Předvečer Všech svatých pokračuje a Nathalie se seznámí s osobou, s níž by toho teoreticky měla mít hodně společného. Jinak se předem omlouvám za jeden laciný žertík (počítám, že zasvěcení přívrženci jisté knihy a filmu pochopí), ale prostě jsem nemohla jinak... ;-)Kapitola devátá: Předvečer Všech svatých (5. část)
Naštěstí bylo brzy oznámeno, že průvod masek je již připraven, a všichni se s nadšeným očekáváním opět vydali k hlavnímu schodišti.
Z několika brnění se rozezněla jemná hudba a po schodech začali scházet studenti v roztodivných kostýmech; v jejich čele kráčel profesor Kratiknot, který očaroval svůj obličej tak, aby vypadal jako rozsvícená dýně, a na několika bočních schodištích se chřestivě roztančila skupinka fosforeskujících kostlivců. Každá maska se poté předváděla porotě tvořené ředitelem Brumbálem, profesorkou Vektorovou a madame Sinistrou.
Nathalie snadno poznala Freda a George ukryté pod maskou draka, jemuž z tlamy šlehal několik stop dlouhý plamen - jejich starší bratr Charlie tedy evidentně nezklamal - byly tu však i jiné nápadité kostýmy - Lee Jordan se převlékl za nechutně chlupatého pavouka, Katie Bellová se v rozevlátých perleťových šatech vznášela vzduchem jako duch tak obratně, až málem nebylo poznat, že sedí na dětském koštěti, Marcus Flint mával obrovskými netopýřími křídly, v ježibabě se střídavě narůstajícími a ztrácejícími se zelenými bradavicemi Nathalie odhalila metamorfomága Tonksovou a Filch musel několikrát odhánět Protivu, který se snažil vmísit mezi studenty v kostýmu šíleného klauna.
Nakonec se celý průvod přesunul do Velké síně, kde byl vítězem soutěže o nejlepší masku vyhlášen Cedric Diggory z druhého ročníku, jehož upírský kostým na přihlížející a nadšeně povzbuzující obecenstvo jednoznačně zapůsobil nejhrůzněji ze všech.
Poté začala hostina a nutno říct, že na Nathalii, která se neúčastnila oslavy zahájení nového školního roku, udělala vskutku velkolepý dojem - vůně a chuť desítek druhů všemožných pokrmů podávaných na zlatých talířích a v příjemném přítmí svíček umístěných uvnitř obřích dýní, těžké, omamné víno, jehož každý doušek s požitkem válela na jazyku, to vše blahodárně působilo na její mysl i smysly, až postupně přestala vnímat bolest vystřelující z její zraněné nohy a dlaně a plně se oddala svým pocitům.
Po skončení hlavního chodu nahradily zlaté talíře tácy plné koláčků a jiných zákusků - profesoři i studenti se zdvihli ze svých míst a začali volně přecházet po Velké síni, zastavovali se na prohození několika slov tu s tím a tu zas s oním, dolévali si pití z křišťálových karaf a ochutnávali sladkosti ze stolů.
"Tak jsme se čirou náhodou doslechly, že máš dneska narozeniny," přitočila se k Nathalii Prýtová s Vektorovou a šibalsky na sebe mrkly. "Sice jsme se nejdřív trochu zlobily, že jsi nám nic neřekla, ale nakonec jsme ti odpustily. Takže všechno nejlepší a tady máš od nás malý dárek," vytáhla z kapsy stočený pergamen převázaný úzkou stužkou a podávala ho poněkud trapně se cítící Nathalii. "Originál máš v pokoji. Vybírala jsem ho já, kdyby ti to náhodou bylo divné," zarazila mrzimorská ředitelka všechny Nathaliiny protesty a mohutně jí potřásla rukou.
"Já… eh… no, děkuju moc, to jste vážně nemusely," zírala Nathalie zmateně na ruličku pergamenu a nepřítomně stiskla ruku Septimě Vektorové. Rozvázala stužku a roztáhla pergamen - byla na něm namalovaná podivná rostlina s velikými modrými květy.
"To je šmolkovník," vysvětlovala ochotně Prýtová a Nathalie se chabě usmála na vzájemně po sobě chňapající modré květy ve snaze předstírat patřičné nadšení...
"Sibylo! Ani jsme nedoufali, že byste dnes večer zavítala mezi nás!" zvolal náhle opodál stojící Brumbál, a když se Nathalie - šťastná za přerušení téhle narozeninové chvilky - otočila, spatřila hubenou ženu s obrovskýma očima za kulatými brýlemi oblečenou v blyštivé štóle a ověšenou několika šňůrami korálků a mnoha náramky a prsteny.
"Právě jsem ve svých komnatách popíjela čaj," promluvila žena tichým zastřeným hlasem, "a najednou se lístky na dně mého šálku zformovaly do tvaru dýně a já věděla, že je mým osudem sejít dolů a připojit se k oslavám..."
"Kolik v tom čaji asi měla sherry," zamumlala Vektorová a Prýtová do ní káravě šťouchla loktem, načež obě stiskly rty a s obtížemi potlačovaly smích.
"Kdo je to?" zdvihla Nathalie nechápavě obočí.
"Sibyla Trelawneyová, naše drahá tajemná kolegyně a profesorka jasnovidectví," objasňovala Prýtová pobaveně.
