Další večer u Malfoyů, kdy je třeba dávat si pozor na slova a možná i na myšlenky... Přeji vám pěkný zbytek neděle! :-)
Kapitola dvacátá: V rodinném kruhu (2. část)
"Nuže, slečno Belartová, jak se vám líbí ve Wiltshiru?" zahájil Lucius Malfoy v podvečer téhož dne zdvořilou konverzaci, ačkoli jeho listování Denním věštcem napovídalo, že Nathalii věnuje pouze zlomek svojí pozornosti. Nacházeli se v jeho pracovně - Malfoy seděl pohodlně opřený v hlubokém křesle s nohou ležérně přehozenou přes nohu a jeho oči právě zaostřily na jeden z novinových článků, z čehož Nathalie usoudila, že si s odpovědí může dát na čas.
Pečlivě načrtla obrysy jeho obličeje, posadila na papír oči, nos a ústa a neubránila se obdivu nad symetrií Malfoyovy tváře, která předčila málem i tu Narcisinu.
"Popravdě jsem z Wiltshiru dosud zahlédla pouze tu část, kterou lze spatřit z oken vašeho domu, pane Malfoyi," odvětila posléze. "S profesorem Snapem jsme se totiž přemístili hned za vaši bránu. Měla jsem však možnost prohlédnout si část vaší zahrady, která je velmi… úpravná," nalezla to správné slovo zahrnující jak geometricky vysázené stromy a živý plot, tak i úhledně zametené cestičky vinoucí se kolem sněhem zapadaných květinových záhonků, zamrzlých jezírek a několika vodotrysků.
"Ovšem," přitakal Malfoy automaticky, upíraje i nadále zrak do rozložených novin. "Autorem projektu je William Meadows, nejlepší zahradní architekt v Británii," dodal nepřítomně.
Jak taky jinak, pomyslela si bezděčně - nebyla v tomto domě ještě ani dva dny a toho, že tady je nej úplně všechno, si už stačila všimnout.
"Se skicami mojí manželky už jste tedy hotová?" pokračoval v nezávazném rozhovoru otáčeje další list novin.
Nakreslila náznak jeho obočí a pokračovala linií lícních kostí, špičaté brady a štíhlého krku.
"Ano, dnes jsem dokončila studii její postavy a rovněž jsme vybraly šaty, v nichž bude paní Malfoyová vypodobněna. Mám za to, že vám náš návrh ještě předloží k odsouhlasení, neboť je nezbytné, aby oděv váš, vaší ženy a syna byl na obraze patřičně sladěn, takže od jejích šatů se bude odvíjet i volba těch vašich. Vaše manželka už ale má určitou představu…," pokračovala Nathalie a s uspokojením zaznamenala, že v Malfoyovi konečně probudila zájem o věc.
"Sladění je samozřejmě zásadní," přikývl odkládaje noviny vedle sebe a následně si nechal popsat, jaké šaty má Narcisa na mysli.
"Souhlasím," řekl pak, "to tmavě modré hedvábí se k ní skvěle hodí, sám jsem ho ostatně vybíral. Draco má rovněž sváteční oblek v tmavě modré barvě, u mne by snad postačila vesta v téže barvě pod černým kabátcem. A šedé kalhoty, samozřejmě, šedá barva je vhodná," přemítal s pohledem upřeným do prázdna, jako by ten výjev viděl před sebou. "Dracovi jsme kupovali stříbřitě šedou košili k Vánocům a Narcisa by si možná mohla kolem pasu uvázat stříbrnou šerpu, co myslíte?" stočil oči k Nathalii a z jeho tváře bylo patrné upřímné zaujetí, které rychle črtala do svého bloku, než zmizí za obvyklou maskou přezíravého nezájmu.
Luciusovo nadšení ji však až tak nepřekvapovalo - při každém jejich setkání byl oblečen s nedbalou elegancí a vytříbeným vkusem, a jelikož očividně patřil k mužům, kteří jsou si vědomi svého bezchybného zevnějšku, na němž neúnavně pracují, nepochybovala ani na okamžik o tom, že Malfoy bude mít na vzhled svojí rodiny na obrazu svůj vlastní osobitý názor.
"Rovněž jsme s vaší manželkou vybraly pozadí pro portrét," navázala o několik minut později. Její napětí pramenící z událostí předešlé noci pozvolna polevovalo, byla ráda za ten naprosto nekonfliktní rozhovor, jenž v sobě, zdálo se, neskrýval žádné nástrahy a do budoucna snad ani žádné otázky na téma, zda byla opravdu celou noc ve svém pokoji.
