aneb jak jsem si zase jednou spojila jistý novinový článek s Harry Potter fanfiction.
Včera večer jsem se začetla do nejmenovaných novin a nemálo mě zaujal článek o výsledcích průzkumů na českých vysokých školách týkajících se sexuálního obtěžování studentů (resp. většinou jde o studentky) ze strany pedagogů. Z oné studie totiž vyplynulo, že se s tímto fenoménem setkala zhruba 3 % studentů, což v celkovém počtu vysokoškolských studentů v České republice činí nějakých 11.000 lidí.
Přišlo mi to jako docela šílené číslo, ale když jsem tak zavzpomínala na svá studentská léta, zas tak mě to nepřekvapilo. I my jsme ve škole měli typy, o nichž se vyprávělo, že zvou studentky na chatu anebo po nich rovnou vyžadují lecjaké praktiky. A že se to v onom druhém případě vyprávělo z celé školy čítající určitě přes sto učitelů jenom o jednom, který přitom na první pohled a poslech nevypadal nikterak zvláštně, vcelku tomu i věřím, zvlášť když se to o něm říká dodnes, jak jsem zrovna nedávno zjistila od mladšího kolegy. Tudíž jsem ráda, že jsem se s dotyčným u zkoušky nikdy nepotkala, neboť vskutku nevím, jak bych na něco takového reagovala.
To je totiž právě onen problém, se kterým si studenti podle toho novinového článku nevědí rady - jak zareagovat na podobné učitelovy výzvy, z nichž vyplyne, že získání známky ze zkoušky v rozmezí 1-3 nebude záviset pouze na vědomostech, ale i na čemsi dalším? Odmítnout a riskovat třeba i ukončení studia (pokud je dotyčný třebas jediným, kdo z daného předmětu zkouší, tak se přes něj člověk asi těžko dostane…)? Jít si na něj stěžovat vedení školy a riskovat tak ještě další problémy (takoví lidé zkouší zpravidla po jednom, takže obtěžovaný nemá žádné svědky, tudíž je to navenek jeho slovo "mstícího se" vyhozeného studenta proti slovu všemocného, váženého učitele)? Anebo hodit hrdost, morálku, sebeúctu a kdoví co dalšího za hlavu a prostě se podvolit a vytřískat z toho "vztahu", co se dá? Toť otázka vskutku složitá a pro studenty mnohdy neřešitelná.
Právní řád si toto uvědomuje a trestní zákon (obzvlášť výslovně ten nový, který bude platit od příštího roku) samozřejmě pomýšlí na trestní odpovědnost dotyčných i v případě, kdy studenti jsou už plnoletí. Nejde totiž o to, kolik obtěžovanému je, ale o to, že v situaci, kdy je na obtěžujícím jakýmkoli způsobem závislý (student na rozhodnutí učitele o výsledku zkoušky, podřízený na nadřízeném v práci), nemůže se podobným praktikám v podstatě nijak moc bránit a tudíž je svým způsobem omezován ve svých rozhodnutích, vydírán a donucován k něčemu, co by za normálních okolností neudělal. A to je jednoznačně špatně.
Studie však posunula tyto hranice o něco dál, když zjišťovala i další - "mírnější" formy obtěžování. Takové to napadání ve stylu "vy jste prsatá blondýna, vy si stoupněte k plotně a netvařte se tady, že umíte matematiku" - s tím se podle výsledků ankety potkala naprostá většina studentů, ať už z vlastní zkušenosti nebo byli svědkem. Potkala jsem se s tím i já. I to je prý špatné, neboť je-li to tolerováno, snižuje to citlivost společnosti vůči obtěžování obecně a pak se nemůžeme divit, že většina vedení vysokých škol zavírá před těmito problémy raději oči. Nehledě na to, že důstojnost takto oslovené blondýny, která ve skutečnosti může být chytřejší než mnozí její mužští kolegové, se pak ocitá kdesi v prachu u pedagogových nohou.
Kdysi mi nepřišlo nijak zvláštní, když mi jistý pedagog před dalšími pěti či šesti zkoušenými bodře líčil, jak by si mě vzal domů a tam se o mě staral, vyznívalo to neškodně a vtipně tím spíš, že o dotyčném se vědělo, že takhle žertuje, ale nikdy nic podobného nedělá a zkoušku dá úplně všem a většinou za jedna. Ale ve světle tohoto článku nad tím přemýšlím - jak daleko může takové laškování mezi učitelem a studentem zajít a zda i ono nesnižuje naši citlivost vůči hrubějším formám přerůstajícím v urážky či rovnou obtěžování. Zda si jednou nějaký takový učitel instinktivně neřekne - "hele, ona se směje těmhle mým vtípkům a narážkám, tak jí příště zkusím sáhnout na zadek. A pak ji pozvu na večeři a pak k sobě domů." A ono se to nejspíš v praxi přesně takhle děje - nejdřív se otestuje půda a pak se jde na věc…
A tak jsem se počala zamýšlet nad různými formami vztahů mezi učiteli a studenty - co třeba ten pedagog, o němž nedávno proběhlo na internetu, že mu studentky nosily bábovku a chodily mu domů uklízet, aby dostaly zkoušku, i když od nich žádné sexuální praktiky nechtěl?
A co vztahy dobrovolné? Mohou spolu například učitelé a studenti chodit? Jenže kdy je to dobrovolné a kdy je to motivováno touhou po dobrých studijních výsledcích anebo až patologicky nekritickým obdivem ke staršímu zkušenějšímu učiteli? Dejme tomu, že bylo v pořádku, když některé mé tehdy už zletilé spolužačky ze střední chodily s učiteli, kteří buď učili úplně jinou třídu nebo nás učili v předchozích ročnících a pak už ne. Ale i to mnozí další učitelé z té školy nevnímali zrovna pozitivně.
A co prosté přátelství? Mohli jsme s našimi učiteli kamarádit a chodit s nimi popíjet do hospody? (A že tohle se v rámci různých studentských spolků děje vcelku často). Anebo jsme tím oproti ostatním nepopíjejícím získávali nějaké neoprávněné výhody?
A pak jsem si (jak jinak) vzpomněla na několik svých oblíbených fan fiction povídek ze světa Harryho Pottera - vždyť kolikrát se tam objevuje vztah mezi Severusem Snapem - učitelem - a nějakým jeho dosud studentem, ať už Harrym nebo Hermionou nebo kýmkoli jiným. Mnohdy to vypadá, že jak autoři, tak čtenáři jsou tím nerovným vztahem úplně posedlí - vždyť ono se to tak dobře čte, dá se na tom tak krásně psát Snapeova povaha, jeho sarkastické a ponižující poznámky vůči dotyčnému studentovi (vlastně dělá vše, co v reálném studentském životě většinou odsuzujeme - jenže tady je to Severus Snape, že?:-)) a dotyčný student se vždy do svého jízlivého učitele nakonec zamiluje, celý profesorský sbor to Severusovi přeje, a vůbec - jen víc takových povídek, přejeme si. Jenže nevypovídá tohle něco i o nás - ať už autorech nebo nadšených čtenářích? Nejsme už i my různým formám obtěžování přístupnější, než bychom snad měli být?
Když mi do komentářů napíšete svůj názor na věc, budu jenom ráda.:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat