Blíží se předvečer Všech svatých, hlavní hrdinka povídky má narozeniny a nijak dvakrát si to zatím neužívá...Kapitola devátá: Předvečer Všech svatých (4. část)
"Merde!" zařvala Nathalie sprostě, když se v koupelně ne dost opatrně zbavovala svého hábitu. Měla jediné štěstí, že na sebe hned po ránu (tak jako každý den od té doby, co přijela do Bradavic) navlékla několik vrstev oblečení, které do značné míry ztlumilo její tvrdý dopad na zem, takže to odnesla jen naraženými koleny, kyčlí a zápěstím a zhmožděným, málem vykloubeným ramenem. Zlomeného tedy sice neměla nic, ale střepy z rozbité lahvičky od Vyjevovacího lektvaru zabodnuté v její noze vykonaly svoje.
Omyla si zraněnou dlaň i nohu proudem studené vody a pořádně si lokla z láhve Ogdenské starorežné, než se odhodlala začít vytahovat jednotlivé střepy. Nadávala u toho směsicí angličtiny a francouzštiny víc než Protiva a monsieur Legrand dohromady - kolem úlomků uvízlých v kůži jí stále naskakovaly další a další puchýře a každý dotyk jí vháněl do očí slzy bolesti.
Konečně se jí podařilo odstranit všechny kousky skla, znovu obě rány vymyla a ošetřila je pomocí několika kouzel a hojivé masti, kterou pro všechny případy vozila s sebou, určené speciálně na poranění vzniklá při práci s lektvary umělecké magie, načež rány ovázala několika vrstvami měkkého plátna. Všechny tyto úkony průběžně prokládala patřičným množstvím kořalky, a když si po dvou hodinách uvědomila, že by se patrně měla začít chystat na večerní slavnost, a prohlédla si kalným zrakem v zrcadle svůj bledý, pohublý obličej s výraznou boulí na čele, nemohla se ubránit cynickému smíchu.
"Všechno nejlepší, Nathalie," ušklíbla se na sebe, "lepší narozeniny už asi nezažiješ..."
Štípla se několikrát do tváří, aby trochu zčervenaly, avšak vypadala pak o dost podivněji, a tak toho raději nechala, doklopýtala k šatníku a vytáhla odsud několik kousků oblečení, jakož i nový hábit z obchodu madame Malkinové. Bez nadšení se oblékla, rozpustila si vlasy, několikrát je pročesala a znovu stáhla do uzlu na temeni hlavy.
"Dneska si tě, holka, se studentkou nesplete ani Filch," zamumlala, když na sebe před odchodem z pokoje ještě jednou kriticky pohlédla do zrcadla, a nezraněnou dlaní si uhladila několik uvolněných pramínků vlasů. "Lepší už to nebude," pokrčila rameny, vyšla na chodbu a kulhavě se vydala směrem k Velké síni.
U paty hlavního schodiště si všimla Freda a George, kteří se k ní okamžitě rozeběhli.
"Nathalie!" volal Fred a smál se od ucha k uchu. "Slyšeli jsme od Olivera, co jsi provedla tomu blbci Richeovi! Senzace!" zavýskl a George mu mohutně přizvukoval.
Bylo až zarážející, jak moc se tahle scéna podobala té, která jí utkvěla v paměti z její první večeře v Bradavicích. S tím rozdílem, že tehdy to byli oni, kdo na ni dělal zoufalé posunky naznačující, že za ní kdosi stojí. Ona je naneštěstí stěží mohla napodobit. A i kdyby, těžko by to k něčemu bylo.
"Strhávám Nebelvíru deset bodů," zmrazil dvojčatům úsměv na rtech Snapeův úsečný hlas, "za urážku profesora - "
"Ale -" zaskučel George.
"- deset bodů," pokračoval Snape nevzrušeně, aniž by si všímal jeho pokusů protestovat, "za každého z vás." Zle se pousmál a prošel kolem nich, nechávaje za sebou jako obvykle vlát svůj černý plášť.
"Na co si to hraje?" vztekal se George. "Všichni přece vědí, že nemůže Riche ani cítit!"
"Že by učitelská solidarita?" ušklíbla se Nathalie a bylo jí líto, že nestihla nějak adekvátně reagovat - vždyť odpoledne se Snape profesora Riche takhle vehementně nezastával. Jenže ji jako vždycky všechny dobré jedovaté poznámky napadaly až se zpožděním. Ostatně už si za těch pár týdnů stačila všimnout, že ve Snapeově případě je dostatečně pohotový málokdo. "Asi se preventivně jistí, abyste za zády nenadávali jemu," vysvětlila svou předchozí narážku tázavým obličejům hochů Weasleyových.
"Jakože to děláme každý den několikrát," zasmál se Fred, vzápětí však jeho úsměv povadl a střetl se s pohledem svého bratra.
"A jéje," sdělili si navzájem a vypadali, že pomýšlí na rychlý ústup.
