Svátky skončily a studenti se vrací zpět do Bradavic. Jaký bude začátek nového roku? Sedmnáctá kapitola právě začíná...:-)
Kapitola sedmnáctá: Dar pro Severuse Snapea (1. část)
"Tak povídejte, jak jste si užili Vánoce?" zeptala se Nathalie, přehodila svůj hábit přes opěradlo křesla a přetáhla si přes hlavu pletený svetr, který jí po dvojčatech Weasleyových poslala jejich matka Molly s děkovným lístkem ("…že se o ně tak staráte, když oni si přitom ničeho neváží a jdou z průšvihu do průšvihu…"). Provlékla ruce skrz rukávy a upravila si u krku límeček solidní flanelové košile, kterou si předešlého dne koupila v Prasinkách.
"Páni, padne mi jako ulitý," dodala potěšeně, obhlížejíc výsledný efekt v okně - venku už panovala naprostá tma a její postava se odrážela ve skleněných tabulích jako v zrcadle. Temně modrá barva vlny představující Havraspár byla na prsou doplněna umně vypleteným symbolem krásnohůlské školy - dvěma zkříženými zlatými hůlkami, z nichž sršely hvězdy.
"Řekli jsme jí, aby to pletla podle svetru pro Percyho," uculil se George potutelně.
"No to vám pěkně děkuju," ušklíbla se a její pohled zabloudil na druhou stranu nebelvírské společenské místnosti, odkud je zmíněný Weasley nevrle pozoroval - přítomnost cizího elementu v nedotknutelném hájemství Nebelvíru se mu zjevně příliš nezamlouvala a Nathalie měla podezření, že kdyby se při vstupu do společenské místnosti po boku Freda a George před jejich bratrem pohotově neodvolala na svůj záměr restaurovat jeden dost poškozený místní obraz, šel by si na ni okamžitě stěžovat profesorce McGonagallové. Studenti se z vánočních prázdnin vrátili do Bradavic teprve před několika hodinami, Percy už byl ale opět ve svém živlu.
"Buď ráda, že nejsi z rodiny," usadil ji Fred, "na svetrech pro cizí si totiž mamka vždycky dává mnohem víc záležet. Podívej se na nás," poodhrnul hábit a Nathalie zahlédla zářivě oranžový svetr s nepřehlédnutelným zeleným písmenem na hrudi.
"G?" povytáhla významně obočí.
"Funguje to jako výborné krytí," poklepal George potměšile na "svoje" písmeno F. "Dneska ráno jsme zmátli i naši sestru Ginny, a to už je co říct. Ta malá potvora nás má totiž dokonale přečtené."
"A jak se vlastně mají vaši sourozenci?"
"Percy byl celou dobu zavřený u sebe v pokoji," pustil se Fred do vyprávění, "mám podezření, že se začal tajně chystat na NKÚ. A to je teprve ve čtvrťáku. Bill přijel na Vánoce z Egypta a vyprávěl nám naprosto neskutečné historky z pátrání po nějakém skřetím pokladu. A Charlie tam nebyl - prý mají tenhle rok spoustu práce s novým stádem draků, a tak zůstal v Rumunsku. To nám bylo líto - doufali jsme, že s ním probereme pár famfrpálových triků."
"Jo, to je fakt škoda," přitakal George. "Místo toho jsme museli celé dny poslouchat Rona, jak básní o Bradavicích. Už se nemůže dočkat, až nastoupí do školy, a vykládá o tom celému širokému okolí. Snažili jsme se ho přesvědčit, že to zas taková sláva není, však víš, Snape, Riche, Filch a tak, ale on si nedal říct. Pořád se nás vyptával na zařazování do kolejí - celá naše rodina totiž je a vždycky byla v Nebelvíru a on se klepe strachy, aby neskončil někde jinde. Například ve Zmijozelu."
