Další část osmnácté kapitoly možná přinese určitý posun ve vztahu Severuse Snapea a Nathalie Belartové. Anebo taky ne, posuďte sami. Přeji pěkný poslední víkend prázdnin!
Kapitola osmnáctá: Malfoyovo sídlo (3. část)
Tohle postávání přede dveřmi Snapeova kabinetu se Nathalii začínalo z duše protivit. Zlobilo ji, s jakými obavami se pokaždé odhodlává zaklepat na to dubové dřevo, nesnášela ono věčné a opakující se rozjímání nad mosaznou klikou, které vždy znovu a znovu začínalo otázkou: Proč tam vlastně jdu? Co tu dělám? Proč nejsem raději ve svém pokoji? a pokračovalo úvahami na téma: Mám já tohle zapotřebí? Nebylo by lepší se na všechno vykašlat a vrátit se do Francie? a nezřídka končilo zamyšlením ve stylu: Co jsem komu udělala? a Co já z toho života vlastně mám?
Věděla, že nakonec do těch dveří bude muset vejít tak jako tak, což jí ovšem nebránilo pokládat si tyto sebezpytující dotazy pokaždé, když před nimi opět stanula. Bylo to nesnesitelně otravné a pokořující.
Toho večera však její hloubání nad kresbou dubového dřeva přerušil sám profesor lektvarů, jenž dveře znenadání otevřel a chystal se vyjít ven. Oba se zarazili a několik vteřin na sebe mlčky zírali.
Nathalie se instinktivně přikrčila v očekávání první z mnoha jízlivých narážek, jež se jistě už zanedlouho sesypou na její hlavu, ale Snape nic neříkal a nakonec ustoupil zpět do místnosti, aby mohla projít dovnitř, a beze slova ji pozoroval, když udělala několik kroků k nejbližší židli, odložila na ni, tak jako vždy, svoji kabelu a rozhlédla se kolem sebe, uvazujíc si na hlavě šátek.
Dva kotle rozpracovaného obranného lektvaru byly na svých místech. V kamenném výklenku ve zdi se chladil menší kotlík, obsahující zřejmě jeden z dalších mezitímních odvarů, jež se připravovaly zvlášť a pak se teprve přidávaly do obranného lektvaru, druhý kotlík téže velikosti určený nepochybně k témuž účelu postával na pracovním stole a vedle něj Nathalie spatřila plátěné váčky s přísadami a skleněné nádoby s mločími oky.
Když tu nebyla ona, musel Snape připravovat mezitímní odvary postupně tak, aby je stihl přidat do velkých kotlů v ten pravý čas a při správné teplotě. Proto ty dva kotlíky, došlo jí. Ani Severus Snape nemůže být u dvou kotlů současně, pomyslela si pobaveně, přistoupila k pracovnímu stolu a dotkla se několika pergamenů, pátrajíc po návodu. Ironické komentáře stále nepřicházely, a tak se tázavě pootočila ke Snapeovi, postávajícímu u dveří s rukou na klice.
"Začněte s přípravou odvaru ze salamandří kůže," pronesl překvapivě neutrálním tónem. "Vrátím se za chvíli - Pomona Prýtová mi slíbila čerstvý kořen mandragory," pokračoval a předstíral absolutní nevšímavost k jejímu lehce šokovanému výrazu pramenícímu z faktu, že se jí právě uráčil poskytnout víc informací, než by jindy pokládal za nutné. "Návod naleznete tam," kývl hlavou ke svému psacímu stolu, jenž byl kompletně zarovnán hromadami něčeho, co s ohledem na hojné škrtání červeným inkoustem musely být studentské testy a eseje, a dalšími pergameny.
Nathalie přistoupila ke stolu a chopila se pergamenu, jenž ležel nahoře - začetla se do mnohokrát přeškrtaného a přepisovaného postupu přípravy salamandřího odvaru, vytáhla pergamen z hromady jemu podobných a nevěřícně zamrkala, když pod ním spatřila Velkou encyklopedii lektvarů (díl O-R) otevřenou na stránce s informacemi o obranných lektvarech.
