Závěr devatenácté kapitoly přinášející možné odpovědi na otázku, kde tak asi má Severus Snape svoji "polovinu" zrcátka. Tradiční věnování pro ty, kteří neopomněli komentovat ani jednu z předcházejících částí této kapitoly, což jsou: JSark, Scissors, soraki, Dorea, ClaireM, lilalila, Kaya, Awia, Nerla, sir matyas, Gwen Loguir, Polgara a Tereznik. A děkuji samozřejmě i ostatním, kteří zanechali alespoň jeden komentář:-)
Kapitola devatenáctá: Prohlídky a průzkumy (5. část)
Nathalie za sebou třesoucíma se rukama tiše dovřela dveře svého pokoje a vyčerpaně se o ně opřela. Právě se vrátila ze svojí první pátrací akce a s hrůzou musela konstatovat, že dopadla naprosto katastrofálně - nejen že se jí nepodařilo nic zásadního odhalit, ale málem se ještě nechala chytit!
Pitomé běhnice, nadávala v duchu, málem ji prozradily!
Ještěže se Lucius Malfoy spokojil s tím, že za onen noční povyk může jen pár běhnic. A také že netrval na tom, aby jeho domácí skřítek uklidil půdu hned - vůbec neměla ponětí, jak by se odtud v takovém případě dostala, neboť zkoušet na Dobbym po tom všem, čím si kvůli ní musel projít, ještě uspávací či paměťová kouzla, to by prostě nezvládla. A druid ví, jestli by na domácího skřítka vůbec fungovala - to jí přece Snape jízlivě předhazoval mnohokrát...
Naštěstí jak Malfoyovi, tak i všichni jejich domácí skřítci odešli opět spát a Nathalie tak měla možnost uvést půdu do původního stavu, zrušit veškerá kouzla, která tam použila (Petrificus totalus u běhnic nahradila pořádnou ranou do hlavy, doufajíc, že vydrží v bezvědomí až do ranního příchodu Dobbyho) a proklouznout zpět do svého pokoje.
Odlepila se ode dveří a zabezpečila je i celou místnost několika kouzly, která jí pro tento účel doporučil Brumbál, načež se nejistým krokem doplížila do nejbližšího křesla, vyčerpaně se do něj zhroutila a trpce zalitovala, že si s sebou v rámci svého opětovného předsevzetí omezit pití alkoholu a zůstat po celou dobu pobytu u Malfoyů střízlivá a v nejvyšší pohotovosti nevzala žádnou láhev ohnivé whisky, ze které by si teď mohla přihnout.
Hned ale zase nadskočila úlekem, jak ji zatlačilo do boku zrcátko od bradavického ředitele zastrčené do kapsy džínsů, nadzdvihla se a vytáhla ho ven - chtěla ho odložit na stolek před sebou, a jak tak natahovala ruku příslušným směrem, zběžně do zrcátka pohlédla a celé její tělo sebou křečovitě trhlo dalším leknutím, když si všimla černého oka, jež na ni mlčky pohlíželo z té malé lesknoucí se plochy.
"Merline!" vydechla, zavřela oči a několikrát po sobě se nadechla a vypustila vzduch z plic, aby alespoň trochu zklidnila zběsilé bušení svého srdce.
"Co se to tam dělo?" zeptal se Severus Snape tiše, ale z jeho hlasu i výrazu bylo zřejmé, že odpověď na svoji otázku bude nekompromisně vyžadovat.
Ještě několik vteřin se pomalu nadechovala a vydechovala, svírajíc zrcátko nerozhodně v dlani - nejraději by ho okamžitě hodila na stůl Snapeovým obličejem dolů - v této chvíli neměla ani tu nejmenší chuť profesorovi lektvarů cokoli vysvětlovat.
"Tak?" otázal se stroze, když zaznamenal, že opět otevřela oči a s nelibostí si prohlíží jeho tvář.
"Vůbec nic, nemusíte se bát. O vaši záchrannou misi tu zatím není zájem," zmohla se konečně na odmítavé odseknutí podbarvené lehkým cynismem, načež natáhla ruku se zrcátkem zpět ke stolu s úmyslem ho tentokrát opravdu odložit.
"Belartová!" zaslechla ho temně zavrčet, což ji nakonec přimělo se zarazit a po chvíli dokonce i otočit zrcátko Snapeovým obličejem opět k tomu svému.
"Když už jste natolik nemožná, že máte potřebu brát s sebou tenhle ředitelův výmysl na svoje rádoby pátrací akce, jež jsou s ohledem na vaše chabé schopnosti předem odsouzeny k fiasku, a mě vzbudí uprostřed noci vřískání ozývající se těsně vedle mého ucha, byl bych vám vděčný, kdybyste se uráčila věnovat mi alespoň pět minut svého nepochybně drahocenného času k osvětlení vaší situace tak, abych byl schopen ji následně popsat řediteli, jak si on sám přál. Na kterýžto nikoli zanedbatelný fakt si snad ještě i vy musíte pamatovat, neboť od té doby neuplynulo ani dvacet čtyři hodin. Samozřejmě při tom neopomenu poukázat na skutečnost, že svěření důvěry vaší osobě v této věci byl naprostý a donebevolající omyl, na to vás předem upozorňuji."
Ironie odkapávala z každého jeho pečlivě vyměřeného slova a Nathalie na něj celou dobu konsternovaně zírala a jen občas zmateně zamrkala - jistě ta hromada urážek, jež se na ni sesypaly, ji už ani nemohla překvapit, jenže ona je přestala vnímat prakticky hned na začátku, poté, co -
"Vy vážně máte to zrcátko položené celou noc vedle svojí postele?" vykulila nevěřícně oči, zatímco tento nadmíru zajímavý poznatek obtížně zpracovávala v hlavě. Hrůza z Luciuse Malfoye a z jeho chování k Dobbymu byla v té chvíli kupodivu nadobro zapomenuta.
