Návštěvnost blogu se včera přehoupla do třetí desítky tisíc, čemuž jsem nesmírně ráda a všem příznivcům těchto stránek děkuji. Tak snad abych i já začala třetí desítku kapitol...:-)
Kapitola dvacátá první: Domácí skřítek Dobby (1. část)
Nathalie se vrátila do přijímacího salonu hned následující noci a brzy pochopila to, co jí vrtalo hlavou v průběhu celého uplynulého dne: jak to, že Malfoy jen tak beze všeho odhalil před svými návštěvníky onen tajný úkryt?
Jistě, mnozí z nich mu byli očividně blízcí a existencí tajného prostoru pod salonem se nezdáli být nikterak vyvedeni z míry. Ale byli zde i tací, kteří pánovi domu příliš velkou loajalitu neprokazovali, a Nathalie se ptala sama sebe, zda toto Luciusovo vcelku efektní gesto nebylo přece jen poněkud neprozíravé. Pokoušel se jim snad jemně naznačit, že se dokáže lehce zbavit každého, kdo by kladl odpor jeho záměrům - každého, kdo mu bude nepohodlný? Vždyť by ho mohli kdykoli udat, pokud by se jim to právě hodilo, a kdyby ministerstvo našlo v tomto domě nějaké zakázané předměty… Ledaže… Malfoy by snadno zjistil, kdo se za takovým udáním skrývá, a dotyčný by to pak jistě neměl jednoduché.
Až pak si ale uvědomila to nejpodstatnější - soudě podle vyslechnutého rozhovoru byli všichni ti muži bývalí Smrtijedi, takže pokud by chtěli jeden na druhého nasazovat, měli by k tomu dozajista mnohem silnější prostředky než jen nějaký utajený poklop před Malfoyovým krbem. Bylo více než zřejmé, že i když se včerejší Luciusovi návštěvníci nemají právě v lásce, jsou si navzájem věrní, neboť tajemství, jež je spojuje, je až příliš závažné.
A pak tu byl samozřejmě i ten nepatrný, zcela zanedbatelný fakt, že onen tajný prostor byl velice dobře schovaný. Úplná drobnost - pro Nathalii však zcela zásadní. Lucius Malfoy se vskutku nemusel obávat žádné nevítané návštěvy - ani po hodině zkoušení všech možných zaklínadel Nathalie totiž nebyla s to nejen poklop otevřít, ale dokonce ho ani nalézt. Popravdě řečeno, kdyby nevěděla, kde přesně včerejší noci otvor do tajného úkrytu zahlédla, přísahala by, že v těchto místech pod podlahou vůbec nic není.
Po další hodině mávání hůlkou a pronášení různých kouzel vyčtených z počmáraného bloku, kam si v týdnech, jež předcházely jejímu přemístění do Wiltshiru, dělala poznámky z učebnic kouzelných formulí a z porad s Brumbálem a Snapem, unaveně spustila paži k tělu a sedla si na okraj koberce poblíž místa, kde poklop předchozí noci zahlédla. Odhodila zápisky kouzelných formulí a vytáhla pergamen, kde měla pro změnu zapsána kouzla přeměňovací. Což se zhruba půl hodiny jevilo jako dobrá cesta - v okamžiku, kdy nádhernou mozaiku z různobarevného mramoru znázorňující zmijozelského hada, v níž byl vchod do podzemí umístěn, dočasným kouzlem přeměnila na obyčejnou dřevěnou podlahu, mohla mezi prkny alespoň spatřit obrysy poklopu, který hledala. Jenže to jí nijak nepomohlo - obcházela poklop kolem dokola mumlajíc další a další zaklínadla ve snaze ho otevřít, ale nakonec opět vyčerpaně klesla na koberec.
"Finite incantatem," zrušila přeměňovací kouzlo a prkenná podlaha opět zazářila nádhernými barvami mramorové mozaiky. Jednotlivé barevné dílky do sebe zapadaly natolik těsně a přesně, že kromě náhlých barevných přechodů nebyly spáry mezi nimi takřka patrné, a obrysy poklopu se v nich ztrácely tak dobře, že je Nathalie nebylá schopná rozeznat ani teď, když je ještě před chvílí viděla jasně před sebou.
Co je jí platné, že ví, kde má Malfoy svůj tajný úkryt, když se do něj nedostane? Ovšem, ještě pořád mohla použít kouzla mnohem drsnějšího rázu - takové Expulso by nepochybně vyhodilo do vzduchu nejen poklop, ale i podlahu kolem něj, možná by stačilo i prosté Diffindo, jenže Nathalii se nápad násilného vniknutí příliš nezamlouval, neboť Malfoy měl svůj úkryt bezpochyby zajištěný nějakými vlastními zaklínadly, která by ona nedokázala obnovit, i kdyby vše ostatní po dokončení průzkumu uvedla osvědčeným Reparo do původního stavu - zejména proto, že neměla ani to nejmenší tušení, jaká kouzla by vlastně měla obnovovat.
