Už jsou tu opět - druhé Vánoce v průběhu psaní a zveřejňování této povídky. Tak tedy pro všechny, kteří sem chodíte a prokousáváte se Portrétem - přeju Vám pohodové prožití vánočních svátků, pod stromkem vše, co si přejete, žádné kůstky v krku, kopec štěstí, horu zdraví, moře lásky, a máte-li prázdniny či dovolenou, tak ať Vám utíká co nejpomaleji! Toť Vám vinšuje Vaše evi - a nyní malý dárek v podobě jednoho z nejdelších pokračování věnovaného obzvlášť všem ostatním Evám (a Adamům, pokud tu nějaký je:-)), které sem chodí - trochu se na tyhle jmeniny kvůli Vánocům zapomíná, tak alespoň takto! :-)
Kapitola dvacátá třetí: Zakázaná chodba (2. část)
Nathalie mávla hůlkou a otevřela dveře na chodbu - jekot už mezitím utichl, a tak si poněkud oddychla - předpokládala, že vřeštící kouzlo do zakázané chodby nasadil Snape, aby dvojčata konečně přistihl při činu, ovšem vzhledem k faktu, že nevěděl o existenci jejich plánku, nemohl vědět ani o tom, že chlapci jeho pohyb po hradě bedlivě sledují a nikdy by se nevydali do zakázané chodby, kdyby byl Snape blíž než ve svém sklepení.
Přesto ji ale nepřekvapilo, když v ohybu chodby zahlédla zavíření Snapeova černého pláště, a chvíli na to profesor lektvarů se vzteky staženým obličejem stanul před jejími dveřmi.
"Pro Merlina, Snape, co se to tam u vás děje?" otázala se ho dřív, než stačil promluvit, hrajíc udivenou a poněkud znechucenou. "Málem jsem z toho kraválu ohluchla!"
"Jsou u vás, nemám pravdu?" sdělil jí namísto odpovědi a bez okolků ji silou svého pohledu vytlačil stranou a prošel okolo ní do ateliéru, rozhlížeje se rychle kolem sebe.
"Netuším, o kom mluvíte," naježila se. "Ačkoli ono není zas tak těžké si to domyslet, že?" odfrkla si, když zahlédla jeho zpytavý pohled. "Copak jste k tomu vřeštícímu kouzlu nedodal nějaké zadržovací?" popichovala ho. "Neboť nechápu, proč hledáte někoho tady... Snape!" vyhrkla varovně, když profesorův pohled utkvěl na zavřených dveřích do ložnice a neomylně se k nim vydal. "To ať vás ani nenapadne!"
Byla už skutečně rozzuřená, a tak se mrštně protáhla kolem něj a zatarasila vchod do ložnice vlastním tělem pevně rozhodnutá, že tentokrát mu z cesty tak snadno neustoupí. Dveře sice po uzavření narychlo zabezpečila proti průniku všeho možného od zvukových vln až po živé tvory, ale to ještě neznamenalo, že by tato svá kouzla hodlala právě teď vystavovat obtížné zkoušce odolnosti. Snape se zastavil až těsně před ní a vztekle se sklonil k jejímu obličeji.
"Uhněte, Belartová," pronesl tiše, ale natolik důrazně, že se jí zježily vlasy na zátylku.
"Ani omylem," zasyčela mu naštvaně do tváře. "Tohle jsou moje soukromé prostory a já si nevzpomínám, že bych vás bývala pozvala dál!"
"Ale no tak, Belartová, vaši ložnici jsem už viděl," zkřivil posměšně tenké rty. "Není zas tak zajímavá - pokud jste ovšem mezitím nerozšířila svoji vytříbenou sbírku tvrdého alkoholu."
