A je tu silvestrovský díl a zároveň závěr šestnácté kapitoly, který bych ráda věnovala těm, kteří komentovali všechny její části, což jsou: JSark, Dorea, Goddy, A_ja a Kaya. Děkuju!
Kapitola šestnáctá: Čas vánoční (5. část)
"Trochu punče, moje milá?" přeptal se Kratiknot, když se Nathalie onoho posledního prosincového večera dostavila do učebny kouzelných formulí na silvestrovský večírek, jejž profesor pořádal.
"Ano, děkuji," přitakala a rozhlížela se po třídě, z níž pro onen večer zmizely všechny lavice, jež byly nahrazeny nepravidelně rozmístěnými stolky přeplněnými talíři s jednohubkami, mísami s ovocem a zeleninou, lahvemi vína, máslového ležáku a ohnivé whisky a nádobami s punčem.
Na stropě snad nebylo místa, odkud by nevisely barevné girlandy a dokonce i nafukovací balónky rozličných tvarů (zjevně z mudlovských obchodů - další to příspěvek Charity Burbageové, která hůlkou přichycovala na strop posledních několik z nich), a stěny byly zcela pokryty omamně vonícími smrkovými, borovicovými a jedlovými větvemi. Místnost ozařovaly svíce vznášející se volně ve vzduchu a v jednom z jejích rohů postávalo pět či šest nejschopnějších brnění, která za doprovodu očarovaných houslí a dud vyzpěvovala další a další koledy.
Byli tu snad úplně všichni - učitelé i zaměstnanci školy, několik lidí, jež Nathalie znala od vidění z Prasinek, i takových, které viděla vůbec poprvé v životě. Ke své nelibosti zjistila, že mezi pozvanými je i několik starších studentů - Terence Higgs na ní ulpěl dlouhým, zamyšleným pohledem a ona se raději odvrátila, předstírajíc, že pozoruje několik domácích skřítků prohánějících se svižně mezi stoly a doplňujících obsah talířů.
Nechyběli ani bradavičtí duchové - Skoro bezhlavý Nick vážně rozmlouval s profesorem Binnsem, Tlustý mnich s trpkým úsměškem pozoroval jídlo mizející v ústech hodovníků, Šedá dáma jako vždy mlčky a nevšímavě kroužila mezi přítomnými, jsouc - rovněž jako vždy - sledována zasmušilým pohledem Krvavého barona, a Protiva si dost nevybíravě utahoval z hlasitě popotahující dívky s brýlemi, která jeho posměšky nakonec nevydržela poslouchat a s pláčem prolétla stěnou pryč.
Protiva se zpěvavě zasmál a hned se rozhlížel kolem sebe po další oběti.
"Ani to nezkoušej," zarazila ho Nathalie, když neslyšně připlul až nad ni, třímaje v ruce obrovský šlehačkový dort.
"Nebo co?" uchechtl se provokativně a předstíral, že se napřahuje k hodu.
"Říká ti něco ústalepící kouzlo?" prohodila ledabyle a po očku sledovala jeho reakci.
Zřetelně znejistěl a pátravě analyzoval její rádoby pokerový výraz. O Richeovi už něco slyšel, to bylo evidentní.
"Pche!" vyprskl pak. "Proč by na mě mělo něco takového fungovat?"
"Funguje to na obrazy, zabralo to i na Celebruse Riche, tak proč ne na tebe?" prohodila konverzačně. "Navíc jsem to kouzlo od té doby ještě krapet vylepšila…"
"Hmmm…," protáhl Protiva a chvíli se nespokojeně pohupoval ve vzduchu sem a tam. Pak se otočil, odlétl jakoby nic na druhou stranu místnosti a Nathalie jen bezmocně zalapala po dechu, když bez varování vyklopil dort na hlavu jednoho sedmáka z Mrzimoru.
Večírek se rychle rozproudil. Nathalie se zprvu připojila k Hagridovi a Kettleburnovi, ale jelikož ti dva měli zjevně v úmyslu probrat celý atlas kouzelných zvířat od A až do Z, přesunula se brzy za Prýtovou a Vektorovou, poté chvíli pobyla ve skupince Brumbála, Kratiknota a McGonagallové, kteří trávili poměrně dost značnou část večera snahou přesvědčit znechuceného Snapea, aby vydržel na místě alespoň do půlnoci, a nakonec si překvapivě dobře popovídala s Hoochovou na téma ztvárnění famfrpálu v dílech výtvarného umění od středověku až po současnost.
Nedlouho před půlnocí poodešla k oknu, z něhož se nabízel půvabný výhled na osvětlené Prasinky zapadané sněhem. Na silvestrovském večírku nebyla už hodně dlouho - příliš jí to připomínalo onen večer, kdy si při odchodu z jedné takové oslavy nešťastným omylem vyměnila plášť se svojí matkou, což následně vyvolalo věštbu, na niž by nejraději zapomněla…
"Omlouvám se."
