Desátá kapitola - tomu se ani nechce věřit... Příběh se přehoupl do listopadu a začíná famfrpálová sezóna (tímto bych ráda poděkovala Pavluondrovi on-ví-za-jakou pomoc :-))Kapitola desátá: Tajemství dvojčat Weasleyových (1. část)
"Nathalie! Tady!" zaslechla odkudsi shůry hlas Pomony Prýtové a vzápětí mrzimorskou kolejní ředitelku spatřila, jak na ni mává z ochozu již takřka z poloviny zaplněné profesorské tribuny.
Odhrnula plachtu s pruhy v nebelvírských a mrzimorských barvách a začala stoupat vzhůru po dřevěných schodech.
Udýchaně se vynořila uprostřed tribuny a při pohledu přes zábradlí se jí z té výšky trochu zatočila hlava, to už ji ale Prýtová táhla na sedadlo vedle sebe a nadšeně jí ukazovala jednotlivé žlutě oděné mrzimorské hráče, kteří si právě dávali zahřívací let kolem hřiště, jsouce při tom mohutně povzbuzováni svými spolužáky z koleje usazenými na několika dalších tribunách či poskakujícími dole na trávníku.
V té chvíli ale hlasitý řev přivítal z šatny vycházející hráče Nebelvíru, kteří okamžitě nasedli na košťata a vznesli se vzhůru, aby rovněž obletěli své kolo podél skandujících studentských řad. Nebelvírským hráčům fandila i většina žáků z Havraspáru, zatímco zmijozelští studenti na nebelvírské družstvo posměšně pískali a to mrzimorské sice zahrnovali podporou, jenže ani ta nevyznívala zrovna upřímně.
"Drž nám palce!" zakřičeli na Nathalii Fred s Georgem, když se mihli kolem profesorských sedadel, a ona jim radostně zamávala, načež se omluvně usmála na svoji sousedku.
"Zrádkyně," uchechtla se Prýtová potutelně, "a já myslela, že budeš fandit těm mým. To ti nezapomenu," zlobila se naoko, ale v očích jí plály dobrosrdečné ohníčky.
"Přišla jsem o něco?" rozhlížela se McGonagallová pozorně po hřišti, usedajíc vedle nich.
"Naopak," smála se Prýtová, "získala jsi další fanynku svého družstva."
"Vítězství přece vždycky přejeme těm, kteří si ho zaslouží, bez ohledu na koleje, ne?" odvětila McGonagallová zlehka, ale Nathalii neušel hřejivý úsměv, který jí věnovala.
"No ty určitě, Minervo!" zakuckala se Prýtová smíchy. "Jako bych nevěděla, jak moc toužíš po tom, aby se famfrpálový pohár konečně přestěhoval od Severuse k tobě…"
"S tím ovšem příliš nepočítejte," zazněl nad jejich hlavami lenivý, jemně sarkastický Snapeův hlas. "Troufám si totiž dost silně pochybovat o tom, že by letošní tým nebelvírské koleje byť i jen vzdáleně dosahoval kvalit zmijozelských hráčů." Profesor se pohodlně usadil v řadě za nimi a bez zájmu přejížděl očima famfrpálový ovál.
"Však uvidíme za čtrnáct dní, Severusi, až budou vaši hrát s Havraspárem," zamračila se McGonagallová a vrhla na Snapea zlobný pohled, na který profesor reagoval pouze nevzrušeným nadzdvihnutím obočí. Nathalie stiskla rty, aby se nezačala smát - soupeření mezi kolejemi se zjevně netýkalo pouze studentů - Prýtová sice zachovávala bohorovný klid a Kratiknot se ani neobjevil, ale minimálně McGonagallová a Snape považovali každoroční mezikolejní boj za věc osobní cti. A tento zápas byl jeho skutečným zahájením.
To ostatně potvrdil i krátký proslov Brumbála; ředitel rovněž vystoupal na profesorskou tribunu a nyní hráče důrazně žádal o poctivou hru v tomto zápasu i ve všech dalších, jež budou v průběhu školního roku následovat.
"Famfrpálový pohár nechť získá ten nejlepší!" ukončil svůj projev a celý stadion zajásal a poněkud netrpělivě zatleskal.
Oliver Wood si podal ruku s mrzimorským kapitánem, madame Hoochová prudkým trhnutím otevřela bednu, z níž okamžitě vystřelily čtyři famfrpálové míče, zapískala na píšťalku a za hlasitého křiku skupinek na tribunách se k nebi vzneslo čtrnáct hráčů na košťatech.
"Camrálu se jako první zmocňuje Angelina Johnsonová a okamžitě vyráží k mrzimorským obručím," rozlehl se nad hřištěm jasný hlas Tonksové, kterou by s ohledem na její dnešní kanárkově žluté vlasy Nathalie ani nepoznala, "Anne Bennettová se jí snaží Camrál sebrat a už ho skoro má… ale ne! Právě ji trefil Potlouk odpálený Fredem Weasleym, možná to byl George, těžko říct, Anne upustila Camrál, chytá ho John McRoy a letí na mrzimorskou polovinu, kličkuje mezi Rachel Smithovou a Chrisem Summerbym a… je to GÓL!" zakřičela do plechového kornoutu, který byl očarovaný, aby zesiloval její hlas jako megafon - přesto však málem zanikla v řevu, jenž se rozezněl z nebelvírských tribun.
McGonagallová nadskočila na svém sedátku a začala radostně tleskat, Nathalie toho se svojí dosud ovázanou rukou mnoho nezastala, a tak ten gól ocenila alespoň patřičně nadšeným povykováním.