"Proč bych to asi tak dělala?" zkřížila provokativně ruce na prsou. "Když mám od vás tu skvělou knížečku o osobních lektvarech na spaní. Vlastně jsem vám za ni ještě ani nestihla poděkovat," rozvíjela svůj monolog užívajíc si pohled na soptícího Snapea. "Věřil byste, že po požití podle ní připraveného lektvaru jsem dokonce zapomněla i na ty vaše obvyklé roztomilé poznámky? Skoro si říkám, jestli jste mi tu knížku nedal, abyste mě mohl dál v klidu urážet."
"Nechte těch jalových řečí, Belartová, a ustupte," přerušil ji netrpělivě.
"Ale no tak, Snape, přece doopravdy nečekáte, že vás pustím k sobě do pokoje," odvětila s jednoznačným nesouhlasem. "Jednou mi to stačilo. Ledaže byste pro mě měl nějaký další milý dáreček - když máme dneska toho Valentýna...," zmlkla a vyzývavě se na něj zašklebila.
Snape ztuhl a chvíli si Nathalii měřil znechuceným pohledem, než vyprskl:
"Beztak je tentokrát dostanu. Dokážu řediteli, že se ty dvě nevychované napodobeniny studentů opět potloukaly tam, kde neměly co pohledávat, a postarám se o jejich vyloučení. A pak snad na téhle škole konečně na chvíli zavládne pořádek a řád," prohlásil se zadostiučiněním.
"Hodně štěstí," pokrčila rameny a zdánlivě bezstarostně - jako by ve své ložnici opravdu nikoho neschovávala - přešla zpět k portrétu Malfoyovy rodiny. "A teď kdybyste laskavě opustil můj ateliér, mám práci," vyzvala Snapea lakonicky, berouc do ruky paletu a štětce.
Profesor ji chvíli rozladěně pozoroval, načež udělal několik pomalých kroků ke zpola hotovému obrazu, založil si ruce za zády a ostentativně si prohlížel její dílo. Soustředit se na pokračování v malbě se pro Nathalii okamžitě stalo zcela nemožným úkolem - vztáhla ruku se štětcem k plátnu, zaslechla za sebou pohrdlivé odfrknutí a zase ruku spustila otáčejíc se ke svému nevítanému a neúnavnému návštěvníkovi.
"Vy snad nemáte nic na práci?" naklonila významně hlavu na stranu. "Copak místnosti v zakázané chodbě nepotřebují obnovit zabezpečení před dalšími narušiteli?"
Neuznal ji za hodnou odpovědi, přešel k pracovnímu stolu a začal se nenuceně probírat jejími skicami. Studoval je s podivně bezvýrazným obličejem a vůbec si nevšímal skutečnosti, že mu Nathalie stojí za zády a vztekle poklepává nohou o podlahu.
"Rodinná idyla," zavrčel po chvíli sarkasticky a odhodil kresby na stůl. "Povězte mi, kolik vám slíbil Malfoy za obraz svého čistokrevného štěstí?" otočil se k ní.
"Záleží snad na tom?" trhla netrpělivě hlavou. "Víte přece sám nejlépe, proč jsem tam byla. Teď jen musím tuhle frašku dohrát do konce."
"Opravdu?" povytáhl obočí. "Povězte mi něco víc o té frašce, buďte tak laskavá," vyzval ji posměšně a pohodlně se usadil na jedné z židlí. "Ještě pořád totiž nevím, jak se z průměrné malířky stala téměř nedostižná vyzvědačka."
"Průměrná malířka," zavrčela uraženě. "Jako kdyby snad někdo s vaším citem pro umění poznal, kdo je dobrý a kdo špatný malíř."
"K tomuto poznatku mi bohatě postačuje fakt, že se portrétováním neživíte," pokrčil rameny a Nathalie se naježila - vždyť právě tohle jí kdysi řekl i Lucius Malfoy. "A namísto toho jen opravujete něco, co stvořil někdo jiný," pokračoval Snape ve svojí úvaze. "Z čehož logicky vyplývá, že i vy sama si cizích děl vážíte víc než své vlastní práce."