Nathalie ztuhla a pozorně se na Trelawneyovou zadívala - už o ní samozřejmě leccos slyšela, ale jelikož věštkyně takřka bezvýjimečně dlela v severní věži, neměla ještě příležitost se s ní potkat. A vlastně ani nevěděla, jestli o to stojí - sama se svoji schopnost předpovídat budoucnost snažila celý život skrývat a příliš nechápala, jak se k něčemu takovému někdo může dobrovolně hlásit.
"A jaká je?" vyzvídala tiše.
"Těžko říct," pokrčila Prýtová rameny, "nevím o tom, že by někdy něco pořádného předpověděla. Minerva tvrdí, že ji tady Brumbál nechává učit jenom z úcty ke slavné věštkyni Kasandře, která má být údajně Sibylinou praprababičkou."
Nathalie překvapeně vydechla, ale než mohla odpovědět, pokynul jí Brumbál, aby šla k nim, představil ji Sibyle Trelawneyové a zároveň profesorku požádal o zpřístupnění prostor severní věže za účelem soupisu tamních maleb. Nathalie se na věštkyni opatrně zadívala, jako by se bála, že na ni náhle po letech, kdy sama předpovídala smrt druhých lidí, dopadne tíha věštby vlastního osudu z úst téhle zvláštní ženy, ale Trelawneyová ji jen zběžně přejela kalným, nepřítomným pohledem a odvrátila se od ní směrem k Celebrusovi Richeovi, jenž ji také dosud neznal, a byl jí tudíž rovněž představen.
Jakmile profesorka uslyšela, že před ní stojí americký exministr kouzel, znatelně ožila a pozorně mu pohlédla do obličeje. Pak sjela pohledem ke sklenici vína, kterou Riche držel v ruce, a upřela na ni svoje obrovské, takřka hmyzí oči. Její zrak se rozostřil a na chvíli úplně znehybněla, náhle sebou však vyděšeně trhla, úpěnlivě chytila Riche dlaněmi za volnou ruku a pevně ji sevřela.
"Ach můj milý," vydechla bolestně, "bylo by jistě vhodnější vám to neříkat, ale mé vnitřní oko vidí strašlivé věci! Vím najisto, že nás do konce roku opustíte, a to za velice pohnutých okolností!"
"Kéž by," pohnula neznatelně ústy McGonagallová stojící kousek stranou a Nathalie zahlédla, jak Brumbálovi zacukalo kolem rtů.
Riche znatelně znejistěl; Nathalie nechápavě pozorovala výrazy všech obličejů kolem sebe a naprosto nerozuměla tomu, jak někdo může podobná proroctví brát na lehkou váhu.
"P-prosím?" zakoktal Riche a na okamžik jí tak připomněl Quirrella.
"Vidím bezhvězdnou noc, kdosi se plíží temnou chodbou a ...ach!" vyjekla, pustila Richeovy ruce a s hrůzou vzhlížela do jeho poděšeného obličeje.
"Co vidíte?" zvolal, viditelně otřesen.
Nathalie udělala dva kroky ke křeslu a se svíravým pocitem v hrudníku pevně stiskla prsty jeho opěradlo.
"Smrt! Vidím smrt!" zaúpěla Trelawneyová a třeštila na něj své velké oči.
Riche se zapotácel a ztěžka dosedl na židli, kterou mu kdosi milosrdně přistrčil.
"Bože!" zašeptala Nathalie a raději se také posadila a zabořila pohled do stolu. Po dnešku měla mnoho důvodů Riche nenávidět, ale přesto nedokázala lhostejně přihlížet tomu, jak někdo takto přede všemi bez dalšího vysvětlení předpovídá jeho konec.
Ani nevnímala, kdy se kolem ní znovu pomalu rozproudil hovor. Kdosi odvedl opět nepřítomně se tvářící Trelawneyovou ke stolu s punčem, Riche se odebral kamsi do ústraní, kde do sebe házel jednu sklenici vína za druhou, a studenti, z nichž většina si celého výstupu ani nevšimla, a profesoři, kteří na podobné scény zřejmě byli zvyklí, se dál nevzrušeně bavili.
"Všechno v pořádku?" ozvalo se vedle ní a ona vzhlédla k Brumbálovi, jenž si právě sedal na sousední židli.
"Já... to mi řekněte vy - zdá se, že vy i vaši kolegové berete docela s klidem, když profesorka jasnovidectví na vaší škole předpoví někomu z přítomných smrt, a to ještě tak dramatickým způsobem a přede všemi!"
"Sibyla? Ale prosím vás, to nemůžete brát tak doslova..."
"Doslova? Já opravdu nevím, jak brát slovo smrt méně doslova," podotkla trochu dotčeně.
"Chci tím říct, že Sibylina proroctví... nu, řekněme, že nejsou vždy právě... přesná," usmíval se ředitel shovívavě.
"Takže je to pravda? Že ji tady necháváte učit jenom kvůli té její slavné praprababičce?"
"Řekněme, že mám své důvody, proč nechci, aby se Sibyla Trelawneyová vydávala všanc světu za zdejšími hradbami," odpověděl tak, že z toho Nathalie nebyla o nic moudřejší.
Žádné komentáře:
Okomentovat