A je tu dlouho slibovaný závěr sedmnáctky přinášející definitivní vyhrocení vztahů mezi Severusem Snapem a Nathalií Belartovou. Věnováno všem, kteří komentovali všechny čtyři předcházející části této kapitoly, což byly: Awia, Goddy, Mara, Dorea, JSark, Hope, Scissors, Nerla a Polgara. Děkuju! :-)
Kapitola sedmnáctá: Dar pro Severuse Snapea (5. část)
Následujícího dne bylo možno spatřit Nathalii Belartovou, kterak se snaží s hajným Hagridem přemístit do svého ateliéru dvě obzvláště veliká plátna z chodby mezi hlavním mramorovým schodištěm a vchodem do předsálí Velké síně. Naskytl se u toho i Terence Higgs a navzdory všem okukujícím studentům trval na tom, že Nathalii s obrazy pomůže, nevšímaje si při tom posměšných poznámek několika příslušníků jeho vlastní koleje ani překvapených pohledů studentů kolejí ostatních.
Za použití Nathaliiny a Terencovy hůlky a Hagridovy značné síly dopravili malby v pořádku až do Nathaliina bytu, načež se vydali do Velké síně na pozdní oběd. Cestou Terence zahrnul Nathalii informacemi o čtyřech či pěti podle něj naprosto stěžejních knihách týkajících se obrany proti černé magii, na něž předešlého večera narazil během svého samostudia v bradavické knihovně a jejichž bedlivé pročtení by si podle jeho názoru Nathalie rozhodně neměla nechat ujít. A zatímco Hagrid odháněl svojí obrovitou dlaní dotírajícího Protivu, který se odkudsi nečekaně vynořil a halasně je nazýval zloději umění, přesvědčoval Terence Nathalii, že na praktickém procvičení kouzel popsaných v oněch knihách by se měli domluvit co nejdříve.
Ve Velké síni se mladík od Nathalie a Hagrida oddělil a zamířil ke zmijozelskému stolu. Hajný se pohodlně usadil na svojí bytelné židli, natáhl se po džbánu s máslovým ležákem a potutelně na Nathalii zamrkal.
"Líbíš se mu, víš to?" sdělil jí natolik hlasitě, až vyděšeně zakoulela očima.
"Hagride, prosím tě…," vydechla, rychle mu naznačila, aby alespoň trochu ztišil hlas a opatrně zalétla pohledem k Terencovi, jenž byl naštěstí právě zabrán do rozhovoru s jedním spolužákem, jehož jméno Nathalie neznala. Dosáhla však jen toho, že se k ní Hagrid důvěrně naklonil a křičel jí své postřehy přímo do ucha.
"Ještě jsem neviděl, že by někdo ze Zmijozelu druhýmu takhle pomáhal," vykládal jí s lišáckým úsměvem pod rozježenými vousy, "ledaže by čekal, že z toho bude něco mít. A na co podle tebe asi tak čeká kluk jako je von?" zakončil svoji úvahu triumfálním dotazem.
"Pro Merlina, přestaň, Hagride, už takhle si připadám trapně," brzdila ho nabručeně, "vždyť je mu sotva sedmnáct. A víš přece, kolik je mně…"
"No co, už jsem viděl jinačí podivný páry," nedal si Hagrid říct a Nathalie jen povytáhla obočí. "Můžeš mi, holka, věřit, že věkovej rozdíl ještě není zdaleka to nejhorší. Vem si mýho tátu - máma byla vobryně a von mi sahal sotva do pasu. Někdy si tak říkám, jak asi…," zarazil se a zadumaně se zahleděl do prázdna. "No ale některý věci je asi lepší si vůbec nepředstavovat," potřásl nakonec hlavou a Nathalie šokovaně vytřeštila oči - někdy se jí vážně zdálo, že od Hagrida dostává poněkud víc informací a náznaků, než k životu bezprostředně potřebuje.
"Ehm, Hagride, a jak je to vlastně s tebou?" odkašlala si, převádějíc řeč do bezpečnější roviny. "Máš ty vůbec nějakou přítelkyni nebo dáváš přednost samotě a klidu?"
"A která by mě asi tak chtěla, co myslíš?" trhl Hagrid rozmrzele rameny a opřel se lokty o stůl, jenž nebezpečně zapraštěl. "Chlapa, kterej ani nedodělal školu, kterýho vyloučili a zlomili mu hůlku… mužskýho, co má jen chajdu na bradavickejch pozemcích a není nic víc, než hloupej hajnej? Nejsem pro žádnou dost dobrej…," pravil lítostivě a Nathalie na něj zaraženě hleděla.
