V Prasinkách lze narazit opravdu na kdekoho. Koneckonců Rosmertin lokál není zdaleka zdejší jediný, a když se člověk potřebuje napít, skousne i daleko neútulnější prostředí :-)Kapitola osmá: V Prasinkách (3. část)
"Během výkonu svojí funkce jsem našemu Čarodějnému výzkumnému institutu zadal zpracovat hned několik studií na toto téma," spustil Riche a Nathalie si vroucně přála, aby místo, kde profesor sedí, nějakou šťastnou náhodou zasáhl meteorit dřív, než bude moci pokračovat. "A budete se možná divit," nevyslyšela nebesa její přání, "leč bylo nezpochybnitelně prokázáno, že více než devadesát procent kouzelníků není schopno úspěšně provést kletbu Avada kedavra nejméně deset minut poté, co byli někým políbeni."
Nathalie zaslechla, jak několik studentek překvapeně a možná i trochu vylekaně vydechlo; sama se jen nepatrně přikrčila a pevně zavřela oči. Jenom se mi to zdá, opakovala si kolem dokola. Je to jenom pokračování mojí noční můry a už brzy se probudím. Nic z toho není pravda…
Kolem stolu nastalo na okamžik nevěřícné ticho, přerušované jen Lesliiným kašlem, jímž se dívka neúspěšně snažila zakrýt svůj nyní poněkud hysterický smích. Nathalie znovu otevřela oči, zazírala pod sebe na desku stolu a vážně uvažovala nad tím, jestli by se jí trochu ulevilo, kdyby o ni začala mlátit hlavou.
"No, to je možná proto, že obecně devadesát procent čarodějů není této kletby vůbec schopno," poznamenala suše Tonksová, jejíž obličej byl snahou o zachování vážnosti málem tak fialový, jako její vlasy.
Dívka ze Zmijozelu se opovržlivě uchechtla a ani Richeovy opravdové obdivovatelky tentokrát nevypadaly příliš přesvědčeně.
"Pouze málokdo je přece schopen myslet tuto kletbu skutečně vážně, což je k jejímu provedení naprosto nezbytné, pokud vím," dodala Tonksová a věnovala zmijozelské studentce podmračený úsměv.
"Správně, slečno Tonksová, deset bodů pro Mrzimor," zazářil Riche nadšeně, aniž by si všímal narůstajících rozpaků svého okolí. "A to je přesně to, o čem mluvím! Kolik lidí bude myslet vážně, že vás chtějí zavraždit i poté, co je políbíte?"
"Všichni," nevydržela to už Nathalie a rozladěně vstoupila do rozhovoru. "Počítám, že pokud mě někdo bude chtít zavraždit, tak můj ani ničí jiný… polibek… ho od takového úmyslu nedokáže odradit." Znechuceně se zašklebila.
"No jo, a když to bude ženská, tak ji tím nejspíš akorát ještě víc naštveš," zamumlala vedle ní Leslie a nenápadně si utírala slzy smíchu, které jí po posledním Richeově prohlášení vytryskly z očí.
"To si snad děláte legraci," obrátila se nyní Nathalie nevěřícně přímo k Richeovi. "U všech druidů, vždyť jste profesor obrany proti černé magii! Kouzelná síla polibku, Richi, přece tady studentům nemůžete vykládat takové, s prominutím, bludy!"
Riche se nepřestal zářivě, i když teď poněkud křečovitě usmívat, avšak nápadně zbledl a ona ucítila upřené pohledy všech dívek u stolu, jakož i několika dalších studentů, kteří rozhovor nenápadně poslouchali. Snažila se sice mluvit potichu a přímo k Richeovi, neboť i přes svoji značnou nechuť k němu neměla v úmyslu ho přede všemi shazovat, ale přesto se neubránila tomu, aby její slova nezazněla hlasitěji, než by jí a hlavně Richeovi bylo milé. Pohlédla mu do očí a překvapeně zamrkala, když si povšimla, jak se náhle nebezpečně zaleskly tak, jak si toho u něj nikdy dřív nevšimla. Na okamžik ji napadlo, jestli tohle okázalé předvádění Richeovy romantické duše není pouhou komedií skrývající jeho pravou tvář, jejíž podobu raději ani nechtěla znát, ale to už se profesor znovu ovládl a obdařil ji afektovaně dotčeným úsměvem.
"Bludy? Drahá slečno Belartová, Harry Potter jako jediný přežil kletbu Avada kedavra pouze díky lásce svých rodičů, kteří pro něj zemřeli! A to prosím, pokud je mi známo, uvádějí v dostupných pramenech přímí svědkové tehdejších událostí! Nebo to jsou podle vás také jenom bludy?" pronesl nahlas a vítězně se rozhlédl kolem sebe.
Nathalie se na něj zaraženě zadívala.
"Jak s tím krucinál souvisí Harry Potter?" zeptala se ho po chvíli nechápavě.
"Vy prostě nevěříte na lásku, slečno Belartová," vyhnul se odpovědi; mluvil pomalu a upřeně jí přitom hleděl do tváře. "Všímám si toho už delší dobu. A říkám si, co tak příšerného se vám asi muselo přihodit, že jste k ní tak odmítavá. Je to snad něco z vašeho dětství? Dobrý Bože, kdybych neznal tak dobře vašeho otce, domníval bych se…," významně se odmlčel.
Nathalie ztuhla a prsty div nerozdrtila svoji sklenici. Co si ten parchant o sobě vůbec myslí? Jak si může dovolit tady přede všemi něco takového naznačovat?
"Co je vlastně s Harrym Potterem?" promluvila náhle do napjaté atmosféry Tonksová a předstírala, že si nevšímá, jak se po ní všichni nechápavě ohlédli. Tou jednoduchou otázkou však odvrátila pozornost od Nathalie a ta jí za to byla velice vděčná.
