Další pokračování povídky, v němž jsem neodolala a přidala pár dalších známých postaviček ze světa Harryho Pottera...:-)
Kapitola dvacátá: V rodinném kruhu (4. část)
Ačkoli Nathalie v noci z úterý na středu zůstala ve svém pokoji a neprováděla žádná další pátrání, nevyspala se o nic víc než noci předešlé. Myšlenky týkající se ostré výměny názorů se Snapem a jejího následného vzdání se jeho případné pomoci jí nedovolily usnout a vířily v její hlavě až do časných ranních hodin; několikrát dokonce musela potlačit silné nutkání vyhrabat z kufru zrcátko od Brumbála, ponížit se a pokorně Snapea odprosit. Anebo mu naopak ještě jednou pěkně od plic vynadat.
Ve tři ráno už to nevydržela, a aby se něčím zaměstnala, vytáhla skicář a začala rozpracovávat studie Malfoyovy tváře. Což byla zároveň vhodná odpověď na Narcisiny otázky ohledně Nathaliiných kruhů pod očima, které jí paní domu ráno u snídaně pokládala s pečlivě vyměřenou mírou starostlivosti. Nathalie jí svoje náčrty ukázala a příliš se nedivila tomu, když Narcisa vybrala jako nejpovedenější ten, jenž byl pořízen ve chvíli, kdy Paul Pons u večeře chválil Dracovy pokroky ve studiu latiny. Do Luciusova samolibého obličeje se tehdy přimísil výraz spokojenosti a rodičovské hrdosti a jeho oči pohlížely z kresby s opravdovým zájmem, jenž vytlačil i jejich obvyklý afektovaný lesk a potměšilost.
"Můžete si ho rovnou nechat," pousmála se Nathalie na Narcisu, "předpokládám, že váš manžel bude zastáncem spíš této podobizny," vytáhla z desek další kresbu, na níž zachytila Malfoyův výraz v okamžiku, kdy se dozvěděl o svém vítězství nad majitelem sousedního panství ve sporu o hraniční pozemky.
"Máte nejspíš pravdu," přitakala Narcisa se špatně skrývaným upřímným pobavením, přidávajíc obrázek svého manžela do psacího stolu k tomu svému. "Koneckonců se jedná o portrét, který bude umístěn v hlavním sále, kde pořádáme slavnosti a přijímáme význačné návštěvy. Musí působit dostatečně důstojně."
Odpoledne pak Narcisa přivítala ve svém domě návštěvu - paní Crabbeová a paní Goyleová byly Nathalii představeny jako její dvě velmi blízké přítelkyně; sotva se usadily v salonku, zahrnuly paní domu lichotkami ohledně jejích elegantních šatů a nového originálního kusu nábytku, který dosud neviděly.
Přivedly s sebou i svoje děti - chlapce stejně staré, jako byl Draco, kteří s ním měli v září nastoupit do bradavické školy. Vincent Crabbe byl na svůj věk poměrně vysoký s rovně střiženými vlasy odhalujícími jeho tlustý krk, Gregory Goyle měl na desetiletého hocha velmi robustní postavu s rukama jako gorila a krátkými štětinami namísto vlasů, jež dodávaly jeho obličeji poněkud tupý výraz.
Oba dva ostatně příliš bystře nevypadali a brzy se tak stali terčem Dracových uštěpačných posměšků, které však zjevně nebyli s to ani zaznamenat, natožpak pochopit. Přesto se Dracovi jejich společnost zřejmě zamlouvala, neboť mezi nimi nebylo nikterak obtížné upoutat pozornost plně na sebe; Draco se posadil do křesla nedaleko Nathalie, hrdě pozdvihl hlavu a s až komicky vznešeným výrazem se jal pózovat pro rodinný portrét. Vincenta a Gregoryho pak střídavě posílal sledovat průběh Nathaliiny snahy o vystižení jeho podoby - ti dva jí zírali přes rameno anebo rovnou přímo pod ruku a hlasitě komentovali postup její práce.
"Ty jo, tak tenhle se teda docela povedl - celý ty!" zhodnotil Vincent obdivně jeden z hotových náčrtů, který právě vytáhl z hromádky studií Dracova obličeje, přičemž několik dalších listů papíru pomačkal, jiné shodil na podlahu a některé zamazal svými prsty dosud upatlanými od hromady koblih, jež hoši půl hodiny předtím spořádali k svačině.
Nathalie jen výmluvně pozvedla obočí, ale držela se své zásady nic v tomto domě raději nahlas nekomentovat, a tak mlčela a pokračovala v pečlivém stínování světlých pramenů Dracových vlasů. Chlapci se však teprve rozjížděli.
"Ty jsi snad úplně slepý, ne?" praštil Gregory svého kamaráda poťouchle do ramene a zmocnil se kresby. "Vždyť tam má mnohem tenčí nos, než ve skutečnosti!"
"To jako vážně?" dotazoval se Draco znepokojeně.
"No jo! A bradu tam máš úplně špičatou!" potvrzoval Gregory a zlomyslně se ušklíbl na Nathalii, která své narůstající rozladění skrývala jen se značným sebezapřením.
"Já ale nechci mít na obrazu špičatou bradu!" durdil se Draco a dotčeně svraštil čelo.
"A tady máš zase děsně úzký obličej!" zamával na něj Gregory další skicou celý rozjařený z toho, jak se mu daří Draca vytáčet.
"To má ale i normálně, ne?" nechápal Vincent, ale okamžitě zmlkl, když ho Draco zpražil vzteklým pohledem.
"Dej to sem," natáhl Draco ruku ke Gregorymu. "Tak pohni sebou!" zamával dlaní směrem k sobě, když se hoch i nadále pitvořil nad jeho podobiznou. "Seber mu to, Crabbe!" štěkl na druhého chlapce, jenž okamžitě až příliš ochotně vyrazil a pokoušel se proti Gregorymu využít svého vyššího vzrůstu a uzmout mu kresbu. Gregory však plně zhodnotil svoji hmotnostní převahu, oba hoši se začali o skicu prát, nejdřív z legrace, ale pak čím dál tím vážněji za pomoci kopanců a dobře mířených ran - netrvalo dlouho a skončili ve zmítajícím se klubku na koberci.
"AU! Koukej mě pustit!" ječel Gregory, když ho Vincent chytil za štětinaté vlasy a pár mu jich vytrhl z hlavy.
"Naval ten papír!" vykřikoval neméně zběsile Vincent, znovu Gregoryho uchopil za porost na temeni a škubl mu hlavou dozadu. Gregory bolestivě zařval a kousl Vincenta do druhé ruky, kterou se mu chlapec snažil ovinout kolem krku, Vincent ho s výkřikem raněné šelmy ihned pustil a ve snaze vyrvat mu z prstů Dracovu podobiznu, přetrhl ji v půli.
"No paráda," zamumlala Nathalie, která bitku zprvu vyděšeně a následně se značným despektem sledovala ze svého křesla.
"Nechutné," souhlasil Draco dávaje si záležet na každé pohrdavě protahované slabice, odmítavě pokrčil nos a obrátil se k Nathalii. "Dokážete pochopit, proč zrovna já musím kamarádit s takovými tupci? Naneštěstí to ale vypadá, že se letos do Zmijozelu nikdo chytřejší nedostane," stěžoval si konverzačním tónem, zachovávaje bohorovný klid, jako by se ho ani netýkalo to, co se dělo u jeho nohou.
Čím to asi bude, pomyslela si ironicky a instinktivně uhnula před botou, která Vincentovi neznámo jak sjela z chodidla a proletěla vzduchem na druhý konec místnosti, kde zasáhla drahocennou vázu, jež se zřítila k zemi s výmluvným zvukem tříštícího se porcelánu.
"Pán mě posílá, abych se zeptal, co se to tady dě -" objevil se ve dveřích Dobby, ihned se ale zarazil a vykulil oči na výjev, jenž se mu naskytl.
"No tak se ukažte," změnil totiž Draco bez varování taktiku a začal své kamarády ponoukat ke zvýšení bojového úsilí. "Ukažte se, který z vás stojí za víc!" A Vincent s Gregorym, jako by celou dobu čekali jen na tuto výzvu, pustili se jeden do druhého s ještě větší vervou.
"Tak přestaňte přece!" pokoušela se Nathalie chabě o ovládnutí situace, výsledkem však byla jen druhá Vincentova bota, která vylétla ke stropu a zůstala viset na lustru.
"Pánové by toho měli okamžitě nechat, jinak přijde pan Lucius a...," snažil se Dobby o smír, v té chvíli však byl odmrštěn stranou, když se dveře znovu prudce rozletěly a do místnosti vrazil ten, o němž skřítek právě hovořil.
