Další část povídky aneb Celebrus Riche opět zasahuje...Dnešní kapitolu věnuji Polgaře (všechno nejlepší! ;-))
Kapitola devátá: Předvečer Všech svatých (2. část)
Z učebny dějin čar a kouzel se Nathalie přesunula do Velké síně a zahájila prověřování tamních obrazů. Hned u druhého plátna to však vzdala, neboť skončilo vyučování a do síně se začali trousit ti studenti, kteří z nějakého důvodu raději psali úkoly zde, než v příliš hlučných společenských místnostech anebo naopak příliš tiché knihovně pod dohledem nerudného obličeje madame Pinceové.
Odebrala se do svého pokoje, rozložila pergameny po podlaze kolem sebe a pustila se do porovnávání svého seznamu s několika odbornými publikacemi o umění; k jednotlivým dílům si poznamenávala nalezené zajímavosti a zabrala se do svého studia natolik, že si ani nevšimla klepání na dveře, dokud ji Fred a George vesele nepozdravili a neusadili se na zemi vedle ní.
"Chtěli jsme konečně zjistit, co je v té zakázané chodbě, jenže jsme tam narazili na Norrisku," vykládal George. "Ta kočka je fakt děsná. Měli bychom na ni zase něco vymyslet..."
"Vymýšlejte si na ni, co chcete," pousmála se Nathalie, "ale hlavně to neprovádějte nikde v okolí mého pokoje. Filch si beztak dodneška myslí, že jsem ji tehdy obarvila já."
"Tobě ale nemůže dát žádný trest, to máš dobrý," děl Fred pobaveně.
"Vážně skvělý," odtušila sarkasticky.
"Vlastně ses nám ani nepochlubila, že ses v Prasinkách pohádala s tím tupcem Richem," pokračoval Fred a spokojeně se pochechtával.
"Jak to víte?" zdvihla podezřívavě hlavu.
"Leslie nám to před chvílí vyprávěla na tréninku," odvětilo dvojče. "Riche se z toho prý nemohl vzpamatovat ještě půl hodiny po tom, co jsi odešla."
"Vážně?" zahučela bez nadšení. O sobotním střetu s Richem se jí nechtělo ani přemýšlet, natož mluvit.
"No jo," přidal se George. "Prý by od Francouzky čekal mnohem větší zaujetí pro... ehm, lásku," zašklebil se odporem k právě pronesenému slovu.
Nathalie si povzdychla.
"Neměla bych to říkat, když je to váš profesor, ale..."
"Je to fakt děsnej blbec," dopověděl za ni George. "Jo, to my víme. Akorát by to někdo měl vysvětlit Percymu. Ten je z něj pořád úplně na větvi. Za chvíli mu nejspíš bude chodit leštit boty, nebo tak něco."
"A co váš dnešní trénink?" snažila se raději nasměrovat hovor příjemnějším směrem.
"Ušlo to," zkonstatoval Fred. "I když Oliver si pořád stěžuje na Johna a Paulu - prý si víc než Camrálu všímají jeden druhého."
"To bude nejspíš ta Richeova magická síla lásky," uchechtl se George a Nathalie se znechuceně ušklíbla.
"Přijdeš nás v sobotu podpořit proti Mrzimoru?" zajímal se Fred.
"Ovšem, to si nemohu nechat ujít," usmála se.
"A co bude s tím ohňostrojem?" zjišťoval George.
"Včera jsem požádala McGonagallovou, aby vás pustila ve středu večer z hradu. Takže hned jak skončí slavnostní večeře, vyrazíme k Hagridovi - slíbil, že všechny ty rachejtle připraví už odpoledne."
"Paráda!" kývala dvojčata rozjařeně. "Můžeme vzít i Leeho Jordana?"
"Jasně," přitakala. "Ale o těch mých narozeninách nikomu neříkejte. Nerada bych, aby se tam objevil Riche s nějakým šíleným blahopřáním. I když to už teď asi nehrozí," pousmála se sama pro sebe, "ten mě spíš rovnou prokleje…" Ani netušila, jak blízko je pravdě.
O dva dny později totiž právě dokončovala soupis obrazů ve Velké síni, když dovnitř nakráčel Celebrus Riche následovaný poměrně početnou skupinou studentů v barvách všech bradavických kolejí. Nathalie se vznášela na očarované stoličce několik stop nad zemí před jedním z vysoko pověšených pláten a hodlala profesora až na povinný pozdrav pokud možno ignorovat a vytratit se ze síně hned, jak zapíše poslední malbu; odešla by již nyní, ale chtěla mít seznam zdejších pláten hotový dřív, než domácí skřítkové začnou připravovat Velkou síň na slavnost předvečera Všech svatých. Richeův zvučný hlas však vytěsnit nedokázala a nedobrovolně se tak ocitla přímo uprostřed jedné z jeho hodin.
