Tak se mi zdá, že všichni odjeli na prázdniny zrovna, když já jsem přijela. Achjo... No nic, konečně vysvitlo už i u nás, v Čechách, slunko, takže proč nepokračovat ve vánoční kapitole - aneb přečtěte si, jak proběhl v Bradavicích Štědrý večer;-))
Kapitola šestnáctá: Čas vánoční (3. část)
"Pralinky s citrónovou náplní, Nathalie, vy jste prostě úžasná," zvolal potěšeně Brumbál, když vytáhl z balicího papíru luxusní bonboniéru, kterou pro něj Nathalie objednala v Paříži. "Moc vám děkuji, vy tedy víte, jak udělat člověku radost!" dodal a oči za půlměsícovými brýlemi mu radostně zazářily.
"Není zač," zamumlala Nathalie a pozorovala, jak ředitel vylovil z krabičky jednu pralinku, vložil si ji do úst, přimhouřil víčka a jal se ji se slastným výrazem v obličeji žvýkat.
"Jedinečné," vydechl po několika vteřinách uchváceně a začal pralinky nabízet kolem sebe.
Nathalie zdvořile vzala jednu z nich do ruky a odstoupila ze středu hloučku do příšeří okna, žmoulajíc v druhé ruce balíček s několika páry samohřejících ponožek - do tohoto dárku od Brumbála - napadlo ji - se zjevně promítala jeho vlastní touha po tom, čím by on sám chtěl být obdarován. Namísto toho však vybaloval další a další hodnotně vypadající knihy - dárky od jednotlivých profesorů - nad každou z nich vyjadřoval patřičné nadšení a úžas, listoval jimi, přesvědčivě prohlašoval, jak moc právě po té či oné toužil, a některé z nich dokonce donesl ukázat pár zaujatě přihlížejícím ředitelským portrétům.
"Díky, Nathalie, ten drak je fakticky bezvadnej," sevřel ji náhle Hagrid v drtivém objetí, hlasitě popotáhl nosem a znovu se dojatě zadíval na malý model norského ostrohřbetého draka, který mu poletoval kolem hlavy. "Jak já bych si přál mít jednoho takovýho skutečnýho!"
"Třeba se ti to někdy poštěstí," zasmála se Nathalie. V případě Hagrida by se totiž nedivila ani tomu, kdyby si jednoho dne dotáhl na školní pozemky živého draka přímo z Norska. "A děkuju za tu šálu," dodala, hladíc prsty měkkou vlnu huňaté modré pleteniny, kterou si vděčně omotala kolem krku hned, jak ji vybalila z balíčku od Hagrida.
"Líbí se ti? Tak to jsem moc rád, voni měli různý barvy, ale mně přišla ta modrá nejlepší, když už tě Moudrej klobouk jednou poslal do Havraspáru," mrkl na ni potutelně. Příhodu s Moudrým kloboukem od ní dobře znal a často si ji dobíral, že by ji tipoval spíš na Mrzimor.
Usmála se a letmo se rozhlédla po dalších účastnících právě probíhajícího Brumbálova štědrovečerního posezení. Po společné večeři se studenti odebrali oslavovat Vánoce do svých kolejí a zaměstnanci školy, kteří přes svátky zůstali v Bradavicích, se sešli v Brumbálově pracovně na přípitek a vzájemné předání darů. Ředitel samozřejmě neodolal a začal svoje dárky hned na místě rozbalovat, ačkoli by měl správně vydržet až do následujícího rána. A ostatní se k němu po chvíli z nedostatku jiné činnosti váhavě přidali.
Hagrid se zanedlouho vydal prohodit s Brumbálem pár slov a Nathalie u okna osaměla. Zahlédla Pomonu Prýtovou, která si v rohu u dveří vyměňovala dárek se Septimou Vektorovou a evidentně se nad tím dobře bavily. Prýtová si jí v příštím okamžiku všimla a vesele jí zamávala, načež významně poklepala dlaní na příručku Jak hnojit a nepřehnojit kouzelné rostliny, kterou jí Nathalie věnovala, a s rukou na hrudi se mírně uklonila, naznačujíc ústy slova díků. Nathalie její úklonu s úsměvem a naoko přehnaně opětovala a při tom na oplátku výmluvně zachřestila náramkem z korálků spletitých tvarů vyřezávaných z kořene mandragory, jenž měl mít - podle přiloženého letáku - výrazné léčebné a relaxační účinky. Docela ocenila, že se tentokrát Pomona omezila pouze na tento drobný předmět, neboť šmolkovník, který od ní dostala darem k narozeninám, se jí během několika týdnů znepokojivě rozrostl přes celé okno a výrazná vůně jeho květů Nathalii nakonec donutila přestěhovat ho z ložnice do ateliéru a posílit několika dalšími kouzly dosud jen slabou protipachovou bariéru, již mezi oběma místnostmi vytvořila před započetím přípravy Vyjevovacího lektvaru.
