Dorazí plánovaný dárek pro Severuse Snapea? Jistě už tušíte...
Nakonec jsem se rozhodla vyslyšet volání JSark po smajlících a zapínám je. Připadají mi sice na blogu jedny z nejslabších, co jsem kde viděla, ale třeba se to časem zlepší. A třeba budete více a radostněji komentovat ;-D
Kapitola šestnáctá: Čas vánoční (4. část)
Objednaný díl Velké encyklopedie lektvarů dorazil o dva dny později. Nathalie postávala ve svém ateliéru před obrazem čaroděje Merlina rozmlouvajícího s králem Artušem pod hradem Camelot, který předchozího dne sňala ze stěny na hlavním schodišti a přemístila ho do svého bytu za účelem celkové opravy, když na její okno zaťukala veliká sova pálená, a poté, co jí Nathalie otevřela, přistála s tlumeným bouchnutím na jejím stole.
Nebylo divu - díl O-R vážil nejméně deset liber, to nejhorší však Nathalii čekalo, když rozložila pergamen s částkou, již za něj měla zaplatit - tedy, ona samozřejmě tušila, že to nebude žádná laciná záležitost, jednalo se přece jen o poměrně vzácnou starožitnost, ale že až tak?! Vyjeveně zírala na zdobně vykreslené číslice a v duchu se za tenhle pošetilý nápad s dárkem pro Snapea proklínala. Do Vánoc to beztak nestihla a… no ovšem, zanedlouho měl mít narozeniny, ale… jak mu má něco takového vlastně předat?
Tady máte malou pozornost za to, že mě dostanete od Malfoye živou a zdravou? To asi nebyla doprovodná věta, kterou by ocenil…
S povzdechem odpočítala potřebný obnos, který byl málem stejně tak těžký jako ta kniha, dala sově na cestu zbytek slaniny od snídaně a dívala se za ní, jak mizí s nemalou částí jejích úspor nad Zapovězeným lesem. Jestli se k ní Snape nezačne chovat slušně ani po takovém daru, tak už nikdy, zašklebila se, byť předem tušila, jak to asi dopadne…
Přejela prsty přes ošoupaný obal knihy a takřka nábožně ji otevřela. Ovanul ji pach vydělané kůže a tuhého starobylého papíru, poněkud navlhlého v důsledku špatného skladování, nalistovala obsah a zaujatě přejížděla prstem přes jednotlivé položky, načež jí zazářily oči, když narazila na několik desítek stran dlouhou pasáž o obranných lektvarech. Sesunula se i s knihou a latinsko-francouzským slovníkem do tureckého sedu na koberec před krbem, rozložila si encyklopedii mezi koleny a snažila se rozluštit jednotlivé věty. Tiše doufala, že se jí poštěstí narazit na něco, o čem Snape zatím nemá ani tušení - kdyby se jí podařilo překvapit ho vlastním konstruktivním příspěvkem k postupu přípravy obranného lektvaru, tak by snad ty peníze ani nepovažovala za vyhozené.
Copak ty chceš vážně zapůsobit na Snapea? Vzpamatuj se, Nathalie! Nepřeslechnutelný hlas v její hlavě ji úplně vylekal. Jenže měl pravdu - opravdu touží udělat dojem na někoho, kdo ji permanentně uráží a shazuje? To přece není normální!
Zaklapla knihu a prudce vstala. Začala přecházet sem a tam po svém pokoji, bezděčně brala do rukou rozličné předměty a zase je odkládala, několikrát dokonce obrátila v dlaních vánoční přání od svého otce (napsala mu jako první již pár dnů před Štědrým večerem a jemu bylo zjevně hloupé neodpovědět) a pohledem se opětovně nechtěně vracela k encyklopedii ležící na koberci.
Nedělám to kvůli němu, vyhodnotila nakonec situaci takřka přesvědčeně. Dobře vím, že od něj se žádného uznání nedočkám. Dělám to pro sebe - snad mi bude alespoň trochu vděčný, i když to za nic na světě nepřizná, a pomůže mi, pokud to budu potřebovat. A o to mi jde především. A o ten obranný lektvar se taky zajímám jenom kvůli sobě. Jsem přece Havraspár, to znamená studijní typ - mám k dispozici knihu týkající se záležitosti, na níž právě pracuji, tak je logické, že si o tom něco přečtu, ne? Se Snapem to nemá společného nic. Naprosto nic!
U všech druidů, proč vlastně vůbec řeším někoho, jako je Snape?
