Dneska mám nějak melancholickou náladu - venku je zataženo a prší, sníh nahradila parádní ledovka (brusle s sebou:-), pokouší se o mě nějaká choroba (a celkem se jí daří, ale já to pořád ještě nevzdávám;-) a já právě doladila tohle pokračování mojí povídky. Tak ať se vám líbí...Kapitola šestá: Vyjevovací lektvar (4. část)
Nathalie se pobaveně zasmála.
"Proč je ta chodba zakázaná? Řekla bych, že právě proto, aby tam nechodili žádní studenti, ne?" uchechtla se potutelně.
Dvojčata okamžitě začala předstírat otrávené výrazy.
"Ty tomu nerozumíš," sdělili jí, "tady je každý rok něco zakázané - když byl Percy v prvním ročníku, nesměli do druhého sklepení. Pak to zas byla komnata za kuchyní. A loni se nesmělo do východní věže. Přitom právě to jsou jediná místa, kde se v Bradavicích děje něco zábavného. Teda kromě Zapovězeného lesa. A ten je zakázaný natrvalo."
"Předpokládám, že zábavné je váš jiný výraz pro životu nebezpečné?" odtušila a Fred s Georgem se souhlasně zakřenili.
"Loni pěstovala Prýtová ve východní věži nějakou strašlivě vzácnou masožravou rostlinu pro madame Pomfreyovou. Pyl té rostliny se prý používá do nějakých lektvarů a má mít zázračné účinky na hojení zranění," přednášel Fred. "Nevěřila bys, jaká to byla legrace, když jsme při závěrečné hostině na konci roku jeden ten květ nastražili pod zmijozelský stůl."
"Vůbec nechápali, co se děje," začal se při té vzpomínce chechtat George, "každý se to snažil odkopnout co nejdál od sebe, a než to Snape našel a zničil, měli všichni nejmíň tři parádní kousance."
"No jo," smál se teď i Fred, "ještěže ten pyl má tak zázračné léčivé účinky - během pár minut se jim to zahojilo, a protože ten květ Snape mezitím nechal zmizet, nemohl nám nic dokázat. Tak rozzuřeného jsem ho ještě nikdy neviděl..."
"To si dokážu živě představit," řekla Nathalie se zlomyslným úšklebkem. Pak popošla ke dveřím, otevřela je a rozhlédla se po chodbě.
"No, počítám, že jste Filche protentokrát setřásli," oznámila dvojčatům a opět dveře zavřela. "Přišli jste alespoň na to, co v té chodbě je?"
"Zatím ne, ale to je jen otázka času," usmívali se chlapci odhodlaně.
"Tak fajn, nezapomeňte mě průběžně informovat. Teď ale musím pokračovat v práci," naznačovala jim nenápadně, že čas jejich návštěvy se nachýlil.
"Raději tu ještě chvíli zůstanem, jestli teda můžem," navrhl Fred bez okolků. "Na čem vlastně děláš?"
"Na jednom lektvaru," odvětila neurčitě. Následovaly tázavé pohledy. "Je to tajný. Hodně tajný," napodobila nedávný tajuplný Fredův výraz, až se oba hoši zasmáli.
"Dobrý! Můžem ti pomoct?"
"Děláte si srandu?" vykulila nevěřícně oči. "Neříkali jste, že lektvary jsou váš nejméně oblíbený předmět?"
"Ne, to se pleteš, říkali jsme jenom, že Snape je náš nejméně oblíbený učitel," odfrkl si George. "Jinak vaření různých směsí je fajn, dá se s nimi plnit cukroví, a kdo to pak sní, tak mu třeba narostou uši, oteče jazyk nebo tak něco. Jednou bychom chtěli pracovat pro Taškářovy žertovné předměty."
"Anebo si otevřít vlastní obchod. Ale to by ještě vyžadovalo spoustu výzkumu," promluvil Fred s nečekanou vážností, "musíš vynalézt spoustu originálních věcí, které nikdo jiný nemá."
"Vidím, že to máte promyšlené," usmála se překvapeně. "No, jestli mi fakt chcete pomoct, tak si tamhle vezměte nůž, v zásuvce najdete nějaké rukavice a tady je kýchavý bambus."
Ukázala jim, jak přesně mají sušené výhonky krájet, a hoši se na to vrhli s takovou vervou, až byl za chvíli ateliér plný žlutého dýmu. Zanedlouho však pronikli do tajů správného krájení a chrčivý kašel kýchavého bambusu se pak ozýval už jen zřídka.
Fred pracoval rychle a víceméně pečlivě, George se však za chvíli začal ošívat, neboť ho pod rukavicí rozbolela jeho ruka spálená od ohněštěra, a tak krájení postupně nechal a bavil Nathalii dalšími veselými historkami z Bradavic.
"...a tak se vsadili, že to nové koště dostane ten, kdo pětkrát proletí mezi větvemi Vrby mlátičky...," vypravoval právě, když se ozvalo další zaklepání na dveře a Nathalie se opět podezřívavě ohlédla.
"Začínám být nějak populární," utrousila nejistě.
Tentokrát však dveře nikdo nerozrazil, a tak si stáhla rukavice a vydala se je otevřít, neboť se jí příliš nezamlouvala představa, že řekne ,Dále!' slídivému Filchovi, který možná ještě pořád honí dvojčata po zdejších chodbách. Osoba stojící za dveřmi však nebyla o moc lepší alternativou.
"Ale, profesor Snape," řekla a snažila se předstírat nenucený výraz. "Co vy tady?"
"Odpoledne dorazila ta slíbená zásilka sušených žabích očí," sdělil jí chladně.
"A vy mi je osobně nesete, jak milé!" Lehce ironický důraz na posledním slově si nedokázala odpustit.
"Měl jsem cestu kolem," odvětil stroze, "Filch prý přistihl několik studentů někde, kde rozhodně neměli co pohledávat."
"Myslíte tu zakázanou chodbu hned tady za rohem?" zeptala se nevinně a nenápadně se opřela o dveře tak, že se o něco víc pootevřely a nabídly Snapeovi přímý výhled na obě dvojčata. "Žádné studenty jsem tu neviděla ani neslyšela," pokračovala klidně, "tedy kromě tady hochů Weasleyových, kteří mi už dobrou hodinu pomáhají krájet kýchavý bambus."
Snape zkřivil nevěřícně tvář a ona jen doufala, že ta hodina pokryje celou jejich případnou nekalou činnost.
"Na základě vlastních zkušeností pokládám za nutné vás upozornit, že Weasleyovi nejsou pro přípravu lektvarů právě vhodnou volbou," poznamenal opovržlivě.
"Vidíte a mně zrovna připadají docela šikovní," odvětila lakonicky.
"Vážně? To asi máte dost nízké nároky, že?" otázal se sarkasticky a výmluvně si prohlížel její už tak nevzhledné svršky, nyní navíc kompletně pokryté tenkou vrstvou žlutého prachu ze špatně pokrájeného kýchavého bambusu.
Přejela si rukou po šátku uvázaném na hlavě a chvíli si zaujatě prohlížela svoji žlutou dlaň; prach naštěstí po určité době ztrácel agresivní účinky, a tak si to mohla dovolit.
"Přiznávám, že jsme tak trochu blbli," pousmála se a nevzrušeně sledovala Snapeův napůl pohoršený a napůl znechucený výraz. "Je to celkem zábava, víte?"
V té chvíli se z ateliéru za ní ozvalo další mohutné chrčivé kýchnutí a ona pobaveně rozhodila pažemi, jako by naznačovala - no co jsem říkala?
"Jak dojemné," ušklíbl se. "Vidím, že si umíte najít přátele mezi sobě rovnými s rychlostí až překvapivou."
Snapeova schopnost šířit jedovaté poznámky byla vskutku zarážející a vyžadovala nemalé úsilí zachovat klidnou tvář.
"Doporučil byste mi snad nějaké lepší? Mileráda si od vás nechám poradit."
Stáhl obočí a vrazil jí do ruky papírovou krabičku s poslední chybějící ingrediencí.
"Jestli se vám kvůli spolupráci s Weasleyovými podaří ty přísady zničit, s mojí další pomocí nepočítejte," zavrčel a otočil se k odchodu.
"Beru na vědomí, profesore," odvětila a rozladěně za sebou zavřela dveře.
"Mon dieu, někoho tak příšernýho jsem v životě nepotkala," ulevila si a příliš se nestarala o to, jestli ji není přes dveře slyšet.
"Ještě se nám divíš, proč nemáme rádi hodiny lektvarů?" řekl George přece jen o poznání méně hlasitě.
S povzdechem zavrtěla hlavou. Ale co, hlavně že mám ty přísady, pomyslela si pak a vrátila se k práci.
Dvojčata ji asi po hodině opustila a díky jejich pomoci mohla dát vařit kýchavý bambus ještě před večeří. Po návratu z Velké síně pak odvar přecedila a uložila do chladu za okno. Tam by měl zůstat zhruba dva týdny s tím, že do něj bude postupně každý den přidávat další přísady. Vypracovala si k tomu podrobný harmonogram a strávila celý večer drcením netopýřích zubů, jež bude nutné zamíchat do odvaru hned následující den.
A jelikož to vypadalo na převážně večerní a noční práci, naplánovala si přes den podrobné seznámení se jak s hradem, tak hlavně s místními obrazy. A nutno dodat, že už se na to docela těšila.
Žádné komentáře:
Okomentovat