Jak souvisí dávné skřetí povstání s obrazem zakladatelů? Jaké další teorie se zrodily v hlavě Albuse Brumbála? A jak to, že se Snape s Nathalií výjimečně na něčem shodli - tedy alespoň na pár vteřin? ;-) Je tu další část čtrnácté kapitoly...:-)
Kapitola čtrnáctá: Čtyřlístek pro štěstí (4. část)
"Můžete se jich přece zeptat," kývl Snape netrpělivě k obrazu zakladatelů, zatímco Brumbál i Nathalie mlčky pozorovali svoje vzájemné úsilí dobrat se nějakého závěru. "Pokud je Salazar Zmijozel teoreticky schopen objevit se na tomto plátně, mohli by se oni přesunout k němu a porozhlédnout se po místě, kde se jeho portrét nachází."
"Nemohli," zavrtěl Brumbál zasmušile hlavou. "Nathalie mi už před několika dny oznámila, že obě umělecké magie, jež dávají postavám vůli k pohybu a řeči, byly v případě tohoto obrazu nenávratně poškozeny."
"Je vůbec s podivem, že zakladatelům zůstala zachována alespoň ta schopnost rozhodovat o umístění dalšího ředitelského portrétu v této místnosti," přisvědčila Nathalie.
"Díky Merlinovi," přikývl Brumbál, "soudím, že zdejší zdi musí být zcela prodchnuty magií ještě z dob, kdy byli zakladatelé naživu, magií, která je nerozlučně spojena s tímto obrazem a následně i se všemi ostatními ředitelskými portréty a kterou ani veškerá snaha rozlícených skřetů nedokázala úplně zničit."
"Ano," přimhouřila Nathalie oči horečně přemítajíc, "díky onomu skřetímu povstání alespoň přibližně víme, kdy postava Salazara Zmijozela opustila tento portrét - muselo to být dozajista před jejich vpádem do Bradavic, pak už by totiž odchodu do druhého plátna nebyl schopen."
"Což nás přivádí k mojí teorii, již jsem se snažil v předchozích dnech ověřit, leč bohužel zůstává i nadále pouhou hypotézou."
"Co máte na mysli?" zajímala se Nathalie, zatímco Snape si vystačil s tázavým pohledem.
"Nezdá se vám to až příliš mnoho náhod najednou?" položil Brumbál řečnickou otázku. "Čtyři bradavičtí zakladatelé se nechají portrétovat. Někdy poté opustí jeden z nich školu a vezme s sebou zřejmě i svoji postavu z portrétu, propojenou malbu následně schová na neznámé místo pro svého dědice. Každého by logicky napadlo to, co před chvílí Severuse - pošleme zbývající zakladatele, aby plátno Salazara Zmijozela navštívili, vždyť propojení obrazů existuje na obě strany, že? Jenže ono to jako naschvál není možné, neboť poničení zdejšího obrazu skřety znemožňuje zakladatelům se byť i jen pohnout z místa, natož promluvit…"
"Vy myslíte, že to poškození malby bylo záměrné?" snažila se Nathalie rozluštit smysl ředitelových slov.
"Skřeti a kouzelníci vždycky žili v míru," obrátil Brumbál výmluvně dlaně vzhůru, "a pak se znenadání objeví u bradavických hradeb horda skřetů. Vám to nepřipadá zvláštní?"
"Já nevím," pokrčila Nathalie rameny, "podle profesora Binnse byl důvodem jejich vpádu meč Godrika Nebelvíra, který považovali za svůj."
"Obchodování mezi skřety a kouzelníky je staré jako lidstvo samo, Nathalie," namítl Brumbál, "ale nikdy dřív nikoho nenapadlo, že by se na skřetí předměty vyrobené pro kouzelníky mělo nahlížet pouze jako na zapůjčené a že by se po smrti toho, jemuž byly takto poskytnuty, měly vrátit skřetům. V uplynulých několika dnech jsem se snažil vypátrat, kdy přesně došlo ke změně nazírání na vlastnictví skřetích předmětů, a musím konstatovat, že před Ragnukem Prvním žádný skřet nikdy nic takového nenárokoval."
"Podle vás tedy Ragnuka Prvního poštval proti Bradavicím Salazar Zmijozel?" zdvihl Snape nedůvěřivě obočí. "To snad nemyslíte vážně, Brumbále, takové spekulace po tisíci letech…"
"Také se mi to moc nezdá," přidala se Nathalie na Snapeovu stranu, což bylo pro ni málem ještě větším překvapením než pro něj. "Zní to, jako by mu řekl něco ve smyslu: Hele, Ragnuku, běž do Bradavic, a až narazíš na jeden takový obraz se třemi postavami, tak ho trochu podrápej, ale moc to nepřežeň, protože se do něj jednou budu potřebovat vrátit ze svého portrétu… To mi připadá trochu… eh… vykonstruované, nemyslíte?"