Bývalý Smrtijed a budoucí Brumbálův vrah, napadlo ji a cynicky zkřivila rty. Člověk, který - dle Brumbála a její věštby - zasvětí celý život utajenému boji proti Tomu-jehož-jméno-se-nesmí-vyslovit, aby nakonec zemřel jeho rukou se vzpomínkou na zelené oči Lily Potterové…
K čertu s tím, prober se, ty hlupačko! Tohle je Snape, žádný romantický hrdina! Je to jen zakyslý, věčně nespokojený, zneuznaný chlap, který si vybíjí svoje špatné nálady na studentech. Harryho matka určitě musela mít svoje důvody, proč dala raději přednost Jamesovi Potterovi, to je víc než jasné, ne? Vždyť se ten nesnášenlivý protiva nedokáže normálně bavit ani s Brumbálem a to je přitom jediný člověk, kterému na něm alespoň trochu záleží!
Lily Potterová… Nathalie si znovu vybavila svoji kresbu, na níž se před umírajícím Severusem Snapem objevila její tvář. Opravdu ji tolik miloval? Vlastně si to nedokázala představit - on nebyl ten typ. Celoživotní posedlost po ženě, kterou získal James Potter, jehož Snape - soudě podle reakce, když přišel na přetřes neviditelný plášť - tolik nenáviděl, nasazení vlastního života, aby chladnokrevně pomstil Lilyinu smrt - ano, tomu by v jeho případě rozuměla. Ale opravdový, nezištný cit, jakým by pravá láska měla být? To těžko. Ostatně už nyní mohla takřka s určitostí tvrdit, že malý Harry, ač Lilyin syn, si s ohledem na Snapeovu nenávist k Jamesovi lektvary nejspíš jen tak nezamiluje.
Opravdu tady právě teď dumám o citech Severuse Snapea?! U Merlinovy plesnivé brady, to snad ani není pravda! Ale ne, to bude nejspíš těmi svátky - dojímavé obrázky sobů, svíčky, koledy, hvězdicové ornamenty vytvořené námrazou na oknech…
Do háje, Nathalie, ty jsi fakt vadná, víš to?
Rázně zatřepala hlavou a soustředila se opět na Merlinův obraz. Jenže profesor lektvarů jí nedal spát - bylo těžké nepřemýšlet o něm, když už jednou nahlédla do jeho osudu a věděla o něm věci, jež nebyly známy nikomu jinému, kromě něho samotného a samozřejmě Brumbála. Vzpomněla si, jak na Štědrý večer seděl v koutě ředitelovy pracovny stranou od všech pozvaných, a pocítila záchvěv lítosti, jenže… on si to přece sám vybral - on sám se cíleně vzdaloval od ostatních a znechuceně se šklebil jejich pokusům o navázání kontaktu. Chtěl být sám, pohlcený svými démony se věčně užírat nenávistí k okolnímu světu; nestál o pochopení a už vůbec ne o lítost…
Mohla bych si dát novoroční předsevzetí a chovat se k němu přátelsky, ušklíbla se. A tou encyklopedií můžu začít. Tento nápad ji však o pár dní později přešel stejně rychle, jako jí vytanul na mysli.
Toho odpoledne balancovala na špičkách na jednom z odpočívadel hlavního bradavického schodiště a pokoušela se zavěsit zrestaurovaný Merlinův obraz zpět na původní místo. Hůlka jí momentálně nebyla k ničemu - rám bylo nutno řádně usadit na stěnu a k tomu nebylo žádné kouzlo dostatečně jemné a přesné. Ztěžka oddychovala námahou a snažila se vytěsnit lehké kroky, jež se ozvaly za ní - Filch na ni opět nasadil paní Norrisovou, neboť se mu její manipulování s bradavickými malbami vůbec nezamlouvalo, a ta ji pronásledovala všude, kam se Nathalie pohnula. Tentokrát však paní Norrisové křivdila, jak zjistila hned vzápětí.
"Mohu nějak pomoci?" zaslechla za sebou protáhlý hlas.
Trhla sebou a raději obraz postavila na zem, než ho upustí. Otočila se a spatřila zmijozelského chytače Terence Higgse - postával se založenýma rukama nějakých pět kroků od ní a se sebevědomým úsměškem se nedbale opíral o zeď. V posledních dnech ho během společného stolování poznala trochu víc, nebyl jí zrovna sympatický, a tak měla v první chvíli na jazyku rázné odmítnutí. Ale vlastně proč ne, když už se sám nabídl, řekla si poté a nepatrně se pousmála. Třeba tu svou zmijozelskou aroganci jenom předvádí před ostatními studenty a ve skutečnosti je docela normální.