Budu sem zítra muset vzít Brumbálovo zrcátko, napadlo ji nevesele, Snape snad na něco přijde. Ta představa se jí nelíbila - už předem totiž slyšela všechny ty uštěpačné komentáře, kterých se jí od profesora dostane. To jsme tam poslali tu pravou, proletěl jí hlavou ten nejmírnější z nich. Jenže to prostě bude muset překousnout - byla příliš blízko a nemohla si dovolit selhat jen z důvodu svojí uražené hrdosti.
Dobře nyní chápala, proč Brumbál chtěl, aby se Snapem začala lépe vycházet dřív, než se pustí do průzkumu Malfoyova domu. Teď již věděla, že se bez jeho pomoci neobejde, a to nejen v případě nebezpečí - bude se prostě muset ponížit, spolknout všechny jeho urážky a nechat si od něj poradit, co má dělat. A pokud na to nepřijdou následující noci, bude jim - případně i v součinnosti s Brumbálem - pořád ještě zbývat celá sobota na vytvoření plánu a noc ze soboty na neděli na jeho uskutečnění.
Nathalie zhasla jednu z nástěnných lamp, kterou předtím rozsvítila, aby měla hůlku zcela volnou ke kouzlení, přehodila přes sebe neviditelný plášť a ve dveřích zrušila všechna zaklínadla, jimž si před několika hodinami zajistila volné pole působnosti; v místnosti se opět ozvalo pokojné pochrupování vyobrazených postav a ona za sebou tiše zavřela.
Prošla chodbou a neslyšně vystoupala po schodech do patra - procházela tudy v noci už poněkolikáté, a tak našlapovala takřka instinktivně a obloukem se vyhýbala sloupům i jednotlivým kusům nábytku. Zamířila ke svému pokoji a mávla hůlkou, aby na pár minut zmátla všechny obrazy a mohla nepozorovaně vstoupit dovnitř. Znenadání však zaslechla zvuk otevíraných dveří a spatřila rozespalého a rozcuchaného Draca, jak z nich pomalu vychází v tmavém hedvábném županu a se svícnem v ruce.
U všech druidů, co tady ten kluk pohledává v půl třetí ráno? Nathalie v duchu jadrně zaklela a přitiskla se ke zdi, aby o ni chlapec náhodou nezavadil až bude procházet kolem.
Draco se nejistě loudal chodbou šoupaje nohama po měkkém koberci a nerozhodně se zastavil před ložnicí svojí matky. Váhavě zdvihl ruku ke klice, ale pak zamyšleně pokrčil čelo a opět ruku spustil. Svěsil ramena v podivně smutném gestu, z něhož Nathalii píchlo u srdce, a se sklopenou hlavou se otočil a zamířil zpět ke svému pokoji. Neslyšně si oddychla a v duchu ho pobízela k rychlejšímu kroku - ještě pořád trpěla spánkovým deficitem a pořádně se vyspat před další nocí ve společnosti Snapeova sarkasmu považovala za naprosto nezbytné.
Hoch se však znenadání zarazil, jako by ho něco napadlo, a pomalu zdvihl hlavu. Ztuhl na místě a celé jeho tělo bylo náhle ve střehu, když začal pátravým pohledem přejíždět po stěnách chodby, zarážeje se na malý okamžik u každého portrétu.
Do háje! Nathalii se rozbušilo srdce závratnou rychlostí, když si uvědomila, že si chlapec právě všiml nepatrného rozdílu noční chodby tak, jak ji znal, od toho, jak ji viděl nyní - zatímco běžně zde bylo slyšet více či méně hlasité oddychování spících portrétů, nyní zde vládlo absolutní ticho. Zatraceně, nadávala v duchu, když pod pláštěm rychle švihla hůlkou a probrala tak portréty opět k životu.
Brutus Malfoy za Dracovými zády hlasitě zachrápal a chlapec leknutím nadskočil několik palců nad zem. Za normálních okolností by vyprskla smíchy, neboť to ve své podstatě byla velmi komická situace, jenže teď právě to nebylo vtipné ani trochu a Nathalie napjatě čekala, co Draco udělá. Spokojí se s tím, že se mu jenom něco zdálo, nebo…
"Brutusi?"
Dobře, zjevně nespokojí. Polil ji studený pot - co když teď Draco kromě toho portrétu vzbudí někoho dalšího? Co když začnou prohledávat chodbu? Co když ji najdou?
"Brutusi Malfoyi!" opakoval Draco naléhavě a dokonce obrazem jemně zatřásl.
