Vkládám další pokračování povídky, abyste měli při tom zamračeném pondělí co číst. A možná přijde i Lucius! :-)
Kapitola devatenáctá: Prohlídky a průzkumy (2. část)
Lednové slunce zapadlo brzy za obzor a Narcisa Malfoyová se přesunula se svým synem a Nathalií zpět do vyhřátého domu. Draco se odebral do svého pokoje připravit se na hodinu zeměpisu s domácím učitelem, který se dostavil přesně o půl šesté - byl to bledý hnědovlasý mladík sotva dvacetiletý; nejdříve zašel do odpoledního salonku pozdravit Dracovu matku a Nathalie si při té příležitosti všimla oddaně zbožňujícího pohledu, který paní domu věnoval; Narcisa však přecházela jeho pozornost mlčky a s nanejvýš povzneseným výrazem.
"Pan Pons byl primusem zmijozelské koleje," vysvětlovala Narcisa Nathalii, sotva se za učitelem zavřely dveře. "Jeho rodina je ale naneštěstí poměrně nemajetná, což mu brání udělat slušnou kariéru. Manžel si ho vcelku oblíbil pro jeho nekonfliktnost a loajalitu a snaží se mu pomoci alespoň tímto způsobem - nechává ho sem docházet každé všední odpoledne za účelem vyučování našeho syna a na oplátku mu hradí veškeré náklady spojené s jeho současným univerzitním studiem."
"To je od pana Malfoye velice šlechetné," odtušila Nathalie zdvořile, odložila na stůl další studii Narcisina obličeje a připravila si nový list papíru. Během té chvilky jí bezděčně problesklo hlavou, jestli Malfoyovo zalíbení v onom mladém muži nemůže mít ještě jiný důvod, ale nějak neměla náladu o tom právě teď přemýšlet.
"Ano," souhlasila Narcisa. "Ti, kteří si nemohou dovolit domácí učitele, musejí vyučovat svoje děti sami anebo je posílat do mudlovských škol. To samozřejmě v našem případě naprosto nepřipadá do úvahy. A Lucius předpokládá, že by se pan Pons po ukončení studií mohl stát jeho blízkým spolupracovníkem. Tím je ostatně již nyní. Je naší rodině velmi zavázaný a oddaný."
Hlavně tobě, napadlo Nathalii a proti své vůli opět zapřemýšlela nad pravou povahou vztahů mezi Luciusem, Narcisou a panem Ponsem. Blázníš, napomenula se vzápětí, už bys měla s těmi předčasnými úsudky o lidech, které jsi sotva zahlédla, konečně přestat. To jen, že představa Luciuse Malfoye, jak někomu pomáhá bez postranních úmyslů, byla až příliš neskutečná. A Nathalii odhadování vztahů mezi lidmi vždycky bavilo. Ne tedy, že by v tom byla kdovíjak úspěšná - takový Severus Snape pro ni zůstával naprostou hádankou… Zanechala však svých úvah, zamumlala neurčitou odpověď a dál se věnovala náčrtu Narcisiny tváře.
Lucius Malfoy dorazil krátce před sedmou. Vstoupil do salonu rázným krokem a zavíření jeho cestovního pláště vehnalo dovnitř závan chladného vzduchu z chodby, až Nathalii sedící v křesle u krbu naskočila husí kůže.
"Dobrý večer, drahá," pozdravil svoji ženu bez vnějšího náznaku vřelosti, "promiň to zdržení, jednání na ministerstvu se neočekávaně protáhlo," vykládal, zatímco došel až k Narcisinu křeslu, sklonil se k ní a políbil ji na tvář. Nathalie si všimla nepatrného úsměvu, který si manželé vyměnili a okamžitě ho překryli obvyklou maskou netečné zdvořilosti.
"Ach, slečna Belartová," zvolal Malfoy afektovaně, jako by si Nathalie všiml až teď, a vydal se jejím směrem; Nathalie se poněkud překotně nadzdvihla v křesle, aby přijala nabízený stisk ruky, a několik skic při tom sjelo z jejího klína na koberec.
