Závěr jedenáctky, aneb jak proběhla spolupráce třeskuté trojky Snape - Tonksová - Belartová. Ničeho se neděste, zatím jenom krouhají přísady a nezávazně společensky konverzují. Nějakou tu případnou katastrofu si nechám, až Severus zatopí pod kotlem ;-)
Kapitola jedenáctá: Profesor lektvarů (5. část)
"Mám za trest pokrájet tyhle prutnáky," ukázala Tonksová na hromadu tenkých, asi půl stopy dlouhých fialových hádků, které, soudě podle zápachu, Snape nedávno vytáhl z jedné ze svých nechutných nádob. "A vy mi prý máte pomoct," zadívala se na Nathalii s nadějí.
Skvěle, takže já dělám dobrovolně to, co jiní mají za trest.
"A kde je Sn... profesor Snape?" zeptala se.
"Myslím, že ho volal ředitel," odvětila Tonksová neutrálním tónem, ale z jejího postoje bylo zřejmé, že po jeho návratu právě netouží. "Odešel dřív, než jsem se stihla zeptat, jak se to má krájet, a já... bojím se zas něco zkazit, aby z toho týdne nebyl měsíc."
"Týdne? Ten trest je na celý týden?" nevěřila Nathalie vlastním uším. Na druhou stranu, když si představila Snapea politého lektvarem...
"No jo. Nebyl právě... nadšený," přikývla Tonksová. Její obličej byl dost krotký a Nathalie si všimla, že pro tuto příležitost zvolila i poměrně decentní vzezření - její černé vlasy s občasnými zářivě žlutými proužky dokonale ladily s mrzimorskými barvami jejího školního hábitu.
"Tak dobře, jdeme na to," uzavřela Nathalie raději debatu a sáhla do své objemné brašny, "snad najdeme nějaký návod v téhle chytré knize," praštila o stůl Teorií obranných lektvarů, kterou si pro jistotu vzala s sebou. "Jinak, já jsem Nathalie," napřáhla k dívce pravou ruku, zatímco levou už otvírala knihu.
"Tonksová," odvětila studentka a lehce stiskla Nathaliinu dlaň. "Moje křestní jméno raději ani nechtěj znát," ohrnula horní ret v reakci na Nathaliino tázavě povytažené obočí.
Nathalie mlčky přikývla a rozevřela Teorii obranných lektvarů na stránce, kterou si založila při svém odpoledním studiu - příslušná kapitola se týkala teorie přípravy nejčastěji používaných přísad do těchto lektvarů; odvar z prutnáků byl jejich obvyklým základem.
"Fajn, takže prutnáci," přejížděla prstem po návodu, zatímco Tonksová zvedla s krajním odporem mezi dvěma prsty jednoho z hádků a položila ho před sebe na stůl. "Nejprve odříznout hlavu," začala a Tonksová se chopila nože a znechuceně oddělila hlavu hada od zbytku těla, "pak rozříznout podél páteře na dvě části a poté krájet třemi příčnými řezy na stejně velké díly," dočetla Nathalie a kritickým okem hodnotila snažení Tonksové, která se právě nepříliš úspěšně snažila podélně rozdělit hádka na dvě stejné poloviny - hádek však byl příliš tenký a navíc po té době strávené ve sklenici i dost kluzký, takže nebylo divu, když Tonksové nakonec ujela ruka a z podélného řezu byl řez příčný.
"No bezva," zhodnotila výsledek poraženecky a otřela si ruce do hábitu.
"Možná bys to měla zkusit krájet spíš od břicha k páteři než naopak - takhle ti akorát sjede nůž," dumala Nathalie a listovala knihou, jestli někde nenajde podrobnější návod na porcování tenkých hadů.
Tonksová mávla hůlkou, nechala hada zmizet a vzala si z hromady dalšího. Opět mu uřízla hlavu a tentokrát zajela nožem do jeho břicha a podařilo se jí ho jakžtakž rozdělit na dvě nestejné poloviny.
"Prima," ocenila Nathalie její pokus, "a teď ty příčné řezy - nic bližšího tu k tomu nepíšou, takže se to asi má krájet kolmo a třikrát, to jest na čtvrtiny..."
Tonksová naznačila nožem, kde hodlá řezy udělat, a když to obě odsouhlasily přikývnutím, překrojila hada na třech místech, takže před nimi nyní ležel naporcovaný na osm dílů.
"Nic moc," ušklíbla se Tonksová zubatým okrajům nestejně velkých částí a Nathalie je porovnávala s textem knihy.
V té chvíli se ve dveřích objevil Snape, sotva postřehnutelným pohybem hůlky jimi za sebou prásknul a několika dlouhými kroky přešel k jejich stolu. Sjel pohledem Tonksovou s neuměle rozřezaným prutnákem před ní i Nathalii, která raději zabořila nos do knihy a snažila se nevšímat si ho, a s jízlivým zavrčením, v němž rozeznala slova Mrzimor a Havraspár, zmizel ve dveřích vedoucích zřejmě do jeho soukromých pokojů.
"Co to mělo znamenat?" sykla k Tonksové, kterou jeho chování zjevně vůbec nevyvedlo z míry.