Škubla hlavou, otočila se od okna a překvapeně pohlédla do obličeje Terence Higgse.
"Prosím?"
"Omlouvám se za to sobotní odpoledne," zopakoval trpělivě, "nechal jsem se unést."
Podvědomě zapátrala v jeho tváři po přetvářce, lsti či posměchu, ale viděla jen výraz upřímné lítosti a kupodivu i jakési nejistoty.
"Eh…no totiž…omluva se přijímá," odvětila zmateně, neboť naprosto netušila, co si má o nastalém obratu v osobnosti Terence Higgse tak, jak ji již dříve poznala, myslet.
Chvíli na sebe beze slova zírali, jako by jeden druhého odhadovali, a Higgs s urputně skrývanou nervozitou otáčel v dlaních sklenicí vína.
"Takže na usmíření?" prolomil náhle ticho a pozdvihl sklenku.
Pousmála se a mlčky si s ním přiťukla.
"Piješ alkohol?" uvědomila si až poté.
"Jedna z podstatných výhod zletilosti," ušklíbl se výmluvně a náhle vypadal mnohem uvolněněji. "Včera mi bylo sedmnáct," dodal, když si všiml jejího nechápavého zamrkání.
"Všechno nejlepší," zamumlala a po chvilce zaváhání mu vtiskla letmý polibek na tvář.
"Děkuju. Tolik k obtěžování nezletilých kouzelníků z tvojí strany," pousmál se a ona rozpačitě uhnula očima.
"Přičti ke svým létům polovinu a pak se teprve dostaneš na můj věk," snažila se celou situaci odlehčit. "Pořád mi to ještě připadá jako dost podstatný věkový rozdíl."
"Vždycky se mi líbily starší ženy," pokrčil lakonicky rameny a vypadal náhle až znepokojivě dospěle. "Holky z našeho ročníku nás přehlížejí a tváří se ohromně světaznale, ale ve skutečnosti ani pořádně nevědí, co chtějí. Přitom já už v jedenácti šílel z profesorky Sinistry a ta je oproti mě ještě o dost starší, než jsi ty."
Nathalie se ohlédla po vysoké čarodějce s hustými havraními vlasy, která v Bradavicích vyučovala astronomii, a musela v duchu uznat, že se Terencovi ani nediví. Profesorce sice bylo již něco přes čtyřicet, ale pořád vypadala skvěle. Její vztah s majitelem výrobny hvězdářských dalekohledů byl veřejným tajemstvím a zřejmě právě tato skutečnost ji ochraňovala před nadmírou nechtěné pozornosti ze strany Celebruse Riche i ostatních mužů.
"Poslyš, nechceš se mnou ty narozeniny příští týden oslavit?" Terence jí jemně přejel dvěma prsty po předloktí a vytrhl ji tím ze zamyšlení. "Mohli bychom zajít do Prasinek a…"
"Terenci…," skočila mu s povzdechem do řeči. "Já si vážně nemyslím, že by to bylo vhodné." Nehybný pohled Severuse Snapea, jenž právě zachytila, ji v tom jenom utvrdil.
"Proč? Jsem plnoletý a ty nejsi ani moje profesorka! Nikomu do toho nic není," odporoval jí Terence. "Hele, nenabízím ti přece vztah na celý zbytek života. Je to jenom rande."
Znovu jí přejel hřbetem dlaně po paži a ona se mimoděk zachvěla. Ta halenka s rukávy zakrývajícími sotva ramena asi nebyla tím nejlepším nápadem. A to i přesto, že místnost byla dostatečně vyhřátá. Možná až moc.
Terence se opřel o parapet těsně vedle ní, založil si ruce na prsou a soustředěně ji pozoroval. Loupla po něm okem a hned se zas zadívala z okna - to, jak tu vedle ní postával se samozřejmostí, již nemohla pochopit - snad až příliš vytáhlý na famfrpálového chytače, ale o to víc štíhlý a pružný, s prameny vlasů nedbale spadajícími do tváře - to bylo natolik znepokojující... A ona, která měla problém poslat dostatečně důrazně do háje i toho idiota Riche, proti kterému se zdál být Terence Higgs málem splněním všech jejích snů...
Vzpamatuj se, Nathalie, je to jenom mladý kluk, který zkouší, co si může dovolit…
"Nebo ti něco vadí přímo na mně?" zeptal se otevřeně a pozorně jí hleděl do obličeje.
To, jak si s Marcusem Flintem pořád utahujete z Olivera Wooda, napadlo ji, nebo taky to, jak jsi onehdy v září před Percym Weasleym urazil jeho otce… Raději však mlčela, tohle ostatně nebyla její věc a za to sobotní odpoledne se jí koneckonců právě omluvil, což bylo víc, než by od kteréhokoli Zmijozela čekala. Nic jiného jí osobně nikdy neudělal a navíc tu stále ještě byla ta možnost, že se chová zmijozelsky jen proto, aby si před ostatními zachoval pověst a tvář. Byl přece jenom zmijozelský prefekt a chytač famfrpálového družstva, který zajisté cítí povinnost naplnit beze zbytku očekávání do něj vložená.
