Konečně další pokračování. A oproti původnímu očekávání bude mít tato kapitola šest částí. Ne, vážně vás nechci napínat, to jen, že se mi ty rozhovory nějak natahují...:-)
Kapitola dvacátá druhá: Zpět do Bradavic (5. část)
"Díky Merlinovi!" zvolal Brumbál, když se Nathalie objevila ve dveřích jeho pracovny a okamžitě jí vyšel v ústrety. "Ani nevíte, jak se mi ulevilo, když se tu po obědě objevil Malfoyův domácí skřítek s vaším kufrem! Co se stalo? Proč jste se neozývala? Měli jsme o vás takový strach!" dodal a pevně stiskl její dlaně ve svých; to množné číslo ředitelovy poslední věty jí neušlo a v duchu nad tím s nevěřícným údivem zakroutila hlavou.
"Po jednom z našich nočních rozhovorů jsem se rozhodla profesora Snapea raději dál neobtěžovat," podotkla neutrálně. "Ale zrcátko jsem měla pro všechny případy stále u sebe."
"Takže jste v pořádku?" zajímal se Brumbál, což ji vcelku potěšilo, neboť spíš očekávala, že jeho první otázky se budou týkat rovnou Zmijozelova portrétu. "Doufám, že vám nehrozilo bezprostřední nebezpečí! Nebo snad Malfoy pojal nějaké podezření ohledně vaší přítomnosti?"
"Myslím, že své pochyby má, ale sám neví, nakolik jsou opodstatněné," odpovídala Nathalie. "Podruhé bych tam ale nešla," zkřivila výmluvně rty.
"A? Zjistila jste něco?" přemohla Brumbála konečně zvědavost. "A kde je vůbec Severus?" tázal se udiveně, usadil Nathalii naproti sobě do křesla, nalil jí sklenku medoviny od madame Rosmerty a s očekáváním na ni upřel zrak. "Nebo už jste mu všechno vypověděla?"
Pobaveně zavrtěla hlavou.
"Touha dopadnout nějakého Nebelvíra při páchání nepravostí, zdá se, zvítězila i nad jeho zvědavostí," pousmála se.
"Anebo nechce svoji zvědavost dávat najevo," mrkl na ni Brumbál. "Já se za ni ale nikterak nestydím, takže povídejte," vyzval ji nedočkavě.
V jejím nitru se vzedmula vlna radosti, že se konečně může někomu svěřit se svým úspěchem, upila trochu temně zlatavého moku ze svojí sklenky a jala se Brumbálovi podrobně líčit vše, co se v sídle Luciuse Malfoye odehrálo.
"Takže Azkaban," zasmušila se o několik desítek minut později ředitelova tvář. "To je ovšem mnohem horší, než jsem předpokládal. I když s ohledem na zapojení Justuse Tavoryho do vynášení toho obrazu od Gringottových to není zas tak překvapující," dumal přemýšlivě. "Nuže dobrá, to probereme až se Severusem. Nejdřív mi řekněte něco víc o tom domácím skřítkovi," pobídl ji zvídavě.
"Dobbyho je mi vážně líto," povzdychla si Nathalie poté, co řediteli Dobbyho znovu popsala. "Nemohl byste s tím něco udělat, Brumbále? Mám vůči němu špatné svědomí."
"Žel Merlinu nemohu," zamračil se ředitel, "vždyť ta pravidla ohledně domácích skřítků znáte. Malfoy by ho musel sám propustit a to on stěží udělá. Ale pokud se mi někdy naskytne příležitost přimět ho k tomu, slibuji vám, že se o to pokusím. Nikdy bych nevěřil, že zrovna Malfoyův domácí skřítek může mít srdce na pravém místě; člověk si až říká, kde se to v něm vzalo. Je to jako malý zázrak," vrtěl nevěřícně hlavou s potěšenou jiskrou v oku.