"Co blázníš, taková solidní práce přece není špatná," namítla.
"To ne," souhlasil Hagrid, "ale přece jenom, kdybych mohl aspoň učit, hned by to vypadalo jinak…"
"Však si řekni Brumbálovi," povzbudila ho. Oproti profesorce Trelawneyové jí Hagrid připadal jako vrchol schopnosti a racionality.
"No jo, von už mi slíbil, že mě nechá učit péči vo kouzelný tvory, až Silvanus vodejde na vodpočinek," kývl hlavou k opodál sedícímu profesorovi Kettleburnovi, který právě krájel svoje maso za pomoci hůlky, již svíral ve své jediné funkční ruce, a teprve když dokouzlil, odložil hůlku a chopil se vidličky. "Jenže tomu se zatim do penze moc nechce. Ani se mu nedivim, já bych vodsuď nešel ani za nic."
"Jednou se určitě dočkáš," sevřela mu konejšivě předloktí, což však stěží zaznamenal.
"No ale i tak. Vždyť abych se bál, že se tý ženský se mnou něco stane," rozumoval Hagrid dál. "Musela by mít ráda ty moje zlatý chlupatý tvorečky, jenže těch se většina ženskejch bojí," stěžoval si. "A pak - kde bych tak asi potkal nějakou, co by mi sahala aspoň po ramena? Normální ženský jsou moc malý a vobryně zas moc velký…"
"Copak o to," pousmála se Nathalie potutelně, neboť jí právě bleskla hlavou dokonalá myšlenka. "O jedné takové bych náhodou věděla. Vždycky jsme ji podezírali, že je napůl obryně, ale před ní se o tom nesmělo mluvit, to pak byla vždycky hrozně dotčená - nebylo divu, když tě obklopuje spousta takových, jejichž babičky byly víly, nechce se ti moc vykládat o tom, že máš mezi předky obra…"
"Počkej, ty vopravdu někoho takovýho znáš?" vzhlédl Hagrid se zájmem od talíře, na nějž si právě naložil štědrou porci vepřového a bramborové kaše.
"Mohla bych tě seznámit," přikývla vesele.
"A co… a co vona jako dělá?" zakoktal se Hagrid.
"Vede kouzelnickou školu v Krásnohůlkách," sdělila mu bez rozmýšlení.
"Aha," ochladl hajný zřetelně. "No tak to by asi nešlo. To bude určitě nějaká nóbl fajnová panička, která by do mojí hájenky nestrčila ani nos a štítila by se mejch zvířat."
"Jen ji nesuď, dokud jsi ji neviděl," upozornila ho Nathalie. "Jsem přesvědčená, že Madame Maxime by s tebou klidně nocovala i pod širákem, kdyby jí na tobě záleželo. A kouzelní tvorové? Pche, nikdy jsem neviděla nikoho, kdo by tak zbožňoval všechny ty potvory tak, jako ona - tedy kromě tebe. Víš, jak vypadají koně, kteří tahají kočáry v Krásnohůlkách?" pokračovala řečnickou otázkou, zatímco Hagrid jí visel na rtech. "Jsou okřídlení a každý z nich je veliký jako slon. To už chce nějakou šikovnost, když se o ně máš starat!"
"To jo," připustil Hagrid obdivně. "Ty bych chtěl někdy vidět…"
"Však říkám, můžu ti dát její adresu nebo jí můžu napsat a -"
V té chvíli byla přerušena zvukem dopadu čehosi těžkého a zvonícího po svojí pravé ruce. Zarazila se uprostřed slova a překvapeně zaostřila zrak na naditý váček, z něhož se na stůl vedle jejího talíře vysypalo několik galeonů, načež nechápavě otočila hlavu k Severusovi Snapeovi, který postával těsně za ní a propaloval ji sveřepým pohledem temných očí.
"Co to je?" pokrčila podezřívavě čelo, přejíždějíc očima z váčku na Snapea a zpět.
"Sto padesát galeonů," sdělil jí profesor suše. "Informoval jsem se u londýnského knihkupce, že právě na tolik se v současné době cení jednotlivé díly Velké encyklopedie lektvarů. Bude to stačit?"
Neslyšně zalapala po dechu a trvalo jí několik vteřin, než byla schopná promluvit klidným tónem.