"Ne, jenom…," začala, ale pak se zas odmlčela a chvíli hleděla do svojí sklenice.
"Máš někoho jiného?" hádal s hlasem pečlivě vyladěným do neutrálního tónu.
"Měla jsem," přiznala nakonec, neboť usoudila, že alespoň jakýs takýs náznak pravdy ji z téhle ošemetné situace dostane nejsnáze. "Rozešli jsme se už před časem a… no, většinou si na něj ani nevzpomenu, ale… myslím, že jsem se z toho ještě úplně nevzpamatovala. Popravdě o žádný vztah nestojím. Ani o nezávazný."
"Aspoň jsi upřímná," přikývl po chvíli přemýšlení. "Nesnáším, když mě někdo vodí za nos." Sedmnáctiletou mužskou ješitnost v jeho hlase nebylo možné přeslechnout.
"To asi nikdo," pousmála se smířlivě.
"Dáš mi vědět, kdybys změnila názor? Nebo kdybych ti mohl třeba nějak pomoci?"
Neskutečné! Patří tenhle mladík opravdu do Zmijozelu?
"Vlastně…," napadlo ji, pár vteřin si to ještě rozmýšlela a pak se spokojeně usmála, "jak jsi na tom s obranou proti černé magii?"
"Pročpak? Potřebuješ někoho uřknout?" zasmál se pobaveně a teď už i zcela uvolněně.
"Tak něco," odvětila vesele, "ale ráda bych si ho uřkla sama, když dovolíš."
"Ujde to," odpověděl na její původní otázku.
"Ujde to?" dobírala si ho.
"Z NKÚ jsem měl vynikající, když to chceš vědět," zamrkal potměšile. "A ty?" naklonil provokativně hlavu.
"Prolezla jsem úspěšně OVCE, ale… není to zrovna moje silná stránka. A všichni muži bohužel nemají tolik pochopení a taktu jako ty," (uspokojená mužská ješitnost byla nyní patrná i v jeho pohledu), "příště chci na Riche vyrukovat s něčím lepším, než je ústalepící kouzlo, jestli mi rozumíš."
"No jasně," uchechtl se tiše a nadmíru škodolibě. "Kdy začneme?"
Právě se domlouvali na termínu a místu první schůzky, když je vyrušilo halasné několikahlasé odpočítávání vteřin zbývajících do konce roku 1990 a vzápětí jásot poté, co se vteřinová ručička hodin doprovázená úderem zvonu přehoupla do roku 1991.
"…to neeení, neeení loučení, ač chvěěěje seee nám hlaaas, jsme stááále spooolu spooojení aaa seeejdemeee se zaaas!" pohupovali se více či méně opilí oslavující v rytmu pomalého valčíku a zasypávali se vzájemně konfetami a polibky.
Terence se jemně otřel svými rty o koutek Nathaliiných úst a ona se od něj vzápětí rozpačitě odvrátila, sledujíc počínání ostatních hostů. Brumbál se dojatě objímal s McGonagallovou, maličký Kratiknot si potřásal rukou s mohutným Hagridem, Hoochová a Kettleburn pokračovali nezávisle na ostatních ve zpěvu a dokola si při tom připíjeli zbytkem punče, Filch křečovitě svíral v náručí hlukem vyděšenou paní Norrisovou a na něco si stěžoval účastně se šklebící madame Pinceové a Trelawneyová odkudsi vytáhla křišťálovou kouli, vytřeštěně do ní hleděla a cosi vykřikovala, mávajíc přitom rukama na všechny strany ve snaze uklidnit své okolí a získat si potřebnou pozornost.
"No tak, Severusi, buď aspoň jednou za rok trochu milý!" povykovala značně ovíněná Prýtová, pevnou rukou chytla dotyčného za hábit, přitáhla ho k sobě a za rozverného povzbuzování okolostojících mu s hlasitým mlasknutím vlepila pusu na tvář.
"Merline…!" vydechla Nathalie nevěřícně a vzápětí podlehla neovladatelnému záchvatu smíchu.
"Tak to je hustý," třeštil Higgs vyjeveně oči. "Myslím, že za tohle ji asi zabije."
"Ale ne," nemohla se přestat smát, až skoro slzela, "copak tys nikdy neslyšel o Richeově teorii magické síly polibku?"
Zjevně slyšel, protože vyprskl smíchy stejně jako ona. Bohužel ji však slyšel i Snape a jeho pohled jí v té chvíli sliboval velmi pomalou a nadmíru bolestivou smrt.
Žádné komentáře:
Okomentovat