"Dobby!" zavelel pán domu nevzrušeně a Nathalie spatřila jeho domácího skřítka odlepovat se ode dveří, kde se doposavad mlčky krčil - nyní přiběhl k nim a jal se sbírat rozsypané listy papíru u Nathaliiných a Malfoyových nohou.
Lucius mezitím sebral ze stolu několik dalších kreseb a pozorně si je prohlížel. Nathalie stála nerozhodně před ním - připadala si jako žáček první třídy čekající na ortel svého učitele při prvním zkoušení, a tak si raději zase sedla a odebrala s tichými slovy díků od Malfoyova skřítka několik posbíraných skic.
"Dávej přece pozor!" utrhl se na skřítka vzápětí jeho pán a nenápadně, avšak dosti tvrdě ho nakopl, neboť skřítek do něj vrazil, když zalézal pod stůl pro poslední kresbu, nespouštěje nevěřícný, ba přímo vytřeštěný pohled z Nathalie.
To je tak překvapený, když mu někdo poděkuje? Nathalie sebou lehce škubla, když Dobby tichounce vykvikl, ale raději nic neříkala, jen si už poněkolikáté znovu a znovu v duchu opakovala, že je zde z jiného důvodu, než aby vyvolávala rozepře s Malfoyovými pro jejich chování či názory.
"Tak takhle vy vidíte moji choť," zkonstatoval Lucius nad jednou z kreseb, na níž se Nathalii nakonec přece jen podařilo zachytit Narcisin láskyplný výraz při pohledu na jejího syna, což vnášelo do ženiny tváře nebývalé vnitřní světlo a krásu.
"Ukaž?" zajímala se Narcisa, odložila knihu, do které během odpoledne stráveného pózováním příležitostně nahlížela, přesunula se k nim a chopila se obrázku; Lucius ho pomalu pouštěl z ruky a zdvihl k Nathalii zamyšlený pohled, načež se chopil pár dalších skic.
"Mám za to, že tahle bude vhodnější," vybral po chvíli zkoumání jednu z nich a podal ji Nathalii - pohlédla na ni - no ovšem, hrdá Narcisa s přezíravým výrazem v okamžiku, kdy se tak kriticky zmiňovala o vedení bradavické školy. Malfoy znal svoji ženu vskutku výtečně.
"Nemyslím si ale, že by právě tato studie paní Malfoyové zachycovala plnou hloubku jejího charakteru," pokusila se mu Nathalie odporovat.
"Tak ji vidím já. A znají ji tak i naši přátelé," prohlásil Malfoy rezolutně a s poznámkou "uvidíme se u večeře" vyšel zpět na chodbu.
"Nakreslila jste to moc pěkně," promluvila po chvíli Narcisa do rozpačitého ticha, jež po odchodu pána domu v místnosti zavládlo. Stále pohlížela na obrázek svojí tváře, jíž dominoval pár krásných, zářících očí, a na rtech jí pohrával zamyšlený, podivně melancholický úsměv. "Mohu si ji nechat?" zeptala se pak Nathalie, která si právě mlčky nadávala, proč tu kresbu rovnou nevyhodila - mohlo ji napadnout, že Malfoy asi nebude chtít předvádět svým známým obraz svojí manželky bez onoho povinně hrdého blackovsko-malfoyovského výrazu, jenž se od ní ve společnosti očekával.
"Jistěže ano," vyhrkla proto překvapeně, vytáhla z kapsy hůlku a poklepala na kresbu šeptajíc kouzlo trvalého přilnutí znemožňující stírání uhlokresby.
Narcisa se na ni pousmála a na chvilku se vzdálila do sousedního ranního salonku, kde ji posléze Nathalie spatřila uzamykat kresbu do zásuvky psacího stolu. Poté jí paní domu pokynula směrem k jídelně.