"Takže jsme mu navykládali, že musí složit děsivě těžkou zkoušku, při které prvňáci pokaždé křičí bolestí," ušklíbl se Fred škodolibě. "Myslím, že nám to úplně nezbaštil, ale jistý si taky není."
"Vy jste vážně příšerní," zavrtěla hlavou v předstíraném pobouření. "Chudák kluk."
"Však on to přežije," mávl Fred rukou, hodil zvláštním pohledem po Percym, jenž právě zmizel na schodech do chlapeckých ložnic, pak ledabyle sáhl do kapsy svého hábitu a předložil Nathalii krabičku cukroví. "Vezmi si, to pekla máma."
"A my jí pomáhali," doplnil ho George podivně přeskakujícím hlasem a Nathalie se s chutí natáhla po voňavém cukroví; vtom si ale všimla, že Fred George nenápadně kope do holeně, zpozorněla a podezřívavě se zadívala na rumovou kuličku ve svojí ruce. Byla obalená kokosem a vypadala úplně neškodně.
"Měla bych o tom cukroví něco vědět?" nadhodila a zamyšleně ke kuličce přičichla.
"Ne, proč?" zazářil na Fredově obličeji nevinný úsměv, který na ni zapůsobil víc než výstražně blikající červené světlo.
"Georgi?" otočila se tázavě na druhého bratra, jenž předstíral náhlé zaujetí nitkami vylézajícími z lemu jeho hábitu.
"Dobrá," povzdychla si a odhodlaně vstrčila cukroví do úst s nejasnou nadějí, že chlapci Weasleyovi by ve druhém ročníku i při veškeré snaze stěží mohli vyprodukovat něco tak silného, aby jí to ublížilo. Když však začala pomalu žvýkat - a chutnalo to výtečně, až na to, že ten kokos asi nebyl kokos - prozradily jí jejich napjaté pohledy, že něco určitě nebude v pořádku.
"Co to…?" vyjekla najednou a obě dlaně jí vyletěly vzhůru, neboť ji začala neskutečně brnět pokožka pod vlasy.
"Páni!" vydechli hoši svorně a nadšeně zírali na její hlavu.
Kůže jí svrběla čím dál tím víc a ona se zmateně rozhlédla kolem sebe, když zaznamenala smích několika studentů posedávajících v jejich blízkosti. Nahmátla prsty jakýsi prášek, jenž se jí hustě sypal z vlasů a nápadně připomínal domnělý kokos.
"Co to ksakru je?" vyhrkla a prudce se otočila k oknu, v jehož odrazu mohla dostatečně ocenit weasleyovské dílo - z vlasů jí doslova sněžil jemný bílý prášek a pokrýval houstnoucími závějemi její nový svetr, křeslo, v němž seděla, a následně i koberec pod ním.
"Úžasné!" liboval si Fred, povstal a se zápalem badatele obcházel Nathalii kolem dokola. "Nikdy bych nevěřil, že to na dlouhých vlasech bude fungovat ještě lépe, než na těch našich!"
"Copak jsem ti to neříkal?" přitakal samolibě George a spokojeně si Nathalii prohlížel s hlavou nakloněnou na stranu.
"Nesmírně zábavné!" odfrkla si nakvašeně (v té chvíli už se kolem nich vytvořil hlouček nadmíru pobavených zvědavců). "Co to má jako být? Kouzelný sníh?" tipla si po bližším ohledání prášku, jenž skutečně vypadal jako netající sníh - navíc však výrazně zlatavě zářící.
"Přesně tak," přisvědčil Fred vesele, "napadlo nás to už loni, ale museli jsme celý rok čekat, než Kratiknot ten sníh zase vyrobí. Vzali jsme si ho trochu domů, Bill nám pomohl zvětšit jeho množství a pak jsme to přimíchali do toho dryáku, co máma občas pije, aby se jí leskly vlasy."