"Vykonstruované, říkáte? Přesně takovým způsobem ale Salazar Zmijozel uvažoval, to si musíte uvědomit," pousmál se Brumbál a gestem ruky zarazil Snapeův pokus o protest. "Pokud se Zmijozelovi podařilo vzbudit ve vůdci skřetů dojem, že mu je právoplatně upírán meč Godrika Nebelvíra a možná i další skřetí předměty, nedivil bych se, kdyby mu vedle toho i nenápadně poradil, kde se může pomstít alespoň Nebelvírově památce," pravil ředitel. "Ať už to tak bylo nebo ne, to poničení obrazu zakladatelů se Zmijozelovi za této situace velice dobře hodí. Což mi mimochodem připomíná, že bych se měl přeptat Minervy a Filiuse, jak jsou na tom s pátráním po vchodu do Tajemné komnaty..."
Nathalie nechápavě zamrkala. Tajemná komnata? Neměla však šanci to zjišťovat.
"Podobné konspirační teorie nám ovšem nejsou k ničemu," podotkl Snape poněkud nakvašeně. "Proč se tedy nepokusíte Zmijozela třeba přivolat?" obrátil se na lehce zmatenou Nathalii. "Tak jako jste to dělala s těmi portréty ve zmijozelské společenské místnosti. A nebude-li reagovat, můžeme v krajním případě to přenašedlo z plátna vyříznout. Pak už se sem nedostane nikdy a o to vám přece jde v první řadě, ne?" ušklíbl se vyzývavě na ředitele.
Vyříznout? Nathalie vytřeštila oči a musela se třikrát zhluboka nadechnout a vydechnout, aby na Snapea zase nezačala hulákat. Opravdu právě teď navrhl vyříznout do jednoho z bezpochyby nejcennějších uměleckých děl kouzelnického světa díru velkou jako dlaň?
"To ničení přenašedla bych příliš nedoporučovala," otočila se významně na Brumbála, když se trochu uklidnila. "Sám jste řekl, řediteli, že obraz zakladatelů je pevně spjat s magií této místnosti. Nedokážu ani odhadnout, jak moc by podobný zásah do plátna mohl tuto magii narušit. Nemluvě o jeho umělecké hodnotě, již ovšem někteří lidé stěží dokážou ocenit…" Pro Snapea neměla v této chvíli nic víc, než přezíravý pohled. On jen výsměšně ohrnul horní ret.
"Zdejší plátna jsou, jak víte, nesejmutelná. Předpokládám, že to samé se týká i jejich jednotlivých částí, tudíž pochybuji o tom, že by se nám podařilo to přenašedlo odstranit, i kdybychom chtěli, jakože nechceme," shrnul Brumbál. "Ale co to přivolání?"
"Přivolávací kouzla bohužel fungují, pouze když se portrétovaná postava nachází mimo své vlastní plátno - třeba na návštěvě v jiné malbě, což je v Bradavicích docela zvykem, jak jsem si všimla," vysvětlovala Nathalie. "Jenže Zmijozel je ve svém vlastním obrazu a neexistuje způsob, jak ho donutit použít přenašedlo a přijít sem. Ledaže by vyslyšel naši zdvořilou žádost. Což ostatně můžete vyzkoušet, Snape, jako hlava jeho vlastní koleje byste mohl mít vcelku slušnou šanci, ne?" zaškaredila se pobaveně jeho směrem. Jemu to tak zábavné zjevně nepřipadalo.
"A co mu mám podle vás asi tak říct? Salazare, ozvi se?" odsekl jí naštvaně a ona měla co dělat, aby nevyprskla smíchy.
"No tak, prosím!" pokoušel se Brumbál preventivně zarazit jejich další slovní potyčku. "Nemyslím, že by to bylo až tak jednoduché - to bychom nečekali na znovuobjevení se Salazara Zmijozela tisíc let. Ačkoli mě napadá jeden způsob, jakým bychom mohli ověřit převážnou část našich teorií. Neříkala jste, že na tom obrazu s hadem ve zmijozelské společenské místnosti byla použita zvláštní forma oživovací magie?" obrátil se na Nathalii.
"To kouzlo se chovalo trochu jinak, než jsem zvyklá," přikývla. "Což ale není nic zvláštního, pokud uvážíme, že zde objektem této magie nebyl člověk, ale had."
