Další část povídky aneb člověk se může snažit, jak chce, leč někdy se nepříjemnostem prostě nevyhne. A nepříjemným lidem už vůbec ne...Kapitola devátá: Předvečer Všech svatých (3. část)
"Tak tedy dobře," ovládl Riche svoji nejistotu, "než se dočkáme příchodu profesora Snapea, pokud se ho vůbec kdy dočkáme," mlel zmateně a několik studentů se po sobě významně podívalo, "tak bychom snad mohli pokračovat. Takže je tu nějaký další dobrovolník?"
Mlčení.
"Ale no tak, to se mi nikdo neodváží postavit?" usmál se Riche ješitně.
To je ale idiot, pomyslela si Nathalie, načež však překvapeně zamrkala, když spatřila nad hlavami nebelvírských studentů zdviženou ruku.
"Výborně, pane Woode!" zatleskal Riche. Zlovolný záblesk v jeho očích se Nathalii vůbec nezamlouval. Kde je krucinál Flint s tím Snapem?
Nebelvírský famfrpálový kapitán neohroženým krokem vystoupil z řady a postavil se proti Richeovi. Oba protivníci zdvihli své hůlky a pevně se jeden druhému zadívali do očí.
"Raz, dv- "
"Protego!" zařval Oliver, ale bylo už pozdě - Riche tentokrát nenapočítal ani do dvou a vyslal na Olivera kletbu, která mu svázala nohy a povalila ho na zem jako pytel brambor.
Mezi studenty to zašumělo nevolí a Nathalie naštvaně zaťala zuby, až ji rozbolela čelist.
"To nebylo fér!" nevydržela to už jedna dívka v mrzimorském stejnokroji. "Říkal jste, že budete počítat do tří!"
"Život není fér, slečno Bennettová," ušklíbl se Riche. "Nebo si vážně myslíte, že na vás protivník bude čekat, než se připravíte?"
Dívka se zarazila a zmlkla.
"Jenže jak se to máme naučit, když nám ani nedáte šanci se bránit?" ozval se namísto ní jeden z havraspárských studentů stojící hned vedle Nathalie. Překvapeně sebou trhla, ale už se nestačila nikam schovat - Riche ponechal chlapcovu otázku bez odpovědi a lačně se na ni zadíval. Nikdy si neuměla představit, že by se oči barvy čokolády mohly lesknout tak zle jako ty Richeovy. Obvinila ho před celou hospodou z šíření bludů a on na to zjevně nezapomněl.
"Nathalie, drahá, mohu vás přece jenom poprosit o spolupráci?" usmál se a hlas mu přetékal falešnou upřímností. "Když profesor Snape stále nejde…"
"Obávám se, že vám nepomohu, profesore Richi," odvětila a dávala si pozor, aby zněla maximálně zdvořile. "Kouzelnické souboje nepatří mezi mé silné stránky, popravdě řečeno, jsem v nich více než průměrná."
"Není možná!" zvolal Riche s okázalou nedůvěrou. "Vaše názory na obranu proti černé magii mi onehdy připadaly velice vytříbené!" dodal a významně se zasmál. "Jaká škoda, že jste nás v sobotu opustila dřív, než jsme je stihli důkladněji rozebrat! Nebo jste si snad od té doby připravila nějaké další argumenty na podporu svých tvrzení?" Jeho hlas se nyní třásl vztekem a Nathalie se mimoděk přikrčila a pohlédla toužebně ke dveřím. Nikdy by ji nenapadlo, že nastane chvíle, kdy si bude zoufale přát, aby se objevil právě Snape.
"Ne," odvětila ironicky, "naopak jsem nabyla dojmu, že není vhodné zasahovat jakýmkoli způsobem do vašich metod výuky. Pročež odcházím," dokončila nepříliš statečně a vydala se rychlým krokem ze síně.
"Jste vystudovaná čarodějka," řekl a namířil na ni hůlku, což spíš vytušila z toho, jak se všichni studenti kolem ní klidili z dosahu. Nevěřícně se k němu otočila, svoji vlastní hůlku v ruce. "Jedno obranné kouzlo snad ještě zvládnete," pousmál se zlomyslně a rychle švihnul hůlkou, až to zasvištělo.
Nezvládla vůbec nic - její tělo se v mžiku vzneslo do vzduchu a nepříliš elegantně plachtilo k zadní stěně síně. Instinktivně mávla hůlkou za sebe a vyřkla polštářové kouzlo, aby se v další chvíli nerozplácla o zeď, jenže to naneštěstí poněkud přehnala a její vlastní kouzlo ji prudce odrazilo od stěny zpět směrem k Richeovi. V té desetině vteřiny, kdy se k němu blížila a spatřila na jeho tváři odporně vítězný škleb, zapomněla na veškerou opatrnost a vyslala na něj první kletbu, která jí přišla na jazyk. Pak tvrdě dopadla na zem a svět kolem ní zčernal.
"Slečno Belartová, co je vám?" tázavě.
"Nathalie? Jsi v pořádku?" úzkostlivě.
"No tak! Proberte se!" bez zájmu.
Prudce se nadechla a otevřela oči. Zaostřila na slečnu Bennettovou z Mrzimoru, která ji s vystrašeným výrazem ve tváři držela za ruku, a na Olivera Wooda, jenž u ní klečel a odhrnoval jí vlasy z obličeje.
"Můžeš vstát?" zeptal se vyděšený Oliver, a když mlčky přikývla, cítila, jak ji podepřelo několik párů rukou a vytáhlo ji na nohy. Omámeně se zadívala na početnější skupinu lidí shluklou asi třicet kroků od ní.
"Co se stalo?" zamumlala zmateně a třela si místo na čele, kde se jí začínala dělat veliká boule.
"Riche na tebe zaútočil," odvětil tiše Oliver a jeho pohled nejistě zalétl kamsi vedle ní. "A pak jsi seslala nějakou kletbu ty na něj."
"Pane profesore, co je vám?" nesl se z protějšího hloučku nezaměnitelný hlas Percyho Weasleyho. "U Merlina, vždyť on nemůže otevřít ústa!" zvolal vyděšeně a zpražil pohledem několik studentů, kteří postávali kolem zjevně jenom proto, aby se teď mohli začít bezostyšně chechtat. "Musí ihned na ošetřovnu!" pokračoval Percy, podpíraje profesorovu napůl zhroucenou postavu.
Riche se na okamžik otočil jejím směrem - v obličeji byl celý rudý, jak se snažil přimět svá ústa, aby se rozevřela, přes semknuté rty z něj však nevyšlo víc než pár hrůzostrašných zvuků.
"Ústalepící kouzlo?" ozvalo se vedle ní s nevěřícnou ironií. Jedna z těch paží, jež ji před chvílí podepřely, patřila Severusovi Snapeovi, který nyní pozoroval dusícího se Riche s podivným leskem v očích. "Nemohu uvěřit tomu, že je úroveň krásnohůlské výuky obrany proti černé magii na tak politováníhodné úrovni," ušklíbl se sarkasticky, aniž by z profesora spustil oči. "Tuhle kletbu používáte i proti neverbálním kouzlům? To ale asi není moc účinné, že?" pokračoval, otáčeje se k ní.
"Ale ne, používá se na portréty, když mají hloupé řeči," zahučela neochotně a odvracejíc zrak od jeho výsměšného obličeje, zahleděla se na Riche, který se jim právě snažil cosi naznačit zuřivými gesty. "Nic příhodnějšího mě v té chvíli nenapadlo."
"Měl jsem za to, že jste dostudovaná čarodějka," podotkl Snape ironicky.
Chtěla mu na to něco kousavého odseknout, ale přerušil ji Percy Weasley, který si až teď všiml Snapeovy přítomnosti v síni a úpěnlivě ho žádal o pomoc, jako by snad doufal, že profesor lektvarů jediným mávnutím hůlky kletbu zruší.
"V tom vám bohužel nepomohu, pane Weasleyi," odvětil Snape lenivě, "slečna restaurátorka mi právě sdělila, že použila kletbu zaměřenou na obrazy, a jistě i vy tušíte, že taková kletba může mít v případě živého člověka nepředvídatelné, dalekosáhlé účinky. Doporučuji vám odvést profesora Riche neprodleně na ošetřovnu a pevně doufat, že si s tím madame Pomfreyová bude vědět rady." Cynický nezájem o Richeův osud se ani nesnažil skrýt.
"Ta kletba je úplně neškodná a navíc pouze dočasná," bránila se Nathalie dotčeně, "a navíc znám samozřejmě i odpovídající protikouzlo..."
"Mám je snad zavolat zpátky?" povytáhl Snape obočí a kývl ke dveřím, v nichž právě zmizel Percy podpírající Riche a jimiž se nyní trousili ven i ostatní studenti včetně starostlivě se ohlížejícího Olivera a slečny Bennettové.
Chvíli o tom uvažovala, avšak rychle jí došlo, že už profesora Riche nechce ani vidět, natož mu snad pomáhat. Pomfreyové bude určitě nějakou dobu trvat, než protikouzlo najde, a do té doby...
"Ne," ušklíbla se zlomyslně. "Já ho varovala. Souboje mi nikdy nešly." Další posměšné zdvihnutí Snapeova obočí statečně ignorovala.
Prohmatávala si naražená zápěstí, načež zkusmo přejela dlaní po vnější straně levé nohy, odkud se jí do těla začínalo šířit podivné brnění. Bolestivě vyjekla a nechápavě zírala na svoji zakrvácenou dlaň.
"Krucinál," zamumlala, když upřela zrak o něco níž - skrz hábit jí trčelo z kapsy několik skleněných střepů z lahvičky od lektvaru, která se musela rozbít, když Nathalie dopadla na zem; některé střepy nepochybně vězely druhým koncem v její noze. Neúspěšně se pokusila jeden z nich vytáhnout.
"Do háje," sykla bolestí - střep se ani nepohnul a brnění zesilovalo v nepříjemné pálení - v lahvičce už sice zbývalo pouhých několik kapek Vyjevovacího lektvaru, ale odvar z kýchavého bambusu nebyl právě tím nejlepším, s čím by měla otevřená rána přijít do styku. Znovu se podívala na svoji pořezanou dlaň, na níž teď naskakovaly puchýře veliké jako mince.
"Kýchavý bambus?" ozval se Snape, na jehož přítomnost málem zapomněla.
Netrpělivě přikývla a snažila se zastavit krvácení kapesníkem. Puchýře na její ruce začaly praskat a vytékala z nich nažloutlá tekutina. Její noha na tom zřejmě nebyla o nic lépe.
"Nechcete snad také odvést na ošetřovnu?" zeptal se významně.
Představila si, jak si nechává vytahovat střepy vedle skuhrajícího Riche, a otřásla se odporem.
"To zvládnu," zahučela bezvýrazně a kulhavě se vydala k východu z Velké síně.
Žádné komentáře:
Okomentovat