Další pokračování... Do háje, nevíte, proč neumějí instalatéři odmontovat měřidla tak, aby šachtou z vyšších pater nestekly hektolitry vody k nám, do nižších pater?! Jsem vskutku zvědavá, jak to tam bude vypadat, až přijdu domů... (Toho si nevšímejte, toť jen potřeba ulevit si alespoň na tomto fóru...;-)).
Kapitola devatenáctá: Prohlídky a průzkumy (4. část)
Nathalie přenesla váhu na první schod a v duchu zaúpěla, když hlasitě zavrzal - v duchu se proklela za svoji zapomnětlivost a rychle schodiště začarovala tišícím kouzlem. Preventivně před sebe vyslala dalších několik kouzel, ač se nezdálo, že by v těchto místech mohla narazit na nějaké zvědavé domácí skřítky či slídivé portréty Malfoyových předků, sňala si plášť z hlavy a posvítila si před sebe hůlkou.
Stejná kouzla zopakovala, jakmile vystoupala na půdu. Pak se teprve rozhlédla kolem sebe a unaveně si povzdychla - byla to ohromná prostora rozkládající se nad celou plochou obytného podlaží sídla; rovnou podlahu z borových prken přerušovanou v pravidelných odstupech silnými dřevěnými trámy pokrývala silná vrstva prachu, další trámy podpíraly členitou střechu domu zdvihající se vysoko nad Nathaliinou hlavou a pro neskutečné množství vyřazeného nábytku a různého harampádí málem nebylo vidět na druhou stranu.
První Nathaliin dojem byl, že sem určitě nikdo nepřišel už několik let, jenže když pak sklonila hůlku k zemi, aby zamaskovala vlastní šlépěje narušující netknutou vrstvu prachu, došlo jí, že takové kouzlo by mohl použít každý. Všudypřítomný nepořádek nic neznamenal, naopak mohl být účelový - koho by napadlo tady něco hledat? Opět si povzdychla a obrnila se trpělivostí - tohle bude dlouhá noc...
O bezmála půldruhé hodiny později, s úvahami o tom, v kolik asi u Malfoyů vstávají domácí skřítci, s vlasy plnými prachu a pavučin a se stejně tak zaneřáděným pláštěm, nemluvě o jednom pavoukovi, který jí spadl za krk ze svojí sítě utkané mezi starou, červotočem prolezlou skříní a příborníkem, vynořila se Nathalie z pod závěsu prožraného od molů, jenž byl přehozený přes několik odložených, vesměs prasklých zrcadel a právě se chystala nadzdvihnout jakýsi omšelý gobelín, když za sebou zaslechla podivný zvuk.
Znělo to jako vztekle bzučící sršeň, který se v nejbližším okamžiku chystá zaútočit, Nathalie se bleskově otočila a zaostřila zrak do tmavých záhybů starého závěsu, odkud se onen zvuk stále silněji ozýval, přivřela oči, neboť se jí zdálo, že se závěs pohnul, avšak stále nic neviděla, když tu náhle -
BZUM!
Ze závěsu najednou vyletělo pět nebo šest běhnic se vztekle zaťatými pěstičkami a zlostně vyceněnými špičatými zuby a namířily si to přímo do Nathaliina obličeje.
Hlasitě vyjekla a na poslední chvíli uskočila do strany, v příštím okamžiku se ale zamotala do gobelínu, zapotácela se, chvíli to vypadalo, že by to mohla ustát, ale nakonec se mučivě pomalu jak ve filmovém záběru zřítila k zemi, strhávajíc s sebou nejen gobelín, ale i několik dalších zrcadel, jež se s hlasitým, tříštivým zvukem rozlétla po podlaze v neskutečném množství střepů.
Běhnice s nepřeslechnutelným bzučením obletěly půdu a všechny se se zlostným křikem opět blížily k Nathalii - vyrušení ze zimního spánku nesly zjevně velice nelibě.
Nathalie se snažila co možná nejrychleji vymotat z gobelínu, rozlíceně zanadávala, když se na několika místech do krve pořezala o střepy ze zrcadel zapíchnuté do rozedrané látky i do podlahy, konečně se jí ale podařilo vytáhnout z pod svého těla hůlku a v poslední chvíli zařvat:
"Petrificus totalus!"