"A to nikoli obyčejný had," přikývl Brumbál. "Zmijozel se svým hadem uměl komunikovat, takže můžeme předpokládat, že to právě on nechal umístit jeho obraz ve společenské místnosti Zmijozelu tak, aby jednoho dne navedl jeho dědice přímo k tajnému úkrytu svého portrétu."
"Nebylo by nakonec jednodušší, kdyby umístil na naši kolej přímo svůj portrét?" zamračil se pochybovačně Snape. "Je jich tam nejméně deset, nepochybuji o tom, že by se mezi nimi snadno ztratil."
"Dnes určitě," souhlasila Nathalie. "Jenže všechny ty ostatní malby jsou mnohem mladšího data. Před tisíci lety nebylo právě obvyklé nechat se portrétovat, umělecká magie sama byla teprve v plenkách. Tento obraz zakladatelů je jeden z nejstarších kouzelnických obrazů, jaké jsem kdy viděla," otočila se k plátnu. "Zmijozelův portrét by si s ním každý dal okamžitě do souvislosti. Musel ho ukrýt a to navíc natolik pečlivě, aby se zachoval v neporušeném stavu až do současnosti."
"Také si myslím," přisvědčil Brumbál, "a obraz s hadem zde zanechal jako vodítko. Na první pohled je na něm jen les a bradavický hrad, že? A had ve Zmijozelu nepůsobil jistě nijak podezřele. Ani na tehdejší dobu."
"Už chápete, proč jsem se vás včera ptala, zda ten had někdy něco neříkal?" otočila se Nathalie ublíženě na Snapea.
"Naopak," ušklíbl se, "ve světle těchto skutečností zní tato vaše otázka ještě mnohem pošetileji. Myslíte si, že zde Zmijozel nenechal pojistku, aby jeho had mluvil pouze s právoplatným dědicem?"
"A jakou asi?" odsekla ironicky. "Očekával snad, že jeho dědic postříká obraz svojí vlastní čistou kouzelnickou krví?"
"Severus má pravdu," ozval se Brumbál a Nathalie dotčeně zrudla. "Je to had. A ten bude komunikovat pouze s tím, kdo na něj promluví hadím jazykem. A hadím jazykem v kouzelnickém světě nemluví mnoho lidí. Popravdě jich v naší historii bylo jenom pár. A ať už byli dobří nebo špatní, všichni měli jedno společné - byli přímými potomky Salazara Zmijozela. Včetně Voldemorta, jak jsem kdysi zjistil," dodal.
"Tím pádem nechápu, jak chcete ověřit naše teorie," povzdychla si zklamaně.
"Vcelku snadno," pousmál se Brumbál. "Severusi?"
Nathalie prudce zdvihla hlavu a všimla si, jak se Snapeovi napnula kůže na lícních kostech.
"On je také…?" otázala se znechuceně.
"Jistěže ne!" utrhl se na ni netrpělivě.
"Tak jak to, že…"
"Slyšel jsem Pána zla mluvit s jeho hadem," přiznal po chvíli. "Jsem do určité míry schopen to napodobit. Předpokládám, že tak jste to myslel, řediteli?"
"Přesně tak," přisvědčil Brumbál. "Pokud je moje domněnka správná, měl by se ten had pokusit se Severusem komunikovat v okamžiku, kdy uslyší hadí řeč. To je ten klíč. Nebudeme sice rozumět tomu, co říká, ale jako důkaz naší teorie to bude více než dostatečné."
Poznámka:
Právní institut zapůjčení skřetích předmětů do užívání (namísto trvalého vlastnění) vyplynul ze 7. dílu HP, kdy Harry slíbil vrátit meč skřetovi výměnou za pomoc při vloupání se do bankovního trezoru rodiny Lestrangeových.
Hadí jazyk se úspěšně pokusil napodobit i Ron Weasley v 7. dílu HP. Jak vidno, Salazar Zmijozel nezanechal v Bradavicích pro svého dědice pouze Tajemnou komnatu s baziliškem…
Ze 6. dílu HP, kde Brumbál ukazuje Harrymu různé vzpomínky, vyplývá, že i on zřejmě rozuměl hadímu jazyku, ačkoli na jiných místech knihy je zmiňováno, že hadímu jazyku rozumějí pouze přímí potomci Salazara Zmijozela, což Brumbál zjevně nebyl. Pro účely této povídky proto předpokládám, že Brumbál byl buď schopen porozumět všemu, co bylo řečeno v Myslánce, ale neuměl to použít v reálném životě (to by třeba právě na takovou Tajemnou komnatu musel přijít už mnohem dřív), anebo se naučil hadí jazyk někdy v průběhu HP - možná na to ještě dojde…;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat