Další část osmnáctky, jež nás dovede až na samý práh Malfoyova domu. A já vám na prahu nového školního roku přeji mnoho úspěchů!
Kapitola osmnáctá: Malfoyovo sídlo (4. část)
Od onoho čtvrtečního večera, kdy se Nathalie vrátila do Snapeova kabinetu k další spolupráci na obranném lektvaru, vládlo mezi ní a profesorem křehké příměří. Nathalie se chovala tak, jako obvykle - mlčky zpracovávala jednotlivé přísady a míchala mezitímní odvary, načež je přidávala do svého kotle. A Snape se očividně snažil o totéž - mnohdy z něj přímo čišela touha sdělit jí, co si myslí o jejích pochybných schopnostech, ale naštěstí zůstával jen u výmluvných úšklebků, které se naučila tolerovat už dávno. Nikdy se jí už nepokusil znovu dotknout, ale občas ho přistihla, jak si ji zamyšleně prohlíží, jako by se snažil přijít na kloub něčemu, co se přímo týkalo její osoby. Což ji mátlo, ale raději se zdržovala jakýchkoli narážek na toto téma.
Během následujícího týdne se jim společnými silami podařilo posunout přípravu obranného lektvaru o notný kus dopředu a nyní mělo nastat opětovné období klidu, během něhož bude lektvar zrát až do konečné fáze. Tu si Nathalie zatím nedokázala vůbec představit, neboť Snapeovy výzkumy v místnostech zakázané chodby nebyly dosud úplné a navíc zde byl nový neznámý faktor, který bylo nutno prozkoumat, a sice vliv krve jednorožce na účinnost lektvaru. Nathalie tuto záležitost během jedné večeře podrobně rozebrala s Hagridem, jenž tvrdil, že by to neměl být problém - v Zapovězeném lese se nacházelo stádo jednorožců, kteří mu důvěřovali - odebrat některému z nich trochu krve pro něj prý nebude nic obtížného.
A tak jediné, co Nathalii nedávalo spát, byla její plánovaná mise k Malfoyovým. Poslední dny trávila hodně času procvičováním kouzel obrany proti černé magii s Terencem Higgsem a nezapomínala ani na přeměňování a kouzelné formule - zejména různé druhy otevíracích kouzel se jí nepochybně budou hodit, stejně tak jako kouzla zastírací - a to i přesto, že neviditelný plášť Jamese Pottera měla už několik dní zabalený v kufru připraveném na cestu. Na Brumbálovu výslovnou žádost jí několik kouzel dokonce nepříliš ochotně poradil i Snape.
Osmadvacátý leden se však přiblížil rychleji, než by jí bylo milé, a když onoho pondělního rána přijímala poslední rady v Brumbálově pracovně, třásly se jí ruce tak, že je raději zastrčila hluboko do kapes svého hábitu.
"Hlavní je, aby Lucius Malfoy neodhalil pravý účel vaší návštěvy," opakoval jí ředitel už nejméně podvacáté a ona jen mechanicky přikyvovala, nechávajíc se v myšlenkách unášet všemi těmi katastrofickými představami, které ji už několik týdnů strašily ve snech tak živě, že hravě nahradily i její předchozí noční můry týkající se osudu Severuse Snapea a Brumbálovy smrti. "Víte, co mu máte říct, kdyby vás přistihl," pokračoval ředitel a vyčkávavě se na ni zadíval.
"A - ano," probrala se z rozjímání o sedmém hrůzném způsobu zabití Malfoyovou rukou, který si na sebe vymyslela. "Po jedné z jeho návštěv jste si všiml, že vám z ředitelny zmizel velmi cenný předmět, nemůžete Malfoye samozřejmě obvinit bez důkazu z krádeže, a tak jste mě požádal, jestli bych se po tom předmětu neporozhlédla, když budu u něj doma," odříkávala připravený scénář, jenž jí ovšem nepřipadal právě dvakrát důvěryhodný. A Snapeovi ostatně také ne, jak seznala z jeho posměšného odfrknutí.
"Nitrozpyt. Veritasérum." Tato dvě slova se v uplynulých dnech skloňovala v ředitelně ve všech pádech, a tak ani nepovažoval za nutné je dále rozvádět.