Procvičování s Terencem Higgsem přineslo ovoce - její dobře mířená kletba zasáhla čtyři běhnice naráz - spadly s hlasitým žuchnutím na podlahu a zbylé dvě s rozezlenými výkřiky odlétly kamsi do tmy, zřejmě aby nabraly sílu k dalšímu útoku, neboť jejich rozladěné bzučení se neslo přes celou půdu.
"Do hajzlu!" ulevila si Nathalie napůl hystericky a střídavě mířila hůlkou do všech temných koutů kolem sebe, z nichž by se mohlo potenciálně něco vyrojit. "Debilní běhnice!" nadávala dál, jak se stále nemohla vzpamatovat z toho příšerného leknutí - srdce jí nejdřív vynechalo a teď zběsile bušilo, že málem ani neslyšela opět se přibližující bzučení.
"Petrificus totalus!" vykřikla a namířila hůlku kamsi do tmy, jenže bzučení neustávalo, ba naopak - ozývalo se stále blíž. "Mdloby na vás, vy zatracený potvory!" zkoušela to dalším kouzlem a na vteřinku jí blesklo hlavou, jaké štěstí bylo nezapomenout hned na počátku provést tišící kouzlo - tenhle kravál by asi...
Počkat!
Kde že to přesně stála, když to tišící kouzlo prováděla naposledy?
Nathalii polil ledový pot a celá se roztřásla. Okamžitě zhasila svoji hůlku a přetáhla si neviditelný plášť opět přes hlavu. Běhnice byly v tu ránu zapomenuty.
"Do háje!" zaúpěla potichu a žalostně, ustrašeně otáčejíc hlavu ke vstupnímu otvoru. Jak velký dosah má tišící kouzlo? Na celou místnost určitě, to měla vyzkoušené. Ale na celou půdu...? Nejraději by se odtud okamžitě přemístila, jenže Snape ji už kdysi varoval, že Malfoy má svoje sídlo proti přemisťování zabezpečené podobně, jako tomu bylo v Bradavicích.
"Do háje!" vzlykla znovu a hlavou se jí v setině vteřiny prohnaly všechny předem připravené děsivé scénáře - Malfoy mířící na ni hůlkou a šeptající Legilimens, Malfoy lijící do jejího krku veritasérum, Malfoy, jak na ní s netečným výrazem zkouší jednu nebo postupně třeba všechny neprominutelné kletby...
"Vy nevíte nic o tom, jak chutná Cruciatus, Belartová," zazněl jí v hlavě Snapeův temný hlas a Nathalie se otřásla hrůzou. "Směle ji můžete prohlásit za mrtvou v okamžiku, kdy překročí práh Malfoyova domu," vysmívala se jí cynicky její vlastní paměť...
"Říkám ti, že to jsou určitě myši," ozvalo se znenadání ze schodiště a Nathalie se roztřásla hrůzou. Hlas paní domu zazníval nevyspale a nanejvýš podrážděně.
"Paní by měla jít spát, Tina tu zůstane a všechny myši pochytá," zapištěla Narcisina domácí skřítka.
Jenom Narcisa a její skřítka? To by mi mohlo ještě projít, zadoufala Nathalie prosebně a mlčky dvakrát mávla hůlkou směrem ke vchodu - prach se ve vteřině vznesl a zase usadil v silné, netknuté vrstvě. Alespoň v to doufala, neboť si právě teď neviděla ani na špičku nosu.
"Skutečně, Narciso, běž si raději lehnout," zaslechla však hned vzápětí nezaujatě protahovaný hlas Luciuse Malfoye a zalapala po dechu.
Pro všechny druidy na světě, jen to ne!
"Promiň, Luciusi, ale já prostě nedokážu spát s vědomím, že mám v domě krysy nebo jinou podobnou havěť," prohlásila Narcisa rezolutně a její řeč se k Nathalii nesla čím dál jasněji, jak Malfoyova choť vystupovala po schodech vzhůru.
Vzápětí Nathalie spatřila světlo linoucí se z Narcisiny hůlky a spatřila i paní domu v dlouhém elegantním županu a s vlasy volně spletenými na zádech, kterak se pozorně rozhlíží kolem sebe. A pak-
BZUM!
Narcisa strašlivě vykřikla, když se na ni zpoza jednoho trámu vyřítily zbývající dvě běhnice, jedna se zamotala do jejích vlasů a druhá se s patrným zadostiučiněním zakousla do její ruky.
"SUNDEJ TO ZE MĚ!"
Narcisin řev se mísil s neartikulovaným pokřikováním běhnic a pištěním domácí skřítky, v němž hravě zaniklo i tiché břinknutí upuštěné hůlky o zem.
Nathalie málem ani nedýchala, krčila se za skříní pod neviditelným pláštěm a úpěnlivě se modlila, aby Malfoye nebo jeho ženu nenapadlo začít prohledávat půdu.
Lucius dvěma dobře mířenými kouzly srazil ze své ječící manželky obě běhnice.
"Ihned odveď paní dolů a dej jí sérum," sykl k domácí skřítce, která postávala vedle blednoucí Narcisy a klepala se strachy. "Teď hned, rozumíš?" zvýšil nebezpečně hlas, když se skřítka v první chvíli nebyla s to ani pohnout, a hleděl za oběma, dokud nesešly zpět do chodby.
Pak se otočil a s podezřívavě přivřenýma očima si posvítil hůlkou před sebe, jeho bělostné vlasy ostře kontrastovaly s tmavě vínovou látkou dlouhého, sametově matného županu a Nathalii bezděčně napadlo, že vypadá jako přízrak.
Se zatajeným dechem sledovala, jak zdvihá hůlku, očividně aby si posvítil silnějším kouzlem, když se u jeho kolen objevila hlava domácího skřítka Dobbyho.
"Pán mě volal?" zakníkal ustrašeně a poulil na Malfoye obrovské zelené oči, veliké jak tenisové míčky.
"Neříkal jsem ti tak asi před měsícem, abys to tady dal do pořádku?" promluvil Malfoy výhrůžně, skláněje k Nathaliině veliké úlevě svoji hůlku.
"Ano, pane," sklopil Dobby oči k zemi. "Dobby se opravdu snažil, pane, ale Dobby je pořád s pánem, to přece pán ví, pán Dobbyho potřebuje u sebe..."
"Mohl jsi to udělat kdykoli během noci, ne?" podotkl Malfoy a jeho rty pomalu zvlnil vyčkávavý, nebezpečný úšklebek.
Dobby se instinktivně přikrčil.
"Když Dobby je v noci hrozně unavený, pane...," zašeptal se slzami v očích.
"Unavený?" vyštěkl Malfoy a celý jeho obličej se zkřivil vzteky. "Já tě naučím poslouchat pána, ty jeden malý, drzý neřáde! Crucio!" Prudce švihl hůlkou.
Skřítek vydal výkřik plný nepředstavitelné bolesti a zkroutil se v křeči u Malfoyových nohou, otřásaje se úpěnlivým pláčem.
Nathalie si zacpala dlaní ústa a sotva přemáhala poděšené vyjeknutí a náhlou nevolnost, která jí obrátila žaludek vzhůru nohama. Dobby se svíjel na podlaze a hlasitě kvílel; proč to ksakru Narcisa nepřijde zarazit? Vždyť takhle Malfoy vzbudí jejich drahého synáčka! Pak se jí ale zatmělo před očima poznáním - z místa, kde Malfoy mučil svého domácího skřítka, ho přece nikdo nemohl slyšet - tišící kouzlo použila totiž právě tam...
"Tak co, budeš si to pamatovat?" pozdvihl Malfoy líně a s výrazem uspokojeného sadismu v tváři svoji hůlku a Dobbyho napůl bezvládné tělo se stále nepatrně třáslo.
"Dobby bude poslouchat," šeptal skřítek chvějícím se hlasem, "Dobby už nikdy… Dobby hned uklidí celou půdu..."
"Teď ne, ty moulo!" přerušil ho Lucius netrpělivě a prudce ho nakopl. "Chceme se konečně v klidu vyspat! Ale hned ráno, rozumíš? A jak tu najdu jedinou běhnici, tak si mě nepřej!"
Poznámka:
S běhnicemi bojuje i Harry, Ron a Hermiona, když pod vedením paní Weasleyové dávají na začátku 5. dílu dohromady Siriusův dům. Kniha "Fantastická zvířata a kde je najít" běhnice označuje za samostatný živočišný druh často zaměňovaný s vílami. Běhnice mají miniaturní lidskou podobu, ale jejich tělo je pokryto hustým černým ochlupením, mají po jednom páru rukou i nohou navíc a rovněž mají silná, lesklá křídla a dvě řady ostrých jedovatých zubů, na něž zabírá jenom příslušné sérum.
Žádné komentáře:
Okomentovat