"Řekla bych, že jen svým obvyklým způsobem zhodnotil, že mrzimorští studenti, mezi něž patřím i já, nejsou dobří k ničemu jinému, než k práci podle návodu, který jim předloží někdo jiný," zamumlala Tonksová, "takže ty by ses podle něj asi hodila do Havraspáru - ti prý vždycky všechno hledají v knížkách."
Nathalie si vzpomněla na Moudrý klobouk a potřásla hlavou:
"Nechápu, co je na tom špatného?"
"Mě se neptej," zaškaredila se Tonksová a některé doposud černé prameny jejích vlasů přešly do žluta.
Nathalie jí ve zkratce řekla, kam ji ve Snapeově přítomnosti zařadil Moudrý klobouk, a dívka se chápavě zasmála, připravujíc si na stole dalšího hada. Nathalie odložila knihu a rovněž se chopila nože.
"Tak si říkám, co by na našem místě udělal typický příslušník ostatních dvou kolejí," podotkla po chvíli Nathalie, hodila do připraveného kotlíku naporcovaného prutnáka a natáhla se po dalším.
"To je snad jasné, ne?" uculila se Tonksová pobaveně. "Nebelvírský student by vyrazil do světa pátrat po správném návodu s neodolatelným úsměvem rytíře v zářivé zbroji."
"Mhm...," zamručela Nathalie souhlasně, "cestou by prošel mnoha nebezpečími a útrapami, ale všechny by je přestál se ctí a statečností sobě vlastní. Nakonec by zachránil autora téhle knihy -" kývla k Teorii obranných lektvarů, "- ze spárů zlé ježibaby a pomohl by mu lektvar připravit."
"Nebelvírští jsou úžasní, že?" smála se Tonksová. "Je prostě nemůžeš nemít ráda."
"To rozhodně," přikyvovala Nathalie a hodila do kotlíku další kousky prutnáka.
"A co typický Zmijozel?" pokračovala rozveseleně Tonksová, otírajíc si nůž do hábitu.
Nathalie se na okamžik zamyslela, ale pak se zlomyslně uchechtla a významně kývla ke kotlíku zpola naplněnému naporcovanými hady:
"To je snad jasné, ne? Typický Zmijozel mazaně zadá svoji práci někomu jinému a její výsledek pak s klidem prohlásí za vlastní."
"To sedí!" rozesmála se Tonksová a Nathalie musela kotlík s pokrájenými prutnáky rychle zachytit, aby ho její společnice nesrazila ze stolu.
"Bavíte se dobře, dámy?" ozval se za nimi ledový hlas profesora lektvarů.
Tonksová ztuhla a její nůž s břinknutím zazvonil o stůl, Nathalie se krátce ohlédla na Snapea, jenž jim už bůhvíjak dlouho stál za zády a se založenýma rukama je zlostně pozoroval, a něco nesrozumitelného zamumlala. Snape obešel stůl a postavil se přímo naproti nim.
"Očekávám, že dnes večer zpracujete všechny tyto hady," pokývl k hromadě na stole, jež se od začátku jejich práce příliš nezmenšila.
Tonksová zbledla a vyděšeně se podívala na Nathalii, která jen ztuhle postávala nad kotlíkem a skřípala zuby.
"To by nemusel být takový problém," procedila ironicky mezi sevřenými rty, aniž se na Snapea podívala, "pokud nám s tím pomůžete."
"Je mi líto," odvětil zlehka, "leč mě dnes ještě čeká opravování testů druhých a třetích ročníků a to nemluvím o hodnocení výsledků práce sedmého ročníku při dnešní hodině lektvarů," dodal významně a Nathalii neušlo, jak si Tonksová ztrápeně povzdychla.
"I když výkon jedné studentky už jsem ohodnotil přímo během vyučování, že, slečno Tonksová?" prohodil sarkasticky a Tonksové naráz zbělela nejméně polovina vlasů. "O to bude moje nynější práce jednodušší," dodal chladně a přešel rázným krokem ke svému pracovnímu stolu pokrytému stohy pergamenů. Jediným pohybem hůlky je navršil na jednu hromadu, usadil se za stolem a začal opravovat první z nich, aniž by si Nathalie s Tonksovou dále všímal.
Na několik dalších hodin zavládla ve sklepení napjatá atmosféra ticha, přerušovaného pouze zlostným škrábáním Snapeova brku, tupými ranami nožů, když příliš prudce projely kluzkým tělem dalšího prutnáka, a občasnými hlubokými povzdechy Tonksové, která kolem jedenácté samou ospalostí už málem nedokázala stát na nohou, i Nathalie, jež byla po nedávném souboji s Richem ještě pořád celá rozlámaná a rána na její ruce se hojila déle, než by jí bylo milé.
Konečně zmizel v kotlíku i poslední kousek prutnáka a Snape je beze slova díků propustil. Tonksová hned za dveřmi změnila barvu vlasů na jásavě růžovou (ačkoli se na to musela soustředit o poznání víc, než když se jí přebarvovaly samy v důsledku stresu z pobytu ve Snapeově blízkosti) a Nathalie se nabídla, že ji doprovodí až k mrzimorské společenské místnosti, aby dívku ještě nestihl další případný trest od Filche za nepovolenou noční toulku hradem. Cestou se celkem bez výhrad shodly na tom, že si dokáží představit i mnohem příjemnější způsob trávení podzimních večerů, než zrovna u Snapea ve sklepení.
Žádné komentáře:
Okomentovat