"Lucius v nitrozpytu nijak extrémně nevyniká," oponoval mu Brumbál, jako už tolikrát předtím. "Nic, co by Nathalie nezvládla. Ona umí své pravé myšlenky pohřbít velmi hluboko, Severusi, to mi můžete věřit."
Snape se pochybovačně ušklíbl.
"Tak proč jste mi zatím nedal možnost to ověřit?" vypálil přímou otázku, která mu zjevně tanula na mysli již několik dní, ale vzhledem k napjatému vztahu mezi ním, Nathalií a ředitelem, se ji neodvážil položit dřív.
"Prověřil jsem Nathaliino umění nitrobrany sám," odbyl ho Brumbál rázně a ostře se na něj zadíval. "A říkám vám na rovinu, Severusi, že si nepřeji, abyste na ni nitrozpyt zkoušel. Máte s ní spolupracovat, ne se snažit dokázat svoji převahu tím, že se jí budete pokoušet dostat do hlavy. Je to, doufám, dostatečně jasné?"
"Ovšem," odsekl Snape úsečně a nespokojeně stiskl rty do úzké linky.
Nathalie si neslyšně oddychla. Dobře věděla, proč Brumbál nechce, aby Snape byť i jen na okamžik spatřil její myšlenky. Úporně se snažila zasunout svoji věštbu do nejhlubšího podvědomí (ačkoli měla podezření, že jeho by zajímaly mnohem aktuálnější záležitosti), ale určitá pravděpodobnost, že by profesor zahlédl něco ze svého osudu, tu přece jen existovala. Byl prostě příliš dobrý.
"A veritasérum?" nedal se nyní a zaútočil na Brumbála dalším dotazem.
"Vše záleží jen na umění nalézt na položené otázky ty správné odpovědi," obrátil se Brumbál k Nathalii. "Kdo vás posílá? Bradavický ředitel. Co jste tu hledala? Jistou cennost, o níž je přesvědčen, že ji máte neoprávněně v držení," přehrával ředitel už po několikáté různé otázky a předem připravené odpovědi, které sice nebudou lží, ale ani Malfoyovi nic neprozradí.
"O co se jednalo konkrétně? O obraz Salazara Zmijozela," skočil mu Snape posměšným tónem do řeči. "Nebo jste snad přišel na jiný způsob, jak se této otázce vyhnout tak, aby nemusela lhát?"
"Nesmí si ji vůbec nechat položit," pokrčil Brumbál rameny. "Vyřčené obvinění z krádeže musí Luciuse natolik rozčílit, že přestane logicky uvažovat. Mnohem pravděpodobněji pak budou následovat dotazy typu - chce snad Brumbál tvrdit, že já, Lucius Malfoy, jsem zloděj? Chce proti mně poštvat Sbor pro prosazování kouzelnických zákonů? Na obě otázky zní odpověď Ano, což ho ještě víc rozlítí. Veritasérum účinkuje jen několik minut, zvlášť pokud je připravené průměrným lektvaristou - a k jinému se Lucius zřejmě nemá šanci dostat. Nepozná, kdy jeho účinky vyprchají, zvlášť když Nathalie bude ochotně pokračovat ve vyprávění tak, jak jsme se dohodli."
"Je vám ale jasné, na jak vratkém základě tento plán spočívá," otázal se ředitele Snape.
"Nathalie patří do Havraspáru, Severusi," podotkl Brumbál, "jsem přesvědčen, že ví, jak mluvit, aby ji nikdo nedonutil nic prozradit. Samozřejmě toto jsou až krajní možnosti a já pevně věřím, že k ničemu takovému nedojde. Nathalie má s sebou neviditelný plášť a příkaz stranit se jakéhokoli náznaku nebezpečí. Lucius si je dobře vědom toho, že mě ta jeho pohádka o kletbě Imperius, pod kterou údajně sloužil Voldemortovi, ani na chvíli nepřesvědčila, a nepochybně si představuje, že si vymyslím cokoli, abych ho zdiskreditoval. Uvěří Nathaliinu vyprávění více než ochotně a na žádné veritasérum ani nitrozpyt si ani nevzpomene."
"V to můžete jen doufat," pokrčil rameny Snape a nasadil masku přezíravého nezájmu.