"Těžko říct," snažila se teď i Leslie rozproudit debatu na bezpečné téma. "Bude mu teď tak deset, jedenáct? Řekla bych, že by měl příští rok nastoupit do Bradavic, nebo ne?"
"Příští rok? Tak to je vážně škoda, že už tu nebudu," navázala hned Tonksová, "moc ráda bych ho poznala…"
Nathalie si neslyšně oddychla. Osazenstvo hospody si jí postupně přestalo všímat, i Riche se od ní zcela odvrátil a plně se věnoval svým obdivovatelkám a ona využila okamžiku, kdy Rosmerta přinesla další máslové ležáky, a s velice nenápadným rozloučením, na které reagovala jen Leslie, Tonksová a studentka ze Zmijozelu, se vytratila za Rosmertou do skladu vybrat si pár lahví medoviny, z nichž jednu jí Rosmerta dala hned na cestu a ostatní jí slíbila doručit počátkem příštího týdne.
Vyšla z hostince a rychlým krokem se vydala po hlavní ulici na druhý konec vesnice. Mimoděk přejížděla očima po hloučcích studentů postávajících před výlohami barvami hýřících obchůdků, ale nedokázala vnímat žádné podrobnosti. V hlavě se jí pořád převíjela Richeova slova a ona se nutila zhluboka dýchat, ačkoli neměla pocit, že by se z toho rozhovoru hned tak vzpamatovala.
Nepřijímám jeho trapné dvoření, z čehož vyplývá, že nevěřím na lásku, což je podle něj následek toho, že mě někdo v mládí zneužíval, ačkoli to asi nebyl můj otec, i když bůhví jestli, shrnula jednou větou obsah Richeova sdělení a nevěřícně zalapala po dechu. To je ale kretén! Pche, prý kouzelná síla polibku, to by viděl, k čemu by mu byla, kdyby to na mě zkusil! To by byla Avada kedavra jedna báseň!
Především jsi odtud měla vypadnout hned, jak vešel dovnitř, sdělil jí kousavě její vnitřní hlas. Anebo ses do toho alespoň neměla plést… U Merlina, jenže ty jeho řeči, to se fakt nedalo poslouchat! Tohle že je profesor obrany proti černé magii? Co ten asi tak může studenty naučit?
Vyšla z Prasinek a cesta ji vedla do kopce a pak stále dál až k polorozpadlému stavení. U plotu postávalo pár dětí a zaujatě si na tu dřevěnou chatu ukazovaly, zaslechla něco o přízracích, které tam po nocích straší a vydávají při tom příšerné zvuky, ale nevěnovala tomu pozornost a pokračovala dál, dokud se do ní na nechráněném prostranství neopřel ledový podzimní vítr a nedonutil ji vrátit se zpět do vesnice ve vlastních stopách.
Než došla mezi první stavení, byla úplně promrzlá, ráda by se teď napila něčeho teplého, jenže U Tří košťat nejspíš ještě pořád seděl Riche, takže tuhle možnost rovnou zavrhla a zabočila do jedné z postraních ulic. Když před sebou po chvíli zahlédla rezavějící vývěsní štít hospody U Prasečí hlavy, ani si neuvědomila, že by jí to snad mělo něco připomínat, pouze si vděčně oddychla a zapadla dovnitř.
Tenhle podnik se od Tří košťat lišil natolik, že se Nathalie chvíli ptala sama sebe, jestli se stále ještě nachází v kouzelně barevných Prasinkách. Lokál byl na první pohled malý, tmavý a špinavý, páchlo to tam jako v kozím chlívku a jediným osazenstvem se zdálo být pár starousedlíků, mezi nimi i dvě ježibaby, které pokuřovaly z dlouhých dýmek u stolu v rohu a přes hustý namodralý dým jim téměř nebylo vidět do tváře. Za normálních okolností by Nathalie z takového místa honem rychle vycouvala, ale teď byla vděčná za trochu tepla, sedla si k zašlému stolku pod zaprášené okno a objednala si svařené skřítčí víno.
Hostinský o svůj zjev rovněž příliš nedbal, byl postarší, zarostlý a značně odraný a ona si ho lépe prohlédla, až když jí přinášel objednané pití. Její vztek na Riche ještě stále neodezněl, a tak jí trvalo poměrně dost dlouho, než dokázala zařadit starcovy podivuhodně modré oči a pochopila, že sedí v podniku Brumbálova bratra Aberfortha.
Drsnější alternativa Tří košťat, vzpomněla si na ředitelova slova a okamžitě se pozorně rozhlédla kolem sebe, i když těžko mohla očekávat, že by právě zde, v zakouřeném smrdutém lokálu, visel všem na očích portrét Aberforthovy a Albusovy sestry. Obraz se určitě nacházel spíš v Aberforthových soukromých prostorách a Nathalie se tak musela spokojit s tím, že hostinského po očku pozorovala a přemýšlela, kolik lidí ví, že mezi bradavickým ředitelem a výčepním od Prasečí hlavy existuje nějaká spojitost.
Poznámka:
Cestou do Bradavic Hermiona Harrymu říká, že o něm píšou jak v Dějinách kouzel a čar moderní doby, tak i ve Vzestupu a pádu černé magie, a také ve Velkých činech kouzelníků ve dvacátém století, a že ona si o něm přečetla úplně všechno. Pro účely tohoto příběhu proto předpokládám, že základní okolnosti pádu Voldemorta a smrti Harryho rodičů byly, včetně oné teorie oběti z lásky, v kouzelnickém světě všeobecně známy.
Žádné komentáře:
Okomentovat