Pán domu vyhlížel nanejvýš rozladěně - přejel jediným chladným pohledem spoušť, kterou natropili Vincent s Gregorym, i svého syna stále ještě posedávajícího v křesle, byť nyní s nepatrně napjatým výrazem, a pevněji stiskl v prstech vytaženou hůlku; jediný její záškub odtrhnul Dracovy kamarády od sebe a Luciusovy studené oči je v mžiku vykázaly z místnosti - protáhli se kolem něj do chodby vzhledem ke své konstituci až nepochopitelně obratně, mumlali při tom jakési nejapné omluvy a tvářili se, že musí okamžitě mluvit se svými matkami. Vincent se pouze jednou lítostivě ohlédl za svými ztracenými botami a na chvilku zaváhal, Gregory ho ale pohotově popadl za rukáv a odvlekl pryč.
"Draco? Co mělo tohle znamenat?" oslovil Malfoy přísně svého syna, který ještě víc znejistěl a těkal očima kolem sebe. "Neumíš se snad chovat? A připustíš, aby se tvoji kamarádi prali ve tvém rodném domě jako prašiví psi?"
Z lustru se právě uvolnila Vincentova bota a spadla dolů přímo před Luciuse. Jeho rty se zkřivily znechucením.
"Jenom jsme si hráli, otče," bránil se Draco nejistě.
"Takže mi chceš tvrdit, že jsi je k tomu nenavedl?" povytáhl Malfoy nevěřícně obočí. "Že se ti dva začali prát na zemi jen tak bez důvodu?"
"Bylo to jen kamarádské pošťuchování, otče, nic víc," zamumlal Draco, avšak červené skvrny, jež mu naskákaly v obličeji, pravdivost jeho výmluv příliš nepotvrzovaly.
"Vážně, Draco? A proto je váza po tvém prapradědečkovi úplně napadrť?" naklonil Malfoy hlavu a nedbalým mávnutím hůlky vázu opravil a umístil zpět na původní místo.
"To...," zadrhl se Draco a zmateně se rozhlédl kolem sebe. "To udělal Dobby!" dořekl s náhlým vnuknutím, když spatřil domácího skřítka krčícího se u zdi, a jeho obličej se rozzářil triumfálním úsměvem. Ze svého právě nalezeného řešení ošemetné situace měl zjevně radost.
"Dobby?" vyřkl Malfoy tázavě skřítkovo jméno, a aniž by přitom spustil oči ze svého syna, promluvil ke skřítkovi: "Udělal jsi to? Rozbil jsi tu vázu?"
"Já... pane... já...," koktal Dobby, zpracovávaje obtížné dilema, zda vyhovět mladšímu Malfoyovi a vzít vinu na sebe nebo poslechnout Malfoye staršího a vypovědět vše podle pravdy.
"Byla to nehoda, pane Malfoyi, nikdo jsme přesně neviděli, jak se to stalo," vložila se do toho Nathalie. "Myslím, že jednomu z těch hochů sklouzla z nohy bota, ale jak se dostala na druhou stranu místnosti, to vám nepovím ani já. A to jsem seděla celou dobu přímo tady."
V obličeji staršího Malfoye se zračila nedůvěra a rozladěnost (proč ona vůbec vstupuje do jeho rozhovoru se synem?), tváří mladšího Malfoye zprvu projela úleva, kterou však záhy vystřídal vztek, když Nathalie víceméně potvrdila Luciusovo podezření na rvačku (přimhouřil rozzuřeně oči, jako by ji chtěl probodnout pohledem, ona však jen vyzývavě stiskla rty - nechtěla sice do potyčky zasahovat, ale nezastat se Dobbyho proti Dracově lži - to prostě nedokázala) a Dobby, ten už zase málem mlátil hlavou o zeď, nepochybně vinou nějaké zakázané myšlenky týkající se jeho smutného životního údělu v této rodině.
"Dávej si pozor, Draco," zdvihl Lucius Malfoy výstražně ukazovák a jeho rysy ztvrdly, "takové nedůstojné chování si jako Malfoy nesmíš dovolovat. Nikdy, je ti to jasné? A nestrpím, abys mi lhal. Rozuměl jsi mi?"
"Ano, otče," zamumlal Draco a zkroušeně hleděl na dveře, které se za starším Malfoyem s prásknutím uzavřely.
Žádné komentáře:
Okomentovat