Postavila se tedy k jedné straně rámu, pokývla mu k opačné a společnými silami obraz zavěsili na stěnu. Nathalie ještě malbu několikrát nepatrně nadzdvihla, aby ji správně usadila, načež ustoupila o krok dozadu s cílem ověřit si, zda visí rovně, a…
"Ach, promiň!" uskočila poté, co vrazila do Higgsova hrudníku a zároveň mu šlápla na nohu. Otočila se k němu s omluvným výrazem v očích.
"To nic," zašeptal lenivě, pokročil směrem k ní a jemně ji přimáčkl na zeď hned vedle Merlinova obrazu.
"Co to…?" Pokrčila nechápavě obočí a udiveně na něj zazírala.
Právě jí totiž provokujícím pomalým pohybem sjel dlaněmi po pažích, uchopil ji kolem pasu a s až příliš velkou samozřejmostí sklonil hlavu k jejímu obličeji. Tehdy konečně pochopila a snažila se ho důrazně odstrčit.
"Tak pusť… zatraceně, Terenci! Co si myslíš, že děláš?"
"Není to zřejmé?" povytáhl obočí a zlehka přejel rty po jejím spánku.
"No tak, neblázni!" Zjistila, že silou si s ním neporadí, k hůlce neměla v téhle poloze nejmenší šanci se dostat, a tak se snažila přijít s nějakými věcnými argumenty. "Ještě mě tu někdo obviní, že zneužívám nezletilé kouzelníky!" vypadlo z ní nakonec s nervózním zasmáním.
Zabralo to - cítila, jak Higgsovo tělo ztuhlo a jeho tvář se zkřivila uraženou ješitností.
"Ty…!" zavrčel a bolestivě sevřel její zápěstí.
"A já budu první, kdo to udělá, Belartová, tím si buďte jistá," zaznělo ze schodů ledově. "Očekával bych, že ve vašem věku už budete mít o něco víc rozumu."
Snape. Jak jinak - vždy včas a na správném místě. Ještě tu chybí Filch a Protiva.
"Okamžitě se vraťte do své koleje, Higgsi, já to vyřídím," pokračoval Snape nevzrušeně a Nathalie zachytila Higgsův výmluvný pohled.
"Na co si to hrajete?" zasyčel profesor, sotva zmijozelský chytač zmizel za ohybem chodby.
"Já? Děláte si legraci?" vyhrkla popuzeně. "Student vaší koleje mě obtěžuje a vy se mě ptáte, na co si tu hraju? Čekala bych, že podobné otázky položíte spíš jemu a ne mně! A nějaký školní trest by taky nebyl na škodu, když už jsme u toho!"
"Mám někoho trestat za něco, co Richeovi prošlo bez dalšího před celou Velkou síní?" přeptal se uštěpačně a významně povytáhl obočí.
Dotčeně zrudla.
"A co jsem podle vás jako měla dělat? Richeovi žádné body sebrat nemůžu, ale vy Higgsovi ano!"
"Chcete po mně, abych snížil bodový stav vlastní koleje jenom proto, že si vy neumíte poradit s šestnáctiletým klukem?"
Baví se. Zatraceně, on se tím vážně skvěle baví!
"To snad… já… prostě nemám slov," rozhodila rezignovaně rukama. "Dokážete se vůbec někdy chovat normálně? Ale ne, že se vůbec ptám," mávla rukou a ignorovala jeho ironicky zkřivené rty. Naposled přelétla pohledem výsměšný výraz jeho obličeje, zavrtěla hlavou, otočila se k němu zády a vydala se po schodech nahoru směrem ke svému pokoji.
"Učebnice obrany proti černé magii jsou volně k dispozici ve školní knihovně, Belartová," slyšela ho promluvit se špatně skrývaným zadostiučiněním. "Proti Malfoyovi je to průměrným kouzelníkům, jako jste vy, samozřejmě k ničemu, ale ty znalosti se občas mohou hodit i v každodenním životě, věřte mi. Zkuste začít tou pro první ročník - nepochybně se dozvíte mnoho nového a dosud netušeného."
Chtělo se jí řvát - přece dobře věděl, že je dostudovaná čarodějka, tudíž bylo zřejmé, že má závěrečné zkoušky - minimálně NKÚ - z obrany proti černé magii už několik let úspěšně za sebou! Proč jí tedy u všech druidů nedá pokoj? Nakonec však jen pevně stiskla rty a donutila se bez většího zaváhání pokračovat v chůzi.
Žádné komentáře:
Okomentovat