Snape se zarazil a stiskl rty do úzké linky.
"Popravdě řečeno jsem usnul při opravování esejů čtvrtých ročníků," řekl potom pomalu a velmi neochotně. "Ty sebrané spisy Percyho Weasleyho by uspaly každého, to vás mohu ujistit!" zasyčel naštvaně, vida její nedůvěřivý výraz a pobaveně cukající koutky úst. "Zrcátko leželo hned vedle na mém psacím stole," dodal s patrným pokusem tvářit se důstojně.
Podezřívavě si prohlížela jeho poněkud strnulý obličej a přemítala, jestli je víc pravděpodobné, že by Severus Snape usnul nad opravováním esejů (pár těch červeně přeškrtaných a popsaných prací totiž viděla a dospěla k názoru, že se v tom profesor docela vyžívá), nebo že skutečně odložil zrcátko vedle svojí postele předtím, než šel spát. Tato poslední možnost se jevila nadmíru zajímavě, jenže… Proč by to asi tak dělal, říkala si, protože ho o to Brumbál požádal? Nebo že… třeba… o ni má opravdu strach? Tuhle myšlenku však vzápětí rychle zaplašila - Snape a mít strach o ni? Nepřichází v úvahu.
"Tak povíte mi konečně, co se to tam stalo?" narušil profesor netrpělivě její roztěkané přemítání. "Čí to byl křik?"
"To byla Narcisa," pravila klidně. "Myslím, že běhnice moc nemusí," dodala s poněkud rozjařenějším uspokojením, než by dané situaci odpovídalo - jak její šok pomalu odezníval, střídalo ho neodůvodněné veselí.
Pak ale přece jen na několik minut zvážněla a bez valného nadšení popsala Snapeovi průběh svého nočního pátrání. Profesor při jejím vyprávění několikrát znechuceně zavrtěl hlavou a párkrát by přísahala, že se měl co držet, aby neprotočil oči v sloup.
"To jsme tam skutečně poslali tu pravou," zhodnotil nakonec její výkon s despektem.
"A co tady mám podle vás dělat?" naježila se a rty se jí zachvěly ponížením a vztekem - tak ona se tu snaží, seč může, málem riskuje vlastní život při prolézání tohohle baráku a on to ani slůvkem nedokáže ocenit… co, ocenit, kdyby alespoň mlčel, ksakru!
"Především teď dvě nebo tři noci neopouštějte svůj pokoj," poučoval ji. "Pokud tam hned příští noc vyvoláte nějaký další poplach, pochybuji o tom, že by se Lucius spokojil jen s potrestáním svého domácího skřítka. Začalo by mu to být podezřelé - celou dobu je u něj doma klid, a jen co přijedete vy…" Významně se odmlčel.
"Dvě nebo tři noci?" vyjela na něj podrážděně. "Já na to ale nemám tolik času! Mám jenom týden a…"
"Copak jste mi právě neřekla, že jste prohlédla celý dům a zbývá vám prozkoumat už jenom sklepení?" přerušil ji s pokrčením ramen.
"Já ale nevím, jestli jsem ty místnosti prohlédla dostatečně a… a dokážete si vůbec představit, jak může být takové sklepení rozsáhlé?" skočila mu do řeči pro změnu ona. "Ale jistěže dokážete," vyprskla pak uštěpačně, "vždyť v jednom takovém žijete celý život…"
Opět pevně stiskl rty, ale očima propaloval její tvář i přes zrcátko a reálnou vzdálenost stovek mil s takovou intenzitou, že silně pochybovala o svojí schopnosti snést takový pohled, pokud by mu byla bezprostředně nablízku.
"Já jen, že v tom sklepě může být spousta netušených úkrytů," zamumlala po chvíli.
"To tam spíš naleznete netušené množství lahví prvotřídního vína," odpověděl jí po chvíli milostivě. "Pokud má Lucius ve svém domě nějaký úkryt, pak nevěřím tomu, že by byl snadno odhalitelný. K jeho nalezení budou dozajista potřeba ta nejpokročilejší kouzla, jejichž provedení, jak oba dobře víme, jste vy stěží schopná," pokračoval s výmluvným úšklebkem. "Což jsem ovšem neopomněl řediteli alespoň desetkrát zdůraznit, žel pro vás a tím pádem i pro mě s nulovým výsledkem," dodal nakonec jízlivě.
"Ocenila bych, kdybyste mě přestal urážet alespoň na dálku," prohlásila koženě. "Malfoyova možná opatření jsme přece probírali několikrát - matoucí kouzlo, které každého přiměje nevidět jinak viditelné dveře, zastírací kouzlo, jež ty dveře rovnou skryje… Myslíte, že mám s sebou svoji hůlku jen tak pro nic za nic? A že jsem to tu celou noc prolézala, aniž bych se byť i jen jednou jedinkrát pokusila ta kouzla odhalit a prolomit tak, jak jsme o tom mluvili?"
S uspokojením zaznamenala jeho nedůvěřivě povytažení obočí. Copak si vážně myslel, že ona se tu celý týden nezmůže na víc, než na obhlížení přístěnků na košťata?
"A teď když dovolíte, se půjdu trochu vyspat," prohlásila důstojně, a ignorujíc Snapeův nesouhlasný pohled, definitivně odložila zrcátko na stůl profesorovým nasupeným obličejem dolů. Tenhle rozhovor považovala za jednoznačně ukončený.
Žádné komentáře:
Okomentovat