"No jistě, to jsem si mohl myslet!" ozval se z chodby vedoucí od vstupní haly zlostí přeskakující hlas jejich staršího bratra Percyho. "Kdo jiný by mohl mimo vyučovací hodiny stát za ztrátou dvaceti bodů pro Nebelvír!"
"Ale no tak, Percy," předstíral znechucení George, "taky bys ty přesýpací hodiny nemusel pořád hypnotizovat!"
Percyho tvář nehezky znachověla a chvíli vypadal, že se na svého bratra vrhne. Pak si ale všiml několika smějících se studentů a s vypětím sil nasadil klidnou masku.
"Ani na ně nemusím koukat," prohlásil prkenně, "Flint to dostatečně hlasitě vykřičel na celou chodbu. Takže teď Zmijozel vede a my jsme kvůli vám až za Havraspárem!"
"To je toho, do konce roku času dost... A abys věděl, tak za to beztak může Snape!" odsekl mu George a ve dvou větách mu vylíčil, jak ke všemu došlo. Ovšem pochopení se od Percyho rozhodně nedočkal.
"Jak jste mohli?" vztekal se ještě víc. "Nejenže je to nehorázná nezdvořilost vůči členovi profesorského sboru a navíc významné osobnosti světové politiky, ale navíc je to i neslýchaně necitlivé! Profesor Riche s tím zraněním strávil na ošetřovně celé odpoledne!"
"Jo, a tys ho při tom určitě celou dobu držel za ruku," ušklíbl se Fred a spiklenecky mrkl na Angelinu Johnsonovou a Alici Spinnetovou, které právě se smíchem pomalu procházely kolem a zjevně napínaly uši, aby z této hádky mezi sourozenci nepřišly o jediné slovo.
"A vy!" otočil se Percy zničehožnic vyčítavě k Nathalii, která se do rozhovoru nechtěla vměšovat, a tak nyní zmateně zamrkala. "Ani jste se za ním nepřišla podívat, jestli je v pořádku!"
"Byla to přece jen zalepená ústa," pokrčila rameny.
"Ale on tu kletbu nečekal!" pokračoval Percy v obviňování. "Měla jste se přece pouze krýt!"
"Jasně jsem mu řekla, že se toho jeho předvádění nehodlám účastnit," snažila se zůstat v klidu, ale přemáhala ji narůstající rozladěnost, "a on na mě přesto zaútočil. Přiznávám, že jsem jednala snad až příliš instinktivně, nejsem typ na souboje a nikdy jsem to ani netvrdila. Ale neměla jsem v úmyslu mu ublížit a můžete si být jist, pane Weasleyi," nasadila odtažitý tón, "že panu Richeovi se za to omlouvat nehodlám."
A hlavně to nebudu řešit tady na chodbě, dodala v duchu. O co tomu Percymu krucinál jde? Vždyť byl první, koho Riche poslal k zemi, aniž by ho dopředu upozornil, že použije neverbální kouzlo! Bolestivě jí zacukalo ve zřejmě až příliš pevně obvázané dlani a to jí na náladě nepřidalo.
Naštěstí se zdálo, že Percy trochu vychladl, chodba se náhle zaplnila velkou skupinou studentů z Mrzimoru a sourozenci Weasleyovi se ztratili jeden druhému z očí.
"Nic si z toho nedělej," dotkl se Fred její ruky, "Percy je někdy fakt děsnej blbec..."
Nepatrně se pousmála.
"No nic," uzavřel to Fred, "my s Georgem musíme ještě doladit naši masku. Tak zatím!"
Přikývla a pokračovala dál do Velké síně. Ta byla v onen večer obzvlášť nápaditě vyzdobená - na stolcích připravených pro studenty se leskly sváteční zlaté talíře, osvětlení zajišťovaly obří umně vyřezávané dýně z Hagridovy zahrady a mezi nimi se proplétaly houfy drobných netopýrů, jakož i bradavičtí duchové se slavnostními výrazy v perleťových obličejích.
Nathalie se posadila na svoje místo, nalila si sklenici vína a snažila se být co možná nejvíc neviditelná - na druhém konci stolu totiž (naneštěstí již znovu hovoru schopný) Riche obšťastňoval četné publikum studentů i několika profesorů barvitým popisem mohutné oslavy, již mu uspořádali pracovníci jeho ministerstva na rozloučenou - přičemž nepochybovala o tom, že jejich hlavním motivem byla obrovská radost z vědomí, že už Riche nejspíš nikdy neuvidí - a zaslechla dokonce cosi o tom, jak nádherné by bylo, kdyby se v Bradavicích někdy uspořádal ples, což vyvolalo mezi přítomnými dívkami nadšené švitoření a mezi profesory několik vzájemných vyděšených pohledů. Nathalie do sebe hodila víno na jeden zátah a nalila si další sklenici.
Žádné komentáře:
Okomentovat