Další část povídky aneb profesor Riche opět v akci :-) A na konci překvapivé objevení se další známé postavy z příběhů Harryho Pottera...Kapitola osmá: V Prasinkách (2. část)
Nathalie z dálky zaslechla odbíjet šestou a vydala se do Velké síně na časnou snídani. Nepřekvapilo ji, když u kolejních stolů nespatřila ani živáčka, a na okamžik se ptala sama sebe, jestli takhle brzo ráno dostane vůbec něco k jídlu; rychlý pohled k učitelskému stolu na snídající McGonagallovou a Prýtovou ji však uklidnil a přidala se k nim.
"Nevypadáš moc dobře, děvče," přivítala ji Prýtová nepříliš povzbudivě. Tykaly si ode dne, kdy Nathalie splnila slib, jejž mrzimorské kolejní ředitelce dala při své první večeři v Bradavicích, a přišla si k ní do skleníků prohlédnout několik poutavých nákresů péče o čarodějné rostlinstvo.
"V poslední době trochu hůř spím," pokrčila Nathalie rameny a zakousla se do toastu s marmeládou.
"Měla by sis odpočinout," děla Prýtová starostlivě, "tohle tvoje věčné chození po studených chodbách od obrazu k obrazu... Dneska mají studenti letošní první výlet do Prasinek, tak se k někomu z nich přidej. A kup si od Rosmerty nějakou medovinu - na spaní mi nikdy nic nezabíralo tolik, jako ohřátá medovina."
"Asi to udělám," přikývla Nathalie s vděčným úsměvem. Nápad s Prasinkami se nezdál být vůbec špatný.
Celé dopoledne strávila řazením jednotlivých částí svého rozrůstajícího se seznamu bradavických pláten. Kromě hlavního schodiště se jí už podařilo obejít i několik učeben a kabinetů. V den, kdy byla představena Luciusovi Malfoyovi, ji k sobě na prohlídku kromě McGonagallové pozval i Quirrell, nic zajímavého u něj však neobjevila. Na stěnách místnosti, kde se vyučovala nauka o mudlech, visely z učebních důvodů pouze nepohyblivé mudlovské obrazy a ve své pracovně profesor schraňoval jen několik vlastnoručních náčrtů upírů pořízených během cesty, kterou absolvoval loňského školního roku. Následujícího večera si ji pro sebe zabrala madame Sinistra a do dvou hodin do rána jí podrobně popisovala princip pohybu těles na obrovských hvězdných mapách rozvěšených po stěnách astronomické věže. Do Brumbálovy pracovny se nicméně od onoho dne, kdy jí ředitel ukázal portrét svojí sestry, již nedostala; po Malfoyově návštěvě vyhlížel Brumbál dost zaneprázdněně a Nathalie usoudila, že až bude chtít, osloví ji ve věci dokončení seznamu ředitelských portrétů sám.
Kolem poledního zašla na oběd a u nebelvírského stolu odchytila Freda a George Weasleyovy ohledně výletu do Prasinek. Chlapci ji však zklamali sdělením, že do vesnice mají povoleno chodit pouze studenti od třetího ročníku výš, což oni sice považují za velice nespravedlivé, ovšem nic s tím nenadělají.
A tak se Nathalie nakonec vydala na procházku do vesnice sama. Několik vrstev oblečení pod hábitem ji chránilo před svěžím větrem vanoucím od jezera, a když procházela bránou mezi sloupy s kančími hlavami, byla vcelku ráda, že už je dost stará na to, aby nemusela tak, jako bradavičtí studenti, ukazovat Filchovi povolení k návštěvě Prasinek podepsané od rodičů.
Cesta do vesnice překvapivě zdaleka nebyla tak dlouhá a úmorná, jak si ji pamatovala z onoho večera, kdy tudy v noci a po kotníky v bahně vláčela deštěm svůj kufr v opačném směru. Naposledy pršelo před třemi dny a všudypřítomná mlha kupodivu nedokázala povrch cesty rozmočit natolik, aby to výletníkům znesnadňovalo chůzi. Z Bradavic do Prasinek se navíc šlo celou dobu z kopce, a tak se Nathalie ocitla mezi prvními staveními dřív, než by se odvažovala doufat.
Přirozeně nejdřív zamířila ke Třem košťatům, která už se plnila rozjařenými hloučky bradavických studentů. Madam Rosmerta se rozzářila a vypadala, že ji ráda vidí. Usadila Nathalii k volnému stolu u okna a v mžiku byla zpátky s žejdlíkem napěněného máslového ležáku, načež se jí docela podrobně vyptala na průběh její tehdejší noční cesty i na její dojmy z Bradavic a odběhla obsluhovat další právě dorazivší studenty.
Nathalie se pohodlně roztáhla na lavici, vytáhla z tašky říjnové číslo Kouzelných obrazů, které jí předchozího dne přišlo z Paříže i s dopisem od Claudine plným novinek týkajících se převážně jejího vzkvétajícího vztahu s Mauricem, a jala se časopisem listovat, popíjejíc při tom máslový ležák a poslouchajíc na půl ucha rozhovory studentů odehrávající se kolem ní. Když si všimla nové skupinky příchozích, bylo už na únik příliš pozdě.
"Nathalie, má drahá, tak jsem vás přece jen přesvědčil k návštěvě Prasinek!" zaslechla nadšené zvolání ode dveří a násilím potlačila nutkání schovat se okamžitě pod stůl, tím spíš, že se po ní hned otočilo několik hlav.
Jistě, Riche ji do Prasinek zval mnohokrát, dost dobře ovšem nechápala, jak si může skutečnost, že ji zde nachází samotnou sedět U Tří košťat, vyložit jako úspěch svojí zvací taktiky. Nebýt Pomony Prýtové, zřejmě by tu totiž vůbec nebyla.
