto týdne."
"To je v pořádku, nebudu je potřebovat dřív než za deset dní," snažila se o profesionální tón.
"Dám vám potom vědět," neznatelně přikývl a bez zájmu se od ní odvrátil.
Že by se s ním přece jen dalo v rámci možností jakžtakž vyjít? Anebo se jen šťastně trefila do okamžiku, kdy měl vcelku dobrou náladu, neboť právě sebral Nebelvíru dvacet bodů?
"Děkuji za pomoc, profesore," řekla až přehnaně zdvořile.
Střelil po ní lehce znechuceným pohledem a začal se zabývat úklidem věcí na svém stole. Pochopila, že lepší odpovědi se už nedočká, a tak popadla svoji bedýnku a rychle vyšla na chodbu.
Poznámka:
Marcus Flint byl kapitánem zmijozelského famfrpálového družstva. Podle českého překladu 1. dílu Harryho Pottera by měl být ve stejném ročníku jako Oliver Wood. To, že kdysi propadl, uváděla J. K. Rowlingová, když jí v původním anglickém originálu nevycházela některá Flinta se týkající data.
Žádné komentáře:
Okomentovat