Předvánoční shon mě zcela vyřadil z provozu. Ale nakonec jsem se do té třiadvacítky přece jen pustila...:-)
Kapitola dvacátá třetí: Zakázaná chodba (1. část)
Zpráva o chystaném bradavickém plesu se rozšířila po hradu i jeho okolí rychlostí blesku mnohem dřív, než ji Albus Brumbál stihl oficiálně oznámit, a zejména mezi staršími dívkami byla přijata s neutuchajícím nadšením. K rodinám studentů se okamžitě rozlétly sovy s žádostmi o zaslání společenských hábitů pro chlapce a plesových rób pro dívky, oba zpravidla opomíjené a vysmívané obchody s oděvy v Prasinkách ihned prozíravě vyslaly objednávky na několik desítek šatů, bot, kabelek a dalších doplňků, jež byly následujícího víkendu během několika minut rozebrány, a na celém hradě zavládla radostná atmosféra očekávání.
Plesu se mohli zúčastnit všichni studenti, kteří k datu jeho konání dosáhnou alespoň čtrnácti let, což zejména Fred a George Weasleyovi nelibě nesli, poněvadž již plánovali jakési půlnoční překvapení, a vzhledem k jejich nevyčerpatelné zásobě bomb hnojůvek byla Nathalie vcelku ráda, že se tentokrát nebude muset zabývat myšlenkami, co ti dva zas provedou - úvahy o uskutečnitelnosti jejího, ředitelova a Snapeova plánu ji totiž zaměstnávaly víc než dostatečně.
"Vy si ale žádné šaty neshánějte, Nathalie," upozornil ji jednoho večera Celebrus Riche, když se mu ji konečně podařilo zastihnout v předsálí Velké síně bez doprovodu - od svého návratu a vyslechnutého rozhovoru Riche a Snapea si Nathalie totiž dávala dobrý pozor, aby exministra nikdy nepotkala samotná - a zpravidla k tomuto účelu využívala přítomnost Hagridovy mohutné postavy, před níž měl i Riche patřičný respekt.
"Již před Vánoci jsem slíbil, že vám šaty opatřím podle svého vlastního vkusu, a ten slib hodlám splnit. Mám o nich zcela zřetelnou představu," vykládal profesor, přejížděje Nathaliinu postavu zkušeným zrakem.
"Neobtěžujte se, Richi," odvětila chladně a zrychlila ke vchodu do Velké síně. "Ještě nevím, zda se té vaší slávy mám vůbec chuť zúčastnit. A pokud bych se náhodou rozhodla přijít, pošlu si pro šaty raději do Paříže." Znělo to vznosně, ovšem žádný pařížský módní salon Nathalie na mysli neměla - ve skutečnosti jí sova doručila balík s jejími starými plesovými šaty už předchozího dne - Claudine kvůli tomu musela prohrabat celou Nathaliinu skříň. Ale vypadaly vcelku zachovale - zvlášť poté, co na ně Nathalie použila několik čistících kouzel.
"Nathalie, snad mi neodmítnete alespoň tohle malé potěšení?" rozhodil Riche dotčeně rukama. "Na tanec s vámi se těším už od podzimu, to přece víte."
Upřela na něj poněkud strnulý pohled.
"Vskutku? Člověk by očekával, že někdo vaší pověsti a postavení bude mít zájem spíš o doprovod nějaké obdivované celebrity," řekla posléze s notnou dávkou sarkasmu. "Ostatně celý váš pobyt v Bradavicích je pro mě jednou velkou záhadou," pokračovala s přimhouřenýma očima. "Povězte mi, Richi, co dělá bývalý americký ministr kouzel na místě, jako je tohle?"
Riche se viditelně zarazil a nepatrně pobledl; Nathalie z něj nespouštěla zrak - alespoň k něčemu jí bude její nedávné londýnské setkání s otcem dobré - něco málo se na Riche dozvěděla a nyní toho hodlala patřičně využít.
"Coby?" ošil se exministr vyhýbavě. "Už jsem vám to přece říkal - požádal mě o to sám Kornelius Popletal, když ředitel Brumbál nemohl nikoho sehnat na vyučování obrany..."
"A to vy běžně přijímáte pozice, o které nikdo jiný nestojí?" neváhala s dalším dotazem.
"Jak to, že nikdo nestojí?" namítl chabě. "Pokud vím, profesor Snape o vyučování tohoto předmětu usiluje už několik let! A pak, vždycky jsem chtěl zkusit učit - je v tom něco vznešeného, když stojíte před celou třídou myslí otevřených vašemu výkladu... Mít možnost předat někomu svoje chápání magie - to je pro mě výzva!"
"Ach," vyrazila ze sebe Nathalie. Když se kdysi sama zúčastnila předáváni Richeových znalostí, skončila rozpláclá na podlaze Velké síně. A na poslední zkušenost raději ani nevzpomínala - teorie magické síly polibku ji dosud strašila v hlavě.
Předpokládala, že Snapea asi rovněž, neboť jeho chování v poslední době chápala ještě méně než v minulosti - nejdřív ta rozepře kvůli darované encyklopedii, pak Nathaliin návrat k jejich spolupráci a Snape s nečitelným výrazem v obličeji zastrkávající prsty pramen jejích vlasů zpět pod šátek. Následován tradičně uštěpačným Snapem před jejím přesunem k Malfoyovým - to se skoro uklidnila - ale pak profesor prostřednictvím Brumbálových zrcátek zase vytáhl tu záležitost s knihou, aby jejich následnou hádku o několik dní později korunoval tím, že Nathalii věnoval příručku o lektvarech na spaní, přičemž se neopomněl tvářit, že to dělá především pro bezpečí své a svojí laboratoře. A jí to v té chvíli přišlo málem... roztomilé.
Jenže od jejího návratu do Bradavic se opět cosi změnilo. Nejspíš to způsobila její neochota sdělit mu, jak dospěla ke svým zjištěním ohledně Zmijozelova portrétu, nebo snad fakt, že Snape se nyní musel kromě svého výzkumu týkajícího se obranného lektvaru soustředit i na jejich plán na získání informací od Tavoryho; každopádně profesor byl nerudnější, než kdy dřív, a Nathalie vcelku oceňovala fakt, že jejich práce na obranném lektvaru byla prozatím odložena, a že tedy nemusí docházet do Snapeovy laboratoře a trávit čas v jeho přítomnosti. Přesto se ale profesor během četných porad s Brumbálem několikrát pokusil zavést řeč na její průzkum Malfoyova sídla - ředitel však jeho dotazy vždy obratně zamluvil, ačkoli Snapeovi stěží mohlo uniknout, jak výmluvné pohledy si při tom s Nathalií vyměňují.
"No tak, Nathalie, posloucháte mě?" přerušil Riche její úvahy. Došli mezitím k učitelskému stolu a Nathalie na něj roztržitě pohlédla. "Svatý Valentýn, Prasinky," předříkával jí jako malému dítěti. "Půjdete?"
"Pro Merlina, Richi!" zatvářila se šokovaně. "A já myslela, že si děláte legraci - neříkejte mi, že vážně uvažujete o oslavě svátku mladých a zamilovaných? Prosím vás, ve vašem věku!" zavrtěla s hraným pohoršením hlavou doufajíc, že se jí konečně podaří ho dostatečně urazit.
"Láska kvete v každém věku, Nathalie," pravil Riche rozčarovaně. "To jen vy jste k ní pořád tak odmítavá. Váš neustálý cynismus...," odmlčel se, pohodil s teatrální rezignovaností rameny a vydal se ke svému místu.
"To není láska, co odmítám, ty chytráku," zavrčela za ním znechuceně a cestou ke svojí židli šťouchla do ramene Hagrida, který se její ošemetnou situací bez uzardění skvěle bavil.
Svátek svatého Valentýna připadl toho roku na čtvrtek, což Nathalii poměrně dost vyhovovalo - mohla se na celý den schovat do svého pokoje, nevycházet z něj a nereagovat ani na případná klepání na dveře. Nehrozila jí tak žádná další valentýnská pozvání do prasinkovského sladce čajového podniku madame Pacinkové z Richeovy strany, ani nabídky na další lekci obrany proti černé magii od Terence Higgse s názornou tělo-na-tělo ukázkou nových soubojových postojů, nemluvě o adrenalinovém zážitku spočívajícím v setkání s jediným zbývajícím a tou dobou již značně přerostlým ohněštěrem a tvrdými, zkameněliny připomínajícími sušenkami v Hagridově hájence.
Namísto toho si v ateliéru příjemně zatopila a usadila se na vysoké stoličce naproti svému největšímu malířskému stojanu, k němuž byl nyní připevněn rám s napnutým plátnem znázorňujícím Malfoyovu rodinu ve stadiu pokročilé rozpracovanosti. Na Nathaliině paletě se zaskvělo několik barev a ona se počala věnovat portrétu Luciuse Malfoye, jehož podobu si ani nemusela osvěžovat občasným pohledem do skic pořízených u Malfoyových a rozvěšených a rozložených nyní všude kolem po ateliéru - pamatovala si totiž jeho tvář víc, než by sama chtěla.
Neúnavně se věnovala Luciusovu hrdému vysokému čelu, jeho chladným ocelově šedým očím a špičaté bradě, a zrovna když ji zhruba po hodině posměšně napadlo, že na tenhle obraz si bude muset objednat pár tub běloby navíc, donesl se k ní z chodby za dveřmi jejího ateliéru nepředstavitelně hlasitý vřískot, až si málem musela zacpat uši.
"Co to krucinál...," zaklela, když hluk neustával, odložila paletu i štětec a vyšla ze dveří.