Rychle se otočila po Snapeovi, ale ten už mezitím zmizel na chodbě. Bezděčně se pousmála svojí náhlé myšlence - tohle bylo asi jediné vyjádření vděku, kterého se jí od něj dostane. Dá jí najevo přijetí knihy tím, že ji bude aktivně používat - co víc by si mohla přát? Však si ji také zaplatil, vrátil ji hlásek v hlavě rychle do reality.
Povzdychla si a rozhlédla se po stole - Snape očividně přečetl celou pasáž týkající se obranných lektvarů mnohem rychleji a pečlivěji než předtím ona - až nyní si všimla, že pracovní desku kromě studentských prací pokrývají i pergameny plné složitých výpočtů poměrů jednotlivých přísad - u těch, které zřejmě odpovídaly předchozím Snapeovým výzkumům, bylo připojeno jen spokojené odškrtnutí, některým informacím z knihy - soudě podle podrobného rozboru zakončeného otazníkem - příliš nevěřil, ale našla i pergamen se složitou analýzou, jíž ani za mák nerozuměla, ale k níž byly připojeny tři vykřičníky a poznámka: Zeptat se Kettleburna + Hagrida. Poté, co se do Snapeova rukopisu pečlivěji začetla, pochopila proč - i on už v Encyklopedii objevil pasáž o výhodách přimíchání krve jednorožce.
Když se Snape vrátil do kabinetu s několika kořeny mandragory zabalenými do kusu látky, stála již nad kotlíkem a pilně promíchávala jeho obsah. Zkontroloval kotlík jedním rádoby nenápadným pohledem, postavil se ke stolu naproti ní a začal mandragoru mlčky zpracovávat.
Překvapeně povytáhla obočí. Žádné komentáře? Žádné urážky? Co mu ten Brumbál u všech všudy řekl? Chvílemi pátrala očima ve Snapeově skloněném obličeji, ale uspokojivou odpověď nenacházela. Je tohle vůbec Severus Snape? Proč tu mandragoru nenechá za trest pokrájet nějakého studenta - tak jako vždycky?
"Budu potřebovat ještě pár mločích očí," prohlásila zhruba po hodině, během níž se intenzivně snažila soustředit na svoji práci a nevšímat si svého mlčenlivého společníka.
Snape zhodnotil pohledem barvu odvaru a mlčky kývl ke skříni s přísadami, aniž by při tom přestal krájet kořen mandragory na mikroskopické kousky.
Nathalie obešla psací stůl, došla ke skříni, připomínající spíš poměrně vysoký, starý a odřený příborník, a začala pátrat očima po příslušné přísadě. Vzala to odshora, a tak nehledala příliš dlouho - veliká sklenice s mločíma očima stála hned na horní polici. Natáhla se po ní, jenže na ni sotva dosáhla, a možnosti, že ji při sundávání upustí, se upřímně děsila. Neslyšně si povzdychla a vytáhla z vnitřní kapsy hábitu hůlku. Snapea se o nic prosit nehodlala, od čeho je koneckonců čarodějka, aby si neporadila s příliš vysoko uloženou nádobou?
"Přestaňte mi tady mávat tou hůlkou, Belartová," ozvalo se od pracovního stolu výstražné zavrčení. Vzápětí za sebou zaslechla rychlé kročeje, a než se stačila uklidit z rohu, v němž skříň s přísadami stála, natahoval se Snape přes ni k horní polici. Otočila se k němu, připravená uniknout z jeho dosahu hned, jakmile trochu poodstoupí, a strnulým zrakem hypnotizovala vlákna na rukávu jeho hábitu.
Zaznamenala, jak se mu konečně podařilo sejmout nádobu s mločíma očima z horní části skříně, čekala, že jí tu sklenici podá s obvyklým posměšným odfrknutím, ale on ji dál svíral v ruce, postávaje nepohnutě ani ne stopu od Nathalie.
Několik vteřin ticha ji nakonec donutilo zdvihnout hlavu.