"Jo, byli s tátou na silvestrovském večírku jeho oddělení, pročež si toho umíchala celý kotlík - nějak to ale neohlídala, tudíž z toho vznikla pěkně hustá kaše. Sice se ji pokusila naředit, ale i tak z ní ten lesk odpadával, kudy chodila," vyprávěl George se smíchem.
"Takže vy jste do té kaše přidali kouzelný sníh a obalili tím ty kuličky?" pochopila, ačkoli stále ještě nemohla věřit tomu, co se s ní právě děje.
"Jen několik z nich," opravil ji George, "a ty jsme si vzali s sebou do Bradavic. Pochop, to by nebylo moc dobré, kdyby to máma zjistila."
"Jsem ve velikém pokušení jí napsat," zavrčela Nathalie, rázně zatřepala hlavou a všichni, co stáli okolo, začali uskakovat před hromadou lesknoucího se kouzelného sněhu, který začal okamžitě vířit kolem.
"To bys přece neudělala," prohlásil Fred přesvědčeně. "Navíc to za pár hodin přestane, máme to vyzkoušené."
"Pár hodin?!" zakvílela. "A to mám teď takhle sněžit po chodbách až do svého pokoje? Vy jste se úplně zbláznili, víte, co mi řekne Filch, jestli mě uvidí s takovou chumelenicí kolem hlavy?"
Studenti vyprskli smíchy a začali se domáhat předvedení zbylých kuliček; ti mladší se dokonce jali ze sněhu plácat koule a házet je po sobě.
"Skvělé! Vážně skvělé!" brblala si tiše pro sebe, když s hlavou zabalenou do Mollyina svetru uháněla bradavickými chodbami do svého pokoje s obrazem určeným k restaurování v podpaždí. Kupodivu se jí podařilo projít hradem bez povšimnutí, načež se v ložnici unaveně zhroutila do křesla, strhla svetr z vlasů a nalila si pořádného panáka ohnivé whisky. Když však spatřila v zrcadle svoji stále hustě sněžící hlavu doplňovanou nyní bělavým dýmem, jenž lenivě stoupal z její sklenice, už se neudržela a začala se hlasitě smát na celé kolo. Nápady hochů Weasleyových prostě měly něco do sebe.
Zaklepání na dveře jejího pokoje ji rychle vrátilo do reality.
"Kdo to u všech druidů…"
Cestou to vzala přes koupelnu, zabalila si vlasy do ručníku a v rychlosti oklepala kouzelný sníh ze svého hábitu.
"Přijďte ve středu večer, budeme pokračovat v práci," sdělil jí Snape bez jakéhokoli pozdravu či úvodu a s povytaženým obočím si podezřívavě přeměřil ručník na její hlavě.
"To nemohlo počkat do rána?" odfrkla si znechuceně - během Vánoc si až příliš zvykla na to, že nemusí trávit dlouhé večery v zatuchlém sklepení, a tak ji pohled na profesora zrovna dvakrát nepotěšil.
"Právě jsem dokončil potřebné testy," odvětil suše a nepatrný náklon hlavy směrem k nedaleké zakázané chodbě jí napověděl, odkud Snape přišel - do sklepení vedla kolem jejího pokoje z pokusných místností v zakázané chodbě nejkratší cesta.
"Ach tak," zamumlala a pohotově zachytila ručník, jenž se pod tlakem nového kouzelného sněhu chystal sklouznout z její hlavy.
"Nějaký problém?" nadhodil a přimhouřenýma očima přejel z ručníku na zem jemně poprášenou sněhem, který se jí cestou nepodařilo udržet pod Mollyiným svetrem.
"Vše pod kontrolou," odsekla a raději se jala rychle zavírat dveře. "Takže ve středu večer. Dobrou noc," křikla ještě do skuliny a následně dveře přibouchla.
Ručník se jí svezl z vlasů a ateliér zasypala nová závěj kouzelného sněhu.
Žádné komentáře:
Okomentovat