Nathalie se usmála - podezřívat ředitele, že ji poslal k Malfoyovi, poněvadž předem očekával, že by se jí mohlo podařit některého z jeho domácích skřítků zmanipulovat, tedy asi nebylo zcela na místě. Pokud ovšem Brumbál překvapeného pouze nehrál…
"Máte nějaké zkušenosti s aplikací paměťových kouzel na domácí skřítky?" zeptala se raději. "Nechal mě vstoupit do svých vzpomínek bez jakéhokoli odporu a myslím, že jsem je pozměnila vcelku věrohodně, ale přesto se nemohu zbavit pochybností, co by se stalo, kdyby se Dobby náhle rozpomněl na to, co se oné noci přihodilo."
"Skřítčí magie je opravdu zvláštní," přikyvoval Brumbál, "víte, Dobby si možná nevzpomene přesně na vše, k čemu mezi vámi došlo, ale řekl bych, že to někde v jeho podvědomí natrvalo zůstane. Sám nebude vědět proč, ale po téhle zkušenosti už třeba Malfoyovi zdaleka nebude tolik věrný, jak by si Lucius představoval. Sám Merlin ví, čeho všeho se v budoucnu ještě můžeme od milého Dobbyho nadít, ale být vámi, prozrazení bych se neobával, zvlášť pokud on sám s pozměněním vzpomínek souhlasil."
"Díky, to jste mě docela uklidnil," oddychla si Nathalie. "A co ten tajný úkryt pod podlahou? Nepochybuji, že by si někteří poctivější ministerští úředníci rádi ověřili, co všechno tam Malfoy schovává. Stačilo by jedno anonymní oznámení… Malfoy by si nejspíš myslel, že ho udal některý z jeho přátel."
"Bylo by to jistě zajímavé," přisvědčil Brumbál, "ale nedomnívám se, že by bylo vhodné Malfoye právě teď dráždit, přece jen by mohl padnout stín jeho podezření i na vás. Každopádně určitě nechceme, aby na základě takového podnětu začal přemýšlet třebas i o tom, zda má všechny svoje utajované předměty řádně schované. Mohlo by ho napadnout, že ani Azkaban není dostatečně bezpečné místo, a to by se nám nyní příliš nehodilo, když už jsme jednou zjistili, že se Zmijozelův portrét nachází právě tam."
"To ne," souhlasila, "já jen, že ten obraz zdaleka nemusí být jeho jediný trumf. Škoda, že jste v tom úkrytu nemohl být se mnou," zalitovala na okamžik s despektem, "kdybyste viděl, kolik tam toho má…"
"Beztak bychom odtud nemohli nic odnést," uklidňoval ji ředitel, "bylo by to stejně nápadné jako ta případná ministerská kontrola. Teď to chce hlavně klid a rozvahu... Paul Pons tedy pracuje pro Malfoye?" změnil znenadání téma.
"Pamatujete si ho?" zbystřila Nathalie.
"Ovšem," přikývl Brumbál, "byl to jeden z nejschopnějších absolventů Zmijozelu za několik posledních let. Ale nenapadlo by mne, že bude mít tímto směrem zaměřené ambice, nebyl to špatný hoch. Možná bych si s ním měl promluvit," zamyslel se, "bylo by prospěšné mít u Luciuse svého člověka. Pokud by se mi ho podařilo přesvědčit…"
"Obávám se, že jedinou jeho motivací by mohlo být odklizení Malfoye z Narcisina dosahu," pousmála se Nathalie. "Pons se tvářil, že by raději sloužil jí než jemu."
"Zajímavé," pokyvoval ředitel hlavou, "stejně jako ta informace o Luciusových schůzkách s někdejšími Smrtijedy. Čekal bych, že se bude o svoji dobrou pověst obávat víc, jeho sebevědomí ale zřejmě opravdu nezná mezí. To jsem vám však říkal už od začátku. Nicméně se také potvrdily moje předpoklady, že Lucius nevěří ve Voldemortův návrat, což je vcelku uklidňující zpráva. Prozatím."