Shlížel na ni neproniknutelným pohledem temných očí, až se znepokojeně zavrtěla a přitiskla se zády k příborníku. Zjevně si její nervozity vůbec nevšiml, nepatrně naklonil hlavu a pozorně studoval její tvář, jako by byla nějaký nesmírně zajímavý exemplář živočicha, který by si rád naložil do jedné ze svých nechutných sklenic. A pak, jako by nemohl odolat náhlému bezděčnému nutkání, zdvihl ruku a zachytil pramen vlasů, jenž se jí během práce na odvaru uvolnil z pod šátku, odhrnul jí ho z čela a pomalu pokračoval dál, až ucítila jeho chladný dotyk na spánku, když jí dvěma dlouhými hubenými prsty zastrčil vlasy zpět pod látku. Upíral nehybný zrak na místo, jehož se právě dotkl, a ona měla nepříjemný pocit, že musí vidět i tu žilku, jež jí najednou tak rychle a zmateně tepala pod kůží.
Co to ksakru dělá?!
V další chvíli se Snape probral ze svého podivného zamyšlení, a když zaznamenal její rozšířené oči, ustoupil o krok dozadu a zkřivil ústa do obvyklého jízlivého úšklebku.
"Nechápu, proč vlastně nosíte tenhle nesmysl," pokývl směrem k její pokrývce hlavy a pohrdlivě zdvihl obočí, "je to snad nějaký pozůstatek pochybné krásnohůlské výuky? Anebo snaha o zdání profesionality, ve vašem případě však poněkud marná? Neboť svůj účel zjevně neplní, že?" narážel na uvolněné prameny jejích vlasů.
Nathalie sebou překvapeně trhla - takže teď mě tu bude pro změnu buzerovat kvůli šátku?
Zjevně to s tím Brumbálovým vlivem přehnala - návrat do reality Snapeova sarkasmu byl až příliš rychlý a tvrdý. Nicméně si trochu oddychla, neboť ironický Snape pro ni zdaleka nebyl takovou neznámou, jako Snape jemně přejíždějící prsty po jejím obličeji.
Vzápětí ji však popadl vztek, pevně stiskla rty a stěží odolala touze sdělit mu něco o vzhledu jeho vlasů. Namísto toho mu vytrhla nádobu z ruky, hbitě kolem něj proklouzla a naštvaně odpochodovala ke svému kotlíku, vedle nějž nepříliš šetrně sklenici odložila. Strhla si šátek z hlavy, několika prudkými pohyby si ulízla zplihlé prameny nasáklé zápachem z chystaného odvaru dozadu a znovu si ten kus látky omotala kolem čela přes uši a pevně utáhla v týle. Načež se opět chopila měchačky a začala odvar promíchávat.
Nebude si Snapea všímat. Prostě nebude.
Za několik vteřin se k ní připojil u pracovního stolu a pokračoval v krájení mandragory. Během pár minut s tím byl hotový a ona udiveně zamrkala, když vylovil z přinesené nádoby několik mločích očí a začal je v dřevěné misce roztírat na kaši. Nestávalo se příliš často, že by jí pomáhal s přísadami do jí připravovaného lektvaru. Vlastně se to nestávalo nikdy.
"Co říkáte na tu krev jednorožce?" zeptal se jí zničehožnic, čímž jí opět málem vyrazil dech. On se ptá na její názor? A jak vůbec ví, že…
"Je mi jasné, že jste to četla," ušklíbl se jejímu údivu. A že to celé umíte nazpaměť, dořekl si nepochybně sám pro sebe. Alespoň však neměl potřebu sdělit jí tuto narážku nahlas. A ona na oplátku spolkla tu svoji.
"Dokážeme ji sehnat?" zeptala se ho místo odpovědi. "Tak, aby se žádnému z nich nic nestalo?"
Chvíli ji pozoroval, ačkoli byl myšlenkami nepochybně na míle daleko.
"Zkusíme to," prohlásil nakonec a na okamžik stiskl rty.
Kdyby to v jeho případě bylo možné, přísahala by, že právě zahlédla cosi podobného pokusu o spokojené pousmání.
Žádné komentáře:
Okomentovat