"Jak sami vidíte, domácí skřítkové již odstranili kolejní stoly před večerní slavností a ředitel Brumbál laskavě souhlasil s tím, abych dnešního odpoledne spojil vyučování celého čtvrtého ročníku a využil zdejší prostor za účelem praktického nácviku obranných kouzel," promlouval Riche ke studentům. "Takže pro ty z vás, kteří jste z Havraspáru a Mrzimoru a měli jste teď mít hodinu s profesorkou Prýtovou, zítřejší výuka obrany proti černé magii odpadá a připojíte se na bylinkářství k ostatním dvěma kolejím. Je to jasné?"
Několik studentů neochotně přikývlo.
"Dobrá. A nyní k věci - v uplynulých týdnech jsme z teoretického hlediska probrali několik běžně používaných obranných kouzel, z nichž nejznámější je…," rozhlédl se významně kolem sebe, "ano, pane Weasleyi?"
"Kouzlo Protego, pane profesore," odvětil zapáleně Percy.
"Výborně, pane Weasleyi, pět bodů pro Nebelvír," usmál se shovívavě Riche a Percy se doslova nadýmal pýchou. "Budete tak laskav a předvedete nám ho?" pokračoval však Riche; Percy se vzápětí nejistě rozhlédl kolem sebe.
"Nemusíte mít vůbec strach," pousmál se profesor, "vyšlu na vás nenáročnou, dobře známou kletbu a vy se ji pokusíte odrazit."
Nathalie přestala psát a otočila se ke scéně pod sebou. Studenti zrovna uvolňovali prostor kolem blahosklonně se usmívajícího Riche a nepříliš nadšeného Percyho, který se sice snažil tvářit sebejistě, ale přesto profesora s obavami pozoroval. Mohla se akorát domýšlet, jestli má větší strach z toho, že Riche zraní jeho, nebo z toho, že on sám zraní obdivovaného profesora. Trochu ji udivovalo, proč Riche nenechá studenty cvičit mezi sebou, pokud se ovšem nechtěl přede všemi předvádět. Čemuž by se v jeho případě vůbec nedivila.
Riche a Percy zaujali pozice asi dvacet kroků od sebe a namířili na sebe hůlky.
"Dobře, tak na tři," pravil Riche. "Raz, dva, tř- "
Ještě ani nedomluvil, když z jeho hůlky vylétl tenký paprsek oranžového světla a zasáhl nepřipraveného Percyho přímo doprostřed hrudníku - jeho tělo se vymrštilo do vzduchu a po několika metrech přistálo uprostřed hloučku překvapených mrzimorských studentek.
"Dobrý Bože, jste v pořádku, pane Weasleyi?" tázal se Riche s afektovanou úzkostlivostí a rozeběhl se směrem k omámenému Percymu, jemuž dívky právě pomáhaly na nohy. "Já vám neřekl, že budu používat neverbální kouzla? Ach, tak to mě velmi mrzí! Ovšem s tím jste musel počítat, že? Případný protivník vám také nebude nahlas sdělovat, jakou kletbu proti vám vysílá…" Jeho slova zanikla uprostřed rozladěného šepotu okolostojících studentů.
Nathalie znechuceně zavrtěla hlavou a přesunula se na svojí židli před poslední obraz, který měla zapsat.
"Nějaký další dobrovolník?" rozhlédl se Riche kolem sebe, a když se znovu otočila, všimla si, jak několik studentů instinktivně udělalo krok vzad.
"Možná by bylo lepší, pane, kdybyste nám to nejdřív předvedl s někým dospělým," ozvalo se potměšile ze zmijozelské skupiny.
"Myslíte, pane Flinte?" přimhouřil Riche zamyšleně oči. "No, možná máte pravdu. Mohu vás poprosit, Nathalie?" otočil se náhle k ní a ona leknutím div nesletěla ze židle na zem.
"Tak jsem to zrovna nemyslel," ušklíbl se Flint pohrdavě. "Já měl na mysli někoho na vaší úrovni, pane profesore," znovu ten potměšilý úsměv, "já že bych třeba došel pro profesora Snapea…"
Pohled na nejistý stín, který se objevil v Richeových očích, Nathalii bohatě vynahradil i tu Flintovu jedovatou poznámku na její adresu. Zaslechla škodolibé pochechtávání - a zdaleka ne jenom ze strany, kde postávali zmijozelští studenti - a sama se musela otočit zpět k obrazu, aby skryla před Richeovým pátravým zrakem své vlastní pobavení. Flint se vytratil z Velké síně a ona rychle aplikovala Vyjevovací lektvar na poslední plátno a zapsala si všechny údaje, načež nechala svoji židli klesnout na zem a skryla se mezi několika studenty z Havraspáru. Souboj Riche a Snapea si nehodlala nechat ujít.
Žádné komentáře:
Okomentovat