Oba se na několik vteřin odmlčeli, popíjejíce medovinu; Brumbál si Nathalii prohlížel s jakýmsi obnoveným zájmem a mírně se usmíval.
"Vědět, že by mi někdo od Malfoye mohl přinést tolik poznatků, pokusil bych se něco podobného zorganizovat už mnohem dřív," pohladil si spokojeně vousy.
"Vědět, že celý týden strachy nezamhouřím oka, nikdy bych se do Wiltshiru nevydala," zamračila se Nathalie nesouhlasně.
"Přesto jste ale získala informace, kvůli kterým jsme vás tam vyslali. To je hodno obdivu, moje milá Nathalie," zajiskřilo mu v očích.
"Za všechno vlastně vděčím Dobbymu," pokrčila rameny. "Mimochodem jsem vás chtěla požádat, jestli byste mohl před Snapem pomlčet o tom, jakým způsobem jsem ke svým zjištěním dospěla. Když uslyší, jak moc jsem riskovala odhalení sebe samé i celého našeho komplotu svěřením tolika informací Malfoyovic domácímu skřítkovi, abych si získala jeho důvěru… no, sice to nakonec dobře dopadlo, ale bojím se, že by mě Snape i tak seřval hůř než malou holku a pak by mi to určitě předhazoval s ironií sobě vlastní minimálně do příštích Vánoc. On by byl ostatně schopný přesvědčit i ty zatracené přesýpací hodiny ve vstupní síni, aby Havraspáru ubraly pár set bodů, jen aby mi dal dostatečně najevo, že jsem úplně…"
"Ale no tak, Severus všechny vámi získané údaje ocení, tím jsem si jistý…," přerušil ředitel s dalším pobaveným jiskřením v očích její lamentování.
"Opravdu? I přesto, že on sám považuje domácí skřítky za méněcenná tupá stvoření?"
"Ale Nathalie, Severus považuje za méněcenná tupá stvoření i většinu bradavických studentů," rozhodil Brumbál výmluvně rukama. "A co se vás týče, určitě ho bude zajímat vše, co se vám v onom týdnu přihodilo. Sice o váš osud navenek naprosto nejevil zájem, jenže od středy se s ním prakticky nedalo kloudně promluvit. Myslím, že o vás měl opravdu obavy."
"Hmm," zamumlala nepříliš přesvědčeně, "každopádně bych byla raději, kdyby ta věc s Dobbym zůstala jenom mezi vámi a mnou."
"Jak myslíte," pokrčil Brumbál rameny. "Sdělím mu pouze to, co bude nezbytné."
"Děkuji. Beztak jsem zase tak úspěšná nebyla," povzdychla si. "Mylně jsem celou dobu předpokládala, že najdu přímo ten obraz. Nyní sice víme, že se nachází u Tavoryho v Azkabanu, jenže to mi připadá stejné, jako kdyby byl na jednom z měsíců Jupitera. Obávám se, že tím všechny naše šance na získání obrazu definitivně padly."
"Azkaban není zas tak nedobytná pevnost, ačkoli navenek působí dosti hrozivě," odporoval jí Brumbál. "Ačkoli případy, kdy se odtud vězňům podařilo uniknout, se z pochopitelných důvodů úzkostlivě tají."
"Je to ostrov v moři," kroutila Nathalie nedůvěřivě hlavou, "a navíc plný mozkomorů. Vážně jste přesvědčený, že by bylo možné se tam dostat a obraz odtud jen tak odnést?"
"Na to vám teď opravdu nejsem schopen odpovědět, potřebujeme víc informací, mnohem víc…," odpověděl ředitel po chvíli zamyšlení.
Poznámka:
Ron Weasley ve 3. dílu HP po útěku Siriuse z Azkabanu říká, že se to nikomu před ním nepodařilo. V té době však nikdo nevěděl o ještě dřívějším útěku Bartyho Skrka proměněného ve svoji umírající matku. Pro účely této povídky tedy předpokládám, že i zabezpečení Azkabanu má svoje mezery…
Žádné komentáře:
Okomentovat