K této argumentaci ovšem nebylo co dodat, zbývalo jen zopakovat to, co kdysi řekla i Malfoyovi, a možná to trochu rozvinout - čistě pro dobrý pocit:
"Fotografie," začala, "obecně jsou považovány za věrnější, zvlášť v kouzelnickém světě, kde se i pohybují. A jsou nesrovnatelně levnější. Popravdě jediný, kdo by měl v současné době zájem o rodinný portrét, je právě někdo Malfoyova formátu - zámožný muž s dlouhým rodokmenem a tolika portréty předků, že jeho vlastní nesmí v sídle Malfoyů chybět. Ale takoví Malfoyové se dají spočítat na prstech ruky. Každý portrétista, a že nás moc není, tudíž musí dělat i něco dalšího, poněvadž portrétování ho neuživí. Někteří fotografují, jiní malují krajinky a kdoví co dalšího. Jsou i tací, kteří provozují druhé povolání - obchodník s uměním, starožitník, učitel na umělecké škole. Já si vybrala restaurátorství. Stačí? Dáte mi teď už konečně pokoj?"
"Částečně," prohodil konverzačně. "Neodpověděla jste na druhou část otázky."
"A ani to nemám v úmyslu," oznámila mu. "Každý vyzvědač má své vlastní metody," dodala s pousmáním a vzpomněla si na Dobbyho. Snape prostě nemusí vědět všechno.
V profesorových očích se zablýsklo stěží potlačovaným hněvem, vstal ze židle a jeho zrak ještě naposledy ulpěl na Malfoyově podobizně.
"Vskutku," pronesl uštěpačně, přejel Nathalii podivně chladným pohledem a bez rozloučení opustil její ateliér, aniž by se za sebou obtěžoval zavřít dveře. Zabouchla je mávnutím hůlky doprovázeným silným pocitem zadostiučinění - co to do toho chlapa ksakru zase vjelo?
V příští chvíli už si to rázovala ke dveřím do ložnice, ale když uviděla Freda a George nejistě poposedávat na krajíčku svojí postele, neubránila se úsměvu. Rychle ho však potlačila, na zábavu teď zdaleka nebyl čas.
"Snape prý zná nějaký způsob, jak vás odhalit," oznámila jim a dvojčata se po sobě vyděšeně podívala. "Takže mi teď naprosto přesně řekněte, co se v té zatracené chodbě stalo."
"Chtěli jsme se dostat do místnosti, odkud se Snape v poslední době skoro nehnul," ujal se slova Fred, zatímco jeho bratr rozložil před Nathalií jejich tajný plánek. "Dá se tam vejít pouze přes tenhle předpokoj," ukázal na příslušnou prostoru prstem. "Ten sice nebyl zamčený, ale další dveře už ano. Byli jsme zvědaví, co je za nimi, jenže běžná odemykací kouzla na ty dveře vůbec nefungovala," rozhodil nešťastně rukama.
Obranný lektvar, uvědomila si Nathalie - nebylo divu, že se chlapci nemohli dostat dál - Snape v místnostech zakázané chodby studoval účinky jednotlivých složek a fází připravovaného odvaru - a ten měl v budoucnu chránit proti vniknutí celé Bradavice...
"Ale co to vřeštící kouzlo?" pokrčila nechápavě čelo.
"Byla tam tabule," pravil George. "Byla popsaná samými výpočty a poměry přísad a vedle byl seznam kouzelných formulí - většina z nich byla přeškrtnutá jako třeba Alohomora nebo Expulso - došlo nám, že to jsou kouzla, která na ty dveře nefungují. Ale pak tam byla i nepřeškrtnutá zaklínadla a u jednoho z nich byl dokonce vykřičník...," odmlčel se zasmušile.
"A vás nenapadlo nic lepšího, než ho vyzkoušet," vydechla Nathalie sklesle.
"Jak jsme měli vědět, že to spustí takový randál?" bránili se chlapci. "Byli jsme přesvědčení, že je to jenom kouzlo, které nás dostane dovnitř..."
