Nuže, hlavní "hrdinka" už se nám v Bradavicích docela zabydlela, takže je načase opět se pozvolna pustit do hlavní zápletky příběhu... Přeji vám pěkný nedělní večer! :-)Kapitola dvanáctá: Obraz zakladatelů (2. část)
"Zastavte se u mě kolem třetí," oslovil Brumbál Nathalii, když vcházela do Velké síně na pozdní oběd. "Dnes odpoledne nemusím výjimečně nic řešit a byl bych rád, kdybyste dokončila tu prohlídku ředitelských portrétů v mojí pracovně," dodal polohlasem.
Koutkem oka spatřila výhrůžný pohled, který na ni od stolu vrhl Snape; pochopila ho vcelku jednoznačně - stěžovat si při této příležitosti bradavickému řediteli na cokoli týkající se jejich spolupráce by zjevně nebylo dvakrát moudré.
"Potřeboval bych s vámi mluvit, pane řediteli, takže pokud odpoledne vážně nic nemáte...," přichomýtl se k nim důležitě se mračící Riche. Na Nathalii se při tom ani nepodíval, což ji nijak netrápilo - od té doby, co se kvůli jeho stupidním teoriím definitivně shodila před Snapem, nemohla Riche ani cítit.
"Bohužel, Celebrusi, musím něco důležitého vyřídit se slečnou Belartovou," odmítl ho Brumbál jemně, avšak důrazně. "Domluvíme se na jindy."
Okamžitě se kousla do rtu, ale Richeovi její nepatrný úsměšek stejně neušel. Zatvářil se nanejvýš ublíženě a vystřelil z Velké síně tak rychle, že ve dveřích málem porazil Minervu McGonagallovou.
"Příšerný člověk," ulevila si profesorka polohlasem, sotva byl Riche z doslechu.
"S tím nelze nesouhlasit," zamumlal Brumbál pod vousy, popřál McGonagallové i Nathalii dobrou chuť a vyšel ze dveří.
Kromě Snapea a McGonagallové seděl u učitelského stolu už jenom Hagrid, jenž právě dojídal obrovskou mísu šťouchaných brambor.
"Tak co tvoje ruka?" kývl na Nathalii s plnou pusou a ona ihned ucítila v zádech Snapeův zkoumavý pohled.
"Dobrý, madame Pomfreyová mi na to něco dala," odvětila potichu.
"No fajn, tak to by ses mohla vodpoledne přijít podívat na ty moje kluky vohnivý," nadhodil hajný nadšeně. "Víš, že už se mi málem nevejdou do tý vobrovský truhly?"
"Vážně?" odvětila neutrálně. Přidat si k puchýřům od kýchavého bambusu ještě pár spálenin od ohněštěrů, tomu se málem nedá odolat, usoudila pobaveně.
"Akorát že už mi zvostali jenom dva," vykládal Hagrid, "představ si, že předevčírem ten třetí najednou začal hořet a voni ho sežrali."
"Tak to musel být skutečně strhující zážitek, Hagride," ozval se Snape, který mezitím dojedl a nyní se objevil vedle nich s přezíravě zkřivenými rty.
Hagrid si ho přeměřil zkoumavým pohledem a pak bez zájmu pohodil rameny. Byl příliš bezelstný na to, aby se ho Snapeovy poznámky mohly nějak zásadně dotknout.
"A co vy, Belartová?" otočil se Snape na Nathalii, když se od Hagrida nedočkal žádné kloudné odezvy. "Přijdete večer, anebo se vám to vaše směšné zranění stane záminkou, jak nedostát svým povinnostem?"
"Copak, Snape," neudržela se navzdory svému stále trvajícímu předsevzetí nevyvolávat s profesorem lektvarů žádné hádky, i když s formalitami typu slečno a pane se přestali obtěžovat už kdesi mezi třetí a čtvrtou hromadou zpracovávaných přísad. "Chcete mi snad namluvit, že byste nezvládl nakrouhat pár kořínků bez asistence té nejnemožnější absolventky krásnohůlské Akademie?"