"Vskutku? Tak povídejte!" vyzval ji blahosklonně a uhladil si uvolněný pramen vlasů.
"V úvahu přicházelo buď nějaké místo přímo zde v domě, například knihovna nebo jeden ze salonů, anebo exteriér. Vaše choť je zastánkyní té druhé varianty - vyprávěla mi o jednom zákoutí ve vaší zahradě se zídkami, vysokým živým plotem a altánem. Zítra se tam půjdeme podívat."
"Vím, co má Narcisa na mysli," přikývl Malfoy, "a myslím, že je to dobrý nápad."
"V tom případě není o čem mluvit," přitakala Nathalie odkládajíc první náčrt, připravila si další list papíru, posunula své křeslo o několik stop stranou a znovu se jala kreslit Malfoyovu tvář. "Pouze předem upozorňuji na to, že pozadí výsledné malby nebude vypadat přesně tak, jak ho znáte - předpokládám, že bych ho namalovala jen v nejasných náznacích a navíc převážně tmavými barvami tak, aby vynikly vaše tváře."
"Máte v úmyslu zdůraznit kontrast tmavých odstínů s typickou malfoyovskou bledostí?" usmál se Lucius pobaveně. "Jsem pro, snad by pak ale bylo zajímavé něčím ty tmavé barvy pozadí oživit. Něčím, co by tvořilo vhodný doplněk k našim obličejům… Už vám ukazovali Malfoyovy bílé pávy?" zeptal se zničehožnic.
Překvapeně zamrkala.
"Ne, ale slyšela jsem o nich. Je to prý docela rarita."
"Ano, to je. Na tom obrazu by se možná jeden nebo dva dobře vyjímali, nemyslíte? Jen tak někde v pozadí. Jako symbol," pousmál se sebevědomě.
Symbol bohatství a pýchy - jak trefné, napadlo ji okamžitě a v duchu si dala za úkol udělat si při nejbližší příležitosti několik náčrtů těchto tvorů. Koneckonců nebudou ani prvními ani posledními zvířaty, která kdy na portrétech spatřila.
"Musím uznat, že jste mě vcelku překvapila, slečno Belartová," obrátil Malfoy znenadání řeč na jiné téma. "Po našem prvním setkání v pracovně Albuse Brumbála jsem upřímně řečeno nečekal, že byste moji nabídku přijala. Ostatně jsem se vás dosud ani nezeptal, jaký finanční obnos byste si za ten portrét představovala."
Znovu překvapeně zamrkala - jela sem koneckonců s jiným cílem, než vydělávat peníze, a Malfoy při zmíněném setkání ani neprojevil úmysl jí za malbu zaplatit - naopak se jí tehdy zdálo, že podle jeho názoru pro ni má být samotný fakt jeho souhlasu s jejím působením v Bradavicích za jím schválený plat dostatečnou odměnou.
"Tři sta galeonů," nadhodil částku zjevně bez hlubšího přemýšlení, "bude to pro vás postačující?"
Vykulila oči na Malfoyovu podobiznu pod svýma rukama.
"A-ano, myslím, že taková částka je odpovídající," zamumlala zmateně. Bylo to takřka dvakrát tolik, než zaplatila za Snapeovu knihu. A ptala se sama sebe, jestli si Malfoy skutečně natolik váží její práce či se snad na ni snaží udělat dojem svým bohatstvím a velkorysostí anebo ji prostě jenom tak zkouší.
"Jak říkám, nevěřil jsem, že přijedete," řekl zdvihaje se z křesla, přistoupil k ní a vzal do ruky hotovou skicu. "Ptal jsem se na to ředitele při každé svojí návštěvě a ten starý blázen se vždy zatvářil, jakože by si vás v Bradavicích nejraději uklidil někam pod zámek. A pak jsme se my dva opět potkali a vy jste znenadání s mojí nabídkou souhlasila. Řekněte mi proč, slečno Belartová?" obrátil k ní svoje studené šedé oči, odkládaje kresbu zpět na stolek.
Sevřela pevněji v prstech kousek uhlu, aby si nevšiml, jak se jí roztřásly ruce. Ptá se jen ze zdvořilého zájmu nebo ji z něčeho podezírá?