Řev se ozýval směrem od zakázané chodby a Nathalie na okamžik strnula, když ji napadlo, jestli to náhodou není jekot dvojčat Weasleyových, která se opět pokoušejí dostat do místností, kde Snape testoval obranný lektvar, a něco hrůzného se jim děje. Onen vřískavý zvuk však připomínal hlasy Freda a George velmi vzdáleně, působil spíš jako nějaké kouzlo - nad tímto svým posledním nápadem se Nathalie ani nestačila pořádně zamyslet, jelikož za rohem zaslechla dusot dvou párů nohou a vzápětí se na chodbě několik kroků od místa, kde stála, skutečně objevili oba Weasleyovi chlapci a s očima navrch hlavy se řítili k ní.
"Mon dieu, co jste to zase vyvedli?" vyhrkla - hoši byli v obličeji celí rudí a uřícení, sotva popadali dech a bez vyzvání se drali do jejího pokoje.
"Tak co je?" zahájila výslech hned, jak za nimi zavřela dveře.
Fred a George se zhroutili na koberec pod oknem a prudce oddychovali.
"Byla to hloupost!" spustil naštvaně George. "Říkal jsem ti, že je to naprostá pitomost!"
"Měl jsi snad lepší nápad?" odsekl popuzeně Fred.
"Neměli jsme tam vůbec chodit! Mohli jsme místo toho skočit do Prasinek pro máslový ležák a už se na tu chodbu jednou pro vždy vykašlat!" vykřikoval George. "Beztak jsme tam vůbec nic nenašli!"
"Jo, jenže to víš teď," namítl jeho bratr, "takže můžeš dělat chytrýho. Ale co posledního půl roku? To bylo pořád samé - pojď se tam podívat, Frede, ať zjistíme, co to tam ta umaštěná hlava kutí, pojď, Frede, to je určitě něco velkého, když s tím všichni dělají takové tajnosti... Fajn, tak teď to máš!"
Nathalie si přitiskla prsty na spánky, poněvadž chlapecká hádka byla ještě o něco víc nervy drásající než ono neutichající vřeštění; nakonec alespoň rozhodným pohybem mávla hůlkou směrem ke dveřím a dvěma kouzly, jež po pobytu u Malfoyových ovládala vcelku slušně, je uzamkla a učinila zvukotěsnými - náhle se v ateliéru rozhostilo ticho, jež bylo natolik překvapující, že i oba Weasleyovi ztratili řeč a udiveně se po ní ohlédli.
"Vysvětlíte mi laskavě, co se to tady děje?" položila hochům důrazný a nadmíru přísně vyznívající dotaz, jenž Weasleyovy dokonce přiměl se na koberci nepatrně přikrčit.
"Zvorali jsme to, Nathalie," přiznal Fred kajícně. "Chtěli jsme se konečně mrknout, co je v zakázané chodbě a... ten poplach jsme spustili my..."
"Do háje, Georgi, proč mi to něco připomíná?" vybuchla rozezleně. "Kolikrát jsem vám říkala, že vás už nebudu krýt? Krucinál vždyť přesně takhle jste se tady schovávali už den poté, co jsem v Bradavicích nastoupila do práce! To toho ještě pořád nemáte dost? Přece jsem vám říkala, že v té chodbě nic zajímavého není, tak proč jste tam u všech druidů lezli?"
"Říkala jsi, že tam Snape dělá nějaké pokusy s lektvary," opravoval ji George rychle.
"Jo, to jsem říkala, protože vím, jak moc Snapea nesnášíte - čekala jsem, že pak dáte pokoj!" rozhodila Nathalie rukama a jadrně zaklela, když se praštila do prstů o malířský stojan.
"No, jenže díky našemu plánku jsme zjistili, že Snape v jedné z místností v té chodbě tráví v posledních dvou týdnech hodiny a hodiny a vůbec odtud nevychází, tak jsme si říkali, že to tam trochu prozkoumáme, jestli tam nedělá něco nekalého," vysvětloval George.
"Můj ty smutku, Georgi, a to jste se mě nemohli zeptat?" láteřila Nathalie. "Řekla bych vám rovnou, že tam nepochybně testuje nějakou novou přísadu do toho lektvaru, co spolu připravujeme! Nic zajímavého na tom vážně není - jenom spousta času, pokusů a práce! Co byste na tom asi tak chtěli vidět? Nebo vážně tolik toužíte po dalším školním trestu? Chcete nám snad pomoci s další várkou sedmikráskových kořenů?"
"No to teď už víme taky, že tam nic není," zamumlal George schlíple a nejistě se ohlédl ke dveřím. "Nemohli bychom jít k tobě do ložnice? Tady mám pořád pocit, že sem co nevidět vrazí Snape s Filchem a tou jeho prašivou nádherou v závěsu..."
"Patřilo by vám to," brblala Nathalie, "beztak zase já budu za tu špatnou, která vás tu věčně kryje," pokračovala v hudrání, zatímco oba hoši mizeli ve dveřích její ložnice jsouce k tomu pobídnuti rázným popostrčením. "Opovažte se tam na něco sáhnout," zahrozila za nimi. "Podívám se na chodbu, jestli je čistý vzduch, a pak si to s vámi vyřídím," dodala potichu, avšak nadmíru zavile, než zavřela dveře a zajistila je pár kouzly. Tentokrát už jim to nedaruje…
Žádné komentáře:
Okomentovat