Snape stiskl rty a oba se chvíli vzájemně přeměřovali naštvanými pohledy.
"Přijďte v sedm, jako vždy," procedil nakonec a zmizel ve dveřích.
"Vy dva ste si zrovna moc do voka nepadli, co?" plácl ji Hagrid po zádech tak silně, až málem praštila hlavou o stůl.
"Žádná sláva," přisvědčila bezvýrazně. Na druhou stranu se nicméně stále nemohla zbavit jistého zlomyslného zadostiučinění, kdykoli si připomněla, jak důsledně se Snape vyhýbá tomu zůstat s ní ve svojí laboratoři delší dobu sám. Tolik trestů, jako během posledních dvou týdnů, bezpochyby nerozdal od začátku září a Nathalie sice příslušné studenty navenek litovala, ale ve skutečnosti se jí to více než hodilo. A to se ani neodvažovala odhadovat, do jaké míry je tohle jeho znechucení její osobou dáno oním osudovým nočním setkáním u obrazu s drakem...
"Překvapujete mě," řekl jí o hodinu později s jemným úsměvem Brumbál, když si v jeho pracovně vybalovala lahvičku s Vyjevovacím lektvarem a štos čistých pergamenů. "Byl jsem přesvědčený, že tu spolupráci se Severusem vzdáte během prvního týdne."
"Nejsem od toho daleko," zahučela poněkud nevrle. "Za celý svůj život jsem nevyslechla tolik roztomilých komentářů týkajících se mojí osoby, jako za posledních čtrnáct dnů," pokračovala ironicky. "A to jsme s přípravou toho lektvaru ještě ani pořádně nezačali."
Brumbál zdvihl pobaveně obočí.
"Chcete, abych si s ním promluvil?"
"Promluvil?" vytřeštila na něj oči. "O tom, že si na něj stěžuji za jeho zády? U všech druidů, jen to ne," zavrtěla poplašeně hlavou, "opravdu silně pochybuji, že by to naší spolupráci nějak výrazně prospělo." Načež debatu raději uzavřela tím, že otevřela flakónek se svým lektvarem a přistoupila k portrétu, jenž se nacházel hned vedle obrazu ředitelky se špičatýma ušima, u níž minule skončila.
Brumbál se chápavě pousmál a vrátil se ke svojí práci. Nathalie systematicky postupovala kolem stěny a zkoumala jedno plátno za druhým; netrvalo dlouho a měla svými poznámkami popsané celé dva pergameny.
"Ani nevíte, jak mě těší, že jsme se k tomu konečně dostali," prohlásil ředitel po nějaké době. "Tak rád už bych měl jistotu, že jsou všechny malby v této místnosti v pořádku."
Udiveně se po něm ohlédla. To on byl přece v posledních týdnech neustále zaneprázdněný.
"Předsedovi správní rady této školy bývá občas velice obtížné vyhovět," vysvětlil jí, když zaznamenal její nechápavý výraz.
"Ten Malfoy patřil ke Smrtijedům, že?" otázala se opatrně.
Brumbál překvapeně zamrkal.
"Jste bystrá," prohlásil po chvíli, "ačkoli to by mě s ohledem na jistý výrok Moudrého klobouku nemělo až tak překvapovat."
"Jak to, že není ve vězení?" držela se tématu.
"Jako mnozí další, i on tvrdil, že byl pod kletbou Imperius. Opak se v jeho případě bohužel nepodařilo prokázat. Je příliš vlivný. A natolik majetný, že by dokázal zkorumpovat celé Ministerstvo kouzel. Což se mu u mnohých úředníků již nepochybně podařilo."
"A ten jeho současný zájem o Bradavice?"