Draco a Paul Pons již seděli u stolu a živě debatovali o jakémsi zeměpisném problému. Narcisa a Nathalie se k nim připojily a záhy se dostavil i pán domu, jenž se v mezidobí stihl převléct z cestovního oděvu do domácích šatů.
První minuty společného jídla věnoval Lucius Malfoy Nathalii - dotázal se jí na její ranní cestu do Wiltshiru, vyjádřil politování nad tím, že již ve svém sídle nezastihl Severuse Snapea, zajímal se o Nathaliin názor na dům a zahradu a neopomněl si nechat pochválit vytříbený vkus svůj i svých předků při výběru uměleckých děl nacházejících se v domě. Záhy se však obrátil ke svému synovi a začal ho vyslýchat ohledně vyučování.
"Draco byl na dnešní hodinu opravdu velmi dobře připraven," potvrdil Paul Pons chlapcova nejistá slova a Lucius se spokojeně pousmál.
"To velice rád slyším, Draco. Řekněte mi, slečno Belartová," obrátil se náhle opět k Nathalii, "uvažuje bradavický ředitel doopravdy o mnou navrhované reorganizaci studia a zařazení dalších vyučovaných předmětů anebo od něj i nadále poslouchám pouze prázdné sliby, které mě mají uchlácholit?"
Nathalie nejistě zamrkala.
"O ničem takovém jsem neslyšela," připustila po chvíli váhání. "Na druhou stranu já se profesorských porad neúčastním, a tak…"
"To jsem si mohl myslet," přerušil ji Malfoy, nevnímaje její poslední poznámku, "ten tvrdohlavý stařec se snad nikdy nepřestane domnívat, že studenti v životě vystačí pouze s kouzly! Díky Merlinovi alespoň za tu trochu matematiky v hodinách astronomie a dějepisu v dějinách čar a kouzel, i když Binns na tom místě nemá co pohledávat už několik staletí!" ušklíbl se svému vtipu a nepatrně mrkl na Draca, který při otcově poslední poznámce vyprskl smíchy. "Ale co zeměpis, co hudba a umění?" kývl Lucius Nathaliiným směrem. "A co jazyky? Vždyť absolventi bradavické školy umějí s bídou psát anglicky a to ještě jenom proto, že se takoví jako Severus obětují a donekonečna jim opravují jejich gramatické chyby! Copak vy jste v Krásnohůlkách nestudovali francouzštinu? A neučili jste se žádný cizí jazyk?" otočil se zase k Nathalii. "Tomu nevěřím, vždyť vaše angličtina je celkem slušná," pousmál se shovívavě.
"Francouzštinu jsme měli," přikývla, "a angličtinu taky. I když to nebyla žádná sláva," dodala rychle, stále kvůli té loajalitě k Brumbálovi. "Vy zde ale anglicky mluvíte od narození a ostatní jazyky stěží kdy využijete," pokrčila rameny.
"Myslíte?" zareagoval pochybovačně. "A co třeba taková latina? Většina textů středověkých čarodějnických mistrů je psána v latině. Nikdy nepochopím, proč Bradavice vyučují starobylé runy a latinu ignorují. Umíte latinsky, slečno Belartová?"
"Trochu," přiznala se, "ale spíš z Akademie magických umění."
"No vidíte," rozhodil Malfoy rukama. "Pořád to říkám - neschopné vedení školy."
"Tuším, že jsem cosi zaslechla o latinském kroužku," bránila Nathalie bradavickou čest. "Vede ho profesor Kratiknot."
"No alespoň že tak. Kratiknot je jeden z mála lidí na svém místě," připustil Malfoy milostivě. "Ale co se týká zeměpisu a toho ostatního, obávám se, Draco, že tvůj každoroční plán na letní prázdniny je již nyní předem daný. Nepřipustím, aby můj syn vstupoval do života s natolik polovičatým vzděláním. Doufám, že se toho ujmete, Paule," otočil se na Ponse.
"Jistě, pane Malfoyi."
Žádné komentáře:
Okomentovat