A jako naschvál byl její stůl už poslední volný a Riche si začal sedat, aniž by čekal na svolení. Alespoň že přišel obklopen skupinkou starších dívek, které rozhodně nevypadaly na to, že by se jen tak nechaly odehnat, a Nathalie jim více než ochotně uvolnila místo u okna a uklidila se na samotný kraj stolu pozorně si hlídajíc ústupovou cestu ke dveřím. Jedinou nevýhodou bylo, že Riche si do čela přitáhl volnou židli, a tak se s ním ocitla na jednom rohu. Najít polohu, v níž by se pod stolem nemohl kolenem dotýkat toho jejího, bylo takřka nemožné.
Rosmerta se přišla pozeptat, co si dají, a Riche ji obdařil zářivým úsměvem, přejel ji od hlavy k patě mlsným hodnotícím pohledem a pochválil jí její jasně zelené šaty. Hostinská zjevně netušila, co si o něm má myslet, a tak raději došla pro objednaný máslový ležák, přinesla ho několik žejdlíků a odešla se věnovat dalším hostům.
"Vypadáte unaveně, drahoušku," pohladil Riche Nathalii starostlivě po předloktí. "Pořád vám to říkám, že byste neměla stále jen pracovat."
Stiskla rty a ještě o něco víc se odtáhla. Sice teď seděla doslova namáčknutá na pobaveně se tvářící nebelvírskou chytačku Leslii, ale připadalo jí to pořád lepší, než nepříjemná blízkost profesora Riche.
"Čekám, co z něj zas vypadne za moudra," sdělila jí Leslie šeptem, když se Riche otočil ke dvěma dívkám z Havraspáru, a spiklenecky na Nathalii zamrkala. "Cestou sem to docela stálo za to," pochechtávala se tiše, "půlhodinový monolog o magické síle lásky - větší snůšku keců jsem snad v životě neslyšela. Až to budu vyprávět našim ve věži, tak se potrhají smíchy…"
Nathalie se vyděšeně přikrčila a toužebně pohlédla ke dveřím. Ne snad, že by za normálních okolností, v soukromí a nad sklenkou dobrého vína něco namítala proti rozjímání o významu lásky. Leč v podání Celebruse Riche o její magické síle opravdu nechtěla nic vědět. Zvlášť ne dnes, když se sotva vzpamatovávala ze svého snu. Jenže jí se na názor nikdo neptal.
"Myslíte tu pohádku o žabákovi, který se promění v prince?" zaslechla právě jednu z těch havraspárských dívek.
"Pohádka, říkáte? Tak to ale chápou jenom mudlové, bez urážky. Jak si ale myslíte, že taková pohádka vznikla, moje milá?" tázal se Riche a navázal tak na rozhovor, který zřejmě začal už venku. "Samozřejmě se zakládá na skutečnosti! Profesorka McGonagallová to určitě bude znát mnohem lépe, nežli já, ale doopravdy existuje kouzlo, jímž lze někoho přeměnit v libovolné zvíře tak, že protikouzlem je pouze polibek z upřímné lásky…"
Proboha, co je tohle za žvást? Nathalie vytřeštila oči na desku stolu a snažila se nevnímat těch několik romantických vzdechů, které se k ní nesly odnaproti.
"Co jsem říkala?" šťouchla do ní Leslie a tiše se rozesmála do svého žejdlíku.
"Tak na to se musím profesorky McGonagallové každopádně zeptat," protáhla s nezastíranou ironií světlovlasá dívka ve zmijozelských barvách sedící naproti Richeovi.
Její tón by Nathalie mezi profesorovými obdivovatelkami nečekala, a tak přece jen zdvihla oči od stolu a pokradmu se rozhlédla kolem sebe. Vzápětí si dost oddychla - zjevně tu nebyla jediná, kdo si o Richeovi myslel svoje; některé z přítomných dívek se účastnily této výpravy evidentně pouze s vidinou zlomyslné zábavy na profesorův účet. Leslie se vedle ní dusila smíchy při představě výrazu své kolejní ředitelky, až se jí někdo na něco takového dotáže, a Nathalie si dobře všimla neposedných ohníčků v očích jedné studentky z Mrzimoru, která si nevzrušeně uhlazovala své jasně fialové vlasy a chystala se promluvit s nejvyšší mírou předstírané vážnosti, jíž v té chvíli byla schopna:
"To je všechno nesmírně zajímavé, pane profesore, ale přece jen si nemyslím, že byste mohl využít kouzelnou sílu polibku například v oblasti černé magie…"
"A to se právě velice mýlíte, slečno Tonksová," přerušil ji Riche shovívavě a všichni v okolí překvapeně ztichli. Ti, kteří ho obdivovali, i ti, kteří očekávali nějaké další senzační odhalení, ani nedutali a viseli mu na rtech, aby nepřišli o jediné slovo.
Poznámka:
Neodolala jsem, abych do příběhu nezačlenila i postavu Nymfadory Tonksové. Z několika zmínek v HP knihách a dalších údajů zveřejněných J. K. Rowlingovou tvůrci HP Lexiconu dovodili, že by Tonksová rok před nástupem Harryho Pottera měla být v posledním ročníku bradavické školy, a to v mrzimorské koleji (v 5. dílu říká, že se bystrozorem stala teprve loni, později se dozvídáme, že příprava na bystrozora trvá tři roky, Tonksová rovněž popisuje, že se nikdy nestala prefektkou, a hovoří o "ředitelce své koleje", a to v situaci, kdy všichni kolem mluví o prefektech Nebelvíru, takže McGonagallovou zjevně nemyslí, tudíž zbývá už jenom Prýtová z Mrzimoru).
Žádné komentáře:
Okomentovat