"Ředitel mi říkal, že jste už před časem dokončila prohlídku bradavických obrazů," oslovila ji znenadání Minerva McGonagallová; v ruce držela pohár vína, jímž si s Nathalií lehce přiťukla, popřála jí šťastné prožití vánočních svátků a okamžitě přeladila výraz svého obličeje zpět do původní tázavosti.
Nathalie se zarazila; vzápětí se snažila zakrýt svoji nervozitu upíjením z číše, ale pozorný profesorčin pohled ji znejistil ještě víc. Věděla až příliš dobře, co po ní McGonagallová chce, a naprosto netušila, jak se z téhle zapeklité situace dostat.
"Mhm," odvětila nevýrazně, těkajíc očima po místnosti (profesorka Trelawneyová právě s nakloněnou hlavou a rozšířenýma hmyzíma očima tiše zírala do sklenice vína v ruce Severuse Snapea a zjevně bojovala s nepřekonatelnou potřebou sdělit dotyčnému svoje tragické vidiny, od čehož ji však odrazoval jeho smrtelně nebezpečný varovný výraz), a pevněji sevřela svoji číši.
"A?" povzbuzovala ji McGonagallová k vyjádření a netrpělivě zamrkala.
"Našla jsem ten vchod do kuchyně, přesně jak jste říkala," spustila Nathalie pomalu, "a Buclatá dáma je samozřejmě naprostý unikát," pokračovala honem, když se profesorka už už nadechovala k otázce, která ji zajímala nejvíc, "ale žádné další tajné chodby a průchody jsem při svém prověřování obrazů nenalezla," dokončila Nathalie a byla nesmírně vděčná za to šero, v němž stála, a které, jak pevně doufala, dostatečně skrylo její ruměnec.
Vždyť je to pravda, pravila v duchu sama k sobě, skutečně jsem přeci při své práci na nic nenarazila!
No ovšemže, posmíval se jí druhý hlásek v hlavě, kromě jistého Pobertova plánku, kde je těch tajných chodeb hned sedm, že?
Jenže jsem Fredovi a Georgeovi slíbila, že o tom nikomu neřeknu, přesvědčovala se dál.
McGonagallové jsi ale také slíbila, že jí pomůžeš, co?
"To je jedině dobře," přikývla McGonagallová, přerušujíc tak tok Nathaliiných sebeobviňujících se myšlenek, "mám za to, že sedm nestrážených průchodů je pro hrad už tak dost velkým ohrožením, ať si Albus říká, co chce."
"Sedm?" vyhrkla Nathalie udiveně, "měla jsem za to, že…" Odmlčela se s otazníky v očích.
"Ano, ano, našli jsme od té doby, co jsme spolu mluvily, ještě další," přisvědčila McGonagallová, "poslední objevil Filius před pár dny, když pracoval na vánoční výzdobě hradu - konečně se dostal k tomu, aby při té příležitosti prohlédl všechny tapisérie, sochy, zrcadla a také brnění."
"Vážně? A já myslela, že je učí zpívat koledy!" uchechtla se Nathalie nyní již uvolněně. Byla ráda, že McGonagallová i Kratiknot vědí o všech těch tajných průchodech i bez jejího přičinění. Ledaže by jich bylo víc než sedm a oni by objevili právě ty chodby, které na Pobertově plánku nebyly zakresleny…
"Musel si přece vymyslet nějakou krycí historku," zacukaly profesorce koutky úst, "jinak by studentům bylo asi dost podezřelé, proč tady s hůlkou v ruce nakukuje pod každý gobelín. Čímž ovšem nechci tvrdit, že by ta brnění neučil zpívat každý rok. A pořád se stejně nestálými úspěchy, pokud si vzpomínám."
"Docela jsem si díky němu rozšířila repertoár anglických koled," přikývla Nathalie pobaveně, "i když jsem asi žádnou z nich nevyslechla úplně celou."