"Ta kniha je můj dar k vašim narozeninám, profesore," prohlásila stroze a odmítavě odsunula váček stranou. "Dar jako darovat. Nikoli koupit. Co jste na tom nepochopil?"
"Já žádné dary nepřijímám, Belartová," zasyčel na ni tiše a probodl vzteklým pohledem nejistě přihlížejícího Hagrida. "Nevím, co tím sledujete, ale rozhodně na to nejsem zvědavý. Ani na vás," dodal s úšklebkem. "Takže ještě jednou - bude to stačit?"
Chvíli na něj beze slova zírala a hlavou jí letěly nesourodé, zmatené myšlenky. Pak se však zatvrdila a opřela se v židli s rukama překříženýma na hrudi.
"Bylo to sto šedesát pět galeonů, když to mermomocí chcete vědět," promluvila nakonec, naklonila hlavu na stranu a ironicky ho pozorovala. "Tenhle díl se totiž obzvlášť obtížně shání, víte? Ale jistě, že to víte, vždyť jinak byste si ho už dávno opatřil sám, nemám pravdu?" pokračovala kousavým tónem a nesouhlasně zkřivila rty.
S těmi penězi se už dávno rozloučila, usoudila, že je nebude po Snapeovi požadovat, a tak se jí nyní poněkud dotklo, když je po ní doslova hodil. Ale rozhodla se hrát jeho hru - chce jí tu ostentativně a přede všemi dát najevo, že o žádné pozornosti z její strany nestojí? Chce jí tu knihu zaplatit? No, prosím, však jí se ty peníze budou hodit. Pochybovala, že by měl u sebe těch zbývajících patnáct galeonů a hodlala si jeho vzteklý obličej náležitě vychutnat.
Několik vteřin si beze slova hleděli do očí - on bez výrazu a ona vyzývavě - a zrovna když se Nathalie chtěla obrátit zpět k Hagridovi, zalovil Snape v záhybech svého hábitu a se zadostiučiněním ve tváři před ni na stůl, jeden po druhém, vysypal několik dalších galeonů. Ztuhla a mlčky upírala pohled na tu výmluvnou hromádku zlata vedle svého talíře.
Vydechla. A pak se zase nadechla. A poté ještě jednou. Narovnala se důstojně na svojí židli a s předstíraným nezájmem odstrčila lehce se chvějícími prsty mince stranou.
"Víte, Snape, ono bohatě stačilo říct prostě děkuji," podotkla rezignovaně snažíc se, aby únavu v jejím hlase nahradily věcnost a klid. Načež se k němu otočila zády a tlumeným hlasem pokračovala v rozhovoru s Hagridem, jenž se celou scénou nenechal vyvést z míry a hbitě jí kladl další otázky týkající se Madame Maxime. Ale Nathalii už původní nadšení opustilo. Cítila se ponížená a vyčerpaná a stálo ji hodně přemáhání, aby udržela hrdou tvář do doby, než za sebou zaslechla Snapeovy rázné vzdalující se kroky.
Poznámka:
Nad cenou onoho vzácného dílu Encyklopedie jsem dlouho uvažovala. J. K. Rowlingová se v jednom interview nechala slyšet, že hodnota jednoho galeonu je asi 5 britských liber (podle aktuálního kurzu u Gringottových). Tedy nějakých 150,- Kč (aktuální kurz libry je něco kolem 30,- Kč za 1 GBP). Dal-li tedy Harry Potter dvojčatům Weasleyovým ve čtvrtém ročníku svoji tisícigaleonovou výhru, věnoval jim do začátku podnikání úctyhodných zhruba 150.000,- Kč - s tím už hravě mohli něco rozjet, a to i v Británii - je totiž nutno brát v úvahu, že průměrný měsíční plat ve Velké Británii se pohybuje kolem 2.600,- GBP, což je takřka 80 tisíc Kč. Takže k Encyklopedii - měla být drahá tak, aby ta částka Nathalii zarazila (ale zase ne tak moc, aby knihu raději bez placení vrátila Vernierovi) a Snapea to přitom motivovalo jí ty peníze hodit na hlavu. Pokud tedy kniha stála 165 galeonů (825 GBP), vyšlo by to Nathalii v přepočtu sice na šílených 25 tisíc Kč, ale přitom "pouze" na třetinu průměrného měsíčního platu v Británii. A kdo by takovou směšnou sumu pro Severuse neobětoval, že? ;-))
Žádné komentáře:
Okomentovat