"Je to pro mě výzva, pane Malfoyi," pokoušela se o vysvětlení. Ano, totéž by mu pověděla i po požití Veritaséra - zásadou je mluvit vždy pravdu, opakovala si v duchu. "Myslím, že jsem vám již říkala o svém původním úmyslu živit se portrétováním. Restaurování obrazů mi sice přináší značné profesní uspokojení, ale i tak pro mne zůstává především způsobem, jak si zajistit pravidelný příjem, neboť o portréty není v éře fotografií zájem. Samozřejmě své schopnosti průběžně udržuji kresbami svých přátel a známých; na příležitost portrétovat někoho tak významného a zároveň tak… vizuálně zajímavého jsem nicméně musela čekat celá léta," dořekla a pevně doufala, že její pokus o lichotku pána domu alespoň trochu uspokojí.
"Shledáváte mne tedy… vizuálně zajímavým, slečno Belartová?" zaleskly se mu potměšile oči, když se nad ní sklonil, opřel se dlaněmi o područky jejího křesla a hleděl jí do tváře ze vzdálenosti sotva dvou stop. Vlasy mu sklouzly z ramen a s tichým šustěním přejely po papíru jejího skicáře a pod závanem jeho drahé kolínské se jí zatočila hlava. Zachvěla se, nejistě se kousla do rtu a on utkvěl na jejích ústech lehce pobaveným pohledem.
"Celou vaši rodinu, pane Malfoyi," přikývla neznatelně a narovnala se v křesle jako svíčka, pokoušejíc se vyvolat alespoň zdání důstojnosti.
Hrdelně se zasmál.
"Víte, co mě nepřestává fascinovat, slečno Belartová?" protahoval líně jednotlivé slabiky. "Ta neuvěřitelná schopnost těch, jež platím, říct mi v jakkoli nepředvídaném okamžiku vždy přesně to, co chci podle nich slyšet," pozdvihl výsměšně koutek rtů. "Vás to neudivuje, drahá slečno Belartová?" zašeptal důvěrně a nepatrně naklonil hlavu na stranu.
Sevřela pevněji rty i svůj skicář a snažila se nedat na sobě znát ani jednu z myšlenek, jež jí letěly hlavou - několik způsobů smrti Malfoyovou rukou, ten její bláznivý sen s Malfoyem na trůnu a se Snapem sklánějícím se k jejím ústům, Malfoy s rysy zkřivenými šílenstvím mučící svého domácího skřítka neprominutelnou kletbou…
"Zdá se, že vy také umíte sypat lichotky z rukávu tak, jako všichni ostatní," promluvil opět, "co se vám ale ve skutečnosti honí tou vaší půvabnou hlavinkou, to mi asi neprozradíte, že?" bavil se dál na její účet a ona s hrůzou sledovala, jak pomalu zdvihá ruku, aby zalovil v náprsní kapse - Merline, teď to přijde - vytáhne hůlku a vyzkouší si na mně nitrozpyt…
V té chvíli se ozvalo klepání na dveře a vzápětí do místnosti strčil hlavu Paul Pons.
"Moc se omlouvám za vyrušení, pane Malfoyi," vyhrkl, když spatřil, jak se Lucius prudce narovnal od Nathaliina křesla sjížděje příchozího podrážděným pohledem, "ale kladl jste mi na srdce, že chcete být informován okamžitě, jakmile dorazí zpráva z ministerstva…"
"Takže už přišla?" zapomněl Malfoy v mžiku na Nathalii i své rozčarování z nenadálého Ponsova vstupu, natáhl k němu ruku pro dopis, otevřel ho a pustil se do čtení.
"Výborně, výborně, uznávají tedy všechny naše požadavky…"
"Byl jste v právu, pane Malfoyi," přitakal Pons podlézavě.
"Ovšemže ano," pousmál se Malfoy studeně a na okamžik stočil výmluvný pohled na Nathalii - i Pons zjevně vždy věděl, co má říct. "Sedněte si, Paule, hned vám nadiktuji odpověď. A vy pokračujte, slečno Belartová, jsem velmi zaměstnaný muž, jak sama vidíte, mnoho příležitostí k mému portrétování už mít nebudete," vyzval ji a z náprsní kapsy k její úlevě vytáhl jen kapesník, jímž si oprášil z kabátce neviditelné zrnko prachu.
Neznatelně vydechla a začala znovu kreslit Malfoyovu tvář otočenou nyní k mladému muži sedícímu v křesle naproti. Zároveň pozorně naslouchala diktovanému obsahu dopisu, jednalo se však jen o jakýsi vleklý spor s Malfoyovými sousedy o hraniční pozemky, jenž se zřejmě právě obrátil v Luciusův prospěch.
Žádné komentáře:
Okomentovat