"Před pár lety se pokoušel sestavit pěvecký sbor z domácích skřítků," vzpomínala McGonagallová s jiskřičkami smíchu v očích. "Problém je, že oni zcela postrádají hudební sluch. To ale ještě nebylo nic proti tomu, když Charity Burbageová jednoho roku přinesla do Bradavic mudlovské vánoční svíčky, víte, ty… elektřinovské se tomu říká?"
"Elektrické," napověděla jí Nathalie.
"Elektrické, ach ano. Jenže tady na hradě samozřejmě nic takového nefunguje, to je jasné. Ale ona si nedala říct, ověsila jimi ten největší vánoční strom ve Velké síni a nějakým způsobem je napojila k několika mudlovským bicyklům. Vypadalo to docela působivě, než ovšem Albus zjistil, že téměř všichni bradavičtí domácí skřítci musejí šlapat jako diví, aby ten strom rozsvítili. Musím říct, že tehdy byl na milou Charity docela rozezlený, i když ona tím nic špatného nemyslela. Je do těch mudlovských udělátek prostě úplně zblázněná."
"Copak nešlo ta kola očarovat, aby šlapala sama?" divila se Nathalie.
"Jistěže šlo," zakuckala se McGonagallová potlačovaným smíchem, "to by tím ovšem Albus nesměl pověřit Severuse. Ten sice dodnes tvrdí, že ty svíčky byly vadné, ale já tomu nevěřím. No řekněte sama, slyšela jste někdy o mudlovské rodině, které by pod elektrickými svíčkami vybuchl celý vánoční strom?"
Nathalie vyprskla smíchy dřív, než si stihla přikrýt ústa dlaní. Vyhledala pohledem Severuse Snapea, jenž se mezitím přesunul do zadní části ředitelské pracovny a tam, stranou od všech ostatních, se hrbil v křesle, s nepřístupným výrazem listoval v nějaké knize - kterou Nathalie otipovala jako dar od Brumbála - přičemž se tvářil jako někdo, kdo by vánoční svátky nejraději vyškrtl z kalendáře.
Objednaný díl Velké encyklopedie lektvarů od monsieura Verniera dosud nedorazil a ona tomu byla docela ráda - nedokázala si totiž vůbec představit, jak Snapeovi tenhle dar předává. Zvlášť když si všimla, jak odradil jediným znechuceným pohledem Rolandu Hoochovou, která si v jednu chvíli chtěla přisednout do vedlejšího křesla.
"Co vaše ruka?" Madame Pomfreyová byla po Minervě McGonagallové další osobou na seznamu lidí pro nezávaznou štědrovečerní konverzaci.
"Už je v pořádku. Vlastně jsem ještě ani neměla příležitost vám náležitě poděkovat."
"To nestojí za řeč. Měla jsem hlavně strach, abyste to ještě nezhoršila svojí prací na tom lektvaru," přikývla Pomfreyová. "Už jste s tím alespoň hotovi?"
"Zdaleka ne," povzdychla si Nathalie. "Teď zrovna se musí na pár dní nechat odležet."
Madame Pomfreyová se chápavě usmála a přesunula se za profesorkou Sinistrou.
"Rád bych vám připomněl, že jste to byla vy sama, kdo souhlasil se spoluprací na obranném lektvaru," spustil na ni o hodinu později Snape, když odcházeli z Brumbálovy pracovny. "Takže bych ocenil, kdybyste se přestala předvádět před ostatními se svými banálními problémy a soustředila se raději na práci. Zatím jste toho totiž moc neukázala."
"Co zas ksakru máte?" odsekla pobouřeně. "Nikomu jsem přece nic neřekla! Madame Pomfreyová se mě z čistě profesionálního zájmu zeptala na stav mého zranění a já jí věcně odpověděla! Ostatně, vás neučili, že poslouchat cizí rozhovory není zdvořilé?"
"Ne, že by snad bylo možné vás přeslechnout," ušklíbl se jízlivě.
Už se nadechovala, že mu odpoví ve stejném duchu, ale pak… Uklidni se, nabádal ji vnitřní hlas, přece si od něj nenecháš zkazit Vánoce! Prostě se nenech vytočit…
"Šťastné a veselé, Snape," vydechla rezignovaně, "pěkně si to užijte. Jestli jste toho vůbec schopen," dodala spíš pro sebe a pokrčila rameny. Popravdě ji to ani nezajímalo.
Pak se otočila a vydala se klidným krokem ke svému pokoji. Několik vteřin za sebou nevnímala nic než praskání okenic pod nápory větru. Teprve potom zaslechla jeho tiché kroky sestupující ze schodů směrem k chladnému sklepení.
Žádné komentáře:
Okomentovat