"Co…chrhmr…cože?" probral se portrét Brutuse Malfoye ze spánku a protíraje si oči, nechápavě na Draca zíral. "Co tu povykuješ, ty nezvedený kluku?!" spustil okamžitě nahlas a Nathalie se s bezhlesým zaúpěním svezla do podřepu a znovu se zamyslela, zda přece jenom neotestovat Malfoyova protipřemisťovací opatření.
"Jste v pořádku?" otázal se Brutuse Draco, za což se mu dostalo ještě hlasitější odezvy.
"Cože jestli jsem? Tak ty mě tady vyrušuješ uprostřed noci, aby ses mě zeptal, jestli jsem v pořádku? A kde mám svůj časopis?" začal se najednou rozhlížet kolem sebe.
Draco rychle kývl k jednomu z čísel Militantního mága, jež Brutus podle svého zvyku zřejmě upustil na zem hned, jak usnul, a ptal se dál:
"Já že jste před chvílí vůbec nedýchal! Žádného z vás nebylo slyšet," opsal rukou celou chodbu.
Nathalie zavřela oči. Tohle bylo zlé. Tohle bylo hodně zlé.
"Co je to tu za rámus!" vyšel v příští chvíli z pokoje sousedícího s Narcisiným její manžel a rozezleně se rozhlížel kolem sebe. "Draco? Co to tady vyvádíš?"
"Zdálo se mi, že se něco stalo s obrazy!" ohradil se Draco. "Náhle byly takové tiché..."
"Takže mi chceš tvrdit, že jsi vyšel na chodbu jen proto, že jsi neslyšel chrápat portréty svých předků?" zvedl Lucius pochybovačně obočí.
Draco znejistěl.
"Ne, to jen… já…"
"Říkal jsem ti to už nejméně stokrát Draco, ale řeknu to ještě jednou a tentokrát už naposledy," ztišil jeho otec hlas do důrazného šepotu a došel až těsně ke svému nyní již očividně vyděšenému synovi. "Nestrpím, aby sis chodil lehat ke svojí matce do postele pokaždé, když tě v noci probudí špatný sen. Jsi Malfoy, to si laskavě uvědom, a Malfoyové nejsou žádní zbabělci, rozumíš? A pokud někdy pocítí strach, nikdy, rozumíš, NIKDY to nesmějí dát najevo! Pochopil jsi mě dostatečně?"
"Ano, otče," zamumlal Draco takřka neslyšně a smutně sklopil hlavu.
"Teď se vrať k sobě," řekl Lucius již mírněji. "A ať je tady až do rána klid."
Draco se otočil a zkroušeně se odplížil do svého pokoje. Lucius obsáhl jedním pozorným pohledem celou chodbu a setkal se s očima Brutuse Malfoye.
"Dával jste včera pozor?" dotázal se ho k Nathaliinu nemalému zděšení.
"Celou noc," přikývl muž na obrazu.
"A?" Lucius si založil ruce za zády a bedlivě portrét sledoval.
"Nevystrčili paty ze svých ložnic. Jinak bych ti dal vědět, to je snad jasné."
"Určitě? Mohu se na vás spolehnout, Brutusi?" přivřel pán domu podezřívavě víčka.
"Prosím? Chceš snad naznačit, že tady vyspávám?" naježil se jeho prapředek dotčeně.
"Ovšemže ne, to jen, že syn před chvílí…"
"Nu, možná jsem teď na okamžik skutečně zavřel oči," připustil Brutus milostivě, "ale ujišťuji tě, že jakéhokoli pohybu na chodbě bych si včera dozajista povšiml." A s významně povytaženým obočím se ukryl za svým časopisem.
"Dobře tedy," pokrčil Lucius rameny, ještě chvíli se rozhlížel kolem sebe a pak konečně zmizel za dveřmi svojí ložnice.
"Tobě se tak budu zpovídat, ty jeden nádivo!" ozvalo se pohrdlivě za stránkami Militantního mága. "Hlídej si je sám, když jsi tak chytrý!"
Nicméně Nathalie musela čekat další hodinu, než Brutuse Malfoye opět přemohla únava a časopis mu vyklouzl z prstů. Teprve pak se odvážila pohnout, provést dočasné matoucí kouzlo a proklouznout do svého pokoje.
Poznámka:
O úkrytu pod přijímacím salonem se od Draca dozvídají Harry s Ronem ve 2. dílu HP, když jako Crabbe a Goyle proniknou do zmijozelské společenské místnosti. Ron pak o tomto úkrytu řekne svému otci, který u Malfoye může provést domovní prohlídku (na rozdíl od Nathalie zcela otevřeně, takže se případným uvedením podlahy do původního stavu nemusí zaobírat:-)).
Žádné komentáře:
Okomentovat