"Já hlavně doufám, že Nathalii v případě jakýchkoli problémů pomůžete, Severusi," pravil ředitel a Snape nespokojeně zamrkal. "Udělal bych to sám, ale…," navázal Brumbál a zašátral v zásuvce svého stolu, "…to vy znáte Malfoyovo panství stejně dobře, jako jeho majitele."
Načež vytáhl ze zásuvky dvě totožná zrcátka veliká sotva jako dlaň zabalená do měkké látky. Jedno podal Nathalii a druhé Snapeovi.
"Jsou vzájemně propojená - podobně jako některé zdejší obrazy," vysvětloval překvapené Nathalii a odmítavě se tvářícímu profesorovi. "Pokud se Nathalie dostane do nějakých obtíží a promluví do svého zrcátka, vy ji, Severusi, uvidíte a uslyšíte v tom svém."
"Jak poetické," pronesl Snape jízlivě a zkřivil horní ret. "Mám snad strávit celý týden čekáním na její vyděšené volání o pomoc?"
"Byl bych vám vděčný," přikývl vážně Brumbál. Čímž Snapea viditelně nepotěšil, profesor si ho chvíli měřil roztrpčeným pohledem, spolkl však svoje námitky a otočil se k ní.
"Půjdeme tedy?"
Přikývla a podala Brumbálovi pravici.
"Hodně štěstí, děvče," stiskl její dlaň oběma rukama. "Budete ho potřebovat."
Ředitelův obličej spatřila v okně jedné z věží, ještě když scházela za Snapem po zasněžené cestě k bradavické bráně. Sotva opustili školní pozemky, profesor se zastavil a natáhl k Nathalii své předloktí.
"Děkuji, zvládnu se přemístit sama," zavrčela podrážděně.
"Nehodlám tu ztrácet čas vysvětlováním, kam přesně se budeme přemisťovat," vrátil jí to a netrpělivě jí znovu nabídl předloktí. Neochotně k němu přistoupila, pevněji sevřela jednou rukou svůj kufr, prsty druhé ruky obemkla kolem jeho paže a vzápětí je oba strhl vír přemisťovacího kouzla.
Objevili se na široké příjezdové cestě lemované vysokým živým plotem přikrytým čepicemi sněhu, před impozantní dvoukřídlou bránou z tepaného železa. Nathalie se omámeně rozhlížela kolem sebe - nerada se přemisťovala s někým, neboť se vždy cítila podivně nejistě a vykolejeně a trvávalo jí dlouhou dobu, než si její tělo a mysl zvykly na nové místo. Navíc všude kolem nich byla mlha a Nathalie se poděšeně přikrčila, když náhle odkudsi zaslechla podivný, vzdálený křik.
"Pávi," prohlásil Snape, stojící stále těsně vedle ní. "Malfoy je hrdým majitelem bílých pávů. Jediných široko daleko." Jeho výraz byl podivnou směsicí fascinace a znechucení.
Raději to nijak nekomentovala a pozorovala ho, jak ťuknutím hůlky bránu otevřel, a když prošli skrz ni na Malfoyovy pozemky, zaznamenala, že se za nimi brána opět sama zavřela. Pokračovali dál - pod tenkou vrstvičkou sněhu vrzal štěrk, po němž procházeli, a před nimi se náhle z mlhy jako přízrak vynořilo pohledné venkovské sídlo s kosočtvercovými okenními tabulkami. Nathalie se zachvěla a pevněji sevřela v prstech hůlku, jíž vedle sebe udržovala ve vzduchu svůj kufr.
Mlha a sníh tlumily jejich kroky, když stoupali po nemnoha schodech k hlavnímu vchodu. Snape po ní vrhl nečitelný pohled a pak se beze slova chopil klepadla na dveřích.
Poznámka:
Zrcátka jsou převzata z 5. a 7. dílu Harryho Pottera - jedno takové zrcátko dal Harrymu Sirius, aby s ním mohl komunikovat. Siriusovo zrcátko se nakonec dostalo až k Aberforthovi a díky němu dokázal Harry přivolat na Malfoyovo sídlo, kde byli vězněni, Dobbyho, který je odtud zachránil.
Žádné komentáře:
Okomentovat