"A vás hned na začátku prvního ročníku neučili, že nikdy nemáte používat zaklínadla, která neznáte?" zavrtěla Nathalie rezignovaně hlavou.
"Jo, ale... no nakonec to zabralo, ty dveře vážně povolily!" zkonstatoval Fred potěšeně.
"I mudlové umí vyprodukovat dostatečně silný zvuk na to, aby rozbil okna široko daleko, Frede. A co teprve jedná-li se o zvuk vytvořený za pomoci kouzel! Zřejmě jde o speciální zaklínadlo umožňující vniknutí a ten vřískot s tím nějak souvisí. Což je sice dost nepraktické, chcete-li se někam dostat nepozorovaně, ovšem ne vždy a všem záleží na utajení, síla bývá mnohdy přednější... Jestli tam Snape nakonec neudělal ten vykřičník schválně, aby vás mohl přistihnout při činu...," zamyslela se, "jenže ono je v podstatě jedno, které z jeho seznamu kouzel jste použili, když už jste vůbec pojali onen pošetilý nápad to udělat."
"Jsme ale tady, ne?" namítl George, "A Snape nás nechytil!"
"Jo, jenže právě teď si stěžuje u Brumbála a obviňuje právě vás dva," poklepala Nathalie na plánek v místě, kde se v Brumbálově pracovně tečka se jménem Snape zuřivě pohybovala sem a tam podél ředitelovy tečky, která setrvávala v bohorovném klidu.
"Nemůže nám to nijak dokázat," zamračil se George.
"Právě že může," povzdychla si Nathalie. "Priori incantatem."
"Cože?" nechápali chlapci.
"Je to způsob, jak pozpátku vyjevit všechna zaklínadla, která jste se svými hůlkami prováděli. Takže mezi posledními samozřejmě bude i to Snapeovo," vysvětlila jim.
"No nazdar," vykulili na sebe hoši oči s náhlým pochopením. "McGonagallová nás přizabije... a Percy... do háje, nejde s tím něco udělat?" vkrádala se do jejich hlasů hysterie.
"Napadá mě jediná věc, pokud ovšem Brumbál Snapea dostatečně zdrží," odvětila Nathalie, došla ke stolu a zamávala na chlapce několika listy čistého papíru. "Sednete si tady a sepíšete všechna kouzla, která jste prováděli řekněme od začátku tohoto týdne."
"To nemyslíš vážně!" vyjekl Fred zděšeně. "Víš, kolik jich bylo?"
"Čím víc, tím líp, Frede," opáčila Nathalie. "Nesmíte na nic zapomenout - vyučování, procvičování za úkol - pište tam i kolikrát jste si dané kouzlo zkoušeli - a vzpomeňte si na všechna zaklínadla, která vás někdo viděl dělat v ložnici, společenské místnosti, na chodbě, ve Velké síni, prostě všude... Pak je všechna budete muset provést znovu, a až na vaše hůlky Snape nebo kdokoli jiný použije Priori incantatem, objeví se právě tahle vaše naposled prováděná kouzla. Budete muset doufat, že to potom Brumbál nebo McGonagallová včas zarazí, takže jak říkám, čím víc jich znovu provedete, tím větší šance, že se Snape nedopracuje k tomu svému."
"S McGonagallovou jsme ale proměňovali žábu v čajovou konvici," nechal se slyšet George, jemuž se předestřený plán očividně nezamlouval. "Máš tady nějakou žábu?"
"Ne," uculila se Nathalie pobaveně, "ale mám čajovou konvici."
Mávla nad příslušným kouskem nádobí hůlkou a vzápětí už po stole čile poskakovala jasně zelená rosnička.
"Nuže, chlapci, pusťte se do díla," vyzvala je Nathalie škodolibě, neboť vidina hochů Weasleyových donucených okolnostmi ke kompletnímu opakování látky za poslední týden se jí zamlouvala mnohem víc, než by byla ochotná třeba takovému Snapeovi přiznat.
Žádné komentáře:
Okomentovat