"Zdejší škola vychovává mladé kouzelníky a čarodějky, z nichž mnozí mohou v příštích desetiletích významně ovlivnit celý náš svět. A Lucius Malfoy by rád získal nad touto výchovou co největší kontrolu, nejlépe dosazením vlastních lidí na místa bradavických profesorů. Což přirozeně nehodlám připustit. I já jsem koneckonců docela... vlivný, pokud se to tak dá nazvat. Jenže Lucius Malfoy své neúspěchy poměrně špatně snáší. Tím spíš, že příští rok má do této školy nastoupit jeho vlastní syn."
"Ach tak," zamumlala a přesunula se k dalšímu obrazu. Už se nadechovala k další otázce, když byla náhle přerušena nadmíru rozzlobeným křikem:
"Co si to dovolujete, ženská zatracená! Co si o sobě vůbec myslíte? Já jsem dělal ředitele téhle školy, ještě než se narodila vaše babička!"
Nathalie sebou polekaně trhla a vytřeštěně zazírala na portrét nerudného kouzelníka, jenž byl nyní rozpálený doběla.
"Mějte prosím chvilku strpení, Phineasi," oslovil dotyčného konejšivým hlasem Brumbál, "děláme to pro dobro vašeho portrétu -"
"Pro dobro mého portrétu?" opakoval po něm čaroděj ječivým hlasem. "Proto na mě stříkáte Merlin ví jakou břečku?"
"Nemusíte se ničeho obávat, pane Blacku," přidala se k Brumbálovi Nathalie poté, co si přečetla právě se objevivší název obrazu. "Je to jenom zvláštní, pro vaši malbu zcela neškodný lektvar, který mi pomůže porozumět kouzlům umělecké magie použitým při malování -"
"Zcela neškodný?" zopakoval po ní nasupeně. "A tomu mám věřit? Myslíte si, že nevím, jak vypadá správně prováděná restaurátorská činnost? Já zde viděl pracovat ty nejslavnější odborníky a mohu vás ujistit, že žádný lektvar nepoužívali!"
"To je možné," připustila Nathalie klidně, "pokud vím, tak anglosaská restaurátorská obec jeho používání po staletí zpochybňovala a upřednostňovala vyjevování umělecké magie pomocí kouzelnické hůlky, což byl nicméně postup velice nepřesný. Teprve vylepšená receptura mistra Laliardiho z roku 1953 přesvědčila restaurátory po celém světě, že -"
Zarazila se.
"Vy si pamatujete, kdy tuto místnost naposledy navštívil nějaký restaurátor?" promluvila po chvíli soustředěného přemýšlení. Brumbál ji bedlivě sledoval přimhouřenýma očima, jako by se snažil alespoň na okamžik spatřit myšlenky, jež se jí právě honily hlavou.
"Jistěže si to pamatuji!" odsekl Black nanejvýš rozezleně. "Stalo se tak nedlouho po mojí smrti - nový ředitel měl zřejmě pochybnosti o vhodnosti umístění mého obrazu v této pracovně!" vyštěkl se zlovolným pohledem upřeným na jeden z portrétů zavěšených na protější stěně, jenž se zmohl pouze na chabé vrtění hlavou.
"Rok 1925," přečetla Nathalie tiše v rohu Blackova obrazu. "Rok, v němž byl tento portrét dokončen, k čemuž došlo - s ohledem na nutnost aplikovat oživovací magii - zřejmě bezprostředně po smrti pana Blacka… Pokud tu skutečně od té doby nebyl žádný restaurátor..."
"Na co myslíte?" tázal se Brumbál, upíraje napjatý pohled na její tvář.
Nathalie zamyšleně odpoutala zrak od portrétu Phinease Nigelluse Blacka a vykročila přes místnost k obrazu bradavických zakladatelů.
Poznámka:
Rok úmrtí Phinease Nigelluse Blacka je převzat z rodokmenu rodu Blacků, který svým čtenářům poskytla přímo J.K. Rowlingová.
Žádné komentáře:
Okomentovat