"Nebelvír vede deset nula a Camrál už drží Paula Robinsová, přihrává McRoyovi, ten se obratně vyhnul Potlouku, přihrává Johnsonové a je to DALŠÍ GÓL!"
"Neměla bych ji trochu uklidnit?" dumala vedle jásající Nathalie lehce pobavená Prýtová na adresu Tonksové. "Vždyť ona to komentuje, jako by ani nebyla z Mrzimoru!" Mezitím Nebelvír vstřelil další gól a červeně odění fanoušci vypadali, že radostí strhnou ochozy.
"Přece se jen snaží být objektivní," odbyla ji netrpělivě McGonagallová a nervózně poposedávala vyhlížejíc na obloze Zlatonku.
"Možná bych od svojí studentky trochu té neobjektivity přece jen snesla," zasmála se Prýtová a polekaně sebou trhla, když Potlouk těsně minul obličej Anne Bennettové; i Nathalii zatrnulo, neboť si dobře pamatovala, jakou o ni právě Anne projevila starost po jejím nepovedeném soubojovém vystoupení s Richem.
"To bylo o fous, Annie," zhodnotila to Tonksová. "Ale pozor! Vypadá to, že Cadwallader zahlédl Zlatonku!"
Celým stadionem proběhlo mocné zahučení, když mrzimorský chytač vystřelil k obloze, Leslie ho vzápětí následovala, ale pak se oba zastavili na místě a zmateně se rozhlíželi kolem sebe - Zlatonka zmizela stejně náhle, jako se objevila.
"A Camrál drží Summerby, řítí se k nebelvírským obručím, jak si s tímhle poradí Wood? Vypadá, že má koště i situaci pevně v rukách, ale ne! Je to GÓL! Prvních deset bodů pro Mrzimor, Wood nezvládl Potlouk, který si to na něj náhle namířil a div ho neshodil z koštěte!"
Tentokrát propukli v jásot žlutě odění diváci, Prýtová vyskočila ze sedadla a něco nahlas pokřikovala a Oliver vztekle cosi gestikuloval na nevzrušené hochy Weasleyovy, přitom se náhle musel vyhnout dalšímu Potlouku, který na něj poslal mrzimorský odrážeč, a Summerby za jeho zády vstřelil další gól. Fred a George se smíchy málem neudrželi na koštěti a významně na Olivera krčili rameny, ten byl zlostí celý červený, zjevně se přestal soustředit, a když se těsně kolem něj prosmýkla Anne Bennettová a srovnala skóre na třicet ku třiceti, vypadal, že ho raní mrtvice.
Zápas pokračoval a Nebelvíru se pomalu přestávalo dařit. Fred a George se zřejmě rozhodli hrát po svém a vytrvale odráželi Potlouky na mrzimorského chytače, z jehož koštěte brzy trčely polámané pruty na všechny strany. Nebelvírská chytačka Leslie tak sice měla naprosto volné pole působnosti, jenže Zlatonka ne a ne se objevit. Oliver nevěděl, kterou obruč bránit dřív - každý z mrzimorských střelců pokaždé obsadil prostor před jednou z nich, přihrávali si Camrál mezi sebou a postupně stříleli jeden gól za druhým - zprvu se Angelině, Paule a Johnovi dařilo míč čas od času uzmout a pokusit se o průnik na protější stranu hřiště, jenže pak se při jednom průletu pod profesorskou tribunou poštěstilo nadšeně jásající Tonksové (Mrzimor už v té chvíli vedl o sto bodů) upustit megafon tak nešikovně, že zasáhl Paulu do hlavy, což vyřadilo ze hry nejen ji, ale i jejího starostlivého přítele Johna, a než madame Hoochová zjistila, co se stalo, a přerušila zápas, prohrával Nebelvír padesát bodů ku sto osmdesáti.
McGonagallová s napůl šíleným výrazem v očích vypadala, že Tonksovou promění v něco hodně odporného, zkroušená mrzimorská komentátorka se omlouvala na všechny strany za svoji nešikovnost, do toho všeho Snape pronášel lakonická hodnocení celé situace - samozřejmě si prý byl vědom mimořádné neschopnosti nebelvírského týmu, ale že by to bylo zas až tak špatné, to skutečně nečekal - a právě když Nathalie zklamaně povolila sevření palců, které celou dobu nebelvírským hráčům držela, cosi se zlatě zalesklo uprostřed hřiště, Leslie vystřelila kupředu, a než si mrzimorský chytač uvědomil, co se děje, propukla červená část tribun v ohlušující jásot, neboť Nebelvír zrovna vyhrál první famfrpálový zápas sezóny.
Poznámka:
V HP knihách není příliš mnoho jmen mrzimorských famfrpálových hráčů a ti, kteří se tam objevují, jsou spíš současníky Harryho Pottera, než aby mohli hrát již v době mojí povídky. Např. Cedric Diggory začal hrát za Mrzimor až ve 3. dílu HP. Takže jsem musela trochu improvizovat - Anne Bennettovou jsem napsala už do předchozí kapitoly, Rachel Smithová by mohla být starší sestrou Zachariáše Smitha, Derek Cadwallader starším bratrem mrzimorského střelce, který je zmíněn v 6. dílu HP a Chris Summerby třeba bratrancem Summerbyho, jenž se stal mrzimorským chytačem po Cedrikově smrti. Vycházím z toho, že celé kouzelnické rodiny většinou chodí do stejné koleje (a hrají famfrpál:-)) a také se mi nechce pořád vymýšlet nová jména - ostatně příjmení Pauly Robinsové jsem si rovněž vypůjčila z 6. dílu HP - Demelza Robinsová z Nebelvíru byla dobrá střelkyně :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat